Píseň krve: Vynikající epický fantasy příběh

Autor: Anthony Ryan

Série: Stín krkavce (1.)

Originální název: Blood song: A Raven᾽s Shadow

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2014

„Válka? To je jenom spousta krve a chyb a mužů šílených bolestí, kteří volají matky, dokud nevykrvácejí. Nic ctnostného v ní není, chlapče.“

Dechberoucí, úžasné, skvělé a mnoho dalších superlativů mě napadá po dočtení této knihy. Vážně, už dlouho mě žádná kniha nedokázala takhle nadchnout a doslova přikovat ke gauči. A přitom mi neskutečně dlouho trvalo, než jsem se do čtení pustila. Knihu jsem si z knihovny přitáhla už před měsícem a celý ten měsíc ležela netknutá na poličce, než jsem ji celá znuděná otevřela. Nuda se ovšem velice rychle přeměnila v neutuchající nadšení a myslím, že do druhého dílu se pustím už v knihovně :-D.

 Vélina Al Sornu jako desetiletého chlapce nechává jeho otec u bran kláštera Šestého řádu Víry. Vélin se podrobí náročnému výcviku a spolu se svými bratry ve Víře je vycvičen k boji a zabíjení, aby se z nich nakonec stali živoucí nástroje ve službách Víry a Sjednoceného království, kterému vládne král Janus. Poté, co chlapci ukončí výcvik a opouští brány kláštera, vrhají se do víru boje a válčení, až nakonec vytáhnou s královským vojskem do války s Alpírským císařstvím. Ovšem Vélin není ledajaký bojovník, jeho píseň krve mu předurčila jistou budoucnost, která teprve čeká, až bude naplněna.

Zdroj: nakladatelstvi.hostbrno.cz

Děj začíná zápisky Lorda Verniera, kronikáře Alpírského císařství, který Vélina poznává coby muže, jehož děsivou pověst zná téměř celý svět, a během jedné plavby mu Vélin porozpráví svůj příběh. Příběh o chlapcích, z nichž se během výcviku, při kterém jde velmi často o život a při kterém vznikají přátelství na život a na smrt, stávají tvrdí a nezdolní muži. Muži, kteří pozvedají své zbraně k obraně svého náboženství a svého krále.

Kniha je nesmírně čtivá, a ačkoli se zabývá hlavně válkou a bojem, a romantickou dějovou linku tam téměř nenajdete, je to příběh poutavý a nesmírně napínavý. Vélin a jeho bratři se rozhodně nedají považovat za vyloženě kladné hrdiny a chrabré rytíře bez bázně a hany, kteří by ve jménu cti a Víry konali pouze dobro a zachraňovali slabé a bezbranné. Naopak, Vélin často musí volit mezi větším a menším zlem, mezi záchranou jedněch a zároveň obětování jiných, a postupně si uvědomuje, že je leckdy pouhým kolečkem v soukolí intrik někoho jiného, ať už je to král Janus, princezna Lyrna či Princip Arlyn.  A ačkoli se snaží jednat v souladu s Vírou, ctí, svědomím a s písní své krve, není to vždy tak úplně jednoduché. Vélin zjišťuje, že svět není úplně černobílý a že jeho píseň krve může být požehnáním i prokletím a že přátelství je leckdy více než loajalita vůči Víře a království.

Anthony Ryan je bravurní vypravěč, ať už popisuje výcvik chlapců či tažení proti císařství, nenudíte se ani chvilku. Postavy jsou výborně napsané, a během vyprávění je patrný jejich vývoj. Původně trochu naivní chlapci během svých výprav po dokončení výcviku zjišťují, že boj a válčení rozhodně není žádná bohulibá činnost, je to často prachsprostá řež a hromada mrtvol. Postupně se Vélin a jeho bratři mění z nadšených bojovníků s hlavou plnou ideálů v muže, kteří nemají daleko k cynismu, a jejich poslání dostává hořkou příchuť.

Stejně skvěle autor vyobrazuje svět, v němž se Vélinova dobrodružství odehrávají. Svět, v němž autor vyostřuje konflikt mezi jednotlivými náboženstvími a v němž se začínají hlásit o slovo záhadné temné síly. Ostatně rozpor mezi slepým následováním jakékoli víry a náboženskou tolerancí, které v knize autor zajímavě nastiňuje, je v dnešní době dosti aktuální téma.

Kniha často bývá přirovnávána k sérii Píseň ledu a ohně, s tímto srovnáváním bych ale byla opatrná, protože pokud čekáte několik vzájemně se prolínajících dějových linií a bohatě rozpracovaný svět, budete zklamaní. Jedná se spíše o lineární příběh zaměřený na jednu postavu, což mu ale neubírá na kvalitě a zajímavosti.

Z knihy jsem prostě nadšená. Ačkoli se jedná o autorovu prvotinu, rozhodně je to povedené dílo. V druhé půlce bylo sice pár zaškobrtnutí v jinak hladce šlapajícím příběhu, ale možná to bylo způsobeno mým nepozorným čtením a nechutí si pamatovat všechna jména (která jsou si leckdy hodně podobná), věřím, že pozorný čtenář si knihu užije a bude z ní stejně nadšen jako já :-).

Četli jste první díl Stínu krkavce? A jste z ní taky tak nadšeni? :-)