Cukr – Zkažený svět aneb od otroctví k obezitě: Cukr = zlo?

Autor: James Walvin

Nakladatelství: ANAG

Původní název: Sugar: The World Corrupted from Slavery to Obesity

Rok původního vydání: 2017

Rok českého vydání: 2019

„Není překvapením, že členové francouzského i anglického královského dvora měli velké problémy s chrupem – zkažené a chybějící zuby, onemocnění dásní, propadlá ústa a znetvořený obličej. To všechno v důsledku nadužívání cukru.“

Všichni ho milujeme. Uctíváme. Nedokážeme bez něho žít a představa jediného dne bez něj je děsivá. Ta sladká chuť. To pokušení. Ta slastná odměna a útěcha při všem zlém, co nás potkává. Zabíjí nudu i hlad, zahání depresi i trápení. Je prostě dokonalý. Ano, moji milí, řeč je o cukru, proti kterému se poslední dobou vedou boje na všech frontách.

Snažíme se být cukrfree, bílou klasiku nahrazovat kokosovým cukrem, sirupy nebo podobnými alternativami. Všichni tak nějak víme, že způsobuje obezitu (a kdo nehubne do plavek, ať zvedne ruku), zubní kaz (pravda, ten moc není vidět, tak to zas tolik lidí neřeší), ekzémy, mizernou pleť, cukrovku, záněty a spousta dalších nepříjemných věcí, kterých bychom se sice rádi vyvarovali, ale dobrůtek a sladkostí se jen tak nevzdáme.

Neznám moc lidí, kteří nemají rádi sladké. Jakože fakt neradi. Když donesu na oslavu dort, tak ho sice polovina nejí, protože jsou paleo, raw, sugar free, low carb nebo tak něco, ale sliny tečou všem úplně stejně :-D. Na cukru vzniká závislost. Věřte mi, jsem zářný příklad (viz článek o 21denním cukrovém detoxu).

O negativních účincích na organismus jsem měla ledacos načteno, ale o historii cukru jsem nevěděla vůbec nic. Mám sice nějaké povědomí o cukrové třtině a cukrové řepě, ale odkud přišel, jak se dostal na náš stůl, tak o tom se v hodinách dějepisu opravdu neučilo.

Kniha Cukr – Zkažený svět aneb od otroctví k obezitě od amerického autora Jamese Walvina mi docela otevřela oči a rozšířila moje znalosti. Cukrový průšvih totiž není jen záležitost začátku 21. století, ale v podstatě všechno začalo už v době, kdy lidstvo objevilo sladkou chuť cukrové třtiny. S příjemným pocitem naprostého blaha totiž není spojena jen hrozba zubního kazu, ale také vykořisťovaní otroci, kteří byli v krutých podmínkách nucení pracovat na plantážích, a devastace původní krajiny a zvířectva jen proto, aby se mohly v hezky vyrovnaných řadách založit cukrové plantáže.

Kniha pojednává o historii cukru od úplných prvopočátků, kdy se objevil v Evropě jako něco výjimečného, k čemu měla přístup jen aristokracie a královské rody, až po masové rozšíření mezi prostý lid. Autor nás tak nenáročnou formou seznamuje se zrodem cukrového šílenství a dozvíte se, že náš mlsný zoubek podporoval masový přesun otroků z Afriky do Ameriky a o jejich životních podmínkách si nedělejte žádné iluze. Potěšení lidí bylo vykoupeno utrpením a zoufalstvím jiných. A samozřejmě už tehdy se začínala vybírat daň na zdraví konzumujících. S objevem cukru přichází zkažené zuby, obezita a závislost.

A pak tady máme pokrok a vynález nejslavnějšího sladkého nápoje jménem Coca-Cola. Velmi rychle se stal oblíbený a stejně jako neznám nikoho, kdo by nerad sladké, tak také neznám nikoho, kdo by nikdy nepil Colu. Tomu říkám skutečný fenomén. A pro ty, co by rádi něco silnějšího, cukrová třtina opět poslouží a lidé se nechají unést do zapomnění od těžkého života líbivou tekutinou zvanou rum. Cukrová třtina zkrátka útočí na všech frontách.

Cukr – Zkažený svět aneb od otroctví k obezitě mapuje a dokládá historii cukru a snaží se tak podat čtenáři ucelené informace, aby si uvědomil, že všechny ty líbivé sladkosti jsou tvrdě vykoupeny. Uvědomíte si, že to, co se skrývá pod povrchem cukrového byznysu se vám nelíbí ani trochu. Některé kapitoly jsou opravdu zajímavé a doslova nacpané obohacujícími informacemi, u některých záživnost trochu pokulhává. Ale faktů se dozvíte víc než dost.

Pro ty, kterým nestačí vědět, že cukr je zkrátka špatný a dost, to jistě bude poučná publikace. Autor má svá tvrzení řádně podložena a nabízí velmi zajímavý pohled do „zákulisí“ cukrového byznysu, takže pokud vás dané téma zajímá, určitě si knihu přečtěte :-).

Za možnost přečíst si tuto zajímavou knihu děkuji nakladatelství ANAG.

Co vy a cukr? Je vám lhostejné, čím je naše potěšení vykoupeno? Nebo vás jeho „krvavá“ historie zajímá?

21denní cukrový detox: Krutá odvykačka aneb jak jsem se (ne)zbavila závislosti na cukru

Autorka: Diane Sanfilippo, BS, NC

Nakladatelství: ANAG

Původní název: The 21-day Sugar Detox: Bust Sugar & Carb Cravings Naturally

Rok původního vydání: 2013

Rok českého vydání: 2019

„Osvobození od fyzické touhy po cukru a svoboda žít bez něj v řádu dní, týdnů, měsíců nebo dokonce let, proplouvat životem bez pocitu, že chcete nebo potřebujete jíst cukr – tak tohle je cílem mého 21denního cukrového detoxu.“

Miluju cukr. Nedokážu se obejít bez sušenek, náladu mi zaručeně zvedne kousek výborného cheesecaku, zmrzlinu jím v létě po litrech a mezi mé tři nejoblíbenější věci patří spánek, knihy a čokoláda. A kdybyste mě pod hrozbou smrti donutili se něčeho vzdát, tak raději obětuju spánek než tabulku čokolády.

Zároveň si ale uvědomuju, že sladkosti a moje tělo nejsou nejlepší kamarádi. Pokud začnete vyhledávat negativní účinky cukru na zdraví, najdete stovky článků popisující všelijaké příznaky, od obezity a zubních kazů až po rakovinu. Sama u sebe jsem vysledovala, že mi cukr rapidně zhoršuje ekzém, způsobuje akné, nespavost a s tím spojenou únavu. Pokud se přecpávám dobrotami, pociťuju na sobě nedostatek minerálů a dost mi kolísá hladina krevního cukru (což se v mém případě projevuje záchvaty tzv. vlčího hladu nebo náhlou slabostí). U mých dětí jsem naopak vypozorovala po snědení něčeho sladkého nápadnou hyperaktivitu.

Doma sice pokrytecky klasický bílý cukr vůbec nepoužívám, jenže ani třtinový, kokosový a všechny možné druhy „alternativních“ sladidel a sirupů nejsou žádná velká výhra. Už několikrát jsem se snažila ze své stravy vyřadit veškeré sladkosti. Naprosto bez úspěchu. Tak jsem si na pomoc vzala chytrou knihu 21denní cukrový detox: Zkroťe chuť na sladké a sacharidy.

Autorkou této publikace je americká nutriční poradkyně Diane Sanfilippo, která se zaměřuje hlavně na zdravé zažívání a přirozenou regulaci hladiny krevního cukru. Její předchozí kniha Paleo prakticky (česky prozatím nevyšla) se drží na seznamu bestsellerů dle deníku The New York Times. Má i svůj blog balancedbites.com, kde můžete hledat další inspiraci na své cestě za zdravým stravováním.

Diane Sanfilippo knihu začíná svým vlastním příběhem, což je skvělá motivace. Vědomí toho, že už to někdo před vámi dokázal, je zkrátka inspirující. Pak vaše mozkové buňky zaměstná trochou teorie o tom, co cukr v těle dělá, jak na něj reagují enzymy, hormony apod. A pak už se více rozepisuje o detoxikačním programu. Cílem je zbavit se závislosti na sacharidech. Jak emoční, tak fyzické. Popisuje, co vás čeká den po dni, upozorňuje na záludnosti, které na vás čekají, zodpovídá nejčastější dotazy a doporučuje vhodné doplňky stravy. A proč právě 21 dní? Prý dle výsledků výzkumů člověk potřebuje k tomu, aby si osvojil nějaký nový návyk, opakovat danou činnost právě 21 dní.

Program je rozdělen na tři úrovně. První je nejmírnější, jsou povolené i luštěniny a bezlepkové obiloviny (v omezeném množství) a třetí je skutečně tvrdá bezsacharidová verze, kdy jste prakticky na paleu. Je jen na vás, co zkusíte. Každá úroveň má seznam povolených a zakázaných potravin, kterými byste se měli při absolvování programu řídit. Když jsem to poprvé viděla, bylo mi skoro do pláče, protože jsem měla pocit, že budu tři týdny o hladu. Neděste se, na výběr je toho hodně, a navíc je u každé úrovně pro inspiraci vzorový jídelníček. Autorka také bere v úvahu, že někteří potřebují trochu jinou skladbu potravy (sportovci, těhotné, kojící, vegetariáni), pro ně jsou přidány tipy, jak programem hladce projít i s těmito specifickými požadavky. Druhou půlku knihy tvoří lákavé recepty, od polévek a hlavních jídel až po zákusky a svačinky. Všechny samozřejmě bez lepku, mléčných výrobků a bez sacharidů.

Moje zkušenost s 21denním detoxem

Vybrala jsem si rovnou úroveň 1, nejsem masochista. Ale s mírnou úpravou, protože nejím maso. Aby mi nechyběly potřebné živiny, tak jsem zařadila více obilovin i luštěnin, než bylo doporučeno. Po přečtení knihy jsem měla pocit, že to v pohodě zvládnu. Po prvních třech dnech detoxu, že to je peklo. Upřímně, začínala jsem asi pětkrát, vždycky mě něco svedlo na scestí. Tu zmrzlina, tu koláč z mé oblíbené pekárny, tu neúspěch v práci, který byl prostě nutný zajíst něčím dobrým :-).

A asi takhle nějak to vypadalo, když jsem konečně program absolvovala plných 21 dní:

Den č. 1: Zatím dobrý, pohoda, hlady netrpím, sladkostem odolávám.

Den č. 2: Začínám trpět, sliny mi v práci kapou na klávesnici a s těžkým srdcem a zavřenýma očima odpoledne obcházím vitrínku s dorty v kavárně.

Den č. 3: Krize, zoufalství, očistec (anebo spíš sedmý kruh pekelný), ale vydržela jsem. Na tajňačku doma chodím čichat k čokoládě, ale odolávááám.

Den č. 5: Krize pokračuje, 21 dní mi přijde jak sto let a jestli to přežiju, tak sním rodinný balení zmrzliny, aspoň tři čokolády a dva cheesecaky navrch. Na posezení!

Den č. 7: Jedu navštívit rodiče, což mě stojí veškeré sebeovládání, neboť máma upekla skvělý koláč.

Den č. 8: První porušení detoxu, dala jsem si hrozno, ale omylem! Nebudu se za to bičovat, jede se dál.

Den č. 10: Třetina je za mnou, už v tom začínám mít systém, místo sladkých svačinek si beru oříšky nebo nakrájenou zeleninu a vlastně mi to ani moc nevadí. Rozhodně se cítím líp.

Den č. 15: Uf, jsem v polovině. A trochu se mi zdá, že to je hodně omezující. A navíc koukám, jak jsou všichni závislí na sladkostech. Neustále musím něco odmítat a vysvětlovat, proč nechci tu skvělou sušenku a proč si na oslavě nedám se všemi dort. Cítím se trochu out, podpora ostatních nula, spíš naopak mě přesvědčují, že pro jednou se nic nestane.

Den č. 18: Jde to a je to v pohodě, kolem čokolády chodím skoro nevšímavě a zároveň se moje nákupy snížily o třetinu (hrůza, kolik peněz utratíme za chvilkové potěšení v lákavém obalu).

Den č. 21: Hurá! Dokázala jsem to a přežila jsem!

Jak jsem se cítila po detoxu? Skvěle. Opravdu báječně, plná energie a hlavně svobodně, protože konečně jsem nebyla vláčená svou chutí a touhou. A to i přesto, že jsem to nebrala tak přísně.

 

A jak pokračuju dál? Moc ráda bych napsala, že od teď už nejím sladké, netoužím po sušenkách a čokoládě. Jenže to bych lhala. Pořád miluju sladkosti. Pořád jim těžko odolávám, ale když vím, že to opravdu dokážu, je to pro mě snazší. A rozhodně jich jím mnohem méně. Ovoce jsem vědomě zařadila zpět, je léto, proč si neužít jahody, třešně, broskve, melouny... Jím i zmrzlinu, ale také v mnohem menší množství než dříve. A popravdě, už mi zas tak moc nechutná. Vyčistila se mi chuť a řada věcí mi přijde nechutně přeslazených. Jím více zeleniny, mnohem víc než kdy dřív. A dělá mi to dobře. Takže ačkoli jsem se závislosti na cukru tak úplně nezbavila, tak to rozhodně mělo pozitivní efekt a knihu můžu s klidným svědomím doporučit všem, kdo s nutkavou touhou po sladkostech zápasí stejně jako já.

Za poskytnutí knihy a tím i nasměrování k absolvování programu moc děkuji nakladatelstvíANAG.

Co vy a cukrová závislost? Máte rádi sladké? Dokážete si ho odepřít?

Ověřeno rodiči: Vydejte se s dětmi za dobrodružstvím!

Autor: Ověřeno Rodiči s.r.o.

Nakladatelství: CPress

Rok vydání: 2018

„Některé děti milují být venku pořád a nejlíp je jim v lese. Na druhou stranu to určitě neplatí pro všechny. Někdy chtějí být potomci prostě doma, a když rodič jejich nadšení pro povalování na gauči nesdílí, musí být při plánování výletu o to kreativnější.“

Není to žádná novinka, kniha vyšla už loni, ale přiznám se, že mě hodně oslovila. Věřím, že cestování je to nejlepší, co se s dětmi dá podnikat. Někam vypadnout, něco poznat, něco vidět. A je fuk, jestli se jedná jen o malý výlet na pár hodin, nebo měsíční výpravu do ciziny. Mám totiž pocit, že mým dětem to jedině prospívá. Doma jsou po chvíli většinou znuděné, na dennodenně navštěvovaných hřištích taky, ale když vypadnou do míst, která neznají, tak je to baví. Všechno zkoumají, zabaví se samy, získají nové poznatky i zkušenosti, a po návratu jsou to ty nejhodnější děti na světě :-D.

Jenže je spousta věcí, které rodiče s malinkými dětmi od cest odrazuje. Je to náročné, občas komplikované, děti velmi často nespolupracují, vztekají se v tu nejnevhodnější chvíli a hlavně boří veškerá očekávání, která rodiče mají. A právě o tom, jak to překonat, je tato kniha. Ukazuje, že pokud je člověk dobře připraven a svá očekávání sníží na minimum, tak si může jakoukoli cestu s dětmi báječně užít.

Kniha vychází z osobních zkušeností rodičů, kteří stojí za parádním webem Ověřeno rodiči, který shromažďuje tipy a recenze na místa, restaurace, hřiště apod., která stojí za to s prťaty navštívit. Jsou tam články od rodičů, kteří dané místo osobně navštívili, tak se nemusíte bát, že to je jen líbivá reklama. Já tam hodně hledám inspiraci na výlety, a když jedem někam do zahraničí, vždycky mrknu, jestli tam někdo z přispívajících už nebyl a nemá nějaké rady.

Tento průvodce je vlastně takový výcuc zkušeností, které autoři za dobu psaní webu a cestování s vlastními potomky získali. Úvodem vám vysvětlí důvody, proč se vlastně někam vláčet, jaké nové možnosti a výhody skýtá pouhé „vypadnout ven“. A hned v další kapitole poradí, jak vyrazit na jednodenní výlet a jak děti namotivovat (a sebe taky), protože ne každé dítě s nadšením okamžitě hodí na záda batůžek. Zmiňují se o tom, co vzít s sebou a hlavně jak cestou děti zabavit. Nečekejte ovšem žádná dogmata, spíše přátelské rady, které fungují ostatním.

Po krátkých výpravách se dostanete k delším pobytům a samostatná kapitola je věnována cestě k moři. Autoři rozebírají, jaký zvolit dopravní prostředek (auto či letadlo s příslušným seznamem pro a proti) a jak zabavit děti po dobu leckdy nekonečné cesty. Také upozorňují na co si dát pozor, co vzít v úvahu, jak vybrat ubytování, co nezapomenout s sebou a hlavně, jak si to zkrátka užít. A jako v létě vyráží k vodě, tak se věnují i zimě a horám. Opět zde najdete tipy, jak vybrat to správné středisko vyhovující vašim potřebám, kdy vyjet, jak zajistit, aby nikomu nic nechybělo a podobné užitečné rady.

A v závěru každé kapitoly jsou tipy na konkrétní výlety a destinace. Většinou už tam dotyční byli, tak jsou to informace z první ruky.

Za mě je tato kniha skvělá. Ani ne tím, že bych potřebovala rady, jak vyrazit s dětmi na dovolenou, sami s nimi jezdíme v podstatě od miminek, máme za sebou cesty vlakem, autem, letadlem, v Česku i v zahraničí, moře i hory. Takže spoustu věcí, na které je upozorňováno, už mám zmáknuté. Ale neskutečně mě to inspirovalo k dalším cestám a hlavně mi pomáhá vědomí, že i jiní rodiče to mají podobně a bojují se stejnými věcmi. Taky se mi moc líbí, že přiznávají, že i jim občas něco nevyšlo a nedopadlo podle představ. O tom to zkrátka je, umět reagovat na aktuální problémy a naučit děti, že se správným přístupem se dá vyřešit ledacos.

Z knihy jsem si odnesla hlavně to, že je potřeba být dobře připraven. Je dobré před cestou zjistit, co se dá v místě dělat, jestli je poblíž nějaká atrakce pro děti, kde se dá dobře najíst... A také opravdu nemít žádná očekávání. Přiznám se, že na to narážím stále, neboť mám tendenci děti dost přeceňovat a často náplanuju skvělý výlet a pak zjistím, že neujdeme ani půlku, protože děti se courají a objevují svět po svém, a to, co chci vidět já, je vůbec nezajímá. Ale i tak naše cesty bývají moc fajn a já se pomalu učím, že svoje oblíbené obíhání památek a turistiku ve zběsilém tempu musím nechat na jindy nebo s někým jiným.

Každopádně, pokud máte malé děti, cestujte s nimi. Uvidíte, že budou nadšené. Je to pro ně dobrodružství a moje děti hodně oceňují i to, že na cestách mají mámu (a tátu nebo kohokoli, kdo se přidá) jen a jen pro sebe a neodvádí je domácí práce, počítač a knihy. A jestli máte přece jen obavy nebo se vám vlastně tak úplně nechce (protože doma je to přece jen komfortnější), dejte knížce šanci. Třeba vás inspiruje :-).

PS pro Pražáky: Letos vydali i ebook 18 výletů s dětmi v přírodě do hodiny od Prahy a ten můžu jedině doporučit, dá se zakoupit na jejich eshopu zde. Na pár výletech už jsme byli a byla to paráda.

Cestujete s dětmi? Kde všude jste byli? :-)