Cukr – Zkažený svět aneb od otroctví k obezitě: Cukr = zlo?

Autor: James Walvin

Nakladatelství: ANAG

Původní název: Sugar: The World Corrupted from Slavery to Obesity

Rok původního vydání: 2017

Rok českého vydání: 2019

„Není překvapením, že členové francouzského i anglického královského dvora měli velké problémy s chrupem – zkažené a chybějící zuby, onemocnění dásní, propadlá ústa a znetvořený obličej. To všechno v důsledku nadužívání cukru.“

Všichni ho milujeme. Uctíváme. Nedokážeme bez něho žít a představa jediného dne bez něj je děsivá. Ta sladká chuť. To pokušení. Ta slastná odměna a útěcha při všem zlém, co nás potkává. Zabíjí nudu i hlad, zahání depresi i trápení. Je prostě dokonalý. Ano, moji milí, řeč je o cukru, proti kterému se poslední dobou vedou boje na všech frontách.

Snažíme se být cukrfree, bílou klasiku nahrazovat kokosovým cukrem, sirupy nebo podobnými alternativami. Všichni tak nějak víme, že způsobuje obezitu (a kdo nehubne do plavek, ať zvedne ruku), zubní kaz (pravda, ten moc není vidět, tak to zas tolik lidí neřeší), ekzémy, mizernou pleť, cukrovku, záněty a spousta dalších nepříjemných věcí, kterých bychom se sice rádi vyvarovali, ale dobrůtek a sladkostí se jen tak nevzdáme.

Neznám moc lidí, kteří nemají rádi sladké. Jakože fakt neradi. Když donesu na oslavu dort, tak ho sice polovina nejí, protože jsou paleo, raw, sugar free, low carb nebo tak něco, ale sliny tečou všem úplně stejně :-D. Na cukru vzniká závislost. Věřte mi, jsem zářný příklad (viz článek o 21denním cukrovém detoxu).

O negativních účincích na organismus jsem měla ledacos načteno, ale o historii cukru jsem nevěděla vůbec nic. Mám sice nějaké povědomí o cukrové třtině a cukrové řepě, ale odkud přišel, jak se dostal na náš stůl, tak o tom se v hodinách dějepisu opravdu neučilo.

Kniha Cukr – Zkažený svět aneb od otroctví k obezitě od amerického autora Jamese Walvina mi docela otevřela oči a rozšířila moje znalosti. Cukrový průšvih totiž není jen záležitost začátku 21. století, ale v podstatě všechno začalo už v době, kdy lidstvo objevilo sladkou chuť cukrové třtiny. S příjemným pocitem naprostého blaha totiž není spojena jen hrozba zubního kazu, ale také vykořisťovaní otroci, kteří byli v krutých podmínkách nucení pracovat na plantážích, a devastace původní krajiny a zvířectva jen proto, aby se mohly v hezky vyrovnaných řadách založit cukrové plantáže.

Kniha pojednává o historii cukru od úplných prvopočátků, kdy se objevil v Evropě jako něco výjimečného, k čemu měla přístup jen aristokracie a královské rody, až po masové rozšíření mezi prostý lid. Autor nás tak nenáročnou formou seznamuje se zrodem cukrového šílenství a dozvíte se, že náš mlsný zoubek podporoval masový přesun otroků z Afriky do Ameriky a o jejich životních podmínkách si nedělejte žádné iluze. Potěšení lidí bylo vykoupeno utrpením a zoufalstvím jiných. A samozřejmě už tehdy se začínala vybírat daň na zdraví konzumujících. S objevem cukru přichází zkažené zuby, obezita a závislost.

A pak tady máme pokrok a vynález nejslavnějšího sladkého nápoje jménem Coca-Cola. Velmi rychle se stal oblíbený a stejně jako neznám nikoho, kdo by nerad sladké, tak také neznám nikoho, kdo by nikdy nepil Colu. Tomu říkám skutečný fenomén. A pro ty, co by rádi něco silnějšího, cukrová třtina opět poslouží a lidé se nechají unést do zapomnění od těžkého života líbivou tekutinou zvanou rum. Cukrová třtina zkrátka útočí na všech frontách.

Cukr – Zkažený svět aneb od otroctví k obezitě mapuje a dokládá historii cukru a snaží se tak podat čtenáři ucelené informace, aby si uvědomil, že všechny ty líbivé sladkosti jsou tvrdě vykoupeny. Uvědomíte si, že to, co se skrývá pod povrchem cukrového byznysu se vám nelíbí ani trochu. Některé kapitoly jsou opravdu zajímavé a doslova nacpané obohacujícími informacemi, u některých záživnost trochu pokulhává. Ale faktů se dozvíte víc než dost.

Pro ty, kterým nestačí vědět, že cukr je zkrátka špatný a dost, to jistě bude poučná publikace. Autor má svá tvrzení řádně podložena a nabízí velmi zajímavý pohled do „zákulisí“ cukrového byznysu, takže pokud vás dané téma zajímá, určitě si knihu přečtěte :-).

Za možnost přečíst si tuto zajímavou knihu děkuji nakladatelství ANAG.

Co vy a cukr? Je vám lhostejné, čím je naše potěšení vykoupeno? Nebo vás jeho „krvavá“ historie zajímá?

21denní cukrový detox: Krutá odvykačka aneb jak jsem se (ne)zbavila závislosti na cukru

Autorka: Diane Sanfilippo, BS, NC

Nakladatelství: ANAG

Původní název: The 21-day Sugar Detox: Bust Sugar & Carb Cravings Naturally

Rok původního vydání: 2013

Rok českého vydání: 2019

„Osvobození od fyzické touhy po cukru a svoboda žít bez něj v řádu dní, týdnů, měsíců nebo dokonce let, proplouvat životem bez pocitu, že chcete nebo potřebujete jíst cukr – tak tohle je cílem mého 21denního cukrového detoxu.“

Miluju cukr. Nedokážu se obejít bez sušenek, náladu mi zaručeně zvedne kousek výborného cheesecaku, zmrzlinu jím v létě po litrech a mezi mé tři nejoblíbenější věci patří spánek, knihy a čokoláda. A kdybyste mě pod hrozbou smrti donutili se něčeho vzdát, tak raději obětuju spánek než tabulku čokolády.

Zároveň si ale uvědomuju, že sladkosti a moje tělo nejsou nejlepší kamarádi. Pokud začnete vyhledávat negativní účinky cukru na zdraví, najdete stovky článků popisující všelijaké příznaky, od obezity a zubních kazů až po rakovinu. Sama u sebe jsem vysledovala, že mi cukr rapidně zhoršuje ekzém, způsobuje akné, nespavost a s tím spojenou únavu. Pokud se přecpávám dobrotami, pociťuju na sobě nedostatek minerálů a dost mi kolísá hladina krevního cukru (což se v mém případě projevuje záchvaty tzv. vlčího hladu nebo náhlou slabostí). U mých dětí jsem naopak vypozorovala po snědení něčeho sladkého nápadnou hyperaktivitu.

Doma sice pokrytecky klasický bílý cukr vůbec nepoužívám, jenže ani třtinový, kokosový a všechny možné druhy „alternativních“ sladidel a sirupů nejsou žádná velká výhra. Už několikrát jsem se snažila ze své stravy vyřadit veškeré sladkosti. Naprosto bez úspěchu. Tak jsem si na pomoc vzala chytrou knihu 21denní cukrový detox: Zkroťe chuť na sladké a sacharidy.

Autorkou této publikace je americká nutriční poradkyně Diane Sanfilippo, která se zaměřuje hlavně na zdravé zažívání a přirozenou regulaci hladiny krevního cukru. Její předchozí kniha Paleo prakticky (česky prozatím nevyšla) se drží na seznamu bestsellerů dle deníku The New York Times. Má i svůj blog balancedbites.com, kde můžete hledat další inspiraci na své cestě za zdravým stravováním.

Diane Sanfilippo knihu začíná svým vlastním příběhem, což je skvělá motivace. Vědomí toho, že už to někdo před vámi dokázal, je zkrátka inspirující. Pak vaše mozkové buňky zaměstná trochou teorie o tom, co cukr v těle dělá, jak na něj reagují enzymy, hormony apod. A pak už se více rozepisuje o detoxikačním programu. Cílem je zbavit se závislosti na sacharidech. Jak emoční, tak fyzické. Popisuje, co vás čeká den po dni, upozorňuje na záludnosti, které na vás čekají, zodpovídá nejčastější dotazy a doporučuje vhodné doplňky stravy. A proč právě 21 dní? Prý dle výsledků výzkumů člověk potřebuje k tomu, aby si osvojil nějaký nový návyk, opakovat danou činnost právě 21 dní.

Program je rozdělen na tři úrovně. První je nejmírnější, jsou povolené i luštěniny a bezlepkové obiloviny (v omezeném množství) a třetí je skutečně tvrdá bezsacharidová verze, kdy jste prakticky na paleu. Je jen na vás, co zkusíte. Každá úroveň má seznam povolených a zakázaných potravin, kterými byste se měli při absolvování programu řídit. Když jsem to poprvé viděla, bylo mi skoro do pláče, protože jsem měla pocit, že budu tři týdny o hladu. Neděste se, na výběr je toho hodně, a navíc je u každé úrovně pro inspiraci vzorový jídelníček. Autorka také bere v úvahu, že někteří potřebují trochu jinou skladbu potravy (sportovci, těhotné, kojící, vegetariáni), pro ně jsou přidány tipy, jak programem hladce projít i s těmito specifickými požadavky. Druhou půlku knihy tvoří lákavé recepty, od polévek a hlavních jídel až po zákusky a svačinky. Všechny samozřejmě bez lepku, mléčných výrobků a bez sacharidů.

Moje zkušenost s 21denním detoxem

Vybrala jsem si rovnou úroveň 1, nejsem masochista. Ale s mírnou úpravou, protože nejím maso. Aby mi nechyběly potřebné živiny, tak jsem zařadila více obilovin i luštěnin, než bylo doporučeno. Po přečtení knihy jsem měla pocit, že to v pohodě zvládnu. Po prvních třech dnech detoxu, že to je peklo. Upřímně, začínala jsem asi pětkrát, vždycky mě něco svedlo na scestí. Tu zmrzlina, tu koláč z mé oblíbené pekárny, tu neúspěch v práci, který byl prostě nutný zajíst něčím dobrým :-).

A asi takhle nějak to vypadalo, když jsem konečně program absolvovala plných 21 dní:

Den č. 1: Zatím dobrý, pohoda, hlady netrpím, sladkostem odolávám.

Den č. 2: Začínám trpět, sliny mi v práci kapou na klávesnici a s těžkým srdcem a zavřenýma očima odpoledne obcházím vitrínku s dorty v kavárně.

Den č. 3: Krize, zoufalství, očistec (anebo spíš sedmý kruh pekelný), ale vydržela jsem. Na tajňačku doma chodím čichat k čokoládě, ale odolávááám.

Den č. 5: Krize pokračuje, 21 dní mi přijde jak sto let a jestli to přežiju, tak sním rodinný balení zmrzliny, aspoň tři čokolády a dva cheesecaky navrch. Na posezení!

Den č. 7: Jedu navštívit rodiče, což mě stojí veškeré sebeovládání, neboť máma upekla skvělý koláč.

Den č. 8: První porušení detoxu, dala jsem si hrozno, ale omylem! Nebudu se za to bičovat, jede se dál.

Den č. 10: Třetina je za mnou, už v tom začínám mít systém, místo sladkých svačinek si beru oříšky nebo nakrájenou zeleninu a vlastně mi to ani moc nevadí. Rozhodně se cítím líp.

Den č. 15: Uf, jsem v polovině. A trochu se mi zdá, že to je hodně omezující. A navíc koukám, jak jsou všichni závislí na sladkostech. Neustále musím něco odmítat a vysvětlovat, proč nechci tu skvělou sušenku a proč si na oslavě nedám se všemi dort. Cítím se trochu out, podpora ostatních nula, spíš naopak mě přesvědčují, že pro jednou se nic nestane.

Den č. 18: Jde to a je to v pohodě, kolem čokolády chodím skoro nevšímavě a zároveň se moje nákupy snížily o třetinu (hrůza, kolik peněz utratíme za chvilkové potěšení v lákavém obalu).

Den č. 21: Hurá! Dokázala jsem to a přežila jsem!

Jak jsem se cítila po detoxu? Skvěle. Opravdu báječně, plná energie a hlavně svobodně, protože konečně jsem nebyla vláčená svou chutí a touhou. A to i přesto, že jsem to nebrala tak přísně.

 

A jak pokračuju dál? Moc ráda bych napsala, že od teď už nejím sladké, netoužím po sušenkách a čokoládě. Jenže to bych lhala. Pořád miluju sladkosti. Pořád jim těžko odolávám, ale když vím, že to opravdu dokážu, je to pro mě snazší. A rozhodně jich jím mnohem méně. Ovoce jsem vědomě zařadila zpět, je léto, proč si neužít jahody, třešně, broskve, melouny... Jím i zmrzlinu, ale také v mnohem menší množství než dříve. A popravdě, už mi zas tak moc nechutná. Vyčistila se mi chuť a řada věcí mi přijde nechutně přeslazených. Jím více zeleniny, mnohem víc než kdy dřív. A dělá mi to dobře. Takže ačkoli jsem se závislosti na cukru tak úplně nezbavila, tak to rozhodně mělo pozitivní efekt a knihu můžu s klidným svědomím doporučit všem, kdo s nutkavou touhou po sladkostech zápasí stejně jako já.

Za poskytnutí knihy a tím i nasměrování k absolvování programu moc děkuji nakladatelstvíANAG.

Co vy a cukrová závislost? Máte rádi sladké? Dokážete si ho odepřít?

Ověřeno rodiči: Vydejte se s dětmi za dobrodružstvím!

Autor: Ověřeno Rodiči s.r.o.

Nakladatelství: CPress

Rok vydání: 2018

„Některé děti milují být venku pořád a nejlíp je jim v lese. Na druhou stranu to určitě neplatí pro všechny. Někdy chtějí být potomci prostě doma, a když rodič jejich nadšení pro povalování na gauči nesdílí, musí být při plánování výletu o to kreativnější.“

Není to žádná novinka, kniha vyšla už loni, ale přiznám se, že mě hodně oslovila. Věřím, že cestování je to nejlepší, co se s dětmi dá podnikat. Někam vypadnout, něco poznat, něco vidět. A je fuk, jestli se jedná jen o malý výlet na pár hodin, nebo měsíční výpravu do ciziny. Mám totiž pocit, že mým dětem to jedině prospívá. Doma jsou po chvíli většinou znuděné, na dennodenně navštěvovaných hřištích taky, ale když vypadnou do míst, která neznají, tak je to baví. Všechno zkoumají, zabaví se samy, získají nové poznatky i zkušenosti, a po návratu jsou to ty nejhodnější děti na světě :-D.

Jenže je spousta věcí, které rodiče s malinkými dětmi od cest odrazuje. Je to náročné, občas komplikované, děti velmi často nespolupracují, vztekají se v tu nejnevhodnější chvíli a hlavně boří veškerá očekávání, která rodiče mají. A právě o tom, jak to překonat, je tato kniha. Ukazuje, že pokud je člověk dobře připraven a svá očekávání sníží na minimum, tak si může jakoukoli cestu s dětmi báječně užít.

Kniha vychází z osobních zkušeností rodičů, kteří stojí za parádním webem Ověřeno rodiči, který shromažďuje tipy a recenze na místa, restaurace, hřiště apod., která stojí za to s prťaty navštívit. Jsou tam články od rodičů, kteří dané místo osobně navštívili, tak se nemusíte bát, že to je jen líbivá reklama. Já tam hodně hledám inspiraci na výlety, a když jedem někam do zahraničí, vždycky mrknu, jestli tam někdo z přispívajících už nebyl a nemá nějaké rady.

Tento průvodce je vlastně takový výcuc zkušeností, které autoři za dobu psaní webu a cestování s vlastními potomky získali. Úvodem vám vysvětlí důvody, proč se vlastně někam vláčet, jaké nové možnosti a výhody skýtá pouhé „vypadnout ven“. A hned v další kapitole poradí, jak vyrazit na jednodenní výlet a jak děti namotivovat (a sebe taky), protože ne každé dítě s nadšením okamžitě hodí na záda batůžek. Zmiňují se o tom, co vzít s sebou a hlavně jak cestou děti zabavit. Nečekejte ovšem žádná dogmata, spíše přátelské rady, které fungují ostatním.

Po krátkých výpravách se dostanete k delším pobytům a samostatná kapitola je věnována cestě k moři. Autoři rozebírají, jaký zvolit dopravní prostředek (auto či letadlo s příslušným seznamem pro a proti) a jak zabavit děti po dobu leckdy nekonečné cesty. Také upozorňují na co si dát pozor, co vzít v úvahu, jak vybrat ubytování, co nezapomenout s sebou a hlavně, jak si to zkrátka užít. A jako v létě vyráží k vodě, tak se věnují i zimě a horám. Opět zde najdete tipy, jak vybrat to správné středisko vyhovující vašim potřebám, kdy vyjet, jak zajistit, aby nikomu nic nechybělo a podobné užitečné rady.

A v závěru každé kapitoly jsou tipy na konkrétní výlety a destinace. Většinou už tam dotyční byli, tak jsou to informace z první ruky.

Za mě je tato kniha skvělá. Ani ne tím, že bych potřebovala rady, jak vyrazit s dětmi na dovolenou, sami s nimi jezdíme v podstatě od miminek, máme za sebou cesty vlakem, autem, letadlem, v Česku i v zahraničí, moře i hory. Takže spoustu věcí, na které je upozorňováno, už mám zmáknuté. Ale neskutečně mě to inspirovalo k dalším cestám a hlavně mi pomáhá vědomí, že i jiní rodiče to mají podobně a bojují se stejnými věcmi. Taky se mi moc líbí, že přiznávají, že i jim občas něco nevyšlo a nedopadlo podle představ. O tom to zkrátka je, umět reagovat na aktuální problémy a naučit děti, že se správným přístupem se dá vyřešit ledacos.

Z knihy jsem si odnesla hlavně to, že je potřeba být dobře připraven. Je dobré před cestou zjistit, co se dá v místě dělat, jestli je poblíž nějaká atrakce pro děti, kde se dá dobře najíst... A také opravdu nemít žádná očekávání. Přiznám se, že na to narážím stále, neboť mám tendenci děti dost přeceňovat a často náplanuju skvělý výlet a pak zjistím, že neujdeme ani půlku, protože děti se courají a objevují svět po svém, a to, co chci vidět já, je vůbec nezajímá. Ale i tak naše cesty bývají moc fajn a já se pomalu učím, že svoje oblíbené obíhání památek a turistiku ve zběsilém tempu musím nechat na jindy nebo s někým jiným.

Každopádně, pokud máte malé děti, cestujte s nimi. Uvidíte, že budou nadšené. Je to pro ně dobrodružství a moje děti hodně oceňují i to, že na cestách mají mámu (a tátu nebo kohokoli, kdo se přidá) jen a jen pro sebe a neodvádí je domácí práce, počítač a knihy. A jestli máte přece jen obavy nebo se vám vlastně tak úplně nechce (protože doma je to přece jen komfortnější), dejte knížce šanci. Třeba vás inspiruje :-).

PS pro Pražáky: Letos vydali i ebook 18 výletů s dětmi v přírodě do hodiny od Prahy a ten můžu jedině doporučit, dá se zakoupit na jejich eshopu zde. Na pár výletech už jsme byli a byla to paráda.

Cestujete s dětmi? Kde všude jste byli? :-)

Bod Evropa: Bezskrupulózní román o synchronicitě

Autor: Marek Přibyl

Nakladatelství: Větrné mlýny

Rok vydání: 2019

 „Bylo božské cítit mladé dívčí tělo s jeho vůní, která mi způsobovala závrať a proměnila mne (odpusťte mi to slovní spojení, leč jinak to vysvětlit nelze) doslova v jebací mašinu, když se na mně Agáta, sténající v extázi, svíjela, anebo když doširoka rozevřela bělostná stehna.“

Tento román je velmi těžké žánrově zařadit. Detektivka? Částečně ano, ale ne úplně čistokrevná. Psychologický román? Také, jisté prvky by se tam našly. Erotický román? Zajisté, občas to jiskří víc než dost. Existenciální kniha? Svým hodně zvláštním způsobem taktéž. Pokud tedy čekáte čistě žánrově vyhraněnou četbu, možná vás autorův styl trochu zaskočí. Pokud ovšem nenamítáte nic proti mišmaši všeho možného, směle do toho.

Autorem je Marek Přibyl, novinář, který nechvalně proslul aférou Šuman (kdo netuší o čem je řeč, zagooglete, a nebojte, to jsem se dočetla až po napsání recenze, tak můj názor není nijak ovlivněn autorovou pověstí). Svou spisovatelskou dráhu započal románem Pavouk a následoval příběh z českého novinářského prostředí Svátosti sadistického Boha. Bod Evropy je jeho třetím vydaným románem.

Kniha začíná docela dramaticky. Boháč Mirek je pobodán před svou vlastní vilou a my se postupně pomocí vypravěče Roberta Dvořáka dozvídáme, jaké okolnosti k tomu vedly. Robert pracuje jako klinický psycholog a cestu mu zkříží mladičká Agáta, do které se Robert bláznivě zamiluje. Ovšem povětrná dívka mu dá košem a začne chodit právě s Mirkem. Řada dalších „náhod“ tak vyústí v nevyhnutelné drama.

Děj je poměrně prostý. Co mu dává punc nevšednosti, je právě postavení vypravěče Roberta. Hraje jednu z hlavních rolí v příběhu a zároveň stojí jaksi bokem a popisuje události ze svého vlastního pohledu, který samozřejmě není nezaujatý. To tak dává prostor ozvláštnit příběh řadou odboček, vysvětlivek či vzpomínkových návratů do minulosti. Na druhou stranu je autor někdy až příliš upovídaný a zbytečně rozvláčný. Ne všechno je třeba vysvětlovat polopaticky, čtenáři nejsou zas tak hloupí, aby si ledacos nedokázali domyslet. Tempo je tak dost nevyrovnané a střídá se rychlý posun v ději se stagnací na místě, kdy Robert rozvíjí své myšlenky. Ale sarkastické a ironické poznámky a komentáře v závorkách jsou velmi zábavné.

Zajímavá je autorova hra s klišé. Sám je v knize velmi často využívá (ať už ve formě v literatuře tisíckrát omílaných scén nebo ve formě okřídlených popisů), ale zároveň dává důrazně najevo, že si je toho naprosto vědom a zcela bezskrupulózně se tomu vysmívá. Obecně Přibilův styl kolísá mezi uměleckým líčením, prostým popisem děje a snahou čtenáře poučit. A tím se dostáváme k psychologické stránce knihy. Autor žongluje s pojmem synchronicita, který na začátku knihy velmi jasně a srozumitelně vysvětluje. A do tajů psychologie vás zavede spolu s pány C. G. Jungem a S. Freudem. Je třeba uznat, že vysvětlení jsou bez potíží pochopitelná i pro ty, kteří jsou touto vědou zcela nepolíbení.

Předností románu je i čtivost, obzvláště díky krátkým kapitolám. Jsou úderné, přímo k věci a text je tak hezky rozčleněn, že se v příběhu neztratíte. Takže i o pár odstavců výše kritizovaná zbytečná užvaněnost se dá díky tomu překousnout.

Kniha se odehrává v současnosti a je až bolestně reálná. Ačkoli si říkáte, že tohle se rozhodně nemůže nikdy stát, v hloubi duše tušíte, že vlastně klidně může. Existenciální závěr je poněkud překvapivý a svým způsobem trochu kýčovitý, ale alespoň odpovídá celkovému vyznění knihy.

Bod Evropy je rozhodně nevšední román, který svým způsobem vypovídá o stavu dnešní společnosti.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Větrné mlýny.

Znáte autora? Četli jste od něj něco?

Quietbook aneb není kniha jako kniha 2

         Je to zhruba rok, co jsem z posledních sil těsně před Vánoci došila interaktivní knížku pro synka zde. A protože mám dvě děti a o veškeré hračky se neustále rvou, tak quietbook pak nesplňuje účel, za jakým se obvykle pořizuje (tedy dlouhé hodiny ticha, kdy se děti SAMY baví a máma si může dát nohy na stůl, haha), tak bylo třeba vyrobit knížku i pro dcerku. Vyšlo to zrovna tak, že Buuk.cz, kde jsem polotovar koupila, zrovna prodávanou verzi modernizoval a aktualizoval, tudíž nejsou obě knížky úplně stejné (což má za následek to, že se stejně rvou, neboť oba zrovna chtějí tu samou).

       Jedna ze změn oproti původní verzi je ta, že zatímco dříve jste měli polotovar hezky vystříhaný a rozškatulkovaný dle jednotlivých stránek, teď vám přijdou modré podklady plus komponenty rozděleny dle barev a vy si jednotlivé dílky musíte vystřihnout a u každé stránky najít ty správné. Je to sice očíslované, ale i tak se nad tím občas zapotíte. Dále je použit mnohem kvalitnější filc, starý quietbook máme ošklivě ožmolkovaný, tento vypadá mnohem pevněji. Všechny potřebné věci vám přijdou v balíčku, včetně knoflíků, nití, jehel a samozřejmě návodu. Jediné, co musíte mít, jsou nůžky, šikovné ruce (nebo šicí stroj) a spoustu volného času :-).

           Tak se na tu novou verzi pojďme podívat:

      1.  Úvodní stránka

      Tady se quietbook liší v tom, jestli kupujete verzi pro holčičku, nebo pro kluka. Holčičky tam mají hrad s princeznou a kluci tuším panáčka a bagr. A ano, kytičky mají být jen na louce, ovšem já zrovna tuhle stránku našila naopak a dírky neseděly, tak je bylo potřeba udělat na druhé straně a ty přebytečné zamaskovat :-D. A taky je fajn tam našít jméno dítěte, pro kterého kniha je (což ovšem není standardní součástí, takže buď si musíte písmenka vystříhat sami jako já, nebo se lze domluvit, že vám je připraví a pošlou spolu s polotovarem).

      2. Kytička

    Oblíbená stránka, kde děti nakukují pod okvětní lístky a hledají zvířátka, rodinné příslušníky, dopravní prostředky, zkrátka cokoli vás napadne dát do kapsiček. U nás to moc neplní původní účel, neboť Bea zásadně všechny obrázky vytahuje a strká je žábě (poslední stránka) do pusy. Ale řekněme, že aspoň  rozvíjí jemnou motoriku :-D.

      3. Farma

     Prstoví maňásci – kočka, kráva, pejsek a ovečka - a farma s vraty na sponu. Velmi oblíbené u nejmenších dětí.

      4.  Duha

      Skvělá věc na naučení barev a na rozvoj jemné motoriky. Jen doporučuji našít knoflíky hoodně na volno. Já je u prvního quietbooku přišila festovně a mám problém tam kytičky dát i já, natož leckdy neohrabané dětské prstíky.

      5. Stromeček a roční období

      Jednotlivé přírodniny jsou na patentky a připínají se na stromeček podle toho, jestli je zasněžený, kvete anebo jsou na něm jablíčka, která se pak dají dát do košíčku.

      6. Zahrádka

      Zelenina se dá zasadit na záhonek a pak přendat do koleček. Bůhví proč naše mrkve a řepy obvykle končí pod peřinou na vedlejší stránce :-D.

      7. Domeček

      Otvírací příbytek pro panenku. Může spinkat pod peřinou nebo si číst v křesílku.

      8. Poklad

       Pod palmovými listy je na háčku schovaný klíč k truhle s pokladem, kde se nachází barevné mušličky.

       9. Loďka

      Panenka může plout na loďce, spustit a vytáhnout kotvu a děti se učí zavazovat tkaničky (resp. plachtu).

      10. Žába

      Žába nenasyta, která má pusu na klasický zip a jazykem ze suchého zipu chytá mouchy.

      V celé knize je také pět fialovožlutých ptáčku, kteří se dají schovat kamkoli, za komín, za strom, do loďky, záleží na fantazii.

      Dcerka dostala quietbook na druhé narozeniny a má opravdu velký úspěch. Učí se s ním barvy, zvířátka, rozvíjí svojí šikovnost a fantazii a musím přiznat, že i mě baví si s ním hrát. Zkrátka ideální hračka. Pokud máte malé dítko a spoustu volného času, rozhodně doporučuju :-).

.

       Jak se vám líbí nová verze? :-)

Svět podle Agnes: Jedna normální ženská s trochu nenormálním životem

Autorka: Agnes Pechová

Nakladatelství: Samonákladem

Rok vydání: 2018

„Firemní vánoční večírek. Jako vždycky very mač bjůtyfl. Až do tý chvilky, kdy jsme měli tu stejnou akci, co měl včera chlapec ve škole. Můj dárek si vylosoval šéf. Neměl moc radost. Růžovej náramek a firemní karty. Daleko horší ale je, že to znamená jedinou věc, a sice to, že chlapcův spolužák si pod stromečkem vybalí vibrační kroužek od Durexu a kondom s banánovou příchutí. Sakra, sakra, sakra a třikrát sakra.“

Knižní vydání nejrůznějších blogů a facebookových stránek teď letí. Přiznám se, že já na to moc nejsem, jediné, co mě zatím zaujalo byl Deník fejsbukové matky (a ten mě teda baví moc) a pokukuju po právě vydané knize Život podle Lucie od Lucie van Koten, jejíž blog sleduju. Takže na rovinu přiznávám, že po této knize bych asi jen tak nesáhla. Ale když mi ji doporučila a půjčila dobrá kamarádka, nedalo se svítit a já se pustila do četby.

Kniha je psána formou deníkových zápisků, které jsou publikovány na autorčiných stránkách Svět podle Agnes. A cílem je čtenáře pobavit a uvědomit si, že život, ať je jakkoli neveselý, nebo posraný, jak by řekla Agnes, je třeba brát s nadhledem. Takže nečekejte žádné hluboké filozofické mudrování ani objevné myšlenky, jen život jedné obyčejné ženy, jejíž pohled na svět je poněkud netradiční.

Agnes popisuje své běžné dny, točící se kolem práce, starání se o dítě a domácí zvířectvo. A sem tam taky kolem hledání dokonalého chlapa. Její domácnosti je ovšem poněkud divoká. Pes, kočka, sem tam i jiné zvíře a puberťák.  Dohromady jsou zdrojem neuvěřitelných historek i scén, kdy pojem vrchol trapnosti posune svůj význam do zcela jiných sfér. A zároveň usoudíte, že na tom vlastně ještě nejste tak špatně (a pokud zrovna jste, tak vás Agnesiny příběhy aspoň rozveselí).

 „V životě každý ženy jednou nastane ten zlomovej okamžik, kdy ráno vstane, podívá se do zrcadla a řekne si „adoprdele“. Najednou to není úplně v pohodě, pravý oční víčko nějak víc nateklejší než levý, dalo by se říct, že tak nějak úplně teče přes oko, a ze zrcadla na vás hledí něco, co ještě nedávno bylo vyhlazený děvče z růže květ a teď to vypadá spíš jako něco hodně temnýho v posledním tažení. “

Ovšem jemnocitné duše, jejichž vnitřností se svírají při zaslechnutí sprostého slova, by měly knihu obejít velikánským obloukem. Slovník autorky je totiž velmi nevybíravý a nekorektní. Expresními výrazy se řádky jen hemží a možná by se místo „být sprostý jak dlaždič“ mělo říkat „sprostý jak Agnes“.

Zpočátku je čtení poměrně návykové, ovšem zhruba tak v půlce knihy přestane být opakovaný vtip vtipem. Když poprvé čtete, že pejsan pokadil půl bytu, připadá vám to sice docela nechutné, ale celkem se pobavíte. Když to udělá asi popatnácté, zdá se vám to už jen nechutné. Zbytečně často se některé scény opakují a pointa už pak nevyzní. První půlku jsem se fakt bavila, pak už mi to přišlo trochu vyčpělé a ne tak zábavné. Proti vulgaritě celkem nic nemám, ale musí být účelová a přiznám se, že mám ráda rafinovanější humor. Ovšem tuším, že milovníci a vlastníci chlupatých mazlíčků se v tom najdou, protože zvířecí historiky více ocení (stejně jako mě vlastně nejvíc bavily závěr knihy a zážitky s manželem a miminem).

          „Tak jsem byla včera po strašně dlouhý době úplnou náhodou na dětským hřišti. Jakože pískoviště, klouzačky a tyhle věci. A fakt by mě zajímalo, na čem ty matky frčej. Houbičky? Hulčo? Na něčem stopro, protože tohle fakt není jinak možný. “

Je to jako číst cizí deník, návykové a doprovázené pocity něčeho zakázaného. Jediné, co to trochu kazí, je vědomí toho, že dotyčný to psal s myšlenkou, že to někdo bude číst, takže žádné zásadní pikantnosti se nedozvíte. Ale pokud si chcete dopřát chvilku neprudérní zábavy a nerozhází vás autorčin nevybíravý slovník, jen do toho.

Znáte? Četli jste? :-)

Velmi osobní kniha o zdraví: Psáno rozumem a zkušenostmi

Autorka: Margit Slimáková

Nakladateství: BizBooks

Rok vydání: 2018

„Po desetiletích biochemického výzkumu volných radikálů a antioxidantů, zkoumání tisíců účastníků, vynaložení milionů korun, liber, dolarů atd. najdeme to nejlepší doporučení už v učebnicích dětí základní školy: jezte zeleninu a ovoce!“

Margit Slimáková je úžasná žena. Už nějakou dobu sleduji její blog margit.cz, videa, fb stránku a ráda se nechávám inspirovat jejími doporučeními, články a tipy. Osobně ji sice vůbec neznám, reálně jsem ji viděla pouze jednou, na přednášce v rámci Rawfestu, ale stejně mám po přečtení její knihy pocit, že je to moje spřízněná duše. Má podobné názory na jídlo, pití, očkování, homeopatii, používáme stejnou značku kosmetiky, stejně jako já nedá dopustit na menstruační kalíšek... Zkrátka mi názorově velmi sedla.

Ve své knize otevírá řadu zajímavých a v dnešní době velmi často propíraných témat. Vzhledem k tomu, že se primárně věnuje stravě a výživovému poradenství, velkou část obsahu pochopitelně zabírá jídlo a pití. Ovšem ke zdraví a spokojenosti samotná strava mnohdy nestačí, tak se v dalších kapitolách zabývá i pohybem, prostředím, ve kterém žijeme, práci, ale i prevencí a terapií nemocí. Dotýká se i v současnosti poněkud kontroverzních témat jako je například očkování, porody, homeopatie či nevhodnost hormonální antikoncepce. Zkrátka ukazuje, že zdraví není jen o jídle, ale i o přístupu k životu a k sobě samému.

Margit Slimáková nejprve vystudovala farmacii, tím ovšem její touha po poznání nebyla uspokojena a postgraduálně pokračovala ve studiu výživy a prevenci nemocí, jak v Česku, tak i v zahraničí. Část života prožila za hranicemi, s rodinou procestovala skoro celý svět a po návratu do Čech rozjela řadu podnětných projektů. Stála za zrodem Skutečně zdravé školy, která měla za cíl zlepšit zoufalé stravování ve školách. Nyní píše články pro svůj blog margit.cz a pro blog aktualne.cz a zabývá se svým současným projektem, a tím je think-thank Globopol. Kromě toho ještě stíhá vést školení Jídlověda. Margit je vskutku neuvěřitelně činorodý člověk :-).

Knih o stravě a životním stylu jsem přečetla mnoho, některé byly přínosné a nabité informacemi, jiné nudné k uzoufání. Některé mě inspirovaly, jiné zas uvedly do deprese, že tomu všemu už vůbec nerozumím. Když jsem se snažila najít pro sebe vyhovující stravovací zásady, tak jsem byla naprosto zmatená. Jak je možné, že lidé na raw stravě tvrdí, že se má jíst všechno syrové, a makrobiotici zase všechno zásadně vaří? Proč znám lidi prospívající na paleo stravě i zdravím hýřící vegany, když jde o naprosto opačné stravovací směry? Kde je tedy pravda a co je nejlepší? Po letech zkoušení, vynechávání lepku, mléka, sladkostí, masa, ovoce, a různých rozumných i bláznivých kombinací jsem dospěla k názoru, že každému holt vyhovuje něco jiného a že budu jíst, co mám ráda a co cítím, že mi dělá dobře. No a pak otevřu knihu Margit Slimákové a dočtu se tam vlastně to samé :-). Což mě docela potěšilo. Autorka uvádí, že důležitější než slepě následovat nějaký stravovací názor je je jíst kvalitní potraviny, ideálně sezónní a lokální. A s tím naprosto souhlasím.

Dále uvádí na pravou míru řadu dlouho omílaných stravovacích omylů a chyb a dává spoustu tipů, jak začít jíst lépe a prospěšněji. Moc se mi líbí, že nikomu nic nevnucuje, nepůsobí fanaticky, ani nemá potřebu svolávat hromy blesky, když její doporučení nebudete následovat. Jen jemně pobízí a ukazuje, že změna mnoho nestojí a přitom výsledky pocítí každý. Také oceňuji, že to nejsou jen tak plané rady, ale přímo vyzkoušené tipy, které Margit sama využívá a má osvědčeny, tudíž nehrozí, že by šlo jen o učebnicové příklady, které nejste schopni využít v reálném životě.

Margit Slimáková vše popisuje zcela věcně, logicky, laicky srozumitelně a hlavně má vše podpořeno argumenty, které dávají smysl. Jednotlivé kapitoly jsou proloženy často velmi soukromými příběhy a autorčinými životními zkušenostmi, které tak knize dávají punc osobitosti. A na konci každého tématu najdete seznam dalších zdrojů, pokud byste si danou problematiku chtěli nastudovat podrobněji. Autorka si nehraje na proroka univerzální pravdy ani vám nechce naservírovat zázračný elixír života. Rozumně uznává, že cest ke zdraví, pohodě a spokojenosti je vícero a každý si musí najít tu svou. Jen nabádá k tomu, že odpovědnost za vaše zdraví je jen ve vašich rukách.

Kniha je neuvěřitelně čtivá, podává ucelené informace a je napsaná natolik poutavě a chytlavě, že jsem se často nemohla dočkat, až si zase najdu chvíli na čtení. Navíc je moc pěkně graficky zpracovaná, takže je čtení opravdovým potěšením. Vzhledem k tomu, že se o dané věci poměrně intenzivně zajímám, nedozvěděla jsem se žádné extra objevné informace, ale naopak jsem si krásně ujasnila, že můj pohled na nejrůznější věci není úplně zcestný (jak si myslí řada mých známých a spoustu anonymních lidí nenávistně komentující články a diskuze v nejrůznějších tématicky zaměřených fb skupinách). Naprosto mi tím vlila optimismus do žil, že snaha žít v souladu se sebou samým má smysl a že slepé důvěřování lékařům a reklamám nemusí být vždy to pravé.

Tahle kniha je vynikajícím shrnutím všech témat týkající se zdravého životního stylu moderní doby s bonusem v podobě Margitiných vlastních životních zkušeností a to je k nezaplacení. Doporučila bych ji všem, co se alespoň trochu zajímají o sebe, své zdraví a není jim lhostejné, co se s jejich tělem děje. Jediné, co by se dalo vytknout, je to, že kniha nevyšla dříve :-).

Jaká je vaše oblíbená kniha o zdraví? :-)