Pozitivní týden #4

Nejradostnější události uplynulého týdne:

1. Byla jsem poprvé na kosmetice

Dámskou část to možná překvapí, ale je to tak, poprvé za svůj život jsem si nechala opečovávat obličej :-). A říkám si, jestli mám vůbec přiznávat, že na manikúře jsem nebyla nikdy :-D. Před Vánoci jsem totiž na jedné akci vyhrála poukaz na ošetření od BiOrganicy, tudíž ošetření pleti se odehrávalo za použití výhradně přírodní biokosmetiky Inlight, a to vám je nějaký luxus :-). Bylo to neskutečně příjemné, strávila jsem tam skoro dvě hodiny, a řeknu vám, že taková masáž, aromaterapie a čokoládová maska s vašimi smysly udělá své :-). Až jsem si říkala, jak moc nevhodné by bylo tu masku slízat z obličeje :-D.

2. Konečně jsem viděla film Grandhotel Budapešť

Měla jsem to v plánu aspoň půl roku, ale nějak pořád nebyl čas a chuť (ono taky s frekvencí jeden zhlédnutý film za měsíc je to těžké :-D), ale konečně na něj došlo a musím říct, že si mi  moc líbil :-). Nějak jsem čekala něco úplně jiného, ale o to víc mě to bavilo. Bylo to neotřelé, vtipné a svým způsobem velmi svérázné a hodnocení 80% na CSFD.cz si zaslouží právem :-).

3. Setkání veganských rodin

Rádi se mrňouskem potkáváme s ostatními dětmi (a pochopitelně jejich rodiči), ale věřte, že je občas obtížné vysvětlovat, že nejsme tak úplně masožravci a mlékopijci a že obecně náš styl života je trochu jinde. Takže bylo velice milé a pozitivní potkat spřízněné duše a společně si užít sobotní den :-). A k tomu zdlábnout skvělou raw kokosovou roládu, ještě teď mi při vzpomínce na ni tečou sliny na klávesnici :-D

4. Návštěva mé milované sestřičky

No, spíše přespání než návštěva :-). Druhý den odlétala za dobrodružstvím do cizích krajů a přitáhla asi sto kilo vážící kufr s tím, že se jí zasekla vysunovací rukojeť na půl žerdi. Pro představu, je to děvče poměrně vysoké, a když chtěla kufr za sebou táhnout, tak byla nucena jít v podřepu, nic pohodlného :-). Spravit se nám to nepodařilo, tak jsme na rukojeť přivázali oranžovou tkaničku do bot a mohla vesele odfrčet a táhnout kufr s rovnými zády :-D. O stylu a eleganci takovéhoto řešení raději pomlčím :-D.

5. Návštěva sestřenice

Když už příbuzné, tak všechny :-D. Měla v Praze nějaké pracovní pohovory, tak nás využila coby luxusní pětihvězdičkový hotel :-D. Dělám si pochopitelně srandu, prostě spojila příjemné s užitečným, a já jsem ji moc ráda viděla a ráda si s ní popovídala. Jen více takových návštěv! :-)

Jen takové zamyšlení na závěr:

Mám poslední dobou pocit, že lidé kolem mě si docela tvrdě a cílevědomě začínají budovat svou pracovní kariéru. Plní odhodlání, nadšení a ambicí vyrážejí na pracovní pohovory, loví pracovní příležitosti, odlétají na stáže a pracovní pobyty… A nesmírně se těší na výzvy, které jim práce přinese, a jsou srozuměni s tím, že je úspěch bude stát mnoho úsilí, stresu, času a tvrdé práce. Nevím, jestli je to tím, že se momentálně „flákám“ na rodičovské dovolené, nebo tím, že se mi po narození dítěte naprosto změnil hodnotový žebříček, nebo prostě stáru a lenivím, ale najednou jsou mi takové cíle naprosto cizí. Nikomu to samozřejmě neupírám a naopak takovéto odhodlané lidi obdivuji, ale momentálně si opravdu užívám dobu, kdy mám čas na mrňouska, na to co mě baví a dělá spokojenou a šťastnou a i když bych i já mohla pokračovat ve své kariéře, teď zrovna mě to nijak neláká. Raději čas strávím s lidmi, které mám ráda, a děláním věcí, které mě naplňují i za cenu toho, že nebudu mít enormní plat, hromadu pracovních zkušeností ani skvostný životopis. Ale kdo ví, třeba mě to zase jednou chytí :-)

Jak jste se měli vy? :-)

Hudba ticha: Poetický příběh pro nalomené duše

Autor: Patrick Rothfuss

Série: Kronika Královraha

Originální název: The Slow Regard Of Silent Things

Nakladatelství: Argo, Triton

Rok vydání: 2015

„V zahanbení vlastní nevychovaností mosazný kotouč políbila, aby věděl, že ho nechce opustit.“

Tuto knihu mi nadělil Knižíšek, ovšem díky nestíhání České pošty jsem si pro ni došla až po Vánocích. Rozbalit si ji pod stromečkem by sice bylo krásné, ale holt se někdy nezadaří :-). Když jsem v listopadu psala seznam knih, které bych si od Knižíška přála, tuhle jsem dala hned na první místo s tím, že si ji přeji nejvíc. Když jsem tedy nedočkavě otevřela balíček a vykoukla na mě modrá obálka a titul Hudba ticha, měla jsem vážně velikou radost (teď si říkám, že to nakonec nebylo tak špatné, že mi kniha došla až po Vánocích, aspoň jsem nemusela čekat až do Štědrého dne a mohla knihu rozbalit cestou z pošty :-D). Díky, Knižíšku! :-)

           

Zdroj: tridistri.cz            

          Kniha má podtitul Příběh ze světa Kroniky Královraha. Ale pokud byste čekali další Kvotheho dobrodružství, byli byste žalostně zklamáni. Tohle je příběh Auri. Kdo Kroniku Královraha četl, ví, že Auri je éterická a poněkud neobvyklá dívka, se kterou se Kvothe setkává na Univerzitě. V této knize Auri blíže poznáme a ta nás zavede do tajemného a spletitého Podvěcí, což je svět sám pro sebe pod budovami věhlasné Univerzity, kde se Auri ukrývá a prožívá svá trochu zvláštní dobrodružství. Auri má schopnost vnímat věci, jejich pravdivost a správnost. Protože jen věc na správném místě může být spokojená a šťastná. Tento příběh není klasickým příběhem s dějem, dialogy, akcí…  On to vlastně ani není příběh, je to obraz jedné krásné a zlomené duše.

Kniha je útlá a jedná se spíše o novelu či delší povídku. Má ovšem nádhernou obálku, která přesně vystihuje atmosféru knihy. Kromě toho je kniha doplněna černobílými kresbami, které dle mého příběh krásně doplňují :-).

Jedná se o krásný a snový příběh, tak křehký a něžný jako je Auri sama. Kdyby tato kniha byla obrazem, byl by to zádumčivý obraz v matných a přece jiskrných barvách, který by nenechal přemýšlivé oko se jen tak odtrhnout. Kdyby tato kniha byla hudbou, byla by to tklivá, melancholická píseň hrající za svitu měsíce na nejhlubší tóny naší duše. Alespoň takhle tento příběh vnímám já.

Auri je vskutku kouzelná, líbezná a zvláštní bytůstka, která se potýká se svým způsobem trochu tragickým osudem. Auri má schopnost vidět pod povrch věcí a dát jim to správné místo. Sledujeme její pohyb po Podvěcí, které se tímto otevírá našim zvědavým zrakům a nenechává nikoho na pochybách, že se jedná o nesmírně zajímavé místo. Jediné, co jsem trochu postrádala, byla mapka Podvěcí, která by mi trochu usnadnila orientaci. Ale pokud je autorovým záměrem nechat to ryze na čtenářově představivosti, inu, proč ne.

Hold skládám nejen autorovi, ale i překladatelce Janě Rečkové, neboť překlad je vskutku povedený a věřím, že bez kvalitní práce překladatelky by kniha nebyla takovým potěšením.

Nejsem vůbec schopna říct, zdali se vám tato kniha bude líbit. Myslím, že ji lidé buď odloží jako nezáživnou a nesmyslnou a budou čekat na další Kvotheho dobrodružství, nebo se v ní najdou a bude se jim zdát překrásná. Také mám za to, že pokud jste Kroniku Královraha dosud nečetli, asi není nejlepší začínat právě touto knihou, neříkám, že by se vám nemohla líbit, ale myslím, že budete dost zmateni. Takže začněte Jménem větru, a když vás Auri zaujme, dejte šanci Hudbě ticha :-).

Tato kniha rozhodně není pro každého. Autor sám v doslovu přiznává, že je to podivný příběh, o kterém si sám nebyl tak úplně jist, zdali ho vydat. Dle jeho slov je to příběh pro všechny nalomené duše. Mně se to líbilo moc, a jestli jsem nalomená?  Možná, že ano.

Četli jste Kroniku Královraha? Která postava je vaše oblíbená? :-)

Pozitivní týden #3

Tenhle týden krásně nasněžilo, tak jsem si ho užila ve znamení sněhových a zimních radovánek :-).

Chcete si zimu užít stejně jako já? Tak se nechte inspirovat mými radostmi uplynulého týdne a alespoň jednou za zimu zkuste:

1. Vyšlapat si své jméno v čerstvě napadaném sněhu

Nebo pozdrav, jméno svého miláčka, nějaký obrázek… Nebo si udělejte andělíčka… Hlavně si pořádně užijte křupající sníh pod nohama a ten pocit, když jste první, kdo prošlápne neporušenou vrstvu sněhu :-). Tohle jsme se ségrou prováděly, když jsme byly malé a doteď na to velice ráda vzpomínám a tímto trošku infantilním činem se v zimě ráda vracím do dětství :-).

2. Chvíli se zastavit a pozorovat sněhové vločky

Říká se, že neexistují dvě stejné sněhové vločky. Nevím, jestli je to pravda, ale chvíli jsem pozorovala zmrzlé vločky na svém černém kabátu a bylo to skutečně fascinující. Opravdu byla každá jiná a všechny tak nádherně tvarované, v tu chvíli jsem cítila naprostý obdiv k přírodě, že dokáže vytvořit něco tak nesmírně krásného a přitom tak pomíjivého jako je sněhová vločka. Je tak malinká a žije jen chviličku, než roztaje nebo se ztratí v hromadě sněhu, a přece přírodě stojí za to, aby ji i na ten prchavý moment stvořila tak dokonalou a nádhernou.

3. Udělat si pořádné a nefalšované kakao

A tím rozhodně nemyslím Granko, Nesquik a podobné instatní věcičky. Poctivě si ohřejte mléko (ať už normální nebo mandlové/sójové/jakékoli jiné jako já), přidejte kakaový prášek a oslaďte (cukrem či datlovým sirupem), nalijte do hrníčku s ideálně zimní tématikou a pak si sedněte a pořádně si ho vychutnejte :-). Já si ho vychutnala po procházce, kdy jsem se vrátila promrzlá až na kost, přitom jsem pozorovala za oknem padající sníh, a musím říct, že takhle příjemně už jsem se dlouho necítila.

4. Pustit si nahlas muziku a zatancovat si… Jen tak, pro radost :-)

Vím, tohle rozhodně nezní jako zimní aktivita, ale pokud jste v zimě neustále tak promrzlí, bez nálady a energie z nedostatku sluníčka jako já, tak neznám lepší věc :-). Tohle vás nabije neskutečným množstvím radosti a pozitivní energie, že se nestačíte divit a jako bonus spálíte nějakou tu nadbytečnou vánoční kalorii :-) Vážně :-). Osobně vyzkoušeno v našem obýváku za zvuků Wake Me Up Before You Go Go, Dancing In the Dark, Come On Eileen, Twist and Shout a podobných vypalovaček :-D. Myslím, že sousedi měli radost :-).

5. Nechat se oslnit zimním sluníčkem

Je studené a šedivé zimní odpoledne, já brázdím kočárem zmrzlý sníh, ruce a nohy mi mrznou a má nálada je stejně jako okolní teplota na bodu mrazu. Najednou se mraky rozestoupí a ukáží se nesmělé paprsky sluníčka. Celý svět se rozzáří a všechno se zdá být barevnější, veselejší a prostě krásnější, doslova mi to vykouzlilo úsměv na tváři. Tyhle maličkosti jsou pro mě těmi nejlepšími zaháněči mizerné nálady :-).

6. Půjčit si/koupit si pořádně tlustou knihu!

Která vás donutí se zachumlat pod deku a celý večer si číst :-). Protože co se mě týče, neznám v zimě lepší zábavu (teda ani v létě, ale to by mi tématicky nesedělo :-D). Já si přitáhla druhý díl Stínu krkavce – Pán Věže a pro případ, že by mi to nestačilo ještě Finální říši (první díl série Mistborn). Tak. A do jara o mně neuslyšíte :-D.

Případně doporučuju postavit si sněhuláka, uspořádat pořádnou koulovačku, nebo s něčím dobrým k zakousnutí si zalézt pod peřinu a kouknout na nějaký parádní film, vynalézavosti se meze nekladou :-).

Ale stejně se začínám těšit na jaro! :-D

A jak vy si užíváte zimu? :-)

Píseň krve: Vynikající epický fantasy příběh

Autor: Anthony Ryan

Série: Stín krkavce (1.)

Originální název: Blood song: A Raven᾽s Shadow

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2014

„Válka? To je jenom spousta krve a chyb a mužů šílených bolestí, kteří volají matky, dokud nevykrvácejí. Nic ctnostného v ní není, chlapče.“

Dechberoucí, úžasné, skvělé a mnoho dalších superlativů mě napadá po dočtení této knihy. Vážně, už dlouho mě žádná kniha nedokázala takhle nadchnout a doslova přikovat ke gauči. A přitom mi neskutečně dlouho trvalo, než jsem se do čtení pustila. Knihu jsem si z knihovny přitáhla už před měsícem a celý ten měsíc ležela netknutá na poličce, než jsem ji celá znuděná otevřela. Nuda se ovšem velice rychle přeměnila v neutuchající nadšení a myslím, že do druhého dílu se pustím už v knihovně :-D.

 Vélina Al Sornu jako desetiletého chlapce nechává jeho otec u bran kláštera Šestého řádu Víry. Vélin se podrobí náročnému výcviku a spolu se svými bratry ve Víře je vycvičen k boji a zabíjení, aby se z nich nakonec stali živoucí nástroje ve službách Víry a Sjednoceného království, kterému vládne král Janus. Poté, co chlapci ukončí výcvik a opouští brány kláštera, vrhají se do víru boje a válčení, až nakonec vytáhnou s královským vojskem do války s Alpírským císařstvím. Ovšem Vélin není ledajaký bojovník, jeho píseň krve mu předurčila jistou budoucnost, která teprve čeká, až bude naplněna.

Zdroj: nakladatelstvi.hostbrno.cz

Děj začíná zápisky Lorda Verniera, kronikáře Alpírského císařství, který Vélina poznává coby muže, jehož děsivou pověst zná téměř celý svět, a během jedné plavby mu Vélin porozpráví svůj příběh. Příběh o chlapcích, z nichž se během výcviku, při kterém jde velmi často o život a při kterém vznikají přátelství na život a na smrt, stávají tvrdí a nezdolní muži. Muži, kteří pozvedají své zbraně k obraně svého náboženství a svého krále.

Kniha je nesmírně čtivá, a ačkoli se zabývá hlavně válkou a bojem, a romantickou dějovou linku tam téměř nenajdete, je to příběh poutavý a nesmírně napínavý. Vélin a jeho bratři se rozhodně nedají považovat za vyloženě kladné hrdiny a chrabré rytíře bez bázně a hany, kteří by ve jménu cti a Víry konali pouze dobro a zachraňovali slabé a bezbranné. Naopak, Vélin často musí volit mezi větším a menším zlem, mezi záchranou jedněch a zároveň obětování jiných, a postupně si uvědomuje, že je leckdy pouhým kolečkem v soukolí intrik někoho jiného, ať už je to král Janus, princezna Lyrna či Princip Arlyn.  A ačkoli se snaží jednat v souladu s Vírou, ctí, svědomím a s písní své krve, není to vždy tak úplně jednoduché. Vélin zjišťuje, že svět není úplně černobílý a že jeho píseň krve může být požehnáním i prokletím a že přátelství je leckdy více než loajalita vůči Víře a království.

Anthony Ryan je bravurní vypravěč, ať už popisuje výcvik chlapců či tažení proti císařství, nenudíte se ani chvilku. Postavy jsou výborně napsané, a během vyprávění je patrný jejich vývoj. Původně trochu naivní chlapci během svých výprav po dokončení výcviku zjišťují, že boj a válčení rozhodně není žádná bohulibá činnost, je to často prachsprostá řež a hromada mrtvol. Postupně se Vélin a jeho bratři mění z nadšených bojovníků s hlavou plnou ideálů v muže, kteří nemají daleko k cynismu, a jejich poslání dostává hořkou příchuť.

Stejně skvěle autor vyobrazuje svět, v němž se Vélinova dobrodružství odehrávají. Svět, v němž autor vyostřuje konflikt mezi jednotlivými náboženstvími a v němž se začínají hlásit o slovo záhadné temné síly. Ostatně rozpor mezi slepým následováním jakékoli víry a náboženskou tolerancí, které v knize autor zajímavě nastiňuje, je v dnešní době dosti aktuální téma.

Kniha často bývá přirovnávána k sérii Píseň ledu a ohně, s tímto srovnáváním bych ale byla opatrná, protože pokud čekáte několik vzájemně se prolínajících dějových linií a bohatě rozpracovaný svět, budete zklamaní. Jedná se spíše o lineární příběh zaměřený na jednu postavu, což mu ale neubírá na kvalitě a zajímavosti.

Z knihy jsem prostě nadšená. Ačkoli se jedná o autorovu prvotinu, rozhodně je to povedené dílo. V druhé půlce bylo sice pár zaškobrtnutí v jinak hladce šlapajícím příběhu, ale možná to bylo způsobeno mým nepozorným čtením a nechutí si pamatovat všechna jména (která jsou si leckdy hodně podobná), věřím, že pozorný čtenář si knihu užije a bude z ní stejně nadšen jako já :-).

Četli jste první díl Stínu krkavce? A jste z ní taky tak nadšeni? :-)

Dárek z pravé lásky – 12 zimních políbení: Vánoce, zima a láska

Sestavila: Stephanie Perkinsová

Originální název: My true love gave to me – Twelve holiday stories

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2015

„A pak, když se Štědrý večer změní v Boží hod, se očekávání stane skutečností. Já a Ben si dáme polibek s příchutí kakaa a šlehačky, v němž je naděje, štěstí a vzrušení.“

Období Vánoc je pro mě časem, kdy si pouštím své oblíbené vánoční filmy, které by v jiném období absolutně postrádaly smysl. Ale co už nějaký ten rok skutečně postrádám, je kniha s vánoční tématikou. Taková, kterou si můžu číst uvelebená pod vánočním stromečkem, když za okny padá sníh a ze které doslova čiší vánoční atmosféra. Dle anotace jsem usoudila, že by tou pravou mohla být právě tato kniha. Sice jsem si ji pořídila a přečetla až po Vánocích, ale vzhledem k tomu, že zrovna napadla hromada sněhu, to vůbec nevadilo a musím říct, že dokreslit atmosféru se knížce povedlo skvěle :-).

Zdroj: cooboo.cz

Jak název napovídá, kniha obsahuje 12 povídek od dvanácti světoznámých autorů žánru young adult (např: Rainbow Rowellová, Jenny Hanová, Holly Blacková…) na téma zima, Vánoce a láska. V povídkách nakoukneme do Santovy dílny na severním pólu (Najdeš mě podle polárky), zjistíme, co se stane, když dojde k výměně letenek (Betlémská hvězda), prožijeme několik novoročních oslav (O půlnocích), zapojíme se do tvorby vánočního představení (Kyblíky s pivem a jezulátko), navzájem si pomůžeme s hlavními hrdiny během newyorské bouře (Andílci ve sněhu), zaskočíme za Santu (Váš záskok za Santu) a nakoukneme pod pokličku ryzí vánoční restaurace (Vítejte ve Vánocích, CA).

Také zažijeme velkolepou silvestrovskou oslavu, kterou navštíví několik netradičních hostů (Krampuslauf), vybereme ten správný vánoční stromek (To je Yulský zázrak, Charlie Browne), prožijeme magickou proměnu (Dívka, která probudila snílka), zjistíme, že sněžení na Boží hod není jen tak (Dáma a liška) a že i v tom nejzapadlejším univerzitním kampusu lze najít spřízněnou duši (Cos to sakra provedla, Sophie Rothová?). A tím vším se pochopitelně prolíná láska. Láska za časů zimních a vánočních.

Tato kniha je prostě kouzelná. Dává pocit, že v období Vánoc se dějí zázraky, plní se přání - ta vyřčená i ta tajná, a že potkat v tomto období bytost, která tak úplně nepatří do našeho světa, není zas tak nemožné. Roztomile slavnostní je i obálka knihy, která se mi opravdu moc líbí. Co mě ale v knihkupectví trochu zarazilo, jsou růžové okraje stránek (proboha proč?), které dávají pocit, že jde o literaturu určenou partě holčiček ze třetí třídy :-).

Hlavní hrdinové jsou pochopitelně mladí lidé (co taky čekat od autorů young adult literatury), ale naštěstí se nejedná o žádné unylé nanynky a namachrované chlapce, jsou to všechno sympatičtí mladí hrdinové, kteří to často v životě nemají lehké a jsou to právě Vánoce a láska, která otevře jejich srdce a která jim pomůže najít správnou cestu životem.

Povídky jsou opravdu zdařilé, a kvalitativně velice vyrovnané, nemůžu říct, že by se mi nějaká vyloženě nelíbíla. Mně osobně se nejvíce líbily povídky Andílci ve sněhu a To je Yulský zázrak, Charlie Browne, nejslabší mi naopak přišla povídka Betlémská hvězda.

Jsem si vědoma toho, že tento článek rozhodně není nezaujatý, protože Vánoce beznadějně miluju a uctívám, ale z příběhů opravdu čiší kouzlo zimy a Vánoc. Lidé se milují, objevují kouzlo v nich samých i v tom druhém a každé přání dojde svého vyplnění. Zjistíte, že věřit se vyplácí a o půlnoci vás klidně může navštívit Santa :-). Všechny povídky jsou nesmírně pozitivní, romantické, ale zároveň vtipné a občas i mírně k zamyšlení. Ano, některé povídky jsou tématicky velmi podobné, kluk a holka na sebe narazí o vánočním čase, zamilují se a končí to polibkem či příslibem věcí příštích, ale myslím, že to vůbec nevadí. O to přece o Vánocích jde, nebo ne? Věřit, že láska je magická, krásná, a že vydrží věčně. A že není hezčího dárku, než je polibek pod jmelím :-).

Jaká je vaše oblíbená vánoční kniha?

Pozitivní týden #2

Co mi zpříjemnilo předešlých sedm dní?

1. Postavila jsem si sněhuláka :-D

Jo, je to malinko dětinské a navíc nepřežil noční oblevu, ale v tu chvíli jsem si to užila s ryzí a nefalšovanou radostí :-).

2. Spoustu času stráveného na gauči s knihou :-)

Mrňous někde chytl rýmečku, a protože je to správný chlap, pořádně ho to složilo :-D. Dělám si srandu, prostě měl nějakou virózu, tudíž jsme nemohli procházkovat ani se účastnit jiných miminkovských aktivit, což jsem využila k relaxaci a pochopitelně čtení. Dočetla jsem Píseň krve, přelouskala Dárek z pravé lásky a Hudbu ticha a ještě stihla rozečíst Živly Calderonu (jo, mám nějakou fantasy slinu :-)) aneb takhle nějak si představuju mateřskou :-D.

3. Provětrala jsem šatník

S novým rokem jsem pod vlivem knihy Madame Chic dopřála svému šatníku řádnou odtučňovací kúru a vyřadila vše, co nenosím, protože - se mi nelíbí/nesedí mi/byla to naprosto nevhodná koupě v slevě/kdysi jsem nosila, ale už je to dost demodé/to syslím pouze z nostalgie… A musím říct, že to je doslova očistný pocit, se zbavit starých a nepoužívaných věcí. Navíc mám ve skříni najednou spoustu místa, takže mám dobrý důvod vyrazit na nákupy! :-D

4. Milé a báječné odpoledne s novými kamarádkami a jejich dětmi

Věřte nebo ne, ale přestěhovat se těsně před porodem do velkého města 350 km daleko od rodiny a přátel, kde neznáte ani nohu, není vůbec snadné…  Ale když se chce, všechno jde, tudíž děkuji za skvělé setkání a už se nás s mrňousem jen tak nezbaví :-D.

5. Tip na výborný raw pudink

Dostala jsem nejprve ochutnávku, a poté co jsem se olizovala až za ušima, jsem vysondovala i recept :-). Rozmixujte banán, hrušku, kokosový olej a kakao (či karob, poté je to vhodné i pro děti) a máte skvělou, chutnou a zdravou svačinku :-).

A jak vy jste si užili tento týden? :-)

Vyjednavač: Originální a čtivý fantasy příběh

Autor: Brandon Sanderson

Originální název: Warbreaker

Nakladatelství: Talpress

Rok vydání: 2010

 „Ty nejsi zrovna lstivá, má milá,“ podotkl Hymnus. „Lstivý člověk je ten, kdo bojuje s malou, dobře ukrytou dýkou, kterou nečekaně vytáhne ze zálohy. Ty jsi spíš někdo, kdo protivníka rozmázne na míle viditelným balvanem…“

Přiznám se, ačkoli se považuji za milovnici fantasy, od tohoto autora jsem dosud nic nečetla. A přitom Brandon Sanderson není žádný nováček, stojí za takovými knihami jako je Elantris či série Mistborn. Ale i přesto jsem neměla žádná velká očekávání a musím říct, že jsem nadšená. V záplavě young adult fantasy knížek je tato velice příjemným překvapením a ještě příjemnější četbou.

Zdroj: talpress.cz

Vyjednavač je příběhem dvou idriských princezen, boha statečnosti Hymna, záhadného Vashera, žoldáka Dentha, a také tajemného Božího krále. Ti všichni sledují své cíle a bojují své bitvy ve světě prodchnutém magií, která je závislá na použití Dechu a přítomnosti barev. Podstatou příběhu je hrozící válka mezi Idrisem a Halladrenem. Z Idrisu je poslána princezna, aby se provdala za hallandrenského Božího krále. Musí se poprat s naprosto odlišnou kulturou, v Hallandrenu se lidé, jež zemřeli statečně, vracejí jako bohové, kteří pak žijí u dvora a jsou uctíváni suitou kněžích. Do Hallandrenu se vydává posléze i její sestra s cílem jí pomoci. Co se ale původně zdálo jako výprava s jednoduchým úkolem, se změní v boj o přežití a také o to, aby válce bylo zabráněno. Což není tak snadné, neboť jsou lidé, kteří na válce mají svůj zájem. Tak se roztáčí kolo intrik, lstí, nebezpečí a nejedné zrady.

Tahle kniha mi udělala nemalou radost. Mám ráda fantasy knihy, kde je neotřelá a propracovaná magie (i když chvíli trvá, než aspoň trochu pochopíte jak to s tím Dechem a biochromou vlastně je), osobité a charismatické postavy, a napětí, akce a intriky přesně v takové míře, aby příběh bavil a nebyl příliš rozvláčný či uspěchaný.

Brandon Sanderson má opravdu dobře napsané postavy. Žádná z nich není hrdina s velkým H a přece jsou nesmírně sympatické. Hymnus, bůh statečnosti, který se tak úplně být bohem necítí, mi se svou nechutí cokoli podnikat a se svými cynickými a sarkastickými poznámkami doslova učaroval. Princezny, ač zpočátku trochu naivní, se do toho nakonec pořádně opřou a nezůstávají nikomu nic dlužny. Boží král, původně tak působivě děsivý se nakonec ukáže být spíše obětí než hrozbou, a to pochopitelně nejsou všechny postavy.

Příběh je čtivý, propracovaný, nic neskřípe, neruší žádné nelogické zvraty. Kniha splétá dohromady několik dějových linek, ale tak mistrně, že nejste zmateni a všechno do sebe nakonec krásně zapadá. Líbí se mi, že ačkoli kniha obsahuje propracovaný systém magie a zajímavé prostředí, neměl autor potřebu z toho dělat několikadílnou ságu. Dostanete přesně jeden ucelený příběh bez nutnosti čekání a shánění dalších svazků. To se dnes ve fantasy literatuře zas tak často nevidí.

Tento autor mě skutečně zaujal a já už netrpělivě sháním další svazky. A pokud máte rádi ryzí fantasy, plnou magie a dobře napsaných postav, tak jen do toho! Nebudete zklamáni :-).

Znáte Brandona Sandersona? Četli jste od něj něco?