pátek 23. února 2018

#Eskejp – Na útěku z kanceláře: Bizarní, humorné, originální


Autor: Jiří Charvát
Nakladatelství: Novela bohemica
Rok vydání: 2017

„Ticho. Otázka číslo jedna: Kdybys mohl kohokoli na světě pozvat na večeři, kdo by to byl? Můžeš i ty, co nejsou naživu.“
Mohutně jsem se zamyslel. „Asi... Oskar Petr.“
Sylva se zamračila. „Kdo to kurňa je?“
„Ten co napsal Hříšná těla, křídla motýlí.“
„To tu písničku tak zbožňuješ?“
„Ne. Ale vždycky jsem se ho chtěl zeptat, co znamená: do kapsy svý džípem si pádí. WTF? “ rozhodil jsem tázavě rukama.
Sylva zavrtěla hlavou. „Takže ne dalajláma, Ježíš, tvůj zesnulý otec, ale... džíp... v kapse. Dobřee...“

21. století nám přineslo řadu nesporných výhod. Virtuální vztahy a přátele všude a pořád, jídlo naservírované až pod nos v úhledném balení, pracovní prostředí v klídku a pohodlí bez nutnosti čelit rozmarům přírody, pocit, že můžeme všechno, co si zamaneme. Anebo je to jinak? Zeptejte se Michala Majera, hlavního hrdinu této neuvěřitelné vtipné knihy.



„Z celého kanclu jste měli nejradši... rybu. Uvědomujete si, co to znamená?“
„Že jsme latentně zoofilní?“ zaševelil mu Pepé do ucha a nadšeně poskočil.

Michal Majer je klasická openspacová krysa. Celé dny vysedává v prosklené budově a jakožto zaměstnanec firmy na výrobu reklamních předmětů předstírá, že pomáhá lidstvu v nesporně důležitém úkolu se rozhodnout, jaký výrobek zakoupit. Spolu s kolegy zažívá náročné, neuvěřitelné a zároveň tragikomické chvilky, které byste rozhodně zažít nechtěli, ale jsou natolik vtipně popsané, že rčení smát se až se za břicho popadat ani zdaleka nedokáže vystihnout stav, ve kterém se po dobu čtení ocitnete. Autor se neomezuje jen na zaměstnanecké prostředí, ale bere si na paškál i vztahy mezi mužem a ženou a to převážně na té sexuální úrovni, a také celkové společenské problémy.

„Platba okamžitě odešla a kvintet mých osudových žen získal tváře. Nevěřícně jsem na ně zamžoural. U čísla 4 jsem sebou dokonce poděšeně trhl. Zdálo se, že se seznamka porouchala a místo partnerek mi nabízí rovnou tchýně.“

           Eskejp je vážně výborná kniha. Ne příběhem, ne epickým vyprávěním, ani hluboce prokreslenými postavami, ale svěžím stylem psaní, který si nebere servítky. Perfektní a často nekorektní vyjadřováním, proložené řadou popkulturních odkazů a narážek, je prostě skvělé. Nejapné vtípky, ironie a příhody na samé hranici absurdity je kombinace , která je neuvěřitelně čtivá, lehce stravitelná a zvedne náladu tak o sto procent. Autorův humor není nijak uhlazený či laskavý, ale spíše přímočarý a kousavý. Jednotlivé epizody mají většinou vynikající pointu a když už máte pocit, že bizarnější to opravdu, ale opravdu být nemůže, otočíte stránku a ejhle, zas vás dostane.

„Ty se moc neozývej,“ zchladil jsem ho. „Ty vůbec nejsi z Večerníčku.“
„Jsem.“
„A co seš, vole, Zababa?“
„John Snow. Hra o trůny.“
„Večerníček, ve kterým se padesát procent času vraždí a padesát procent souloží?“

Autor Jiří Charvát je copywriter, básník, performer, a také dvojnásobný mistr České republiky ve slam poetry. Kromě knihy Eskejp, která vychází z blogových příspěvků, napsal také Qejci: Existenciální sperma komiks.

„Víte, že ten slogan pro jogurty vymýšlíte už 74 minut? “ nahnul se ke mně a cvakl gestapáckou propiskou.
„Ano,“ odvětil jsem podrážděně. „Tohle je kreativní práce. To nejde na povel. A už vůbec ne, když vám někdo dýchá za krk. Myslíte, že Michelangelo vymaloval Sixtinskou kapli, zatímco mu pod štaflemi měřili čas? Že Kurt Cobain napsal Smells Like Teen Spirit, zatímco někdo zapisoval, kdy smrká?“
„A jak jste daleko?“ zamžoural na stránku s jediným slovem: „JOGURT,“ přečetl ho. „No... myslím, že... na to jdete dobře,“ rozpačitě si odkašlal a namaloval si do notýsku hlemýždě.

Ačkoli hlavním tahounem je humor, autor si neodpustí ani trochu filozofování nad dnešní společností. Předhazuje myšlenku, že jsme možná vážně jen krysy, které své sny položily na oltář pohody a bezuzdného konzumerismu a pomalu ale jistě mizíme v matrixu virtuálního světa a kdo nejde s proudem, je prostě jaksi divnej. Vztahy jsou povrchní nebo otrocké a čistá radost ze života jakoby vymizela. Nepochybně má v některých věcech naprostou pravdu, ale pokud si chcete užít chvíli čistého veselí, sáhněte po téhle knize, nebudete litovat :-).

Jaká je vaše oblíbená humorná kniha? :-)

pátek 9. února 2018

Falešná Pařížanka: O módě trochu jinak

Autorka: Kamila Boudová
Nakladatelství: Esence
Rok vydání: 2017

 „Co vlastně očekáváme od oblečení? Před sto lety to, že přežije alespoň dvě generace. Dnes dvoje praní.“

Kamilu Boudovou znám coby autorku trefných sloupků, které píše do Pravého domácího časopisu. I tak jsem se nechala zmást názvem knihy a čekala nějaké netradiční rady jak získat ten správný styl elegantní Francouzky a být nenuceně šik za každých okolností. Zkrátka něco ve stylu Jak se stát Pařížankou nebo Se šarmem Pařížanky apod. A ejhle, byla jsem vedle jak ta jedle.



Ano, ústřední téma je móda a styl. Ale pojato je to trochu jinak. Kamila odjakživa snila o tom, že se stane slavnou návrhářkou. Popisuje svoje zážitky a pracovní zkušenosti z módních korporátů v Londýně a v Paříži, až si jednoho dne řekla dost. Na oblečení se začala dívat z trochu jiného úhlu a místo navštěvování fashion weeků a showroomů nadnárodních značek začala skloňovat slova jako udržitelnost a slow fashion. A věřte, že to v Paříži, hlavním městě módy, není tak snadné, takže se autorka nenazývá modní revolucionářkou jen tak pro nic za nic.

„V Čechách o mně píšou jako o módní revolucionářce, o aktivistce. Můj šatník o pětatřiceti kusech, které jsou všechny ze sekáče, po mamince, půjčené nebo lokální, se stává opakovaným tématem debat jak s novináři, tak s mými přáteli. Může vůbec někdo jako já prorazit v Paříži?“

Kamila Boudová za toho za svůj život stihla poměrně hodně. Žila  a pracovala v Londýně i v Paříži (kde v současné době žije) a své draze nabyté zkušenosti zúročila v řadě projektů. Za zmínku určitě stojí SLOU Fashion Days, asi hlavní česká událost týkající se udržitelné módy. A také stíhá přednášet na vysoké škole.

Kamila upřímně vypovídá o své cestě za kariérou, o svých snech, plánech, jejich úspěšném plnění, ale i propadech na samé dno. Píše o nadějích i zborcených iluzích, a když už nic jiného, tak vám alespoň trochu otevře oči a přiblíží praktiky, které tak nějak každý tuší, že se dějí, ale nikdo je příliš neřeší. Fast fashion je opravdu fast a jediným hnacím motorem jsou peníze a výdělek. Na koncového spotřebitele nikdo nemyslí a na lidi, kteří produkují šatstvo v naprosto nelidských podmínkách už vůbec ne.

Píše v ich-formě, historky ze svého života střídá s úvahami a alarmujícími skutečnostmi týkající se oděvního průmyslu. Vše popisuje vtipně, s nadhledem a s notnou dávkou osobní zkušenosti. Ale zároveň ukazuje, že když se chce, všechno jde, a jít proti proudu sice není snadné, ale zato nesmírně osvobozující a obohacující. A dočkáte se i řady praktických tipů, jak svůj šatník udržet funkční a nemít přeplněnou skříň nepadnoucího oblečení.

Žiju v sociální bublině, kde pojmy jako zero waste, eko, bio, non toxic, zdraví či udržitelnost nejsou nadávkami, ale životním stylem. Začalo to jídlem, pokračovalo kosmetikou a najednou jsem u bot a oblečení. A tak jsem si i já sama začala všímat, že módní řetězce sice nabízejí každou chvíli nové trendy za velmi příznivou cenu, ale ta kvalita! Po jednom vyprání oblečení často změní tvar, velikost, barvu... Pokud se ovšem prvního praní dožije. Trička průhledná, nitě lezou, knoflíky z kabátu mi upadly po týdnu. Takže Falešnou Pařížanku jsem přečetla jedním dechem s neustálým souhlasným přikyvováním.

Dle mé dosavadní zkušenosti udržitelný šatník je cenově srovnatelný s tím konzumním. Sice nenakupujete tolik, ale zase investujete do kvalitnějších a patřičně dražších kousků, ideálně z domácí produkce, ale zas vydrží léta. Doufám teda. Hlavně si tvoříte svůj vlastní, osobitý styl, neboť když za den potkám asi padesát slečen v kabátku, kozačkách, s uniformní kabelkou, je to trochu nuda :-). A jako bonus šetříte přírodní zdroje a planetu, to nezní špatně, což? :-).

Kamila Boudová je mi svým životním stylem neuvěřitelně sympatická. Je svá, vegetariánka, dobře placenou práci v korporátu vyměnila za svobodu a výhody práce na volné noze a já jí fandím. Falešná Pařížanka je neuvěřitelně inspirující, doplněna ilustracemi od samotné autorky a pokud vám není lhostejné odkud vaše oblečení pochází nebo pokud se chcete o módě dozvědět něco víc,  než  co se dočtete na stránkách magazínů, šup s ní do kabelky.

PS: Před pár dny vyšel s Kamilou moc pěkný rozhovor:

Co vy a udržitelná móda? :-)