Halloweenské zamyšlení

Mám ráda oslavy všeho druhu. Ať už se jedná o Vánoce, narozeniny, Sv. Valentýna nebo třeba zapíjení úspěšného složení zkoušky, beru to jako příležitost se sejít s lidmi, které mám ráda, něco dobrého sníst a vypít, a užít si pořádnou srandu a zábavu… A výjimkou není ani Halloween.

Ano, já vím, tento svátek u nás nemá příliš tradici, a přiznávám, že zvyk chození dům od domu a koledování mi také není úplně blízký. Ale mám ráda jeho duchovní podstatu. Halloweenský svátek údajně vychází z pohanského (keltského) svátku Samhain, kdy se slavil přelom mezi létem a zimou. Keltové věřili, že v předvečer svátku Všech svatých je hranice mezi světem lidí a světem zemřelých nejtenčí v období celého roku, a tudíž prostupná pro nadpřirozené bytosti.

Zdroj: shelterness.com

Pro mě je tento svátek především oslavou podzimu s tajemným nádechem nadpřirozena. Sychravé počasí, listí vířící ve větru, ďábelsky se chechtající lucerny z dýní za okny, domov provoněný jablečným štrúdlem se skořicí… To vše má pro mne jedinečnou, mírně nostalgickou atmosféru. Dříve jsem podzim ráda neměla, znamenal pro mě konec mých milovaných letních měsíců, ale čím jsem starší, tím více oceňuji, jak je příjemné večer přijít domů, nechat vlezlou zimu za dveřmi, zachumlat se do deky, na nohy natáhnout pletené ponožky od babičky, a se zázvorovým čajem v ruce se začíst do napínavého fantasy románu a po očku se dívat, jestli se za okny neprohánějí duchové a čarodějnice…

Každý rok mám předsevzetí, že si na Halloween udělám pořádnou výzdobu, rozumějte dýně a svíčky po celém bytě, čarodějnice visící ze stropu, obrysy netopýrů na oknech, prostě atmosféra jak má být… Mno, každý rok se zmůžu maximálně na halloweenskou tapetu na počítači :-D. Nu, výzva pro příští rok :-).

Zdroj: harmanstoves.com

A jak tedy slavím Halloween? Spolu se svými blízkými si uděláme pořádný hrnec punče (čímž zahajuji každoroční punčovou sezónu :-)), připravíme si spoustu dobrého jídla a koukneme se na nějaký alespoň trochu tematický film. Letos to vidím na Harryho Pottera a vězně z Azkabanu nebo na Ukradené Vánoce Tima Burtona :-).

Podělte se, jak slavíte Halloween Vy? 

Sněhulák: Severská kriminálka, která dostatečně nemrazí

Autor: Jo Nesbo

Nakladatelství: Kniha Zlín

Rok vydání: 2012 

„Sněhulák má teď šálu. Růžovou šálu. Šálu, kterou dal Jonas mámě k Vánocům.“

Kolem tohoto norského autora už nějakou chvíli chodím, ale obrovská mediální masáž mě odrazovala, neboť nebudu přece jako ovce číst to, co čtou všichni, že… (než jsem dala šanci Harrymu Potterovi, taky to chvíli trvalo :-)). Nicméně detektivky a kriminálky jsou jedním z mých oblíbených žánrů, takže jakmile jsem v knihovně narazila na Sněhuláka, řekla jsem si, že je načase dát Jo Nesbovi šanci.  A bohužel mě nijak neoslovil.

Příběh se odehrává převážně v Oslu, kde beze stopy zmizí žena, a manžel se synem nenajdou nic jiného než její šálu uvázanou kolem krku sněhuláka, který se u domu zjevil z ničeho nic. Tento případ se dostává do rukou vrchního komisaře oddělení vražd osloského policejního ředitelství Harryho Holea. Spolu s novu kolegyní Katrine Brattovou a několika dalšími kriminalisty se pouští do vyšetřování. Zanedlouho dochází k vraždě další ženy a Harry zjišťuje, že to nejsou jediné dva případy zmizelých žen v Norsku, a začíná děsivá honička na sériového vraha zvaného Sněhulák.

Zdroj: ereading.cz

Upřímně řečeno kniha mě nijak nenadchla, ano, místy byla trochu napínavá, ale od akční kriminálky bych čekala něco víc.  Spousta scén mi přišla uměle vykonstruovaných a dosti nelogických. Mnoho odhalení bylo provedeno tak nějak šťastnou náhodou či náhlým vnuknutím, situace byly značně předvídatelné, což pochopitelně snižovalo míru napětí.

Jsem odkojená pořádnými detektivkami jako je Hercule Poirot či Sherlock Holmes, kterého mimochodem Jo Nesbo parafrázuje („…člověk musí vyloučit všechno, co je nemožné, aby dokázal najít jedinou správnou možnost“) a zároveň béčkovými paperbackovými kriminálkami, které mohou, dle mého názoru, co se kvality týče, se Sněhulákem směle soupeřit.  Vzhledem k tomu, že na tohoto autora jsou psány oslavné ódy, čekala bych skutečně něco víc než jen plytký kriminální příběh, bez hlubších postav. Harry Hole coby hlavní postava (kriminalista s pošramocenou pověstí, v této knize abstinující alkoholik) taky není úplně uvěřitelný, resp. je tam jakási snaha vytvořit nový fenomén Philipa Marlllowa či Raymonda Chandlera, ale jejich nepochybné charisma prostě Harrymu chybí.

Přiznávám, kniha mě nijak zvlášť nebavila a skutečně nechápu, proč jsou jeho knihy tolik opěvované. Myslím, že v tomto žánru se dají najít mnohem lepší a kvalitnější kousky.

Oslovil Vás Jo Nesbo? Pokud ano, kterou jeho knihu považujete za nejlepší? :-)

Knižní výprodej – úlovky!

Mám moc ráda knihy, ráda je čtu, ráda si je prohlížím, a velmi ráda je kupuji. Jenže mé konto není bezedné, takže zbrusu novou knihu si pořídím zřídkakdy. Spíše chodím do knihovny, nechávám se knihami obdarovávat, nebo si knihy půjčuji od svých známých. Ale když náhodou narazím na výprodej knih, kde seženu knihu za dvacku, musím tam být :-).

A tak jednoho sychravého říjnového rána jsem sebrala sestru a kamarádku a vyrazily jsme do knižního skladu v Jenči u Prahy na knižní výprodej Městské knihovny Praha. Bláhově jsem se domnívala, že tam asi moc lidí nepřijde, tak si to projdeme, vybereme si jednu dvě knihy a pofrčíme zpět. To určitě! Autobus jel brzy, tak jsme asi dvacet minut před devátou, kdy se sklad otvíral, už stepovaly před dveřmi a rozhodně ne samy :-). A co víc, lidi nešli s jednou malou taškou jako já, ale rovnou s krosnou či kufrem! :-). A půl hodiny po otevření skladu už mezi regály nebylo k hnutí. Akce v Lidlu by bledly závistí :-D.

Ale i přes tlačenici nadšených čtenářů jsem ulovila pár zajímavých kousků:

    1.  John Morressy: Kedrigern – Čaroděj na roztrhání

Humorné fantasy povídky o Kedrigernovi. Kdysi jsem nějakou četla a moc se mi líbila, takže když jsem v regálu objevila tuto knížku, mé srdce zajásalo :-).

    2.  Jana Rečková, Jana Jůzlová: 2x Čaroděj v akci

Dvě fantasy novely českých autorek z edice Pevnost. Kdysi jsem si občas nějakou knížku, která byla přílohou časopisu Pevnost, pořídila a vždy to bylo kvalitní čtivo, tak se na ni těším.

    3.  Robert Rankin: Fikané jezinky Chiswické

Autora neznám, ale zaujala mě anotace a je to fantasy, tak to snad bude stát za to :-).

    4.  Leonard Medek:  Stříbrný šíp

Kniha českého mistra epické fantasy, to jsem nemohla nechat na poličce.

    5.  William Eastlake: Nezkrocení

Přiznám se, že tady byla důvodem ke koupi hlavně pěkná obálka knihy :-).

    6.  Henry James : Portrét

A aby to nebylo jen o fantasy literatuře, tak jsem sáhla i po klasice. Původně jsem měla v ruce Ecovo Jméno růže, ale to mají rodiče v knihovně, tak jsem dala šanci tomuto románu.

    7.  Hladový příliv – Amitav Gosh

Román z indického prostředí. Nu, uvidíme…

O každé knize mám v plánu napsat samostatnou recenzi, jen co je postupně přečtu :-).

Jak získáváte knihy Vy? Kupujete nové, z druhé ruky nebo si je půjčujete?

Mycelium – Jantarové oči: První díl české houbové scifárny

Autor: Vilma Kadlečková

Nakladatelství: Argo

Zdroj: Argo.cz

Rok vydání: 2013 

„Nejdůležitější věci se odehrávají v skrytu.“

Tato kniha mě velmi mile překvapila. Přiznávám, že jsem byla ze začátku mírně skeptická, neboť česká sci-fi a ještě s takovým divným názvem mne nijak nelákala. Ale v knihovně měli naráz všechny první tři díly, tak jsem si řekla, jdu do toho a rozhodně jsem nebyla zklamaná.

Děj knihy se odehrává ve 26. století, kdy je kromě Země hlavní planetou mimozemská Össe, ze které pochází mnoho technologických výdobytků moderní doby, ale co se týče náboženství ustrnuli össeané v temném středověku. Fanaticky uctívají hmyzího boha, v jehož jménu jsou schopni podstoupit rituální krvavou oběť, a celý jejich život ovládají houby a jejich spóry, zvláště Pětice posvátných drog. S těmito věcmi má většina Pozemšťanů jen pramalou zkušenost. Výjimkou je hlavní hrdina Lucas Hildebrandt, dokonale se ovládající, statečný, znalý Össe, ovládající květnatou össenskou mluvu, s pamětí, kterou mu každý Pozemšťan může jen závidět… Ale je to skutečně všechno tak jednoduché a je skutečně Lucas tak dokonalý, jak se zdá? 

Najednou se na jedné z planet objeví Fomalhiwan, člověk s psychotronickými schopnostmi, který se jeví jako hrozba, která by mohla narušit křehkou rovnováhu mezi Össe a Zemí. Není tedy divu, že se na něj zaměří pozornost össenské církve, pozemské rady i jednotlivců. Všichni s ním mají vlastní úmysly, ale kdo ho získá první a jaké jsou vlastně úmysly přímo Fomalhiwana? A nad tím vším bdí z vesmíru záhadné Lodě se svým Sdíleným Vědomím, které taktéž skrývají nejedno tajemství.

První díl Mycelia má všechny výhody a neduhy prvního dílu. Autorka rozehrává osudy jednotlivých postav, které postupně přicházejí na scénu, a než se čtenář stihne zorientovat kdo je kdo a o co vlastně v knize kráčí, tak příběh končí nechávajíc spoustu otázek a nedočkavosti pro další díly. Pro mě osobně bylo dosti obtížné se zorientovat v množství takřka nevyslovitelných názvů obsahujících přehlásky, zezačátku jsem měla potíže pochopit, zda se jedná o osobu, planetu či snad věc :-). Ale postupně se člověk zorientuje. Příběh je originální, neotřelý a upřímně se nemůžu dočkat, až sáhnu po druhém díle, abych zjistila, kam celý příběh bude směřovat dál :-).

Četli jste Mycelium? A co na něj říkáte?

Začínám psát blog, juhuů!

Nápad založit si blog už v mé hlavě nějakou tu dobu sídlil. Vlastně v momentě, kdy jsem začala číst blogy cizí, jsem egocentricky uznala za vhodné také sdělit světu pár svých báječných myšlenek. Tak jo, nápad se mi líbil, ale jakou si vybrat tématiku? Vzhledem k tomu, že jsem holka, byl můj prvotní nápad psát o kosmetice. Jenže mým cílem je přispívat a psát články častěji než jednou za čtvrt roku, kdy je načase si pořídit nový šampon, takže jsem kosmetiku jako hlavní náplň blogu velmi rychle zavrhla. Dalším nápadem bylo psát o svém životě, něco jako Život s/podle/a/versus já. Taky škrtnuto, teda ne že by můj život nebyl dost zajímavý a já nenašla témata ke psaní, ale přece jenom se mi to nezdálo jako to pravé ořechové. A jak jsem tak bezcílně bloumala a namáhala své malé šedé buňky mozkové, přišla má sestra s báječným nápadem:

„Ty, Moni, a proč nepíšeš o svý největší zálibě?“

„O jídle? Vždyť neumím vařit a čaj padesátkrát jinak by nikoho nebavil!“

„Ale néé, já myslela knížky.“

A jo, proč já vlastně nepíšu o knihách? Tolik knížek jako já jich v mém okolí přečte málokdo a já pak nemám komu sdělovat své myšlenky a názory, co se literatury týče. Tudíž teď to budete vy, milí čtenáři/čtenářky, kdo bude poslouchat, respektive číst, mé nářky, jak byla kniha příliš nudná, příliš napínavá, příliš krátká nebo naopak pročítat mé oslavné ódy na zajímavý román. Ale vzhledem tomu, že mezi mé zájmy patří nejen knihy, občas se tady objeví článek i na jiné, neméně zajímavé téma :-).