Autor:
Marek Přibyl
Nakladatelství:
Větrné mlýny
Rok vydání:
2019
„Bylo
božské cítit mladé dívčí tělo s jeho vůní, která mi způsobovala závrať a
proměnila mne (odpusťte mi to slovní spojení, leč jinak to vysvětlit nelze)
doslova v jebací mašinu, když se na mně Agáta, sténající v extázi,
svíjela, anebo když doširoka rozevřela bělostná stehna.“
Tento román
je velmi těžké žánrově zařadit. Detektivka? Částečně ano, ale ne úplně
čistokrevná. Psychologický román? Také, jisté prvky by se tam našly. Erotický
román? Zajisté, občas to jiskří víc než dost. Existenciální kniha? Svým hodně
zvláštním způsobem taktéž. Pokud tedy čekáte čistě žánrově vyhraněnou četbu,
možná vás autorův styl trochu zaskočí. Pokud ovšem nenamítáte nic proti mišmaši
všeho možného, směle do toho.
Autorem je Marek Přibyl, novinář, který nechvalně
proslul aférou Šuman (kdo netuší o čem je řeč, zagooglete, a nebojte, to jsem se
dočetla až po napsání recenze, tak můj názor není nijak ovlivněn autorovou pověstí).
Svou spisovatelskou dráhu započal románem Pavouk
a následoval příběh z českého novinářského prostředí Svátosti sadistického Boha. Bod
Evropy je jeho třetím vydaným románem.
Kniha začíná docela
dramaticky. Boháč Mirek je pobodán před svou vlastní vilou a my se postupně
pomocí vypravěče Roberta Dvořáka dozvídáme, jaké okolnosti k tomu vedly.
Robert pracuje jako klinický psycholog a cestu mu zkříží mladičká Agáta, do
které se Robert bláznivě zamiluje. Ovšem povětrná dívka mu dá košem a začne
chodit právě s Mirkem. Řada dalších „náhod“ tak vyústí v nevyhnutelné
drama.
Děj je
poměrně prostý. Co mu dává punc nevšednosti, je právě postavení vypravěče
Roberta. Hraje jednu z hlavních rolí v příběhu a zároveň stojí jaksi
bokem a popisuje události ze svého vlastního pohledu, který samozřejmě není
nezaujatý. To tak dává prostor ozvláštnit příběh řadou odboček, vysvětlivek či
vzpomínkových návratů do minulosti. Na druhou stranu je autor někdy až příliš upovídaný
a zbytečně rozvláčný. Ne všechno je třeba vysvětlovat polopaticky, čtenáři nejsou
zas tak hloupí, aby si ledacos nedokázali domyslet. Tempo je tak dost
nevyrovnané a střídá se rychlý posun v ději se stagnací na místě, kdy
Robert rozvíjí své myšlenky. Ale sarkastické a ironické poznámky a komentáře
v závorkách jsou velmi zábavné.
Zajímavá je
autorova hra s klišé. Sám je v knize velmi často využívá (ať už ve
formě v literatuře tisíckrát omílaných scén nebo ve formě okřídlených popisů),
ale zároveň dává důrazně najevo, že si je toho naprosto vědom a zcela
bezskrupulózně se tomu vysmívá. Obecně Přibilův styl kolísá mezi uměleckým
líčením, prostým popisem děje a snahou čtenáře poučit. A tím se dostáváme
k psychologické stránce knihy. Autor žongluje s pojmem synchronicita,
který na začátku knihy velmi jasně a srozumitelně vysvětluje. A do tajů
psychologie vás zavede spolu s pány C. G. Jungem a S. Freudem. Je třeba
uznat, že vysvětlení jsou bez potíží pochopitelná i pro ty, kteří jsou touto
vědou zcela nepolíbení.
Předností
románu je i čtivost, obzvláště díky krátkým kapitolám. Jsou úderné, přímo
k věci a text je tak hezky rozčleněn, že se v příběhu neztratíte.
Takže i o pár odstavců výše kritizovaná zbytečná užvaněnost se dá díky tomu
překousnout.
Kniha se
odehrává v současnosti a je až bolestně reálná. Ačkoli si říkáte, že tohle
se rozhodně nemůže nikdy stát, v hloubi duše tušíte, že vlastně klidně
může. Existenciální závěr je poněkud
překvapivý a svým způsobem trochu kýčovitý, ale alespoň odpovídá celkovému
vyznění knihy.
Bod Evropy je rozhodně nevšední román,
který svým způsobem vypovídá o stavu dnešní společnosti.
Za poskytnutí
recenzního výtisku děkuji nakladatelství Větrné
mlýny.
Znáte autora?
Četli jste od něj něco?