středa 20. prosince 2017

Quietbook aneb není kniha jako kniha

Quietbook je šitá kniha pro děti, plná interaktivních úkolů a údajně zajišťuje dětem hodiny nekonečné zábavy a rodičům hodiny klidu a ticha. Pro to, aby se děti chvíli zabavily samy, jsem ochotna udělat cokoli, dokonce se i proměnit ve švadlenu a trávit veškerý volný čas shrbená s jehlou a nití (a ano, vidím ten paradox :-D). V návodu bylo uvedeno, že ušití trvá cca 40 hodin, ale myslím, že jsem to hravě natáhla na dvojnásobek :-).

Navezla mě to toho kamarádka (které tímto děkuji za podnět) a polotovar jsme objednávaly na Fleru od výrobce Juuva. V současné době už přímo tento quietbook nevyrábějí, mají novou vylepšenou verzi (už ji mám doma pro další dítko, aby měli každý svůj vlastní a ne, nejsem blázen :-D), mají verzi pro holky a pro kluky. Všechno přišlo úhledně zabalené v dárkovém tubusu. O to větší hrůza mě zachvátila, když jsem to všechno vybalila na stůl. První reakce byla –  tak to rozhodně nedám dohromady. No a výsledek posuďte sami.



A protože mě to stálo opravdu hodně práce (a rozpíchaných prstů, zamotaných nití a nevybíravých slov), ráda bych vám tuhle skvělou knihu představila:

1. Úvodní strana
Na první stránce bylo nejhorší vystřihnout písmenka a našít je tam tak, aby se vlezla :-D. Pokud si na stříhání netroufáte, je možné si je nechat vyříznout, tento požadavek stačí zadat při objednávce.



2. Kytka
Pod okvětními lístky se ukrývají obrázky. V návodu byla například zvířátka nebo členové rodiny. Syn miluje cokoli, co má kola, tak jsem tam dala obrázky dopravních prostředků.




3. Farma
Zvířátka, která slouží jako prstoví maňásci a farma s vraty na přezku. Řeknu vám, že vyšít zvířátka byla docela fuška (ovečka se tváří trochu vražedně), ale je to docela roztomilé a se zvířátky se dá hrát divadlo, fantazii se meze nekladou.




4. Velké prádlo
Pračka, do které se dá dát oblečení, koš na prádlo, šňůra s kolíčky a polička s pracím práškem a aviváží, které jsou připevněny suchým zipem, tudíž nic nebrání je z poličky vzít a nasypat/nalít do pračky. Zkrátka kompletní výbava pro malé pradlenky a pradleňáky.

5. Panenka
Moje nejoblíbenější a zároveň nejnáročnější stránka na ušití. Panenka má plnou skříň oblečků, které si vybírá dle počasí za oknem. Skříň se sice trochu kácí, ale nikdo holt není dokonalý :-). Všechno je na suchý zip a přišít ho bylo peklo :-D.




6. Duha
Sluníčko, deštík, louka, duha a kytičky na knoflíky. Aktivita, při které si děti procvičí zapínání knoflíků a barvy.



7. Roční období
Stromeček, který mění výbavu dle ročních období. Všechno drží na patentku.



8. Tvary
Procvičování tvarů. Opět to drží na suchý zip.



9. Pavouček
Děti si můžou omotáváním provázku kolem knoflíků procvičovat jemnou motoriku (jo, pavouk má každou nohu jinak dlouhou, ale aspoň jich má správný počet :-D).



10. Nenasytná žába
Žába pochytá na svůj dlouhatánský jazyk mouchy a pak si na nich pěkně smlsne. Jazyk se i s mouchami dá schovat do kapsy a zavřít zipem.



Nakonec se ještě stránky musí zapéct v troubě s výstuží a obšít. A to je vše. 

Jak se vám líbí? :-)

neděle 17. prosince 2017

Aspoň trochu normální: Dojemná romantická jednohubka

Autorka: Trish Dollerová
Původní název: Something like normal
Nakladatelství: CooBoo
Rok původního vydání: 2012
Rok českého vydání: 2015

„Nejsem zrovna romanticky založenej člověk, ale když krásná ženská pozve kluka v noci na pláž, většinou v tom mořské želvy žádnou roli nehrajou. Na druhou stranu tohle je něco, co bych přesně od Harper čekal: „Takže... budeme nějak pomáhat?“

Víte, co mě přimělo sáhnout po téhle knize? Obálka... Jo, vážně mě obrázek dvou líbajících se lidí uchvátil natolik, že jsem po ni sáhla :-D. Na vysvětlenou dodávám, že jsem bloudila po knihovně s plnou náručí fantasy knih a dětských leporel a snažila se vybrat nějakou „vymývárnu mozku“, což je kniha, která se dobře čte, nevyžaduje žádnou namáhavou mozkovou činnost a na přečtení stačí jedno líné odpoledne s nohama nahoře. Pokud obsahuje nějaký neuvěřitelný romantický příběh s dobrým koncem, tím líp. A vzhledem k tomu, že román vydalo nakladatelství CooBoo, od kterého jsem zatím nečetla vyloženě špatnou knihu, tak jsem to riskla.




Travis je mariňák, který se po nasazení v Afgánistánu vrací do rodného města na zotavenou. Po roce a půl stráveném v ryze mužské společnosti a v náročných podmínkách, kdy musel čelit každodennímu ohrožení života, se mu zdá, že do svého předešlého života nějak nezapadá. Rodiče se rozvádějí, jeho holku mu přebral brácha Ryan a navíc si z mise přinesl posttraumatickou poruchu. Byl totiž svědkem smrti svého nejlepšího kamaráda a teď se každou noc probouzí s hrůzou. A jak se tak poflakuje po maloměstě, potká Harper. Dívku, které kdysi nevědomky neuvěřitelně ublížil a která se najednou stává světlem v jeho ponurém životě.

Na rovinu říkám, že tahle kniha není nic světoborného. Kluk s pošramocenou psychikou potká milou holku, která ho spasí. Nic nového, ani originálního. Ale... Je to napsáno tak upřímně a bez jakéhokoli přikrášlování, že to je velmi čtivá a zábavná záležitost. Žádné hluboké psychologické rozebírání traumat z války, prostě přímý tah na čtenářovy emoce. Travis je obyčejný kluk, nijak zvlášť komplikovaný, který touží jen po klidu a míru, v srdci i v hlavě. Vystupuje stylem dejte mi všichni pokoj, s tím se musím poprat sám. V podtónu je znát trochu smutku „ztracené generace“. Inu, váleční hrdinové to nemají snadné. A Harper je zas obyčejná holka, která má dar Travise „vyléčit“. A funguje jim to. Děj svižně odsýpá, zápletka je jednoduchá, zkrátka nenáročné čtení na pár hodin. Nečeká vás velké drama, ale finále dojme k slzám, a to takovým způsobem, že jste překvapeni, jak se z celkem tuctového začátku mohl stát takový doják.

Líbí se mi i to, že to autorka s přeslazenou romantikou moc nepřehání, Pár polibků, trocha sladkých slov a stačí. Přesně tak akorát, aby to bylo stravitelné a ne kýčovité. Čtenáře se slabší povahou je třeba varovat, že Travis se vyjadřuje místy velmi vulgárně, ale nepůsobí to rušivě, právě naopak, k cynickému vojákovi se to perfektně hodí.

Aspoň trochu normální je zkrátka příjemná oddechovka, která vás pobaví i rozpláče. Takže pokud máte chuť na něco lehčího se špetkou romantiky (vážně jen špetkou, obálka trochu klame), jen do toho :-).

Četli jste? Líbila se? Taky vybíráte knihy podle obálek? :-)

pondělí 11. prosince 2017

Listopadový výcuc a SOUTĚŽ!

Přečtené knihy

V listopadu to nebyla žádná sláva. K zamyšlení mě dovedly knihy Oprawme se od Stanislava Skřičky (recenze) a Domácnost bez odpadů od Bey Johnson (recenze). A pak také skvělá fantasy Ozvěny velké písně (recenze). David Gemmell je prostě skvělý vypravěč.





Blížící se Vánoce jsem chtěla uvítat vánočním naladěním a přečetla tak Štastné a veselé..., tématicky laděné povídky českých autorů, ale nijak nadšená jsem z nich nebyla. Napsané byly sice dobře, ale depresivní a s povznášejícím magickým pocitem blížících se svátků to nemělo mnoho společného.



Jinak mám rozečtený poslední díl Havraních kruhů od Siri Pettersenové s názvem Síla. Četli jste? A těším se na český fantasy debut autora Martina Bečana s názvem Kaziměsti. Kromě toho mám rozepsanou recenzi na Marťanskou kroniku od Raye Bradburyho, je to skvělá kniha, od jejího prvního vydání uplynuly desítky let, ale stále má co říci.

Ostatní aktivity

Green Beauty Market

Moje nejmilovanější kosmetická akce. Pro kosmetiku mám jako osoba ženského pohlaví  prostě slabost a obzvlášť když je přírodní a jen z těch nejvymazlenějších ingrediencí. Již dávno mě nechávají chladnou katalogy Oriflamu a Avonu, kolem obchůdku Yves Rocher také procházím nevšímavě (a že jsem tam kdysi byla pečená vařená). Ale jak mi někdo slíbí, že se budu moci toulat mezi stánky s tou nejpřírodnější kosmetikou, která je u nás k dostání, tak neváhám ani minutu. Vše se odehrávalo v krásných prostorách Prague Gallery Laufen Art of Bathrooms. Vystavovatelů bylo tak akorát, aby to člověk zvládl projít, omrknout a nebolela ho hlava a nohy. Vystavovatelé byli neuvěřitelně milí, zásobovali nás vzorečky, bylo možné si produkty vyzkoušet a na cokoli se zeptat a řada z nich měla i příjemné slevy. Kromě všelijakých krémů, šamponů a vodiček bylo možné okouknout i nejrůznější čistící prostředky do domácnosti a eko pomocníky nebo třeba ochutnat ženšenový čaj Kombe. Nakoupila jsem vánoční dárky i pár drobností pro sebe, očuchala co se dalo, nechala se nalíčit, nabrala inspiraci a už se těším na příští ročník.

Wellness víkend v Karlových Varech

Poprvé jsem byla na wellness víkendu a poprvé v Karlových Varech. A byl to skvělý zážitek. Už dlouho jsem toužila vypadnout z kolotoče práce, péče o děti a každodenních starostí. Tak jsme si se sestrou na Slevomatu našly nabídku víkendu v centru Karlových Varů, s masáží a vstupem do lázeňského bazénového komplexu v ceně.



Bydlely jsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu Heluan & Ester a na to, že to měl být odpočinkový víkend, jsme ho pojaly celkem akčně. Sobotní dopoledne jsme strávily plaváním a následnou relaxací v sauně a vířivce v bazénovém komplexu Alžbětinských lázní. S gumovým tělem jsme se pak šly posilnit do super hipsterské kavárny Republica coffee a po dvou hodinách sezení nad cappuccinem a probíráním všeho možného jsme se přesunuly přes ulici na nejlepší bagely, co jsem kdy měla, do BAGEL Lounge. Pak následovala krátká procházka po centru, vypily jsme asi hektolitr zdejší léčivé vody (někteří nadšeně, někteří s menším odporem :-D) a po večeři (která jediná za moc nestála) jsme se přesunuly na masáž a rašelinový zábal. Celý den nás tak vyčerpal, že jsme v osm zapadly s knihou do postele (já vím, možná trochu nuda, ale pro matku dvou dětí největší zážitek :-D).





Neděle si pro nás přichystala krásné slunečné počasí, tak jsme vyrazily na rozhlednu Diana. Jako správné turistky jsme se nahoru vyvezly lanovkou a dolů už záplavami barevného listí sešly samy :-D. Krásné počasí se kolem poledne změnilo v zimu a ledový vítr, tak jsme se šly ohřát a posilnit dortem do Just Cake, výborné. Bylo to skvěle strávený víkend s mojí ségrou a doufám, že ne poslední :-).



Rozhovor se Siri Pettersenovou

Zahrála jsem si na novinářku a šla dělat rozhovor s autorkou trilogie Havraní kruhy. Řeknu vám, že jsem byla pekelně nervózní, ale Siri byla skvělá. Moc milá, příjemná, upovídaná, tak to šlo jako na drátku. Závěrem jsem z ní vymámila autogram a už se těším, na její novou trilogii.



Došitý quietbook!

Došito! Vážně, práce jak na kostele, volný čas nula, ale je hotovo a obávám se, že to dětem nedokážu dát, protože vím, že to zákonitě zničí a už to nebude tak krásné :-D .



První narozeniny

Moje malá princezna slavila první narozeniny. Velký mezník v životě malého dítěte. Oslavili jsme to v kruhu ryze rodinném a bylo to krásné.

A nyní slíbená soutěž:

Soutěží se o knihu Žena z kajuty č. 10 od Ruth Ware. Podmínky:

1.       Aby to bylo trochu tématické, tak by mě zajímalo, jak trávíte adventní čas a jaká je vaše oblíbená kniha s vánoční tématikou :-). Pište, komentujte, jsem zvědavá na odpovědi :-).
2.       Připojte vaši mailovou adresu, ať vás můžu v případě výhry kontaktovat
3.       Dejte like mojí fb stránce Secrets of Monis (není povinné, ale potěší :-)).




Soutěží se do soboty 16. prosince, výherce vylosuji v neděli 17. Tak vzhůru do toho! :-)

pondělí 27. listopadu 2017

Oprawme se: Jak se stravou uzdravit

Autor: Stanislav Skřička
Nakladatelství: Nakladatelství Stanislav Skřička
Rok vydání: 2017

Raw, paleo, vegan, low-carb, bio, organic, makrobio... Nejrůznější výživové směry a přesvědčení se dneska skloňují všude, kam se podíváte. Kdo zapáleně nediskutuje o vhodnosti dát si každý den ke snídani vajíčka, nepopíjí zelené smoothie a neutrácí miliony za superfoods z nejrůznějších koutů světa, jako by nebyl. Spousta lidí tuší, že stravou se dá zvrátit a zlepšit nejen zdravotní stav (což je dle mého většinou první motivace), ale samozřejmě i vnější vzhled či prostě pocit ze sebe samého. Já sama se v tom plácám naplno. Po letech čtení všech možných knih o stravování, článků, studií a přednášek jsem měla pocit, že v tom začínám mít jasno, ovšem pak se mi dostala do ruky kniha Oprawme se od Stanislava Skřičky.



Tahle kniha se recenzuje velmi nesnadno. A proto hned na začátek přiznávám, že i přes veškerou snahu to napsat co nejvíce objektivně jsem neuspěla a spíše než o recenzi se jedná o mé subjektivní dojmy z knihy. Nejsem žádný výživový odborník, ale o stravu se zajímám už léta, takže si troufám tvrdit, že něco načteno mám. Stanislav Skřička ovšem staví mé všechny těžce nabyté znalosti a zkušenosti na hlavu a ukazuje, že citát „Vím, že nic nevím“  by se měl tesat do kamene :-),

Úvod autor věnuje vyprávění o tom, co ho vedlo k napsání a vydání této knihy. Pak ve zkratce vysvětluje, jak funguje příjem živin, co ve vztahu k výživě děláme špatně a jak na to, abychom to dělali lépe. Základem je dle autora enzymatická strava, kterou radí vhodně kombinovat se zdravým životním stylem a uvádí příklady, jak toho dosáhnout. Část knihy věnuje jednotlivým zásadním prvkům řádné výživy, radí jak zajistit, aby nic nechybělo a jak jednotlivé potraviny upravit, aby se z nich vytěžilo co nejvíce. A závěrem vás čeká několik příkladů enzymatického jídelníčku (svůj si najde každý, od lenochů až po zapřisáhlé vitariány) a pár konkrétních „receptů“. Závěrem vás navnadí příběhy reálných lidí, kteří si toto stravování vyzkoušeli, a je tak jasné, že nemlátí prázdnou slámu.



Přiznám se, že jsem se dozvěděla pár věcí, které jsem doteď netušila. Zjistila jsem, že moje oblíbená voda s citrónem po ránu není dle Stanislava Skřičky úplně správně, že himalajská sůl není zdravější variantou soli stolní a že s klíčením je to trochu komplikovanější než jsem si myslela. Také jsem byla překvapena zjištěním, že mé oblíbené vaření není tou nejlepší úpravou potravin, že moje milované mandlové mléko také není úplně v pořádku a že údajně nejhorší, co můžeme dělat, je potraviny kombinovat. Přiznám se, že s tím mám trochu problém, ale autor to v knize velmi hezky vysvětluje a uznávám, že určitou logiku to má.

Líbí se mi, že kniha není nijak zvlášť dogmatická, spíš se snaží čtenáře trochu pošťouchnout, aby udělal aspoň nějaké (i ty sebenepatrnější) změny v jídelníčku. Vše je velmi jednoduše a polopaticky vysvětleno. Přiznám se, že na mě občas až příliš jednoduše, holt coby medicínsky vzdělaný člověk to občas potřebuju trochu podpořit důkazy a studiemi, ale věřím, že laické čtenářstvo to ocení.

Autor uvádí, že se enzymatickou stravou se dají vyléčit téměř všechny nemoci, od relativně banálních jako je nadváha, ekzém, akné, migrény či třeba křečové žíly až po ty závažnější jako je epilepsie, rakovina či roztroušená skleróza. A pokud máte pocit, že jste naprosto zdraví, taková očista organismu jistě také neublíží. Uvedené rady jsou vhodné pro všechny věkové kategorie od malých miminek až po důchodce. Na své si přijdou i sportovci, protože Stanislav Skřička zásadním způsobem boří mýty, že svaly rostou jen z masa.

Moje zkušenosti a pokusy s enzymatickou stravou:

Přiznám se, že jsem zcela na raw jídelníček nepřešla, důvodem je zejména lenost a neochota měnit zažité zvyky. To uznávám bez mučení. Nicméně, nikdy neříkám nikdy a myšlenku, že jednou se takhle stravovat budu úplně nezavrhuji. Když jsem striktně vysadila lepek, cukr, mléko, maso a zařadila více jednodruhových svačinek v podobě čerstvé zeleniny a ovoce, cítila jsem jsem lépe, měla jsem více energie, zmizely mi kruhy pod očima... Takže na tom přece jen něco bude.  Bohužel naše sociokulturní okolí není úplně na takové stravování připraveno a ne vždy jsem se setkala s pochopením. Ale i přesto jsem přesvědčena, že strava má na naše zdraví a celkovou kondici velký vliv a že stačí i malá změna a je to hned znát.

Tuhle knihu bych určitě doporučila všem, co se zajímají o zdraví a zdravé stravování. I těm , kdo mají nějaký zdravotní problém s nímž si třeba lékaři nevědí rady a touží se léčit i jinak než jen polykáním pilulek.

Závěrem bych chtěla poděkovat Stanislavu Skřičkovi, který mi poskytl knihu k recenzi, díky níž jsem si tak rozšířila obzory a dostala mnoho námětů k přemýšlení :-).

Jak se na stravování díváte vy? Řešíte, co jíte, nebo je vám to jedno? :-)

pátek 17. listopadu 2017

Ozvěny velké písně: Hrdinský úpadek bohů

Autor: David Gemmell
Originální název: Echoes of the Great Song
Nakladatelství: Perseus
Rok vydání originálu: 1997
Rok českého vydání: 2015

„Při vší úctě, radní,“ odvětil Talaban s přátelským úsměvem, „myslím, že zapomínáš, jak je důležité ukázat, že máme moc. Jestli jsou ti cizinci alespoň trochu jako my, budou povýšení a přesvědčení o tom, že jsou nadřazení a mají právo vládnout. Představ si, co by se asi dělo, kdybychom my unikli velké zkáze, Říše přežila bez větší úhony a hlavnímu městu se nic nestalo. Plavili bychom se s Hadem po nových oceánech, hledali další rasy a podrobovali si je, jako jsme ot dělali vždycky. A dál si představ, že bychom našli rasu, která by byla podobná té naší, jen s tím rozdílem, že už by byla bez energie a neměla lodě, vojska,  žádnou skutečnou obranu. Uvítali bychom ji jako bratry? Neřekl bych. Ti cizinci nebudou hned vědět, že máme pouze jednoho Hada. Uvidí ho v plné síle. Potom nás možná budou brát jako sobě rovné.“

Na hrdinskou fantasy mě užije. Ale někdy nemám chuť číst rozsáhlé, mnohasvazkové ságy a bohatě mi stačí jeden jediný román. Ovšem se všemi náležitostmi pořádného fantastického dobrodružství, s postavami, které můžu obdivovat i nenávidět a s dějem, u kterého nemusím zas tak moc přemýšlet, jen si užiju parádní jízdu. Kniha Ozvěny velké písně byla dobrá volba :-).



Avatáři, kteří přežili pohromu, která zlikvidovala jejich Říši, jsou jen pouhým odleskem kdysi zářivého a mocného národa. I přesto se snaží zuby nehty udržet u moci a vládnout mnohem početnějšímu národu Vagarů a ostatním „podlidem“. Svou sílu čerpají z krystalů a ta jim zajišťuje nejen nesmrtelnost, ale i nadpřirozené schopnosti, které Avatárům dovolují si podmanit nynější svět a stavět se do role bohů. Ovšem krystaly se pomalu vyčerpávají a není možné je nabít. S tím se tak vyčerpává i moc Avatárů, kteří začínají být zoufalí. Jednoho dne u jejich měst přistanou cizí lodě a na břeh se vylodí nepřátelští Almékové, kteří jsou jim v mnoha ohledech velice podobní a jejichž Krystalová královna vyžaduje krvavé oběti. A tak začíná boj za záchranu světa.

David Gemmel je vynikající vypravěč. Já jsem se o tom přesvědčila při čtení Rigantské ságy (recenze na první díl zde). Vy možná znáte slavnou Legendu či jiné tituly z Drenajské ságy. A v Ozvěnách velké písně autor potvrzuje své právo být zařazen mezi klasiky žánru. Jedná se o vyprávění epického charakteru (epické stylem, nikoli délkou, ale dokážu si představit, že by se motiv dal využít na několik dílů) plné hrdinů i obyčejných lidí. Gemmell klade důraz na hodnoty jako je přátelství, čest či láska, které v současném světě trochu ztratily na významu. On je však oživuje a staví na nich charakter svých hrdinů a to bez zbytečného patosu a znevažování. A i když se ve své podstatě jedná o pohádku pro dospělé, kde dobro bojuje se zlem, černobílé vidění světa se mu daří přetavit do všech možných barev a nevyhýbá se ani lehkému morálnímu podtextu. Rasová nenávist, nadřazenost privilegovaných či úpadek kdysi úchvatné civilizace jsou poměrně nadčasová témata a Gemmell je předkládá v příjemně nenáročné verzi.

Ovšem prim pochopitelně hraje příběh samotný. Je to ryze hrdinské dobrodružství, kde chrabří muži (ale i ženy) bojují za záchranu svého světa, vládci kují pikle a vymýšlejí taktiky, jak přemoci nepřítele. A kde se z obyčejných lidí stávají hrdinové. Příběh je spletitý, ale ne nepochopitelný, reálie jakéhosi pseudostředověku se stýkají s kulisami doby ledové a nápad krystalové magie, čerpající svou energii ze slunce, je poměrně originální. A Gemmell umí nejen skvěle vyprávět, ale i napsat uvěřitelné a charakterově vyrovnané postavy. V této knize stojí za zmínku Talaban, válečník s tragickou minulostí a jeho přítel Hlavokam, Svatý Anu, jehož moudrost dokáže zázraky, původně obyčejná vesničanka Sofarita, která se shodou okolností stane mocnější než by si bývala přála a lehkomyslný zabiják Viruk, který umí vtipně oživit řadu scén.

„Mám tě rád. Vážně mám.“ Odmlčel se a z tváře se mu vytratil úsměv. „Můj astrolog mi řekl, že jednou spolu budeme bojovat na život a na smrt.“
Talaban se usmál. „Doufejme, že je to špatný hvězdopravec. Ale jestli ne, můžeš být klidný, pohřbím tě se všemi poctami.“
Viruk se opět zasmál. „Opravdu tě mám rád, Talabane.“

Děj svižně odsýpá, nikde se nezadrhává, ovšem autor to občas bere zkratkou a sem tam se přes podstatný časový úsek přehoupne v průběhu jedné věty, což je asi jediná nedokonalost na jinak skvělé knize. Sem tam se zastaví, aby dal čtenáři čas prožít emoce, kterými se postavy někdy nechají unést, ale pak pádí dál ke zdařilému finále. Až je vám líto, že kniha končí a říkáte si, že je škoda, že si s tím autor nedal víc práce, protože pár dalších dílů by si to určitě zasloužilo (ehm, já vím, trochu si rozporuji oproti začátku, ale začala jsem číst s tím, že chci jen jednohubku a skončila s pocitem, že to nemůže být konec a že chci víc :-D, chápete doufám... :-)) Je to zkrátka výtečná kniha, nad kterou zaplesá srdce každého fanouška hrdinské fantasy.

Četli jste něco od Davida Gemmella? Jaký je váš oblíbený kousek z žánru hrdinské fantasy? :-)

pátek 10. listopadu 2017

Domácnost bez odpadů: Jak žít s minimálním dopadem na životní prostředí

Autorka: Bea Johnsonová
Originální název: Zero Waste Home, The Ultimate Guide to Simplifying Your Life by Reducing Your                                                 Waste
Nakladatelství: PeopleComm
Rok vydání: 2016

„Večer postavíme popelnici na okraj chodníku před domem a než ráno vstaneme, jako mávnutím kouzelné hůlky zmizejí všechny ty obaly od sladkostí, plastové sáčky a použité papírové utěrky. Ale když říkáme, že jsme to vyhodili do smetí, co to skutečně znamená?“

Nikdy jsem se nad tím, kolik produkujeme odpadu příliš nezamýšlela.  Ale poslední dobou mám pocit, že to množství je enormní. Když si vezmu naši domácnost a uvážím, že co druhý den vynesu do kontejneru pytel odpadků a každou chvíli vynášíme plné tašky skla, plastů a ostatních recyklovatelných složek, je to děsivé. A to ani nemluvím o hromadě obalů a jednorázových pomůcek, které mi projdou pod rukama v práci. Když si vezmu, že naše republika má nějakých deset milionů obyvatel a každý vyprodukuju to samé, ne-li víc, je to smutné a alarmující, že to s klidným srdcem tolerujeme. Ale dost moralizování, pojďme se podívat na velmi inspirativní knihu, která má zapříčinila pár změn v naší domácnosti.



Bea Johnson je úžasná osoba, která se nebála a svůj život zbohatlické americké paničky v naleštěné rezidenci převrátila vzhůru nohama a vydala se cestou minimalismu. Jak v životě, tak i v odpadech. Její příklad ukazuje, že možné je všechno a že když se trochu zamyslíme a vyházíme se svých domovů nepotřebné věci a ze své hlavy bojácné a konzervativní myšlení, může se nám žít lépe, lehčeji a ještě nás bude hřát dobrý pocit, že naše planeta kvůli nám netrpí. Nebo aspoň trpí o chlup méně.

Zero waste je poslední dobou docela fenomén. Tato kniha si našla mnoho následovníků a i když sama vím, že do jedné zavařovačky ročně se jako Bea se smetím prostě nevlezeme, přece jen je kniha skvělým návodem, jak si život v mnoha ohledech zjednodušit.

Provází čtenáře celým domem a dává tipy, jak ze svého života vyhodit zbytečnosti a naopak do něj zařadit opakovatelně použitelné věci. V kuchyni se zaměřuje na bezobalové nakupování a domáckou výrobu a ukazuje, jak se vyvarovat jednorázovým obalům na hotová jídla a jak se dá doma kompostovat. Následuje průlet koupelnou, kde zjistíte, kolik zbytečností a nepoužívané a nepotřebné kosmetiky v ní leží. Pro šikovné čtenářky je tam pár receptů na domácí kosmetiku a také různé „léky“.

 „Pokud některé jednorázové výrobky z nějakého důvodu přečkaly zjednodušování vaší kuchyně, říkám vám rovnou, že se jich můžete zbavit. Zbytečně zabírají místo a stojí vás peníze. Peníze patří do peněženky, nevyhazujte je jen tak na skládku!“

Dále se věnuje šatníku - jak jej zjednodušit, aby byl udržitelný a abychom se vyvarovali ránům před přeplněnou skříní s myšlenkou, že nemáme co na sebe. A vzhledem k tomu, že i minimalistická domácnost se musí uklízet, dává pár vychytávek na zcela přírodní čistící a prací prostředky. Také ukazuje, že bezoodpadový styl života funguje i s dětmi, na cestách, a také o Vánocích a jiných svátcích. Závěrem apeluje na čtenáře, že změna v celosvětovém měřítku vždycky přichází pomalu, ale začít musí v nás samotných.



Na konci je kniha doplněna o řadu internetových odkazů s nejrůznějšími zero waste tipy a také s poznámkami pro českého čtenáře (což oceňuji a díky za to) a odkazy na české bezodpadové projekty. A jako bonus je celá kniha tištěna tzv. nízkomigračními barvami na recyklovaném papíře :-).

Mně se kniha moc líbí, je neskutečně inspirativní, na začátku každé kapitoly sama autorka srovnává, jak to měla dříve a co jí změna přinesla. Kniha obsahuje nejen praktické rady a tipy, ale také spoustu návodů a receptů na výrobu běžně kupovaných věcí. Ačkoli je to víceméně učebnice, čte se dobře a většina věcí se dá aplikovat v běžném životě.



K čemu inspirovala kniha mne samotnou?

Rozhodně mě donutila se zamýšlet při každém nákupu, zdali to, co kupuji, opravdu nutně pořebuji a neobejdu se bez toho. Což už mi ušetřilo hromadu peněz, neboť mám někdy tendenci být malinko impulzivní a spoustu věcí pak sice používám, ale v zásadě je mi jasné, že to byla naprosto zbytečná koupě a já bych se bez toho v pohodě obešla.

Také přemýšlím nad tím, jak co nejvíce jednorázových věcí v domácnosti nahradit znovupoužitelnými alternativami, zatím se mi povedlo nahradit odličovací tamponky a sáčky na nákup potravin a zeleniny...  Zúžila jsem výběr nezbytné kosmetiky a čistících prostředků. Šatník jsme povyměňovaly s kamarádkami a každá se tak něčeho zbavila a něco jí zadarmo přibylo, Bea by z nás měla radost :-).

Potraviny se snažím, co nejvíce kupovat nebalené do vlastních sáčků a obalů a jako Pražák využívám toho, že bezobalové prodejny v Praze už dávno nejsou pouhé sci-fi. 

Naučila jsem se odmítat drobné reklamní dárky a pozornosti, zbytečné igelitové tašky a sáčky, omezuju spotřebu jednorázových kelímků a jídelních obalů. Štve mě, že v Praze nemáme kontejnery na biooodpad, takže většinu obsahu našeho odpadkového koše tvoří zbytky z vaření.

Bea Johnson je mi zkrátka svým konáním blízká a sama pociťuji, že čím méně mám věcí, tím se cítím svobodněji a život je mnohem jednodušší.

Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst každý, už jen pro to, aby se zamyslel nad tím, jak neuvěřitelně konzumním způsobem žijeme. A ono si to na přírodě vybírá svou daň. Nechci nějak přehnaně agitovat, sama mám hodně co zlepšovat, ale pokud vám příroda není lhostejná, dejte zero waste šanci.


Slyšeli jste o zero waste? Co na to říkáte? :-)

pátek 3. listopadu 2017

Stalo se v říjnu

Co se týče přečtených knih, je to pěkná bída. Dokonce až taková, že ani nevím, jestli mám právo se nazývat knižní blogerka :-D.

Pro romanticky založené duše můžu rozhodně doporučit Jak najít lásku od Cecelie Ahernové (recenze). Pro milovníky detektivek zas Ženu z kajuty č. 10 od Ruth Ware (recenze). A pro milovníky jídla a zdravého stravování skvělou Novou biokuchařku Hanky Zemanové (recenze). Pro neoluxorácký magazín jsem recenzovala Italské jednohubky od obdivuhodné ženy a české blogerky Marty Kučíkové a Neobyčejná dobrodružství od Daniela Wallace, obě knihy můžu s klidem doporučit. A pro přečtení recenze hezky naklusejte do Neoluxoru :-D.
A také jsem přidala pár tipů do dětské knihovničky, které najdete zde.





Kultura

Výstava Světlo a život
Jedné deštivé neděle nebylo co dělat, tak jsme vyrazili okouknout novou přírodovědnou expozici v Nové budově Národního muzea, která má za cíl zvídavým návštěvníkům přiblížit, jaký mají sluneční paprsky vliv na rostliny i živočichy. Zavede vás do jeskyně, za zvířátky do stepi i do tropů. Rozhodně největším hitem bylo vyhrabávání kostí z písku aneb zkuste si být paleontologem :-D. Pro odvážné je možné projít pět interaktivních panelů s kvízy a zúčastnit se tak losovací soutěže. Výstava je zajímavá, poučná, částečně interaktivní a když už tam budete, rozhodně doporučuju koupit vstupenku rovnou do celého muzea a omrknout i expozici Archa Noemova :-).




Zkrocení zlé ženy
Po sto letech (přesněji po dvou) jsem byla zase v divadle. Pro mě poprvé v Divadle na Vinohradech a protože se v moderní činohře nějak neumím zorientovat, vsadili jsme na klasiku :-). Shakespearova komedie Zkrocení zlé ženy byla skvělá volba. Jednalo se o zpracování v tradičních kulisách, bylo to perfektně zahrané, konverzační humor se střídal se situačním a bylo vidět, že herci si to nesmírně užívají. A my diváci na tom byli podobně.

Osobní novinky

Začala jsem chodit do práce. Bylo to trochu nečekané a o dost dříve než jsem plánovala, ale když vám do klína spadne nabídka dobrého místa kousek od domu, velmi těžko se říká ne :-). Prozatím jen na dva dny v týdnu, ale i tak mám pocit, že se mi ten volný čas nějak ztratil. Ale jinak mě to moc baví, tak držte palce, ať si to se mnou nerozmyslí :-). A kdyby vás zajímalo, čím si momentálně krátím dlouhou chvíli, tak šiju dětem quietbook :-D. Je to nehorázná piplačka a nejsem si jistá, jestli to vůbec dětičky ocení, ale docela mě to baví.




Jaký jste si užili říjen vy? :-)

pondělí 30. října 2017

Jak najít lásku: Když je láska silnější než smrt

Autorka: Cecelia Ahernová
Originální název: How to Fall in Love
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016

„Měj na paměti, že každý okamžik, který jsem s tebou strávila, byl ten nejkrásnější v celém životě.“

Ani nevím, jak k tomu došlo, ale ocitla jsem se v naprosté smršti událostí a povinností– plánování svatby, nástup do práce a s tím spojené hledání hlídání, vodění dětí na kroužky... A to má za následek to, že neustále něco zařizuju, vyřizuju, snažím se zkoordinovat rodinný program, tak aby všechno klaplo, a tak není divu, že když už se na chvíli zastavím, mám chuť naprosto vypnout a jen se zachumlat do deky a číst nějaký příjemný nekomplikovaný příběh. Jak najít lásku tyhle požadavky splňuje dokonale :-).



Christine a Adam se potkávají za velmi nebvyklých okolností. Adam chce totiž skokem z mostu ukončit svůj život plný trápení a Christine ve snaze ho zachránit s ním uzavře dohodu. On tak slíbí, že dva týdny do svých narozenin podstoupí její svéhlavou terapii a pak se může rozhodnout, jestli život za to stojí, nebo jestli z toho mostu opravdu skočí. Ovšem Christine není žádná psychoterapeutka, jen obyčejná ženská, která sama právě prochází komplikovaným rozvodem a přece se snaží Adamovi dokázat, že ztráta přítelkyně, smrt otce, vyhazov z práce a převzetí nenáviděné rodinné firmy nemusí nutně znamenat konec světa, protože důvodů, proč stojí za to žít, existuje nespočet.

Cecelia Ahernová okouzlila celý svět působivými romancemi S láskou, Rosie či PS. Miluji Tě. Takže asi nikoho nepřekvapí, že i tenhle román se nese v podobném duchu. Pár, který k sobě za podivných okolností hledá cestu, aby to v závěru dopadlo, jak to dopadne :-). Naštěstí je autorka natolik nápaditá, že se nejedná o bezduchou kýčovitou romantiku, ale podařilo se jí do knihy vnést docela zajímavý nápad. Usoužený Adam, pro kterého je svět jen temná díra, kde se cítí osamělý a s nesmírnou tíhou na ramenou i v srdci, a dobrosrdečná Christine, která také zrovna nemá na růžích ustláno, ale přece se rozhodne, že každý život stojí za záchranu a že krásy života Adamovi ukáže a vnutí stůj co stůj.

Dvojice tak zažívá veselá i smutná dobrodružství, zoufalé i komické chvilky a vše je protkáno jemným humorem. Christine se zuby nehty drží svých knížek ve stylu Jak žít šťastný život, Jak zbohatnout v desetí krocích apod. a asi nikoho nepřekvapí, že to tak úplně nefunguje. Postavy neoplývají zrovna hlubokou psychologií, ale jsou sympatické a chovají se přesně tak, jak čekáte. Mile, nenásilně a přátelsky. Je vidět, že Cecelia Ahernová je zkušená a vypsaná autorka, umí udržet dějovou linku relativně napínavou, výborně vybudovat zápletku a závěr už jen zapadne jak poslední dílek puzzle.

Nebudu vám nic nalhávat, je to vyloženě oddechovka na dva tři večery, kdy se vám nechce dělat nic náročného, jen relaxovat a užívat si sice jednoduchou, ale ne úplně hloupou knížku, která pobaví a zanechá na duši pocit, že život je přece jen krásný a zázraky se občas dějí.

Jaká je vaše momentálně oblíbená oddechovka? :-)

pátek 20. října 2017

Nová biokuchařka Hanky Zemanové: Základ zdravé rodinné kuchyně

Autorka: Hana Zemanová
Nakladatelství: Smart Press, s.r.o
Rok vydání: 2016

„Navíc jíme-li plnohodnotné potraviny a žijeme přirozeně zdravým životním stylem, šetříme peníze za potravinové či multivitaminové doplňky, preparáty na hubnutí nebo za plastické operace, za které jsou lidé ochotni platit obrovské sumy.“

Vzhledem k tomu, že mám nenasytnou rodinu a navíc touhu předkládat jim relativně zdravá jídla, vařím opravdu hodně. Ovšem sehnat kuchařku, která by mi vyhovovala, není vůbec snadné. Požaduji, aby jídla byla hlavně veganská, aby se dala připravovat ze surovin, které jsou běžně dostupné, ideálně lokální a které mám doma (piniové oříšky a kaki jsou sice super, ale to běžně doma opravdu nemíváme), a také aby jídla byla jednoduchá a já tak nestrávila u plotny půl dne. Co se týče kuchařek koukám i na vzhled, když tam nejsou líbivé obrázky, tak se mi podle ní nechce vařit (já vím, je to hloupé a povrchní, ale každý jsme nějaký) a samozřejmě očekávám, že jídla budou chutná a mně se podaří (uznávám, že to už není vždy v režii autora, ale když se mi první dvě jídla z některé kuchařky neosvědčí, tak mě to odradí natolik, že už ji neotevřu). Že taková kuchařka neexistuje? To jste neměli v ruce Novou biokuchařku Hanky Zemanové :-).



Původní biokuchařka se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, a jak sama Hanka na svém webu uvádí, řada informací je po deseti letech zastaralá a neaktuální. Tak ji kompletně přepracovala do současné podoby.

Kniha je rozdělena do dvou částí. První je teoretický úvod, kde Hanka vysvětluje, co jsou to biopotraviny, jak je poznat a sehnat, a také se s mnoha dalšími odborníky z oblasti výživy a zdraví věnuje otázce současných výživových trendů jako je veganská strava, raw, bezlepkové stravování apod. Hodně se věnuje i ekozemědělství, představuje výhody i záludnosti tohoto konceptu a v závěru představuje několik zajímavých ekofarmářů a osobností, kteří stojí za zajímavými projekty jako třeba Skutečně zdravá škola (Margit Slimáková), Bezobalu (Petr Hanzel), KPZKomunitou podporované zemědělství (Honza Valeška) a další.



Druhá část je samotná kuchařka, která je rozdělená na tématické oddíly - Polévky, Saláty a pomazánky, Bezmasá jídla, Biomaso, Zelenina, Inspirativní přílohy a Sladká jídla, kaše a dezerty.

Moc se mi líbí, jak je kuchařka komplexní. Že se nejedná jen o pouhý výčet pracovních postupů, ale je zdrojem mnoha zásadních informací ohledně stravy, zdraví a udržitelného životního stylu. Vše je vysvětleno krásně, jednoduše a zajímavě, a to jak pro naprosté laiky, tak i pro lidi, kteří už nějaké pokusy o ozdravení jídelníčku provedli a biopotravina pro ně není neznámé slovo. Pro zvídavé čtenáře je každé téma doplněno webovými odkazy a je tak možnost si dohledat další informace.



Samotné recepty jsou dokonalé, přesně dle mého gusta. Snad ještě nikdy se mi nestalo, aby se většina jídel stala v naší domácnosti hity. Knihu jsem si nadělila loni k Vánocům, takže věřte, že jsem ji testovala skutečně dlouho :-). Postupy jsou většinou jednoduché, velmi srozumitelné (i pro mou osobu, která často dumá na takovými pitomostmi jako třeba kolik toho tam mám dát, když je v receptu napsáno hrst vloček :-)) a ze surovin, které máme obvykle doma. Každé jídlo je doplněno nádhernými fotografiemi a kupodivu se jim můj výtvor většinou podobá (ovšem fotit jídlo neumím, takže ač jsem původně zamýšlela recenzi doplnit ukázkou toho, jak se mi podle biokuchařky skvěle vaří, tak mi to moc nevyšlo a hlavně jídlo zmizí dřív než vytáhnu foťák, ale to je zase ukázka toho, že nekecám a jídla jsou skvělá :-D). Kromě toho jsou recepty doplněny okrajovými rámečky a sloupky s různými radami, tipy na vylepšení, obměnami nebo v nich autorka představuje zajímavé a pro konvenčně se stravující neobvyklé suroviny, které jsou v receptu použity (třeba seitan, azuki, agar apod.)



Kuchařka je částečně veganská, ale své si najdou i masožravci. Líbí se mi, že část receptů je i bez lepku, případně se dá do bezlepkové formy upravit. Taky oceňuji, že jídla jsou velmi různorodá, dá se najít inspirace na snídaně (tipy na nejrůznější kaše), luštěninový oběd, i zákusek pro návštěvu a sušenky pro děti. Našla jsem tam pár luštěninových jídel, které se mi opravdu osvědčily (s těmi totiž obecně bojuju, protože internet je na dobrá a jednoduchá luštěninová jídla skoupý). Také hodně zajímavých zeleninových jídel, a přitom to nejsou žádné extravagance, které by člověk vařil jednou za sto let pro návštěvu, naopak jsou to běžná jídla, která se dají připravit kdykoli a nezaberou ani moc času.

Nejlepší recepty jsou rozhodně Cizrna na paprice, Čočkové burgery (vyzkoušeno z červené čočky, munga i normální čočky a jsou prostě dokonalé a táák jednoduché), Bramboračka s pohankou, Celozrnné žitné halušky, Pečená zelenina, Jahelné šišky s mákem, Ovesno-semínkové placičky, Opečená jablka (to je fakt bomba podzimní mňamka a oblíbená svačinka) a řada dalších.



Zatím jediný recept, který se mi nepodařil jsou Čokoládové cookies (ale to jsme tvořili ze zbytků před nákupem a zřejmě jsem něco nahradila nenahraditelným), ale nevzdávám to a zkusím je znova, protože na fotce prostě vypadají mňamózně :-D.

Kniha je moc krásně zpracovaná, líbivé fotky přímo vybízí k uvázání zástěry a vytažení vařečky (už jen proto, že vám sliny kapou až na zem :-D). Stala se zkrátka středobodem našeho rodinného vaření, já ji miluju a s čistým svědomím ji můžu doporučit všem, kterým není lhostejné, co jí a hledají ucelené informace o zdravém stravování a skvělé recepty.

Pokud byste i přes mé nadšení stále váhali, jestli je pro vás kniha to pravé, mrkněte na Hančiny webové stránky biokuchařka.cz, má tam uvedeno i pár receptů, tak vyzkoušejte :-). Zkoušela jsem Jahelné bramboráky s lněným semínkem a jsou vynikající.

Také je k sehnání BioAbecedář Hanky Zemanové, takový pomocník, který pomůže se vyznat v nejrůznějších alternativních a zdravějších variantách tradičních potravin a také poradí, jak je vhodně zařadit do jídelníčku.

Jaká je vaše oblíbená kuchařka? :-)