Quietbook aneb není kniha jako kniha 2

         Je to zhruba rok, co jsem z posledních sil těsně před Vánoci došila interaktivní knížku pro synka zde. A protože mám dvě děti a o veškeré hračky se neustále rvou, tak quietbook pak nesplňuje účel, za jakým se obvykle pořizuje (tedy dlouhé hodiny ticha, kdy se děti SAMY baví a máma si může dát nohy na stůl, haha), tak bylo třeba vyrobit knížku i pro dcerku. Vyšlo to zrovna tak, že Buuk.cz, kde jsem polotovar koupila, zrovna prodávanou verzi modernizoval a aktualizoval, tudíž nejsou obě knížky úplně stejné (což má za následek to, že se stejně rvou, neboť oba zrovna chtějí tu samou).

       Jedna ze změn oproti původní verzi je ta, že zatímco dříve jste měli polotovar hezky vystříhaný a rozškatulkovaný dle jednotlivých stránek, teď vám přijdou modré podklady plus komponenty rozděleny dle barev a vy si jednotlivé dílky musíte vystřihnout a u každé stránky najít ty správné. Je to sice očíslované, ale i tak se nad tím občas zapotíte. Dále je použit mnohem kvalitnější filc, starý quietbook máme ošklivě ožmolkovaný, tento vypadá mnohem pevněji. Všechny potřebné věci vám přijdou v balíčku, včetně knoflíků, nití, jehel a samozřejmě návodu. Jediné, co musíte mít, jsou nůžky, šikovné ruce (nebo šicí stroj) a spoustu volného času :-).

           Tak se na tu novou verzi pojďme podívat:

      1.  Úvodní stránka

      Tady se quietbook liší v tom, jestli kupujete verzi pro holčičku, nebo pro kluka. Holčičky tam mají hrad s princeznou a kluci tuším panáčka a bagr. A ano, kytičky mají být jen na louce, ovšem já zrovna tuhle stránku našila naopak a dírky neseděly, tak je bylo potřeba udělat na druhé straně a ty přebytečné zamaskovat :-D. A taky je fajn tam našít jméno dítěte, pro kterého kniha je (což ovšem není standardní součástí, takže buď si musíte písmenka vystříhat sami jako já, nebo se lze domluvit, že vám je připraví a pošlou spolu s polotovarem).

      2. Kytička

    Oblíbená stránka, kde děti nakukují pod okvětní lístky a hledají zvířátka, rodinné příslušníky, dopravní prostředky, zkrátka cokoli vás napadne dát do kapsiček. U nás to moc neplní původní účel, neboť Bea zásadně všechny obrázky vytahuje a strká je žábě (poslední stránka) do pusy. Ale řekněme, že aspoň  rozvíjí jemnou motoriku :-D.

      3. Farma

     Prstoví maňásci – kočka, kráva, pejsek a ovečka - a farma s vraty na sponu. Velmi oblíbené u nejmenších dětí.

      4.  Duha

      Skvělá věc na naučení barev a na rozvoj jemné motoriky. Jen doporučuji našít knoflíky hoodně na volno. Já je u prvního quietbooku přišila festovně a mám problém tam kytičky dát i já, natož leckdy neohrabané dětské prstíky.

      5. Stromeček a roční období

      Jednotlivé přírodniny jsou na patentky a připínají se na stromeček podle toho, jestli je zasněžený, kvete anebo jsou na něm jablíčka, která se pak dají dát do košíčku.

      6. Zahrádka

      Zelenina se dá zasadit na záhonek a pak přendat do koleček. Bůhví proč naše mrkve a řepy obvykle končí pod peřinou na vedlejší stránce :-D.

      7. Domeček

      Otvírací příbytek pro panenku. Může spinkat pod peřinou nebo si číst v křesílku.

      8. Poklad

       Pod palmovými listy je na háčku schovaný klíč k truhle s pokladem, kde se nachází barevné mušličky.

       9. Loďka

      Panenka může plout na loďce, spustit a vytáhnout kotvu a děti se učí zavazovat tkaničky (resp. plachtu).

      10. Žába

      Žába nenasyta, která má pusu na klasický zip a jazykem ze suchého zipu chytá mouchy.

      V celé knize je také pět fialovožlutých ptáčku, kteří se dají schovat kamkoli, za komín, za strom, do loďky, záleží na fantazii.

      Dcerka dostala quietbook na druhé narozeniny a má opravdu velký úspěch. Učí se s ním barvy, zvířátka, rozvíjí svojí šikovnost a fantazii a musím přiznat, že i mě baví si s ním hrát. Zkrátka ideální hračka. Pokud máte malé dítko a spoustu volného času, rozhodně doporučuju :-).

.

       Jak se vám líbí nová verze? :-)

Svět podle Agnes: Jedna normální ženská s trochu nenormálním životem

Autorka: Agnes Pechová

Nakladatelství: Samonákladem

Rok vydání: 2018

„Firemní vánoční večírek. Jako vždycky very mač bjůtyfl. Až do tý chvilky, kdy jsme měli tu stejnou akci, co měl včera chlapec ve škole. Můj dárek si vylosoval šéf. Neměl moc radost. Růžovej náramek a firemní karty. Daleko horší ale je, že to znamená jedinou věc, a sice to, že chlapcův spolužák si pod stromečkem vybalí vibrační kroužek od Durexu a kondom s banánovou příchutí. Sakra, sakra, sakra a třikrát sakra.“

Knižní vydání nejrůznějších blogů a facebookových stránek teď letí. Přiznám se, že já na to moc nejsem, jediné, co mě zatím zaujalo byl Deník fejsbukové matky (a ten mě teda baví moc) a pokukuju po právě vydané knize Život podle Lucie od Lucie van Koten, jejíž blog sleduju. Takže na rovinu přiznávám, že po této knize bych asi jen tak nesáhla. Ale když mi ji doporučila a půjčila dobrá kamarádka, nedalo se svítit a já se pustila do četby.

Kniha je psána formou deníkových zápisků, které jsou publikovány na autorčiných stránkách Svět podle Agnes. A cílem je čtenáře pobavit a uvědomit si, že život, ať je jakkoli neveselý, nebo posraný, jak by řekla Agnes, je třeba brát s nadhledem. Takže nečekejte žádné hluboké filozofické mudrování ani objevné myšlenky, jen život jedné obyčejné ženy, jejíž pohled na svět je poněkud netradiční.

Agnes popisuje své běžné dny, točící se kolem práce, starání se o dítě a domácí zvířectvo. A sem tam taky kolem hledání dokonalého chlapa. Její domácnosti je ovšem poněkud divoká. Pes, kočka, sem tam i jiné zvíře a puberťák.  Dohromady jsou zdrojem neuvěřitelných historek i scén, kdy pojem vrchol trapnosti posune svůj význam do zcela jiných sfér. A zároveň usoudíte, že na tom vlastně ještě nejste tak špatně (a pokud zrovna jste, tak vás Agnesiny příběhy aspoň rozveselí).

 „V životě každý ženy jednou nastane ten zlomovej okamžik, kdy ráno vstane, podívá se do zrcadla a řekne si „adoprdele“. Najednou to není úplně v pohodě, pravý oční víčko nějak víc nateklejší než levý, dalo by se říct, že tak nějak úplně teče přes oko, a ze zrcadla na vás hledí něco, co ještě nedávno bylo vyhlazený děvče z růže květ a teď to vypadá spíš jako něco hodně temnýho v posledním tažení. “

Ovšem jemnocitné duše, jejichž vnitřností se svírají při zaslechnutí sprostého slova, by měly knihu obejít velikánským obloukem. Slovník autorky je totiž velmi nevybíravý a nekorektní. Expresními výrazy se řádky jen hemží a možná by se místo „být sprostý jak dlaždič“ mělo říkat „sprostý jak Agnes“.

Zpočátku je čtení poměrně návykové, ovšem zhruba tak v půlce knihy přestane být opakovaný vtip vtipem. Když poprvé čtete, že pejsan pokadil půl bytu, připadá vám to sice docela nechutné, ale celkem se pobavíte. Když to udělá asi popatnácté, zdá se vám to už jen nechutné. Zbytečně často se některé scény opakují a pointa už pak nevyzní. První půlku jsem se fakt bavila, pak už mi to přišlo trochu vyčpělé a ne tak zábavné. Proti vulgaritě celkem nic nemám, ale musí být účelová a přiznám se, že mám ráda rafinovanější humor. Ovšem tuším, že milovníci a vlastníci chlupatých mazlíčků se v tom najdou, protože zvířecí historiky více ocení (stejně jako mě vlastně nejvíc bavily závěr knihy a zážitky s manželem a miminem).

          „Tak jsem byla včera po strašně dlouhý době úplnou náhodou na dětským hřišti. Jakože pískoviště, klouzačky a tyhle věci. A fakt by mě zajímalo, na čem ty matky frčej. Houbičky? Hulčo? Na něčem stopro, protože tohle fakt není jinak možný. “

Je to jako číst cizí deník, návykové a doprovázené pocity něčeho zakázaného. Jediné, co to trochu kazí, je vědomí toho, že dotyčný to psal s myšlenkou, že to někdo bude číst, takže žádné zásadní pikantnosti se nedozvíte. Ale pokud si chcete dopřát chvilku neprudérní zábavy a nerozhází vás autorčin nevybíravý slovník, jen do toho.

Znáte? Četli jste? :-)

Velmi osobní kniha o zdraví: Psáno rozumem a zkušenostmi

Autorka: Margit Slimáková

Nakladateství: BizBooks

Rok vydání: 2018

„Po desetiletích biochemického výzkumu volných radikálů a antioxidantů, zkoumání tisíců účastníků, vynaložení milionů korun, liber, dolarů atd. najdeme to nejlepší doporučení už v učebnicích dětí základní školy: jezte zeleninu a ovoce!“

Margit Slimáková je úžasná žena. Už nějakou dobu sleduji její blog margit.cz, videa, fb stránku a ráda se nechávám inspirovat jejími doporučeními, články a tipy. Osobně ji sice vůbec neznám, reálně jsem ji viděla pouze jednou, na přednášce v rámci Rawfestu, ale stejně mám po přečtení její knihy pocit, že je to moje spřízněná duše. Má podobné názory na jídlo, pití, očkování, homeopatii, používáme stejnou značku kosmetiky, stejně jako já nedá dopustit na menstruační kalíšek... Zkrátka mi názorově velmi sedla.

Ve své knize otevírá řadu zajímavých a v dnešní době velmi často propíraných témat. Vzhledem k tomu, že se primárně věnuje stravě a výživovému poradenství, velkou část obsahu pochopitelně zabírá jídlo a pití. Ovšem ke zdraví a spokojenosti samotná strava mnohdy nestačí, tak se v dalších kapitolách zabývá i pohybem, prostředím, ve kterém žijeme, práci, ale i prevencí a terapií nemocí. Dotýká se i v současnosti poněkud kontroverzních témat jako je například očkování, porody, homeopatie či nevhodnost hormonální antikoncepce. Zkrátka ukazuje, že zdraví není jen o jídle, ale i o přístupu k životu a k sobě samému.

Margit Slimáková nejprve vystudovala farmacii, tím ovšem její touha po poznání nebyla uspokojena a postgraduálně pokračovala ve studiu výživy a prevenci nemocí, jak v Česku, tak i v zahraničí. Část života prožila za hranicemi, s rodinou procestovala skoro celý svět a po návratu do Čech rozjela řadu podnětných projektů. Stála za zrodem Skutečně zdravé školy, která měla za cíl zlepšit zoufalé stravování ve školách. Nyní píše články pro svůj blog margit.cz a pro blog aktualne.cz a zabývá se svým současným projektem, a tím je think-thank Globopol. Kromě toho ještě stíhá vést školení Jídlověda. Margit je vskutku neuvěřitelně činorodý člověk :-).

Knih o stravě a životním stylu jsem přečetla mnoho, některé byly přínosné a nabité informacemi, jiné nudné k uzoufání. Některé mě inspirovaly, jiné zas uvedly do deprese, že tomu všemu už vůbec nerozumím. Když jsem se snažila najít pro sebe vyhovující stravovací zásady, tak jsem byla naprosto zmatená. Jak je možné, že lidé na raw stravě tvrdí, že se má jíst všechno syrové, a makrobiotici zase všechno zásadně vaří? Proč znám lidi prospívající na paleo stravě i zdravím hýřící vegany, když jde o naprosto opačné stravovací směry? Kde je tedy pravda a co je nejlepší? Po letech zkoušení, vynechávání lepku, mléka, sladkostí, masa, ovoce, a různých rozumných i bláznivých kombinací jsem dospěla k názoru, že každému holt vyhovuje něco jiného a že budu jíst, co mám ráda a co cítím, že mi dělá dobře. No a pak otevřu knihu Margit Slimákové a dočtu se tam vlastně to samé :-). Což mě docela potěšilo. Autorka uvádí, že důležitější než slepě následovat nějaký stravovací názor je je jíst kvalitní potraviny, ideálně sezónní a lokální. A s tím naprosto souhlasím.

Dále uvádí na pravou míru řadu dlouho omílaných stravovacích omylů a chyb a dává spoustu tipů, jak začít jíst lépe a prospěšněji. Moc se mi líbí, že nikomu nic nevnucuje, nepůsobí fanaticky, ani nemá potřebu svolávat hromy blesky, když její doporučení nebudete následovat. Jen jemně pobízí a ukazuje, že změna mnoho nestojí a přitom výsledky pocítí každý. Také oceňuji, že to nejsou jen tak plané rady, ale přímo vyzkoušené tipy, které Margit sama využívá a má osvědčeny, tudíž nehrozí, že by šlo jen o učebnicové příklady, které nejste schopni využít v reálném životě.

Margit Slimáková vše popisuje zcela věcně, logicky, laicky srozumitelně a hlavně má vše podpořeno argumenty, které dávají smysl. Jednotlivé kapitoly jsou proloženy často velmi soukromými příběhy a autorčinými životními zkušenostmi, které tak knize dávají punc osobitosti. A na konci každého tématu najdete seznam dalších zdrojů, pokud byste si danou problematiku chtěli nastudovat podrobněji. Autorka si nehraje na proroka univerzální pravdy ani vám nechce naservírovat zázračný elixír života. Rozumně uznává, že cest ke zdraví, pohodě a spokojenosti je vícero a každý si musí najít tu svou. Jen nabádá k tomu, že odpovědnost za vaše zdraví je jen ve vašich rukách.

Kniha je neuvěřitelně čtivá, podává ucelené informace a je napsaná natolik poutavě a chytlavě, že jsem se často nemohla dočkat, až si zase najdu chvíli na čtení. Navíc je moc pěkně graficky zpracovaná, takže je čtení opravdovým potěšením. Vzhledem k tomu, že se o dané věci poměrně intenzivně zajímám, nedozvěděla jsem se žádné extra objevné informace, ale naopak jsem si krásně ujasnila, že můj pohled na nejrůznější věci není úplně zcestný (jak si myslí řada mých známých a spoustu anonymních lidí nenávistně komentující články a diskuze v nejrůznějších tématicky zaměřených fb skupinách). Naprosto mi tím vlila optimismus do žil, že snaha žít v souladu se sebou samým má smysl a že slepé důvěřování lékařům a reklamám nemusí být vždy to pravé.

Tahle kniha je vynikajícím shrnutím všech témat týkající se zdravého životního stylu moderní doby s bonusem v podobě Margitiných vlastních životních zkušeností a to je k nezaplacení. Doporučila bych ji všem, co se alespoň trochu zajímají o sebe, své zdraví a není jim lhostejné, co se s jejich tělem děje. Jediné, co by se dalo vytknout, je to, že kniha nevyšla dříve :-).

Jaká je vaše oblíbená kniha o zdraví? :-)

Dráček ZOG a princezna REBELKA: Veršovaná pohádka, která nadchne nejmenší čtenáře

Autoři: Julia Donaldson, Axel Scheffler

Původní název: ZOG, ZOG and the FLYING DOCTORS

Nakladatelství: PRESCO GROUP a. s. (Ella & Max)

Rok vydání: 2018

Překlad: Robin Král

„Jsem Maximus, velký rytíř,

pro princeznu si jdu k vám.

Toho, kdo ji z hradu unes’,

v lítém boji udolám.“

Jak děti rostou, tak se mění skladba dětské knihovny. Doposud převážnou část tvořily obrázkové knihy, ale teď jsme se posunuli na další level a největším hitem domácí četby jsou pohádkové knížky. A pokud jsou krásně ilustrované, tím líp. A když jsou veršované, tak mají místo na vrcholu oblíbenosti jisté. Nevýhodou ovšem je, že takové pohádky jsou většinou krátké, takže nutně následuje vyjednávání o další kus, nejurputnější je synek samozřejmě v momentě, kdy má spát a já už zoufale toužím po chvilce klidu a nohách nahoře (a hlavně vlastní dospělácké knize :-D).

Ovšem ne každý autor má pro verše cit a sem tam jsem nucena číst pohádku, která vyloženě trhá uši (ráda bych vám dala nějaký příklad, ale většinou je okamžitě vracím do knihovny). Proto mě pohádka Dráček Zog a princezna rebelka velmi mile překvapila.

Dráček Zog chodí do dračí školy, aby se naučil všechno, co draci potřebují znát. Od chrlení ohně a létání až po únos princezny. Jenže Zog potká velmi neobvyklou princezničku Ellu, která nechce sedět doma a tvářit se královsky, ale chce léčit a pomáhat ostatním. K tomu se připlete rytíř Maximus a společně se vydají na cestu jako létající ambulance a léčí bytosti, které ve světě potkají. Jednorožce, mořskou pannu, lva i samotného krále.

Děj je přiměřeně jednoduchý, ale zábavný a má hlavu a patu. Samozřejmostí je dobrý konec, jinak by to přece nebyla ta pravá pohádka. Autorka Julia Donaldson je anglická spisovatelka a dramatička, která má kromě psaní písňových textů na svém kontě i řadu úspěšných dětských knih. Ovšem to by bylo k ničemu, kdyby to někdo krásně nepřebásnil. Robin Král, který se tohoto úkolu zhostil se ctí, je mladý český básník, který je autorem řady dětských knížek, za něž dostal ocenění Magnesia Litera či Zlatá stuha. Kromě toho píše písňové texty pro Divadlo Spejbla a Hurvínka, a přispívá do časopisu Sluníčko a Můj vláček.

Nejsem žádný odborník na poezii, ale verše jsou opravdu povedené. Dětsky jednoduché, smysluplné, uchu lahodící, takže se čtou (nebo spíše přednášejí) jedna radost. Navíc si je děti snadno zapamatují. Musím říct, že to je jedna z mála pohádek, u které mi nevadí číst ji stále dokola.

Kniha je nádherně a bohatě ilustrovaná. Obrázky jsou barevné a krásně doplňují vyprávěnou pohádku, takže děti přesně ví, o čem je řeč.  A věřte, že jsou neuvěřitelně pozorné. Ty větší dokonce časem dokáží vyprávět pohádku podle obrázků samy. Ilustrace má na svědomí ilustrátor Axel Scheffler.

Teď, kdy už  se synek dopodrobna seznámil se všemi obrázky,  pohádku přelouskáme za jeden , maximálně dva večery. Ale začátky byly krušné, neboť jsem byla nucena odpovědět asi na milion záludných dotazů :-).

„Maminko, jak se jmenuje ten rytíř?“

„Maximus.“

„Maximus je divný jméno, to se mi nelíbí.“

„Aha, a jaké by se ti líbilo?“

„Mně se líbí jméno máma!“  :-D

„Mami, co je to mořská panna?“

„Hm, víš, to je napůl žena a napůl ryba.“

„Co?“

„No jakože má místo nohou ploutve...“

„A proč?“

„Aby mohla plavat.“

„ A proč? Já nemám ploutve a taky plavu.“  Někdy vás dětská logika udolá :-D

„Maminko a proč mu hoří křídlo?“

„Protože chrlil oheň a omylem se trefil do vlastního křídla.“

„A proč?“

„No protože to ještě dobře neumí.“

„A proč to dobře neumí?“

„Protože se ještě musí učit.“

„A proč“

„Aby to uměl.“

„A proč to musí umět?“

„Nepůjdeš už spinkat?!?“

Dráček Zog a princezna rebelka je zkrátka velmi povedená pohádková knížka pro děti, s nádhernými ilustracemi, kterou můžu s čistým svědomím doporučit. Myslím, že ji děti ocení zhruba tak od tří let. A že je vážně skvělá dokazuje i synkův budoucí plán:

„Maminko, až vyrostu, tak budu drak a budu chodit do dračí školy, jo?“ :-D

Za milé chvíle strávené s touto pohádkou děkuji nakladatelství PRESCO GROUP a.s., které mi knihu k recenzi poskytlo.

Jaká dětská kniha vás v poslední době nadchla? :-)

Temné bratrstvo: Není každý debut naprostá pecka

Autor: Luke Skull

Původní název: The Grim Company

Nakladatelství: Host

Rok původního vydání: 2014

Rok českého vydání: 2017

Překlad: Ladislav Václavík

„Život už jsi mi jednou zachránil. Čítám, že už nikomu nic nedlužíš.“

Jerekův obličej potemněl. „Dlužíš nedlužíš, to si rozhodnu sám. Nenechám tě tu umřít. Chceš nóbl smrt nebo co, aby holky zvlhly, až si vzpomenou, jak ses tu hrdinsky obětovat? S tím jdi do prdele, Kayne.“ Vlk pobídl koně ostruhami a vzdálil se mimo doslech.

Nakladatelství Host má čuch na vynikající fantasy debuty, čtenáře (i mne samotnou) uchvátila například trilogie Havraní kruhy od Siri Pettersenové, epická série Stín krkavce od Anthonyho Ryana či Jiskra v popelu od Saaby Tahirové (což je první díl plánované tetralogie, dál jsem se zatím nedočetla, tak těžko říct, jestli série bude dosahovat kvalit prvního dílu). Ovšem Luke Scull má ještě co dělat, aby mě přesvědčil, že mezi takové debutanty patří také.

Ocitáme se v neveselém světě, kde bohové padli a lidem vládnou Magelordi, nesmrtelné bytosti s velkou mocí. Ovšem kouzelná energie pomalu dochází, na zemi se objevují krvelační démoni a lidé se nemají zrovna nejlépe. Vládci se tak pouští do boje o poslední zbytky magické energie bez ohledu na to, kolik životů bude v nelítostné válce zmařeno. Přesně takové doby dávají vzniknout hrdinům. Anebo zákeřným zrůdám. V městě Dorminii, ústředním herním poli příběhu, se tak dává do boje proti tyranskému pánu skupina, která ho hodlá sesadit. Podaří se jim osvobodit město? A za jakou cenu?

Nejslabším místem celé knihy je rozhodně začátek. Kdo přelouskal prvních sto stran a neměl touhu knihu odložit a nedočíst, tomu všechna čest. Uvedení do děje se neuvěřitelně táhne a vůbec nechápete, o co vlastně jde. Reálie jsou naprosto zmatené, stránky jsou zahlceny řadou místopisných názvů, některé ovšem v přiložené mapce nedohledáte. Ten, o kom se domníváte, že by mohl být hlavní hrdina, je krajně nesympatický a přesně v momentě, kdy si říkáte, že víc už knize prostě věnovat nedokážete, se to zlomí a příběh se konečně pořádně rozjede (jen škoda, že až ve třetině knihy).

Tahoun celého příběhu a jednoznačně nejlepší postava je Brodar Kayne. Zkušený bojovník, který si o životě i smrti nedělá žádné iluze. Má svou vlastní moudrost i filozofii, tváří v tvář nebezpečí vtipkuje o sto šest a přítele by nikdy nenechal v nouzi. Spolu s Jerekem tvoří dvojici, která ostatní postavy nechává daleko za sebou. Pak tu máme Davaruse Colea, chlapce, který byl vychováván k tomu být hrdinou, což mu dalo přehnané sebevědomí a pořádnou dávku arogance a ideálů, o které nutně musí jednou přijít. Ať jsem dělala, co jsem dělala, Davarus mi byl prostě nesympatický, takový trochu otrava a vejtaha, kvůli němu bych knihu rozhodně nečetla. Za zmínku stojí ještě Nejvyšší Augmentor Barandas, který je zajímavý tím, že řeší dilema povinnost a loajalita versus vlastní svědomí. A beznohý čaroděj Eremul, který řeší to stejné, ovšem na druhé straně barikády. Na postavách by zkrátka chtělo ještě trochu zapracovat.

Dějová linka je trochu kostrbatá. Skoro máte dojem, že autor smíchal všechny své oblíbené fantasy prvky, přidal trochu intrik, válčení, vymyšlený (ale ne domyšlený nebo ne dostatečně popsaný a vysvětlený) svět a doufal, že to bude skvěle fungovat. Sice to funguje, ale drhne to. Ale abych jen nehaněla, autor rozhodně umí překvapit a kombinovat. Některá odhalení vás zarazí, některá pohorší a napětí si také užijete dost a dost. Nebojí se syrových krvavých scén, intrik ani zrady. Jak se začátek nepodařil, tak konec stojí za to, a závěrečnou bitvu si náležitě užijete.

Temné bratrstvo má potenciál, jen by to chtělo trochu dopilovat, stačí přežít začátek a závěr vás utvrdí v tom, že další díly s názvem Meč severu a Ostří mrtvého muže by vůbec nemusely být špatné :-).

Kterou knihu jste v poslední době vzdali a nedočetli? :-)

Dalajlamova kočka: Laskavost a soucit pohnou světem

Autor: David Mitchie

Původní název: The Dalai Lama’s Cat

Překlad: Petra Vlčková

Nakladatelství: Synergie

Rok vydání: 2013

„Když čelíme svým problémům, máme stejnou volbu. Neříkali jsme si o ně, nestojíme o ně, ale když už jsou tu, záleží na tom, jak se k nim postavíme. Budeme-li moudří, mohou největší problémy vést k těm největším prozřením.“

Ke knize, ve které je hlavní vypravěčkou kočka, jsem přistupovala mírně skepticky. Co asi může taková číča vyprávět? Lovení myší a vyhřívání se na sluníčku přece nemůže vydat na celou knihu. Ale může, obzvlášť pokud se tato kočka těší přízni jednoho z největších duchovních vůdců, samotného dalajlámy. A tady je pár důvodů proč si tuhle knihu přečíst:

1. Kočka

Všichni milovníci koček zpozorněte. Kočka, o které je řeč, byla jako malé kotě zachráněna od nevyhnutelné smrti a žije v dalajlámově domácnosti. To jí dává perfektní přehled o jeho životě, zvycích, názorech a návštěvnících, a ona tak zvídavému čtenáři vypráví jednotlivé příhody, historky, někdy vtipné, někdy skýtající poučení, ale rozhodně velmi inspirativní. Kromě toho dává nahlédnout do svého kočičího světa a to budete koukat, jaké mají tato roztomilá domácí zvířátka potíže a starosti! :-)

2. Budhismus

Autor David Michie naprosto nenuceným způsobem seznamuje čtenáře se základními teoriemi buddhistické praxe a vyslovuje pravdy, které hluboko v sobě máme, ale většinou jsou ukryté pod solidní vrstvou sobectví, pokrytectví a dalších nepříliš lichotivých charakteristik. A nemusíte být vůbec duchovně založeni, aby vás to přimělo se zamyslet nad smyslem života.

„Myslíme na sebe bez přestání. I když jsme kvůli tomu nešťastní a naštvaní. Přílišná zaujatost sebou samými způsobuje, že se nám z nás dělá špatně. Mluvíme sami se sebou od božího rána, v poledne i večer, neustále uvnitř nás běží vnitřní monolog. A přitom čím víc dokážeme myslet na to, jak zprostředkovat štěstí druhým, tím sami budeme šťastnější. To už je takový paradox.“

3. Relax

Čtení je to velmi uvolněné, plyne jak život mnichů v klášteře - poklidně, nenásilně a občas zabrousí do hlubokých vod uvědomění. Vzhledem k hlavní hrdince má kniha někdy až pohádkový nádech. Žádné drama ani převratné názory, jen klid a mír. Ale není to žádné suchopárné čtení, většinu zásadních myšlenek a hodnot autor předává formou poučných příběhů. Dalajláma se setkává s řadou zajímavých lidí a každý má nějakou potíž, na kterou má budhismus tu správnou odpověď. A třeba zrovna potkáte právě ten váš problém či dilema.

4. Životní inspirace 

Dalajlamova kočka se snaží předat poselství, že pocit štěstí na nás nečeká někde venku, ale že si ho můžeme zařídit sami, stačí jen správně nastavit svou mysl. Vysvětluje karmické zákonitosti i to, že všeobjímající láska je to nejlepší, co ze sebe můžeme vydat. Kniha je velmi inspirativní, pokud si na ni uděláte čas, donutí vás se zamyslet, zhodnotit svůj životní postoj a možná provést alespoň malou změnu. Zkrátka ukazuje, že vše záleží jen na našem pohledu na věc.

Autor David Mitchie je australský spisovatel, který se dlouhodobě zajímá o budhismus a meditační praktiky. Své zkušenosti z této oblasti předává čtenářům prostřednictvím poutavých knih. Jeho série Dalajlámova kočka  (další díly u nás vyšly pod názvy Dalajlamova kočka a umění příst a Dalajlamova kočka a síla meditace) se stala celosvětovým bestsellerem. Kromě toho napsal řadu dalších, za zmínku rozhodně stojí třeba Pospěš si a medituj, která obsahuje praktické rady pro všechny, kdo by chtěli s meditací začít.

Dalajlamova kočka je kouzelné a nesmírně pozitivní čtení. Pokud máte hlubší znalosti východních náboženství, asi vás to příliš nezaujme, ale pokud dosud tápete v tom, o čem to vlastně všechno je, je tato kniha výborným začátkem. Stejně tak si myslím, že se v knize najdou i ti, kteří hledají nějakou životní inspiraci, smysl života či jen „duchovní“ posun a mají plné zuby příruček na štěstí. Tady se hlásají pravdy, které přetrvávají :-).

Jaké jsou vaše oblíbené inspirativní knihy? :-)

#Eskejp – Na útěku z kanceláře: Bizarní, humorné, originální

Autor: Jiří Charvát

Nakladatelství: Novela bohemica

Rok vydání: 2017

„Ticho. Otázka číslo jedna: Kdybys mohl kohokoli na světě pozvat na večeři, kdo by to byl? Můžeš i ty, co nejsou naživu.“

Mohutně jsem se zamyslel. „Asi... Oskar Petr.“

Sylva se zamračila. „Kdo to kurňa je?“

„Ten co napsal Hříšná těla, křídla motýlí.“

„To tu písničku tak zbožňuješ?“

„Ne. Ale vždycky jsem se ho chtěl zeptat, co znamená: do kapsy svý džípem si pádí. WTF? “ rozhodil jsem tázavě rukama.

Sylva zavrtěla hlavou. „Takže ne dalajláma, Ježíš, tvůj zesnulý otec, ale... džíp... v kapse. Dobřee...“

21. století nám přineslo řadu nesporných výhod. Virtuální vztahy a přátele všude a pořád, jídlo naservírované až pod nos v úhledném balení, pracovní prostředí v klídku a pohodlí bez nutnosti čelit rozmarům přírody, pocit, že můžeme všechno, co si zamaneme. Anebo je to jinak? Zeptejte se Michala Majera, hlavního hrdinu této neuvěřitelné vtipné knihy.

„Z celého kanclu jste měli nejradši... rybu. Uvědomujete si, co to znamená?“

„Že jsme latentně zoofilní?“ zaševelil mu Pepé do ucha a nadšeně poskočil.

Michal Majer je klasická openspacová krysa. Celé dny vysedává v prosklené budově a jakožto zaměstnanec firmy na výrobu reklamních předmětů předstírá, že pomáhá lidstvu v nesporně důležitém úkolu se rozhodnout, jaký výrobek zakoupit. Spolu s kolegy zažívá náročné, neuvěřitelné a zároveň tragikomické chvilky, které byste rozhodně zažít nechtěli, ale jsou natolik vtipně popsané, že rčení smát se až se za břicho popadat ani zdaleka nedokáže vystihnout stav, ve kterém se po dobu čtení ocitnete. Autor se neomezuje jen na zaměstnanecké prostředí, ale bere si na paškál i vztahy mezi mužem a ženou a to převážně na té sexuální úrovni, a také celkové společenské problémy.

„Platba okamžitě odešla a kvintet mých osudových žen získal tváře. Nevěřícně jsem na ně zamžoural. U čísla 4 jsem sebou dokonce poděšeně trhl. Zdálo se, že se seznamka porouchala a místo partnerek mi nabízí rovnou tchýně.“

           Eskejp je vážně výborná kniha. Ne příběhem, ne epickým vyprávěním, ani hluboce prokreslenými postavami, ale svěžím stylem psaní, který si nebere servítky. Perfektní a často nekorektní vyjadřováním, proložené řadou popkulturních odkazů a narážek, je prostě skvělé. Nejapné vtípky, ironie a příhody na samé hranici absurdity je kombinace , která je neuvěřitelně čtivá, lehce stravitelná a zvedne náladu tak o sto procent. Autorův humor není nijak uhlazený či laskavý, ale spíše přímočarý a kousavý. Jednotlivé epizody mají většinou vynikající pointu a když už máte pocit, že bizarnější to opravdu, ale opravdu být nemůže, otočíte stránku a ejhle, zas vás dostane.

„Ty se moc neozývej,“ zchladil jsem ho. „Ty vůbec nejsi z Večerníčku.“

„Jsem.“

„A co seš, vole, Zababa?“

„John Snow. Hra o trůny.“

„Večerníček, ve kterým se padesát procent času vraždí a padesát procent souloží?“

Autor Jiří Charvát je copywriter, básník, performer, a také dvojnásobný mistr České republiky ve slam poetry. Kromě knihy Eskejp, která vychází z blogových příspěvků, napsal také Qejci: Existenciální sperma komiks.

„Víte, že ten slogan pro jogurty vymýšlíte už 74 minut? “ nahnul se ke mně a cvakl gestapáckou propiskou.

„Ano,“ odvětil jsem podrážděně. „Tohle je kreativní práce. To nejde na povel. A už vůbec ne, když vám někdo dýchá za krk. Myslíte, že Michelangelo vymaloval Sixtinskou kapli, zatímco mu pod štaflemi měřili čas? Že Kurt Cobain napsal Smells Like Teen Spirit, zatímco někdo zapisoval, kdy smrká?“

„A jak jste daleko?“ zamžoural na stránku s jediným slovem: „JOGURT,“ přečetl ho. „No... myslím, že... na to jdete dobře,“ rozpačitě si odkašlal a namaloval si do notýsku hlemýždě.

Ačkoli hlavním tahounem je humor, autor si neodpustí ani trochu filozofování nad dnešní společností. Předhazuje myšlenku, že jsme možná vážně jen krysy, které své sny položily na oltář pohody a bezuzdného konzumerismu a pomalu ale jistě mizíme v matrixu virtuálního světa a kdo nejde s proudem, je prostě jaksi divnej. Vztahy jsou povrchní nebo otrocké a čistá radost ze života jakoby vymizela. Nepochybně má v některých věcech naprostou pravdu, ale pokud si chcete užít chvíli čistého veselí, sáhněte po téhle knize, nebudete litovat :-).

Jaká je vaše oblíbená humorná kniha? :-)

Falešná Pařížanka: O módě trochu jinak

Autorka: Kamila Boudová

Nakladatelství: Esence

Rok vydání: 2017

 „Co vlastně očekáváme od oblečení? Před sto lety to, že přežije alespoň dvě generace. Dnes dvoje praní.“

Kamilu Boudovou znám coby autorku trefných sloupků, které píše do Pravého domácího časopisu. I tak jsem se nechala zmást názvem knihy a čekala nějaké netradiční rady jak získat ten správný styl elegantní Francouzky a být nenuceně šik za každých okolností. Zkrátka něco ve stylu Jak se stát Pařížankou nebo Se šarmem Pařížanky apod. A ejhle, byla jsem vedle jak ta jedle.

Ano, ústřední téma je móda a styl. Ale pojato je to trochu jinak. Kamila odjakživa snila o tom, že se stane slavnou návrhářkou. Popisuje svoje zážitky a pracovní zkušenosti z módních korporátů v Londýně a v Paříži, až si jednoho dne řekla dost. Na oblečení se začala dívat z trochu jiného úhlu a místo navštěvování fashion weeků a showroomů nadnárodních značek začala skloňovat slova jako udržitelnost a slow fashion. A věřte, že to v Paříži, hlavním městě módy, není tak snadné, takže se autorka nenazývá modní revolucionářkou jen tak pro nic za nic.

„V Čechách o mně píšou jako o módní revolucionářce, o aktivistce. Můj šatník o pětatřiceti kusech, které jsou všechny ze sekáče, po mamince, půjčené nebo lokální, se stává opakovaným tématem debat jak s novináři, tak s mými přáteli. Může vůbec někdo jako já prorazit v Paříži?“

Kamila Boudová za toho za svůj život stihla poměrně hodně. Žila  a pracovala v Londýně i v Paříži (kde v současné době žije) a své draze nabyté zkušenosti zúročila v řadě projektů. Za zmínku určitě stojí SLOU Fashion Days, asi hlavní česká událost týkající se udržitelné módy. A také stíhá přednášet na vysoké škole.

Kamila upřímně vypovídá o své cestě za kariérou, o svých snech, plánech, jejich úspěšném plnění, ale i propadech na samé dno. Píše o nadějích i zborcených iluzích, a když už nic jiného, tak vám alespoň trochu otevře oči a přiblíží praktiky, které tak nějak každý tuší, že se dějí, ale nikdo je příliš neřeší. Fast fashion je opravdu fast a jediným hnacím motorem jsou peníze a výdělek. Na koncového spotřebitele nikdo nemyslí a na lidi, kteří produkují šatstvo v naprosto nelidských podmínkách už vůbec ne.

Píše v ich-formě, historky ze svého života střídá s úvahami a alarmujícími skutečnostmi týkající se oděvního průmyslu. Vše popisuje vtipně, s nadhledem a s notnou dávkou osobní zkušenosti. Ale zároveň ukazuje, že když se chce, všechno jde, a jít proti proudu sice není snadné, ale zato nesmírně osvobozující a obohacující. A dočkáte se i řady praktických tipů, jak svůj šatník udržet funkční a nemít přeplněnou skříň nepadnoucího oblečení.

Žiju v sociální bublině, kde pojmy jako zero waste, eko, bio, non toxic, zdraví či udržitelnost nejsou nadávkami, ale životním stylem. Začalo to jídlem, pokračovalo kosmetikou a najednou jsem u bot a oblečení. A tak jsem si i já sama začala všímat, že módní řetězce sice nabízejí každou chvíli nové trendy za velmi příznivou cenu, ale ta kvalita! Po jednom vyprání oblečení často změní tvar, velikost, barvu... Pokud se ovšem prvního praní dožije. Trička průhledná, nitě lezou, knoflíky z kabátu mi upadly po týdnu. Takže Falešnou Pařížanku jsem přečetla jedním dechem s neustálým souhlasným přikyvováním.

Dle mé dosavadní zkušenosti udržitelný šatník je cenově srovnatelný s tím konzumním. Sice nenakupujete tolik, ale zase investujete do kvalitnějších a patřičně dražších kousků, ideálně z domácí produkce, ale zas vydrží léta. Doufám teda. Hlavně si tvoříte svůj vlastní, osobitý styl, neboť když za den potkám asi padesát slečen v kabátku, kozačkách, s uniformní kabelkou, je to trochu nuda :-). A jako bonus šetříte přírodní zdroje a planetu, to nezní špatně, což? :-).

Kamila Boudová je mi svým životním stylem neuvěřitelně sympatická. Je svá, vegetariánka, dobře placenou práci v korporátu vyměnila za svobodu a výhody práce na volné noze a já jí fandím. Falešná Pařížanka je neuvěřitelně inspirující, doplněna ilustracemi od samotné autorky a pokud vám není lhostejné odkud vaše oblečení pochází nebo pokud se chcete o módě dozvědět něco víc,  než  co se dočtete na stránkách magazínů, šup s ní do kabelky.

PS: Před pár dny vyšel s Kamilou moc pěkný rozhovor:

https://www.modnipeklo.cz/clanky/rozhovor-kamila-boudova/

Co vy a udržitelná móda? :-)

Poslední jednorožec: Lyrická fantasy klasika

Autor: Peter S. Beagle

Původní název: The Last Unicorn

Nakladatelství: Altar

Rok původního vydání: 1968

Rok českého vydání: 1997

„Zrušil jsem zasnoubení s princeznou, kterou jsem měl pojmout za ženu – a jestli myslíš, že tohle nebyl hrdinský čin, pak neznáš její matku.“

Poslední jednorožec je klasika. Kouzelný pohádkový příběh osamělé jednorožky je nejen pocta fantasy žánru, ale také vzdává hold lásce, věrnosti, vytrvalosti a životu jako takovému. Vypráví o lidské osamělosti i hledání sebe sama. O kráse, kterou pro oči nevidíme a prozření, že někdy je třeba ledacos obětovat, aby byla vykonána správná věc.

Ústřední hrdinkou je osamělá jednorožka, která si žije spokojeně ve svém lese do té doby, než začne pátrat, kam se poděli ostatní jednorožci. A vydává se na dalekou cestu. Postupně se k ní přidává nešikovný mág Šmendrik a Dršková Běta a společně tak putují do země krále Morana, kde by mohli získat odpovědi. A co by to bylo za pohádku, kdyby chyběl udatný princ, starodávná kletba a nepřítel v podobě Rudého býka?

Mně se do ruky dostalo první české vydání z roku 1997, ovšem nakladatelství Argo vydalo tuto knihu znovu v roce 2009 s nádherně ilustrovanou obálkou, která přímo vystihuje atmosféru knihy. Navíc je tam přidána novela Dvě srdce, která tvoří jakési pokračování. A dočetla jsem se, že kniha se těší takové oblibě, že Argo chystá na příští rok opětovné vydání, tak neváhejte.

V dnešní době už jsme zvyklí na jiné fantasy příběhy, chceme akci, svižný děj a romantiku naservírovanou na stříbrném podnose. Proto se začátek může zdát velmi pomalým a unylým. Ovšem ty, co překonají počáteční nevoli, čeká odměna v podobě poetického příběhu plného veršů, krásných přirovnání a snového okouzlení. Autor dokáže dát ději přesně tu pravou dávku vzletnosti a lyriky, aby byl příběh jaksepatří pohádkový. O to více je překvapivé, že dokáže čtenáře nejen básnicky unést, ale i řádně pobavit. Vyprávění je proloženo řadou nejapných vtípků, za které by se svou ironií a absurditou nemusel stydět ani slovutný Terry Pratchett, což je nesmírně osvěžující a dodává to příběhu jiskru.

„Já vůbec nebyl zmatený,“ ohradil se Kujón. „Ani na okamžik. Možná ti takový občas připadám, ale to jsou mimikry.“

Poměrně neobvyklé je i vědomí hlavních postav, že jsou součástí něčeho, co je přesahuje a a dle toho se chovají, v momentech nerozhodnosti tak následují klasické pohádkové schéma. Ostatně postavy jsou velmi povedené a různorodé. Jednorožka, která po proměně do lidské podoby bojuje s vědomím své vlastní hodnoty. Šmendrik, nesmrtelný, zoufalý mág, který se cítí prázdný a touží pouťové triky nahradit pravou magií, kterou ovšem nedokáže ovládnout. Běta, pragmatická a přece neracionálně lapena nadpřirozenou dokonalostí jednorožky, a pak také král Moran, šílený panovník, archetyp zlého krále, ve kterém ovšem rozpoznáte neuvěřitelný smutek.

 Mág se unaveně usmál. „Porozumíš. Teď jsi v příběhu spolu s námi a nezbývá ti, než s ním srovnat krok, ať se ti to líbí nebo ne. Chceš-li být znovu jednorožcem, musíš následovat pohádku do hradu krále Morana,i dál, kamkoli si zamane. Příběh nemůže skončit bez princezny.

Poslední jednorožec oslavuje hodnoty jako síla přátelství a také čistá, neposkvrnění láska. Láska pro ni samotnou, nezatížená nánosem lží a pokrytectví. Celou knihu provází melancholická až tklivá atmosféra a výborně sehraný konec ve vás zanechává spíše pocit ztráty než vítězství.

Velmi povedený je i překlad, který má na svědomí Michael Bronec. Věřím, že poradit si s řadou veršů a netradičních porovnání nebylo dvakrát lehké.

„Jsem zasnouben,“ vykrucoval se Šmendrik. „S borovicí vejmutovkou. Už od dětství. Sňatek dohodnutý rodiči, neměl jsem na vybranou. Beznadějné. Náš příběh se nikdy neodehraje.

Lípou zalomcoval výbuch vzteku, jako by se ocitla v poryvu bouře. „Kéž ji potká jmelí a kůrovec!“ zasyčela divoce. „Prokletá jehličnanka, zatracená konifera, nestoudná nahosemenačka, nikdy tě nedostane! Zhyneme spolu a všechny stromy budou uchovávat vzpomínku na naši tragédii!“

Jinak výborný je i animovaný film z roku 1982, který knihu věrně vystihuje :-).

Přes moji počáteční nechuť se do příběhu začíst jsem byla ve výsledku okouzlena, takže knihu můžu s klidným a lehce melancholicky naladěným srdcem doporučit. V seznamech nejlepší fantasy se neocitla náhodou.

Znáte? Líbí se?