Jak se knihomol balí na hory

Chystáme se do Alp. Já dokonce poprvé v životě. Ne že bych nikdy nebyla na horách, ale s našima jsme jezdili spíš běžkovat. Nic proti běžkám, můj styl se sice nápadně podobá tomu, co předvedl Adrian Solano v Lahti, ale i tak mě to baví. Pořádná lyžovačka je ovšem pořádná lyžovačka a i když jsem na lyžích nestála víc než deset let, věřím, že si to užiju. Tajně totiž doufám, že lyžařské (ne)umění se nezapomíná, něco jako plavání nebo jízda na kole. Jestli to není pravda, tak to nechci vědět :-).

První fáze – týden předem

Začínám balit. Lyže nemám, lyžáky taky ne, z oblečení mám akorát lyžařské rukavice, tak začnu tím nejjednodušším a to jsou knihy, zbytek se nějak vyvrbí. Má to být dovolená, takže buď budu na svahu nebo s knihou v ruce (obojí naráz mi bylo logickými argumenty rozmluveno :-D). 

Pro hnidopichy – jasně, můžu jet jen se čtečkou, ale mám dost lákavého papírového čtiva a navíc jedeme autem. Když se nám tam vejdou tři tašky jídla, tak nějaké to kilo knih nemůže být problém.

„Už se balíš? “

„Jasně, už jsem skoro sbalená... Mám Ódinovo dítě, sedmidílnej komiks, Řeky Londýna, Vejce a já a Jo Nesba. Taky nějaké knihy pro děti, nu, žánrově rozmanité... “

 A říkám to s patřičnou hrdostí, takhle balit jen tak někdo neumí :-D.

Druhá fáze – tři dny předem

Začínám panikařit, že stále nemám vybavení. Hlavně jako nelyžař teprve teď zjišťuji, že lyže a hůlky zjevně nestačí. Ale už jsem třikrát přehodnotila, které knihy nesmím zapomenout. Začíná to být zajímavé, zvláště když se s mou drahou polovičkou nějak míjíme odbornými termíny.

„Nechceš se svých kamarádek zeptat, jestli nemají na půjčení rakev?“

„Prosím?“

„Na auto...“

„Budeme ho pohřbívat?!“

„Ježíš, ženská, myslím takovou tu věc, co se do ní strkají lyže a dává se to na střechu auta.“

„Jo tak, střešní box myslíš. Zeptám se.“ Nazývejme věcí pravými jmény, což? :-)

A tím co budeme jíst.

„Tak jsem byl nakoupit jídlo na cestu.“

„Super! Ehm... Pět balení kokosových sušenek? Tři čokolády? Tortilla chipsy? Nutella? My budeme na multikalorický dietě?

„Co se ti nezdá?“

„No, mohli jsme vzít něco zelenýho nebo ovoce, víš, nějakej ten vitamín by nebyl k zahození,.“

„A proč?“

„Abychom neměli kurděje?!“

„Jo tak, neboj, vzal jsem dvě plechovky rajčat.“

Až se vrátím z hor stokilová, víte proč. A taky odteď vím, že existuje něco jako příčníky a podélníky, řídit sice stále neumím, ale připevnění střešního boxu mám v malíčku :-D.

Třetí fáze – den před cestou

Sbaleno, za vybavení i truhlu děkuji své kamarádce, ovšem jsem postavena před další problém - nejdou dopnout tašky.

„Ale no tak, vážně s sebou musíme tahat všech sedm dílů tohohle pitomýho komiksu?!“  To je manga, kamaráde!

„Jo.“

„Co kdyby sis vzala jen první díl?“

„Ne.“

„Aha a máš k tomu zřejmě naprosto logický a nepřůstřelný důvod.“

„Jistě.“

„A to?“

„No, když se mi bude líbit, tak si budu hned chtít přečíst všechny ostatní.“

„Jistě. A co kdybychom vzali jen ten jeden s tím, že když se ti bude líbit, tak si zbytek dočteš doma?“

„Ne.“

„Je ti jasný, že se chováš jako malý dítě a že ty knihy zůstanou doma?“

„Ne, protože když budu z prvního dílu nadšená a nebudu mít ostatní, budu protivná, naštvaná a nepříjemná tak, že PMS je proti tomu stavem klidu a míru.“

„Jasně. Berem všechny.“

Knihy zkrátka nedám :-D.

Epilog: Na místě

„Tak co jsi mi vzala na čtení?“

„Tobě? Neříkal jsi, že ti mám něco vzít...“

„Chceš mi říct, že táhneme půl auta knih a ani jedna není pro mě?!“

„Ehm...“

Problémy překonány, už se vyvaluju na sluníčku s knihou v ruce a dovolená může začít. Se dvěma dětmi to byla sice mírně nadnesená představa dovolené, ale o tom zase někdy jindy :-).

Jak se balíte na hory vy? :-)