Oprawme se: Jak se stravou uzdravit

Autor: Stanislav Skřička

Nakladatelství: Nakladatelství Stanislav Skřička

Rok vydání: 2017

Raw, paleo, vegan, low-carb, bio, organic, makrobio... Nejrůznější výživové směry a přesvědčení se dneska skloňují všude, kam se podíváte. Kdo zapáleně nediskutuje o vhodnosti dát si každý den ke snídani vajíčka, nepopíjí zelené smoothie a neutrácí miliony za superfoods z nejrůznějších koutů světa, jako by nebyl. Spousta lidí tuší, že stravou se dá zvrátit a zlepšit nejen zdravotní stav (což je dle mého většinou první motivace), ale samozřejmě i vnější vzhled či prostě pocit ze sebe samého. Já sama se v tom plácám naplno. Po letech čtení všech možných knih o stravování, článků, studií a přednášek jsem měla pocit, že v tom začínám mít jasno, ovšem pak se mi dostala do ruky kniha Oprawme se od Stanislava Skřičky.

Tahle kniha se recenzuje velmi nesnadno. A proto hned na začátek přiznávám, že i přes veškerou snahu to napsat co nejvíce objektivně jsem neuspěla a spíše než o recenzi se jedná o mé subjektivní dojmy z knihy. Nejsem žádný výživový odborník, ale o stravu se zajímám už léta, takže si troufám tvrdit, že něco načteno mám. Stanislav Skřička ovšem staví mé všechny těžce nabyté znalosti a zkušenosti na hlavu a ukazuje, že citát „Vím, že nic nevím“  by se měl tesat do kamene :-),

Úvod autor věnuje vyprávění o tom, co ho vedlo k napsání a vydání této knihy. Pak ve zkratce vysvětluje, jak funguje příjem živin, co ve vztahu k výživě děláme špatně a jak na to, abychom to dělali lépe. Základem je dle autora enzymatická strava, kterou radí vhodně kombinovat se zdravým životním stylem a uvádí příklady, jak toho dosáhnout. Část knihy věnuje jednotlivým zásadním prvkům řádné výživy, radí jak zajistit, aby nic nechybělo a jak jednotlivé potraviny upravit, aby se z nich vytěžilo co nejvíce. A závěrem vás čeká několik příkladů enzymatického jídelníčku (svůj si najde každý, od lenochů až po zapřisáhlé vitariány) a pár konkrétních „receptů“. Závěrem vás navnadí příběhy reálných lidí, kteří si toto stravování vyzkoušeli, a je tak jasné, že nemlátí prázdnou slámu.

Přiznám se, že jsem se dozvěděla pár věcí, které jsem doteď netušila. Zjistila jsem, že moje oblíbená voda s citrónem po ránu není dle Stanislava Skřičky úplně správně, že himalajská sůl není zdravější variantou soli stolní a že s klíčením je to trochu komplikovanější než jsem si myslela. Také jsem byla překvapena zjištěním, že mé oblíbené vaření není tou nejlepší úpravou potravin, že moje milované mandlové mléko také není úplně v pořádku a že údajně nejhorší, co můžeme dělat, je potraviny kombinovat. Přiznám se, že s tím mám trochu problém, ale autor to v knize velmi hezky vysvětluje a uznávám, že určitou logiku to má.

Líbí se mi, že kniha není nijak zvlášť dogmatická, spíš se snaží čtenáře trochu pošťouchnout, aby udělal aspoň nějaké (i ty sebenepatrnější) změny v jídelníčku. Vše je velmi jednoduše a polopaticky vysvětleno. Přiznám se, že na mě občas až příliš jednoduše, holt coby medicínsky vzdělaný člověk to občas potřebuju trochu podpořit důkazy a studiemi, ale věřím, že laické čtenářstvo to ocení.

Autor uvádí, že se enzymatickou stravou se dají vyléčit téměř všechny nemoci, od relativně banálních jako je nadváha, ekzém, akné, migrény či třeba křečové žíly až po ty závažnější jako je epilepsie, rakovina či roztroušená skleróza. A pokud máte pocit, že jste naprosto zdraví, taková očista organismu jistě také neublíží. Uvedené rady jsou vhodné pro všechny věkové kategorie od malých miminek až po důchodce. Na své si přijdou i sportovci, protože Stanislav Skřička zásadním způsobem boří mýty, že svaly rostou jen z masa.

Moje zkušenosti a pokusy s enzymatickou stravou:

Přiznám se, že jsem zcela na raw jídelníček nepřešla, důvodem je zejména lenost a neochota měnit zažité zvyky. To uznávám bez mučení. Nicméně, nikdy neříkám nikdy a myšlenku, že jednou se takhle stravovat budu úplně nezavrhuji. Když jsem striktně vysadila lepek, cukr, mléko, maso a zařadila více jednodruhových svačinek v podobě čerstvé zeleniny a ovoce, cítila jsem jsem lépe, měla jsem více energie, zmizely mi kruhy pod očima... Takže na tom přece jen něco bude.  Bohužel naše sociokulturní okolí není úplně na takové stravování připraveno a ne vždy jsem se setkala s pochopením. Ale i přesto jsem přesvědčena, že strava má na naše zdraví a celkovou kondici velký vliv a že stačí i malá změna a je to hned znát.

Tuhle knihu bych určitě doporučila všem, co se zajímají o zdraví a zdravé stravování. I těm , kdo mají nějaký zdravotní problém s nímž si třeba lékaři nevědí rady a touží se léčit i jinak než jen polykáním pilulek.

Závěrem bych chtěla poděkovat Stanislavu Skřičkovi, který mi poskytl knihu k recenzi, díky níž jsem si tak rozšířila obzory a dostala mnoho námětů k přemýšlení :-).

Jak se na stravování díváte vy? Řešíte, co jíte, nebo je vám to jedno? :-)

Ozvěny velké písně: Hrdinský úpadek bohů

Autor: David Gemmell

Originální název: Echoes of the Great Song

Nakladatelství: Perseus

Rok vydání originálu: 1997

Rok českého vydání: 2015

„Při vší úctě, radní,“ odvětil Talaban s přátelským úsměvem, „myslím, že zapomínáš, jak je důležité ukázat, že máme moc. Jestli jsou ti cizinci alespoň trochu jako my, budou povýšení a přesvědčení o tom, že jsou nadřazení a mají právo vládnout. Představ si, co by se asi dělo, kdybychom my unikli velké zkáze, Říše přežila bez větší úhony a hlavnímu městu se nic nestalo. Plavili bychom se s Hadem po nových oceánech, hledali další rasy a podrobovali si je, jako jsme ot dělali vždycky. A dál si představ, že bychom našli rasu, která by byla podobná té naší, jen s tím rozdílem, že už by byla bez energie a neměla lodě, vojska,  žádnou skutečnou obranu. Uvítali bychom ji jako bratry? Neřekl bych. Ti cizinci nebudou hned vědět, že máme pouze jednoho Hada. Uvidí ho v plné síle. Potom nás možná budou brát jako sobě rovné.“

Na hrdinskou fantasy mě užije. Ale někdy nemám chuť číst rozsáhlé, mnohasvazkové ságy a bohatě mi stačí jeden jediný román. Ovšem se všemi náležitostmi pořádného fantastického dobrodružství, s postavami, které můžu obdivovat i nenávidět a s dějem, u kterého nemusím zas tak moc přemýšlet, jen si užiju parádní jízdu. Kniha Ozvěny velké písně byla dobrá volba :-).

Avatáři, kteří přežili pohromu, která zlikvidovala jejich Říši, jsou jen pouhým odleskem kdysi zářivého a mocného národa. I přesto se snaží zuby nehty udržet u moci a vládnout mnohem početnějšímu národu Vagarů a ostatním „podlidem“. Svou sílu čerpají z krystalů a ta jim zajišťuje nejen nesmrtelnost, ale i nadpřirozené schopnosti, které Avatárům dovolují si podmanit nynější svět a stavět se do role bohů. Ovšem krystaly se pomalu vyčerpávají a není možné je nabít. S tím se tak vyčerpává i moc Avatárů, kteří začínají být zoufalí. Jednoho dne u jejich měst přistanou cizí lodě a na břeh se vylodí nepřátelští Almékové, kteří jsou jim v mnoha ohledech velice podobní a jejichž Krystalová královna vyžaduje krvavé oběti. A tak začíná boj za záchranu světa.

David Gemmel je vynikající vypravěč. Já jsem se o tom přesvědčila při čtení Rigantské ságy (recenze na první díl zde). Vy možná znáte slavnou Legendu či jiné tituly z Drenajské ságy. A v Ozvěnách velké písně autor potvrzuje své právo být zařazen mezi klasiky žánru. Jedná se o vyprávění epického charakteru (epické stylem, nikoli délkou, ale dokážu si představit, že by se motiv dal využít na několik dílů) plné hrdinů i obyčejných lidí. Gemmell klade důraz na hodnoty jako je přátelství, čest či láska, které v současném světě trochu ztratily na významu. On je však oživuje a staví na nich charakter svých hrdinů a to bez zbytečného patosu a znevažování. A i když se ve své podstatě jedná o pohádku pro dospělé, kde dobro bojuje se zlem, černobílé vidění světa se mu daří přetavit do všech možných barev a nevyhýbá se ani lehkému morálnímu podtextu. Rasová nenávist, nadřazenost privilegovaných či úpadek kdysi úchvatné civilizace jsou poměrně nadčasová témata a Gemmell je předkládá v příjemně nenáročné verzi.

Ovšem prim pochopitelně hraje příběh samotný. Je to ryze hrdinské dobrodružství, kde chrabří muži (ale i ženy) bojují za záchranu svého světa, vládci kují pikle a vymýšlejí taktiky, jak přemoci nepřítele. A kde se z obyčejných lidí stávají hrdinové. Příběh je spletitý, ale ne nepochopitelný, reálie jakéhosi pseudostředověku se stýkají s kulisami doby ledové a nápad krystalové magie, čerpající svou energii ze slunce, je poměrně originální. A Gemmell umí nejen skvěle vyprávět, ale i napsat uvěřitelné a charakterově vyrovnané postavy. V této knize stojí za zmínku Talaban, válečník s tragickou minulostí a jeho přítel Hlavokam, Svatý Anu, jehož moudrost dokáže zázraky, původně obyčejná vesničanka Sofarita, která se shodou okolností stane mocnější než by si bývala přála a lehkomyslný zabiják Viruk, který umí vtipně oživit řadu scén.

„Mám tě rád. Vážně mám.“ Odmlčel se a z tváře se mu vytratil úsměv. „Můj astrolog mi řekl, že jednou spolu budeme bojovat na život a na smrt.“

Talaban se usmál. „Doufejme, že je to špatný hvězdopravec. Ale jestli ne, můžeš být klidný, pohřbím tě se všemi poctami.“

Viruk se opět zasmál. „Opravdu tě mám rád, Talabane.“

Děj svižně odsýpá, nikde se nezadrhává, ovšem autor to občas bere zkratkou a sem tam se přes podstatný časový úsek přehoupne v průběhu jedné věty, což je asi jediná nedokonalost na jinak skvělé knize. Sem tam se zastaví, aby dal čtenáři čas prožít emoce, kterými se postavy někdy nechají unést, ale pak pádí dál ke zdařilému finále. Až je vám líto, že kniha končí a říkáte si, že je škoda, že si s tím autor nedal víc práce, protože pár dalších dílů by si to určitě zasloužilo (ehm, já vím, trochu si rozporuji oproti začátku, ale začala jsem číst s tím, že chci jen jednohubku a skončila s pocitem, že to nemůže být konec a že chci víc :-D, chápete doufám... :-)) Je to zkrátka výtečná kniha, nad kterou zaplesá srdce každého fanouška hrdinské fantasy.

Četli jste něco od Davida Gemmella? Jaký je váš oblíbený kousek z žánru hrdinské fantasy? :-)

Domácnost bez odpadů: Jak žít s minimálním dopadem na životní prostředí

Autorka: Bea Johnsonová

Originální název: Zero Waste Home, The Ultimate Guide to Simplifying Your Life by Reducing Your                                                 Waste

Nakladatelství: PeopleComm

Rok vydání: 2016

„Večer postavíme popelnici na okraj chodníku před domem a než ráno vstaneme, jako mávnutím kouzelné hůlky zmizejí všechny ty obaly od sladkostí, plastové sáčky a použité papírové utěrky. Ale když říkáme, že jsme to vyhodili do smetí, co to skutečně znamená?“

Nikdy jsem se nad tím, kolik produkujeme odpadu příliš nezamýšlela.  Ale poslední dobou mám pocit, že to množství je enormní. Když si vezmu naši domácnost a uvážím, že co druhý den vynesu do kontejneru pytel odpadků a každou chvíli vynášíme plné tašky skla, plastů a ostatních recyklovatelných složek, je to děsivé. A to ani nemluvím o hromadě obalů a jednorázových pomůcek, které mi projdou pod rukama v práci. Když si vezmu, že naše republika má nějakých deset milionů obyvatel a každý vyprodukuju to samé, ne-li víc, je to smutné a alarmující, že to s klidným srdcem tolerujeme. Ale dost moralizování, pojďme se podívat na velmi inspirativní knihu, která má zapříčinila pár změn v naší domácnosti.

Bea Johnson je úžasná osoba, která se nebála a svůj život zbohatlické americké paničky v naleštěné rezidenci převrátila vzhůru nohama a vydala se cestou minimalismu. Jak v životě, tak i v odpadech. Její příklad ukazuje, že možné je všechno a že když se trochu zamyslíme a vyházíme se svých domovů nepotřebné věci a ze své hlavy bojácné a konzervativní myšlení, může se nám žít lépe, lehčeji a ještě nás bude hřát dobrý pocit, že naše planeta kvůli nám netrpí. Nebo aspoň trpí o chlup méně.

Zero waste je poslední dobou docela fenomén. Tato kniha si našla mnoho následovníků a i když sama vím, že do jedné zavařovačky ročně se jako Bea se smetím prostě nevlezeme, přece jen je kniha skvělým návodem, jak si život v mnoha ohledech zjednodušit.

Provází čtenáře celým domem a dává tipy, jak ze svého života vyhodit zbytečnosti a naopak do něj zařadit opakovatelně použitelné věci. V kuchyni se zaměřuje na bezobalové nakupování a domáckou výrobu a ukazuje, jak se vyvarovat jednorázovým obalům na hotová jídla a jak se dá doma kompostovat. Následuje průlet koupelnou, kde zjistíte, kolik zbytečností a nepoužívané a nepotřebné kosmetiky v ní leží. Pro šikovné čtenářky je tam pár receptů na domácí kosmetiku a také různé „léky“.

 „Pokud některé jednorázové výrobky z nějakého důvodu přečkaly zjednodušování vaší kuchyně, říkám vám rovnou, že se jich můžete zbavit. Zbytečně zabírají místo a stojí vás peníze. Peníze patří do peněženky, nevyhazujte je jen tak na skládku!“

Dále se věnuje šatníku - jak jej zjednodušit, aby byl udržitelný a abychom se vyvarovali ránům před přeplněnou skříní s myšlenkou, že nemáme co na sebe. A vzhledem k tomu, že i minimalistická domácnost se musí uklízet, dává pár vychytávek na zcela přírodní čistící a prací prostředky. Také ukazuje, že bezoodpadový styl života funguje i s dětmi, na cestách, a také o Vánocích a jiných svátcích. Závěrem apeluje na čtenáře, že změna v celosvětovém měřítku vždycky přichází pomalu, ale začít musí v nás samotných.

Na konci je kniha doplněna o řadu internetových odkazů s nejrůznějšími zero waste tipy a také s poznámkami pro českého čtenáře (což oceňuji a díky za to) a odkazy na české bezodpadové projekty. A jako bonus je celá kniha tištěna tzv. nízkomigračními barvami na recyklovaném papíře :-).

Mně se kniha moc líbí, je neskutečně inspirativní, na začátku každé kapitoly sama autorka srovnává, jak to měla dříve a co jí změna přinesla. Kniha obsahuje nejen praktické rady a tipy, ale také spoustu návodů a receptů na výrobu běžně kupovaných věcí. Ačkoli je to víceméně učebnice, čte se dobře a většina věcí se dá aplikovat v běžném životě.

K čemu inspirovala kniha mne samotnou?

Rozhodně mě donutila se zamýšlet při každém nákupu, zdali to, co kupuji, opravdu nutně pořebuji a neobejdu se bez toho. Což už mi ušetřilo hromadu peněz, neboť mám někdy tendenci být malinko impulzivní a spoustu věcí pak sice používám, ale v zásadě je mi jasné, že to byla naprosto zbytečná koupě a já bych se bez toho v pohodě obešla.

Také přemýšlím nad tím, jak co nejvíce jednorázových věcí v domácnosti nahradit znovupoužitelnými alternativami, zatím se mi povedlo nahradit odličovací tamponky a sáčky na nákup potravin a zeleniny...  Zúžila jsem výběr nezbytné kosmetiky a čistících prostředků. Šatník jsme povyměňovaly s kamarádkami a každá se tak něčeho zbavila a něco jí zadarmo přibylo, Bea by z nás měla radost :-).

Potraviny se snažím, co nejvíce kupovat nebalené do vlastních sáčků a obalů a jako Pražák využívám toho, že bezobalové prodejny v Praze už dávno nejsou pouhé sci-fi. 

Naučila jsem se odmítat drobné reklamní dárky a pozornosti, zbytečné igelitové tašky a sáčky, omezuju spotřebu jednorázových kelímků a jídelních obalů. Štve mě, že v Praze nemáme kontejnery na biooodpad, takže většinu obsahu našeho odpadkového koše tvoří zbytky z vaření.

Bea Johnson je mi zkrátka svým konáním blízká a sama pociťuji, že čím méně mám věcí, tím se cítím svobodněji a život je mnohem jednodušší.

Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst každý, už jen pro to, aby se zamyslel nad tím, jak neuvěřitelně konzumním způsobem žijeme. A ono si to na přírodě vybírá svou daň. Nechci nějak přehnaně agitovat, sama mám hodně co zlepšovat, ale pokud vám příroda není lhostejná, dejte zero waste šanci.

Slyšeli jste o zero waste? Co na to říkáte? :-)

Stalo se v říjnu

Co se týče přečtených knih, je to pěkná bída. Dokonce až taková, že ani nevím, jestli mám právo se nazývat knižní blogerka :-D.

Pro romanticky založené duše můžu rozhodně doporučit Jak najít lásku od Cecelie Ahernové (recenze). Pro milovníky detektivek zas Ženu z kajuty č. 10 od Ruth Ware (recenze). A pro milovníky jídla a zdravého stravování skvělou Novou biokuchařku Hanky Zemanové (recenze). Pro neoluxorácký magazín jsem recenzovala Italské jednohubky od obdivuhodné ženy a české blogerky Marty Kučíkové a Neobyčejná dobrodružství od Daniela Wallace, obě knihy můžu s klidem doporučit. A pro přečtení recenze hezky naklusejte do Neoluxoru :-D.

A také jsem přidala pár tipů do dětské knihovničky, které najdete zde.

Kultura

Výstava Světlo a život

Jedné deštivé neděle nebylo co dělat, tak jsme vyrazili okouknout novou přírodovědnou expozici v Nové budově Národního muzea, která má za cíl zvídavým návštěvníkům přiblížit, jaký mají sluneční paprsky vliv na rostliny i živočichy. Zavede vás do jeskyně, za zvířátky do stepi i do tropů. Rozhodně největším hitem bylo vyhrabávání kostí z písku aneb zkuste si být paleontologem :-D. Pro odvážné je možné projít pět interaktivních panelů s kvízy a zúčastnit se tak losovací soutěže. Výstava je zajímavá, poučná, částečně interaktivní a když už tam budete, rozhodně doporučuju koupit vstupenku rovnou do celého muzea a omrknout i expozici Archa Noemova :-).

Zkrocení zlé ženy

Po sto letech (přesněji po dvou) jsem byla zase v divadle. Pro mě poprvé v Divadle na Vinohradech a protože se v moderní činohře nějak neumím zorientovat, vsadili jsme na klasiku :-). Shakespearova komedie Zkrocení zlé ženy byla skvělá volba. Jednalo se o zpracování v tradičních kulisách, bylo to perfektně zahrané, konverzační humor se střídal se situačním a bylo vidět, že herci si to nesmírně užívají. A my diváci na tom byli podobně.

Osobní novinky

Začala jsem chodit do práce. Bylo to trochu nečekané a o dost dříve než jsem plánovala, ale když vám do klína spadne nabídka dobrého místa kousek od domu, velmi těžko se říká ne :-). Prozatím jen na dva dny v týdnu, ale i tak mám pocit, že se mi ten volný čas nějak ztratil. Ale jinak mě to moc baví, tak držte palce, ať si to se mnou nerozmyslí :-). A kdyby vás zajímalo, čím si momentálně krátím dlouhou chvíli, tak šiju dětem quietbook :-D. Je to nehorázná piplačka a nejsem si jistá, jestli to vůbec dětičky ocení, ale docela mě to baví.

Jaký jste si užili říjen vy? :-)