čtvrtek 31. prosince 2015

Mé poprvé s audioknihou

Nadpis není chyba, opravdu jsem byla dosud audioknihami nepolíbená. Zastávala jsem názor, že nebudu přece poslouchat, když můžu číst, a že audioknihy jsou pro lenochy nebo pro důchodce :-). Musím uznat, že jsem byla opravdu hloupá. Co mě tedy donutilo změnit názor? Zaklínač, má osudová láska a jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Když se na blogu Naše knihovnička objevila soutěž o audioknihu Krev elfů (sága o Zaklínači 1), neodolala jsem říkajíc si, že to je asi jediná kniha, kterou bych byla ochotná si poslechnout, buď tu anebo Harryho Pottera, a zúčastnila se. Občas se nějaké soutěže zúčastním, ale vlastně ani neočekávám, že vyhraju, neboť mám za to, že v tomhle ohledu nejsem zrovna dítě štěstěny. O to větší bylo moje překvapení, když jsem jednoho dne otevřela mail a tam zpráva, že jsem audioknihu vyhrála! :-) Následoval mírný šok, nadšené zajuchání, pár salt a samozřejmě obrovská radost :-).

Každý den jsem pak nedočkavě chodila kolem schránky nahlížejíc škvírou, zdali už přišla obálka obsahující poukaz na stažení od Audioteka.cz. Dočkala jsem se. Dokonce byl kupon podepsaný samotným Martinem Fingerem, který audioknihu načetl (sice jsem vůbec nevěděla o koho se jedná, ale autogram je autogram :-))

Zdroj: audioteka.cz

A jaké bylo tedy mé první setkání s audioknihou?

Jednoduše perfektní. Protože Zaklínač se nedá poslouchat jen tak u něčeho jako je třeba žehlení, tak jsem si řekla, že oželím svou čtecí půlhodinku před spaním a místo toho si zarelaxuji při poslechu zmíněné audioknihy… A že u toho ideálně usnu…  To určitě! Byly dvě ráno, o tři a půl hodiny později než jsem šla do postele, a já stále nespala, nedočkavě a dychtivě poslouchajíc, jak to bude pokračovat (a to prosím příběh znám jak své boty). Násilím jsem se donutila poslech vypnout a nechat si něco na příště, a kdybych nemusela ráno vstávat, poslouchám snad celou noc :-D.

Druhý den u mě přespávala kamarádka, a já v deset hodin večer zábavu utla s tím, že si musím doposlouchat Zaklínače, což se ovšem nesetkalo s pochopením :-):

„Ty, Luci, nepůjdeme už spát?  Víš, já si musím ještě před spaním poslechnout Zaklínače.“
„Coo? “
„No, víš, já vyhrála audioknihu a je to bezvadný... “
„A jakouže to? “
„Zaklínače!! “
„Neznám…“
„Prosím?! (a to jsme jako kamarádky!?)“

Bylo to skvělé a dost mě to překvapilo. Nemám sice srovnání s jinými audioknihami, protože jsem nikdy žádnou neslyšela, ale chytlo mě to, fakt že jo :-). Martin Finger čte příjemným hlasem a vůbec mi nevadí, že třeba Yennefer a ostatní ženské postavy nejsou namluveny ženami, jak bylo kritizováno v nějaké diskuzi. Myslím, že si s tím Martin Finger hravě poradil a hlasy všech postav přizpůsobil tak, jak jsem si v duchu představovala, že by mohly znít. Když mluvil slovy Yarpena Zigrina, tak mi dotyčný trpaslík přímo vyvstával před očima :-).

Prostě máte pocit, že vám někdo předčítá, což jsem naposledy zažila jako malá. Když jsem si to teď zopakovala, byl to moc příjemný zážitek, a tímto si audioknihy rozhodně získaly mou pozornost. Už přemýšlím, komu říct, aby mi na narozeniny koupil další :-). Nevím sice, jestli je to tím, že jsem se poprvé zaposlechla zrovna do mé milované knihy, nebo jestli jsou audioknihy skutečně tak skvělá věc, ale rozhodně mě první setkání velice navnadilo.

Jaký je váš postoj k audioknihám? Jaké jsou vaše oblíbené?

pondělí 28. prosince 2015

J'adore New York: Sladce povrchní romantika

Autor: Isabelle Laflèche
Originální název: J'adore New York
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 2013

„Ráno po cestě na náš brunch ve West Village jsem si koupila francouzský Vogue a pak jsme se rozplývali nad novými trendy a smáli se provokativním reklamám.“

Právě jsem dokoukala poslední sérii Sexu ve městě, a pod vlivem seriálu ze života newyorských třicátnic jsem ukořistila román J'adore New York, s podtitulem román o haute couture a rohové kanceláři. Bylo mi jasné, že to asi nebude žádné hlubokomyslné dílo, ale někdy mám prostě chuť nechat se unést nekomplikovaným příběhem. Se Sexem ve městě tato kniha zas tak moc společného nemá, ale na newyorský životní styl v ní narazíte.

Zdroj: eknihkupec.cz
Ambiciózní právnička Catherine Lambertová se stěhuje z Paříže do New Yorku, aby tady dále budovala svou právnickou kariéru v přední světové advokátní firmě. Kromě značného pracovního zápřahu a neustálých šarvátek mezi kolegy a nadřízenými se stíhá spřátelit s kolegou Rikašem, užívat si newyorských nákupů a společenského života, a pochopitelně se i zamilovat do svého bohatého klienta Jeffreyho, který se jeví být šarmantním a perfektním partnerem. Samozřejmě nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Ale Catherine se svým francouzským šarmem nezůstává New Yorku nic dlužna.

Kniha si nic nenalhává, jedná se o poměrně jednoduchou zápletku, ovšem v líbivých kulisách New Yorku a v netradičním prostředí právnické kanceláře. Přiznám se, že o chodu právnické firmy nevím zhola nic, takže nejsem schopna posoudit, nakolik to bylo reálné. Kromě sledování Catherininy kariéry a potíží v práci v pro ni neznámém městě a s despotickou nadřízenou, si samozřejmě užijeme také nákupy, a to ne ledajaké. Jen pro představu, jméno prvního módního návrháře se objevuje už na straně 12 :-).

Kniha mě bavila. Je jednoduchá, oddychová, místy trochu povrchní, a s dostatečnou dávkou romantiky, aby zaujala, ale zase není příliš přeslazená. A vůbec není tak hloupá, jak jsem se domnívala. Jasně, děj je předvídatelný a sladký happyend také, ale vadí to něčemu? Já myslím, že vůbec ne. Tento typ knížek prostě nemůže končit jinak. Proto také tyto knihy ženy čtou, nebo ne?

Catherine je sympatická hrdinka. Není vůbec tak sladkobolně naivní (no, možná někdy trochu naivní je, ale to je v poutech lásky asi každá žena), naopak je cílevědomá, pracovitá, bystrá, se stylem a smyslem pro módu, a navíc vynikající právnička. S takovou hrdinkou nemám žádný problém se ztotožnit. Svou mluvu občas proloží nějakým francouzským slůvkem, abychom nezapomněli, že není ryzí Newyorčanka, ale Francouzka.

Kniha obsahuje méně New Yorku a módy a o to více právničiny než jsem očekávala. Ale i tak si neodpouští taková klišé, jako že každá svobodná obyvatelka New Yorku má svého nejlepšího homosexuálního přítele, nakupuje ve značkových buticích a ve výprodejích módních značek, a chodí na drinky do vyhlášených newyorských podniků. A občas autorka nešetří odbornou obchodní mluvou (co je ksakru opční akciový program a transfer na offshorový účet?), ale pokud nutně netoužíte tomu dopodrobna porozumět, tak to ničemu nevadí, naopak to dodá na autenticitě.

Pokud máte slabost pro New York alá Sex ve městě a chcete nějakou nenáročnou romantiku, dejte knize šanci, nebudete sice o nic vzdělanější, ale báječně si přitom odpočinete :-). A zasníte se, zdali si jednou také vyzkoušíte kostýmek od Diora, či lodičky Christiana Louboutina :-).

Baví vás knihy hemžící se módními návrháři a módním stylem?



středa 23. prosince 2015

Malé vánoční rozjímání

Je předvečer Štědrého dne, náš mrňousek už spinká zachumlaný pod peřinkou ve své postýlce, a já sedím a v odlescích světel z vánočního stromečku tiše přemítám.

Cítím klid, mír a hlavně nesmírnou vděčnost. Letošní rok se nesl ve znamení velkých změn a událostí. A to změn překvapivých i nezbytných, událostí radostných i neveselých. A já jsem vděčná, že tohle všechno jsem ustála s jasnou myslí, otevřeným srdcem a že mě život posunul tam, kde jsem teď. Že jsem vstoupila do nové životní etapy, že jsem poznala nové přátele a nezapomněla na ty staré, a co víc, že letošní Vánoce s námi poprvé prožívá úžasný malý človíček.

Cítím vděčnost, že jsem schopná si uvědomit a ocenit, co všechno v životě mám a co mi život přinesl, protože toho není málo. A jestli jsem vděčná Bohu, vesmíru, osudu, vyšším silám nebo sama sobě, na tom přece vůbec nezáleží…

Krásné Vánoce, moji milí čtenáři :-)

Zdroj: christmas-cottage-england.co.uk 

neděle 20. prosince 2015

Čtenářská adventní hádanka – 4. část

Vánoce klepou na dveře a já se pouštím do balení dárků, letos pochopitelně převažují dárky knižní, a ty se balí skoro samy, takže je to pohoda. Nesnáším, když mám balit něco kulatého nebo nedefinovatelného tvaru, to je pak taková muchlanice, oblepená lepicí páskou, že se za to Ježíšek musí stydět :-D.

Letos poprvé slaví Vánoce i naše mrně, a protože jsem toho názoru, že čtenáře je třeba vychovávat už od mala, dostane pod stromeček kromě hraček také knížky – ne, není to geniální dítě a číst ještě neumí, vlastně je pro něj kniha objekt vhodný k oslintání jako každý jiný, ale prostě si to nedokážu odpustit :-). Na Vojnu a mír je ještě malý, tak jsem se vydala shánět leporela. A nevěřili byste, jaký je to problém najít takové to klasické leporelo. Aby nehrálo, nesvítilo, nemluvilo, a aby tam byla nějaká pěkná říkanka. Téměř nadlidský úkol. Vážně.

Zdroj: kosmas.cz

Ale nakonec se Ježíšek pochlapil a nadělí Krtečkovy Veselé Vánoce, které se mi tak líbí, že nemít dítě, tak si je nadělím pro sebe, ale psst :-D. A knížečku Zvuky zvířátek - chápejte, obrázek prasátka a nad tím chro-chro, prostě nesmírně intelektuální četba :-D. Ale každý nějak začínal :-).

PS: Co takhle recenzi na leporelo? :-D

A protože mám malinko rozvernou náladu, mám pro vás pět úryvků, které nejspíš neuhodnete, ale rozhodně se při nich pobavíte :-).

1.  úryvek

„Řekni něco v magickém jazyce.“
„Ehm. Stercus, stercus,stercus, morituri sum,“ řekl Mrakoplaš s očima upřenýma na čepel nože.
„Cože? Ó, exkrementy, asi umřu?“
„To je… É… Zvláštní mantra, kterou vzývám magické proudy.“

2. úryvek

„Ale ty plány byly vyvěšeny…“
„Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.“
„Tam je oddělení, kde je vyvěšují.“
„S baterkou.“
„Asi byl zrovna výpadek proudu.“
„A schody zřejmě taky zrovna vypadly.“
„Podívejte se, našel jste to oznámení, nebo ne?“
„Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dalí ceduli Pozor leopard.“

3. úryvek

Pak do něj pustil vodu a zkontroloval ji prstem. „Nesmí být moc horká,“ řekl Monice.
„To by pak kouzlo nefungovalo?“
„Ne. To bych si opařil ruce.“

4. úryvek

„Proč je všechny nepozveme na hostinu, neopijeme a pak nezmasakrujeme?“
„Slyšel jsi toho chlapa. Je jich sedm set tisíc.“
„Jo, todle, myslíš? No tak by se uvařilo něco jednoduchýho, nějaký špagety, nebo tak. “

5. úryvek

„Mrkej na toho na konci. Zjevil se jako štokrle. To není normální…, ale líbí se mi jeho styl.“
„To je štokrle.“

středa 16. prosince 2015

Zmizelá: Kniha plná překvapivých zvratů

Autor: Gillian Flynnová
Originální název: Gone girl
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013

„To už jsem policii zalhal popáté. Teprve jsem s lhaním začínal.“

Ráda srovnávám film a knižní předlohu, podle které byl natočen. Zastávám sice názor, že většinou je kniha lepší, ale ráda se nechávám překvapit výjimkou. Takže když jsem zahlédla v knihovně koutkem oka Zmizelou, sáhla jsem po ní. A hezky popořádku si poctivě přečetla knihu a poté zhlédla film.

Ten den měli Nick a Amy slavit páté výročí své svatby. Měli, ale neslaví, Amy totiž zmizela. A zůstává po ní změť prazvláštních důkazů a stop, které nakonec vedou k podezření, že Amy byla zavražděna svým manželem Nickem. Ten ovšem svou vinu popírá. Kde je pravda? Co se ten osudný den stalo? A kam Amy zmizela? Je ještě naživu? To jsou otázky, které donutí čtenáře naléhavě číst dál, aby se dozvěděl, co se vlastně událo.

Zdroj: bux.cz
První polovina knihy je dosti rozvláčná. Střídají se kapitoly popisující okolnosti Amyina zmizení z Nickova pohledu s kapitolami z Amyina deníku, kde popisuje jejich vzájemný vztah a jeho vývoj. Autorka podsouvá, že Nick rozhodně není tak nevinný, jak tvrdí, ale zároveň při čtení jeho vyprávění tak úplně nevěříte, že Amy zavraždil. I přesto, že se začátek vleče, stejně čtete dál, protože vás zajímá, co se vlastně stalo… Místy se mi zdálo, že je to až takový psychologický rozbor vztahu po pětiletém manželství, protože co si budeme povídat, každé pohlaví má ve vztahu trochu jiná očekávání. Upřímně, až mě děsilo, jak mi byly některé situace povědomé :-D.

Druhá půlka už je napínavější a plná zvratů, které vás nenechají knihu odložit. Fascinující je jednání Amy. Je nejen šílené, ale zároveň s chladnou vypočítavostí promyšlené. Máte pocit, že sledujete komplikovanou šachovou partii, při které vás protivník vždy překvapí několik tahů dopředu promyšleným krokem. A pak tady máme závěr, který jsem opravdu nečekala. Když už jsem začínala tušit, jak to skončí, tak se mi hlavou míhalo: „Ne, ne, ne, to ne, takhle to rozhodně nemůže skončit, to je přece úplně, ale úplně špatný konec, to snad ta ženská musí přepsat!  A co je to ksakru za příběh, který skončí takhle?!“  Doteď si nejsem jistá, zda má vlastně výše zmiňovaná šachová partie vítěze nebo jestli skončila patem.

Autorka rozhodně umí čtenáře překvapit. Musím se přiznat, že většinu zvratů jsem prostě nečekala a knihu jsem četla dál ani ne proto, že by to byla tak bravurně napsané dílo, ale protože mě zajímalo, co dokáže autorka z rozehrané scény vykouzlit za neočekávaný zvrat. Gillian Flynnová má poněkud zvláštní styl psaní, což může zpočátku někoho odradit, i já sama měla namále. Ale pak se do toho začtete a ani vám to nepřijde. Postavy Nicka i Amy jsou tak dobře napsané, že se autorce podařil zajímavý kousek, kdy nedokážete sympatizovat ani s jednou postavou a obě soupeří o to, kdo je vám více odporný – slaboch Nick nebo vypočítavá Amy?

Co mi trochu nesedělo, byli detektivové vyšetřující Amyino zmizení… Zdáli se mi takoví mírní a slušně řečeno neschopní, strašně dlouho jim trvalo než Nicka obvinili a možná i proto mi začátek přišel nesmírně zdlouhavý. Chápu ale, že autorka musela rozehrát scénu a upřímně, v první části mě mnohem více bavily Amyiny deníky.

Máte chuť si přečíst netradiční psychothriller? Máte rádi zajímavé zápletky a překvapivá odhalení? Tak to je kniha přesně pro vás! :-)

Kniha vs. film

Co se týče filmu, měla jsem poměrně vysoká očekávání. Přece jenom pod taktovkou Davida Finchera (režisér filmů Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Sedm atd.) a s 85% na ČSFD.cz to prostě nemohlo být špatné. Přišlo ovšem zklamání. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem knihu dočetla jen pár dní předtím, a film byl poměrně přesná adaptace, ale vůbec mě to nebavilo. Postrádala jsem jakékoli napětí a vtáhnutí do děje. Můj milý, který obětavě až do konce koukal se mnou, sdílí ten samý názor, a to nebyl znalý předlohy.

Zdroj: mrpierc.jecool.net
První půlka se nekonečně vleče, poté následují zvraty a odhalení jedno za druhým. V knize to fungovalo perfektně, ale ve filmu to nějak nebylo ono. Ani konec, který mi v knize vyrazil dech, neoslnil. Přitom se mi zdá, že Rosamund Pike a Ben Affleck se svých rolí zhostili výborně, takhle nějak jsem si Nicka a Amy představovala, dokonce i Neil Patrick Harris ve roli Desiho mi kupodivu sedl, ale jako celek mě to prostě zklamalo.

Co říkáte na knihu a film?

neděle 13. prosince 2015

Čtenářská adventní hádanka! – 3. část

„Have yourself a merry little Christmas, let yourself be light…“

 Jakmile zaslechnu Binga Crosbyho zpívat, jsem definitivně lapena vánoční atmosférou. A když k tomu držím kelímek vánočního punče a koukám na rozsvícený stromeček, je to prostě krásné a kouzelné. A vůbec neřeším, že ještě nemám cukroví (něco jsem upekla, ale nějak se to snědlo :-D), ani hotový úklid, nakoupené a zabalené dárky :-). Prostě si užívám pohodu, takže doma zapaluji vánoční svíčky jednu za druhou, poslouchám koledy skoro 24h denně (přítel už mě chce vystěhovat z bytu :-D) a chodím na balkon čichat k našemu stromečku. Vánoce se blíží a já se snažím odolat stresu a přeplněným obchodům a samozřejmě si číst, neboť to je pro mě ten největší relax :-).
 
Zdroj: umcdiscipleship.org

A také hledám v knihách úryvky a doufám, že je poznáte. Tentokrát to máme dvě fantasy knihy a tři klasiky, z toho jeden český poklad. Tak vzhůru do toho! :-)

             1.  úryvek

„Nedovedete si představit, jak lehkověrní jsou ti zdejší venkované. Kdekterý z nich je ochoten vám odpřisáhnout, že na blatech takovou nestvůru viděl.“ Říkal to s úsměvem, ale viděl jsem mu na očích, že to ve skutečnosti bere vážněji. „Pověst o pekelném psu na obrazotvornost sira Charlese hluboce zapůsobila. Nepochybuji, že právě to přivodilo jeho tragický konec.“

2. úryvek

Nebyl to však tenký, tlumený tón, kterým vábil myši. Zvuk zněl plně a mocně; srdce při něm prudce zabušilo, krok bezděčně se zrychlil a probouzelo se — tiše, oh, tiše! — vše, co dřímalo hluboko v nitru. Ale jak rychle tato píseň šla ze snu v život a z života v smrt! Jaké to tragické a veliké vzpětí! Jak jímavý a nezapomenutelný hlas!

3. úryvek

Středa se odmlčel. Zrakem přejížděl po svých posluchačích, vážný a státnický. Oni na něho hleděli bez hnutí, jejich tváře byly jako neprůhledné masky. Odkašlal si a prudce plivl do ohně. Vzplál a rozhořel se vysokým plamenem. V místnosti bylo najednou plno světla.
"Ale teď v Americe vyrůstají noví bohové. Každý z vás měl spoustu příležitostí si toho všimnout. Jsou pevně přisátí na rostoucích uzlech víry: bohové kreditní karty a dálnice, internetu a telefonu, rádia a nemocnice a televize, bohové umělých hmot a dálkového ovládání, bohové neonu. Pyšní bohové, tlustá a hloupá stvoření, domýšlivá na vlastní novost a důležitost.

4. úryvek

Pan Darcy si zatančil pouze jednou s paní Hurstovou a jednou se slečnou Bingleyovou, nepřál si být představen žádné jiné dámě a strávil zbytek večera tím, že se procházel po sále a tu a tam prohodil slovíčko s někým ze svých přátel. Jeho charakter byl odhalen. Byl to nejpyšnější, nejnepříjemnější člověk na světě a nikdo si nepřál, aby se tu ještě kdy ukázal. Nejvíce proti němu byla zaujata paní Bennetová, která nejen neschvalovala jeho celkové vystupování, ale navíc byla pobouřena tím, že se opovržlivě vyjádřil o jedné její dceři.

5. úryvek

„PÁN TEMNOT SE SKRÝVÁ O SAMOTĚ A BEZ PŘÁTEL, OPUŠTĚN SVÝMI NÁSLEDOVNÍKY. JEHO SLUŽEBNÍK POSLEDNÍCH DVANÁCT LET STRÁVIL V ŘETĚZECH. DNES VEČER, JEŠTĚ PŘED PŮLNOCÍ, SE TENTO SLUŽEBNÍK OSVOBODÍ A VYDÁ SE SPOJIT SÍLY SE SVÝM MISTREM. PÁN TEMNOT ZA PŘISPĚNÍ SVÉHO SLUŽEBNÍKA ZNOVU POVSTANE, SILNĚJŠÍ A DĚSIVĚJŠÍ NEŽ KDY DŘÍV. DNES VEČER... PŘED PŮLNOCÍ… SE SLUŽEBNÍK... VYDÁNA CESTU... ABY SE ZNOVU PŘIPOJIL... KE SVÉMU MISTROVI...“

          Poznali jste všechny? :-)

úterý 8. prosince 2015

Vaříme bez mléka: Zdravě a netradičně

Autor: Ashley Adams
Nakladatelství: Synergie Publishing SE
Rok vydání: 2014

Tentokrát tu mám opět recenzi na kuchařku. Zkouším ze stravy vyřadit mléčné produkty a tak hledám cesty, jak klasické mléčné výrobky nahradit nemléčnými alternativami s ideálně totožnou chutí. Ještě před pár lety jsem byla na sýrech a jogurtech závislá, takže mám občas doslova abstinenční příznaky :-D. Tahle kniha vypadala, že by mohla můj problém vyřešit :-).

V úvodní části knihy autorka vysvětluje, proč je dobré se mléku vyhýbat, jak snadno přejít na bezmléčnou stravu a jak zajistit, aby nám nechyběl tolik potřebný vápník. Zároveň v jednotlivých kapitolách představuje potraviny, které jsou ideální pro výrobu bezmléčných produktů, jedná se o mandle, kokos, sóju, rýži a konopí. Následuje kapitola s recepty pro výrobu základních produktů jako je mléko, sýr, smetana apod. Ve zbytku knihy najdeme nejrůznější recepty na snídaně, polévky, hlavní jídla, dezerty a také recepty pro děti. To vše samozřejmě bez mléka, s rostlinnými alternativami.


Úvodní kapitoly jsou nesmírně poučné. Dozvíte se, že mléko skutečně není pro zdraví nijak přínosné a že strava bez mléka není žádná tragédie, naopak „mléko“ a jiné výrobky z rostlin jako jsou mandle, kokos apod. jsou mnohem zdravější a pro naše tělo prospěšné.


Naprosto perfektní je kapitola o výrobě rostlinných „mléčných“ produktů. Chcete si udělat kešu mléko? Kokosovou zakysanou smetanu? Tofu ricottu? Mandlový jogurt? Žádný problém. Pár základních ingrediencí, podrobný recept, trocha kuchařského umu a voilà, dobrota je na světě :-). Vážně, je to tak jednoduché, že se skoro až stydím, že na kešu mléko potřebuji recept :-D.

Všechny tyto „základní“ produkty můžete využít v jakémkoli dalším kuchařském kouzlení. Ale pokud se chcete inspirovat, najdete v této kuchařce výborné recepty na muffiny, quiche, krémové polévky, cupcakey, zmrzliny a mnoho dalších… Velmi lákavě vypadají také dezerty a sladké pečivo, jen na můj vkus autorka používá příliš mnoho cukru, kterému se snažím vyhýbat. Většina receptů je navíc doplněna lákavými fotografiemi.


Kromě kešu a mandlového mléka jsem vyzkoušela pizzu z těsta z quinoy, která byla výborná a navíc bezlepková. Jen jsem, já lenoch, nedala těsto do olejem vymazané pánve, jak bylo v receptu, ale šoupla ho na pečící papír, což nebyl nejlepší nápad, neboť se to na něj přilepilo a my pizzu seškrabávali lžičkou :-D.

Jo a malá připomínka. Příště by to chtělo dát trošku větší pozor na překlepy a pořadí písmen (v kapitole o kokosu je kyselina laurová jednou i lauerová či laureová). Ale co mě potěšilo je, že kuchařka je doplněna o poznámky, kde používané ingredience a přístroje sehnat v ČR.

Pro ty, co se chtějí vzdát mléka nebo omezit konzumaci mléčných výrobků, je to výborný průvodce bezmléčnou stravou. A věřím, že i vegansky se stravující lidé si tam najdou své recepty, ačkoli kuchařka není primárně veganská.

Máte rádi bezmléčné alternativy klasických mléčných produktů? :-)

neděle 6. prosince 2015

Čtenářská adventní hádanka! – 2. část

Pravý advent pro mě začíná v momentě, kdy jsou upečené perníčky a celý byt nádherně a vánočně voní. Letos jsem neotálela a hned začátkem prosince jsem se do toho pustila. A protože jsem lenoch líná a nechtělo se mi pořád dokola vykrajovat srdíčka, komety a hříbečky (vysvětlete mi někdo, co je na hřibech vánočního?!), tak jsem si řekla, že si letos vyrobím chaloupku. Měla jsem ideu, že udělám pár placek, pak to slepím a je to… Nooo...

Poté, co jsem půl hodiny šermovala pravítkem nad rozváleným těstem snažíc se to vymyslet aspoň tak, aby mi to rozměrově sedělo (nebudu se přece otravovat s nějakou šablonou), jsem si říkala, že bych i ty hřiby měla rychleji :-D

 A to nemluvím o slepování! Nechtělo to držet dohromady a nechtělo, navíc i přes mé geometrické snažení rozměry tak úplně neseděly, tak je chaloupka malinko šišatá (malinko víc :-D). A navíc omatlaná kol dokola polevou, neboť zdobení mi prostě nešlo, tak je holt zasněžená, no :-D Inu, příští rok to bude lepší aneb cvičení dělá mistra! :-)


Ovšem ani ve svém perníkovém rauši jsem nezapomněla na adventní hádanku a máte před sebou druhé pokračování :-).

Tak co, kdo tentokrát uhodne všech pět úryvků? :-)

1. úryvek

To byla nejsmutnější věc, kterou jsem s nimi kdy zažil, pomyslel si stařec. Chlapec byl tenkrát taky smutný. Poprosili jsme ji za odpuštění a hned jsme ji vyvrhli a zpracovali.
 „Kéž by teď chlapec byl se mnou!" řekl nahlas, usadil se a opřel se o skruž paloubky na přídi a cítil skrze šňůru sílu obrovské ryby, napřenou k neznámému cíli, pro který se ryba rozhodla. 

2. úryvek

A byla tu taky starostova žena a četba v knihovně jejího manžela. Bylo v ní teď chladno a s každou návštěvou chladněji, ale Liesel toho nemohla nechat. Vybrala si hraničku knih a z každé si kousíček přečetla, až jednoho odpoledne padla na jednu, kterou nedokázala odložit. Jmenovala se Hvízdal.

3. úryvek

S rukou mezi mými stehny zatáhne za modrý provázek - co to?! – a s citem mi vyjímá tampon, který odhazuje do nedaleké mísy. Svatá matko boží! A hned na to si mě bere… konečně tělo na tělo. Zpočátku jsou jeho pohyby klidné, pozvolné… zvyká si ve mně. Zadýchaně se držím toho umyvadla a zapírám se proti němu. Cítím ho uvnitř – tu sladkou agonii. V rukách svírá mé boky a postupně nasazuje své živelné tempo – dovnitř a ven. Jednu ruku přesouvá dopředu a začíná mě třít prsty… Kristepane! Vím, že už se blížím…

4. úryvek

„Rád by věděl,“ pokračovala Jordan „jestli k vám pozvete někdy odpoledne Daisy a dovolíte mu, aby přišel také.“
Skromnost tohoto požadavku mnou otřásla. Čekal pět let a koupil palác, v němž světlo hvězd rozdílel náhodným můrám – jen aby mohl jednou odpoledne přijít na zahradu k nějakému cizímu člověku.

5. úryvek

Tvůj bratr Rhaegar byl posledním drakem, řekl jí ser Jorah. Dany smutně hleděla na vejce. Co očekávala? Před tisícem tisíců let byla živá, ale teď to byly jen pěkné kameny. Nemohli z nich být draci. Drak byl vzduchem a ohněm. Živoucím masem, ne mrtvým kamenem.

středa 2. prosince 2015

Les Mytág: Podmaní si vás a nepustí

Autor: Robert Holdstock
Nakladatelství: Polaris
Rok vydání: 1994

„Jak jsme tam tak stáli a uctivě si mrtvolu v jámě prohlíželi, zemina z náprsního krunýře se zvedla a kostra se dala do pohybu.“

První díl stejnojmenné série jsem kdysi rozečetla, ale po pár kapitolách jsem jej odložila s tím, že mě to prostě nebaví. Uplynulo pár let, já si trochu vytříbila literární vkus a podruhé jsem se začetla do Holdstockova románu, a světe div se, Les Mytág mě zcela pohltil.

Příběh se odehrává v období po druhé světové válce. Válečný veterán Steven Huxley se vrací na anglický venkov do rodného Dubového srubu poblíž Ryhopského lesa. Jeho rodiče jsou již mrtví a Steven se po návratu setkává se svým bratrem Christianem, který vykazuje známky jakési posedlosti Ryhopským lesem. Stejnou posedlostí trpěl i jejich otec George Huxley, který se snažil les prozkoumat a vše si zaznamenával do svého deníku. Steven se ve srubu usazuje a pročítá otcův deník a postupně i na něj začíná působit kouzlo prapůvodního lesa a jeho záhadní obyvatelé. Poté Christian nenávratně mizí v lese a Steven naváže vztah s Guiwenneth - mytágem, a následně se vydává spolu s kumpánem Harrym Keetonem do lesa Guiwenneth zachránit. Dovolí mu prastarý les a jeho obyvatelé najít, co hledá a zachránit svou vyvolenou?

Zdroj: martinus.cz
Autorovi stačilo k vytvoření legendárního díla pár postav a les. Žádné okázalé bitvy, žádné putování přes půl světa, žádní čarodějové či draci. Prostě les. Tajemný, zlověstný, obývaný mytágy, kde se čas a prostor řídí vlastními pravidly. Vskutku výborná kniha a vůbec nechápu, jak jsem ji tehdy mohla odložit jako nezáživnou :-). Jedná se totiž o dechberoucí příběh plný napětí a tajemna.

Autor čtenáře rozhodně nešetří. Napětí stoupá od první stránky a čtenář je okamžitě lapen do osidel tajuplného lesa. Autor zpočátku jen naznačuje, co se v lese odehrává a jací jsou jeho pradávní obyvatelé. I přesto, že vám místy běhá strach po zádech, les se vám zarývá pod kůži a vy toužíte vědět, co se stane dál.

 A co se vlastně v temném lese ukrývá? Nejedná se o ledajaké obyvatele, jsou to mytága (= imago mýtu) – zhmotnělé představy dávných mytologických postav, které les tvoří z archetypů ukrytých v našem podvědomí (inspirace C. G. Jungem). A tak se setkáváme s různými postavami keltské a staroanglické mytologie. Tady jsem trochu narazila na svou vlastní neznalost, neboť kromě Robina Hooda jsou to pro mě mýty neznámé, a věřím, že s důkladnou znalostí těchto bájí by bylo čtení o stupeň lepší zážitek.

V druhé půlce knihy míra napětí trochu upadá, ale před koncem opět pořádně graduje a vy se prostě nemůžete dočkat, jak to skončí. A i když si představujete plejádu možných konců, autor vás stejně lehce překvapí.

Les mytág je hrůzostrašný, tajemný, a přece tak fascinující, že absolutně chápete posedlost hlavních hrdinů. Autor přesně dávkuje jednotlivé náznaky tak, že jste nenávratně chyceni.  Myslím, že Les mytág je svým způsobem mytágo samo o sobě. Z vašeho podvědomí pomocí knihy vzniká příběh, který vám nedá spát a já už mám v knihovně zarezervovaný další díl, který je prý ještě lepší :-). 

Učaroval vám Les Mytág stejně jako mně?