Jak najít lásku: Když je láska silnější než smrt

Autorka: Cecelia Ahernová

Originální název: How to Fall in Love

Nakladatelství: Motto

Rok vydání: 2016

„Měj na paměti, že každý okamžik, který jsem s tebou strávila, byl ten nejkrásnější v celém životě.“

Ani nevím, jak k tomu došlo, ale ocitla jsem se v naprosté smršti událostí a povinností– plánování svatby, nástup do práce a s tím spojené hledání hlídání, vodění dětí na kroužky... A to má za následek to, že neustále něco zařizuju, vyřizuju, snažím se zkoordinovat rodinný program, tak aby všechno klaplo, a tak není divu, že když už se na chvíli zastavím, mám chuť naprosto vypnout a jen se zachumlat do deky a číst nějaký příjemný nekomplikovaný příběh. Jak najít lásku tyhle požadavky splňuje dokonale :-).

Christine a Adam se potkávají za velmi nebvyklých okolností. Adam chce totiž skokem z mostu ukončit svůj život plný trápení a Christine ve snaze ho zachránit s ním uzavře dohodu. On tak slíbí, že dva týdny do svých narozenin podstoupí její svéhlavou terapii a pak se může rozhodnout, jestli život za to stojí, nebo jestli z toho mostu opravdu skočí. Ovšem Christine není žádná psychoterapeutka, jen obyčejná ženská, která sama právě prochází komplikovaným rozvodem a přece se snaží Adamovi dokázat, že ztráta přítelkyně, smrt otce, vyhazov z práce a převzetí nenáviděné rodinné firmy nemusí nutně znamenat konec světa, protože důvodů, proč stojí za to žít, existuje nespočet.

Cecelia Ahernová okouzlila celý svět působivými romancemi S láskou, Rosie či PS. Miluji Tě. Takže asi nikoho nepřekvapí, že i tenhle román se nese v podobném duchu. Pár, který k sobě za podivných okolností hledá cestu, aby to v závěru dopadlo, jak to dopadne :-). Naštěstí je autorka natolik nápaditá, že se nejedná o bezduchou kýčovitou romantiku, ale podařilo se jí do knihy vnést docela zajímavý nápad. Usoužený Adam, pro kterého je svět jen temná díra, kde se cítí osamělý a s nesmírnou tíhou na ramenou i v srdci, a dobrosrdečná Christine, která také zrovna nemá na růžích ustláno, ale přece se rozhodne, že každý život stojí za záchranu a že krásy života Adamovi ukáže a vnutí stůj co stůj.

Dvojice tak zažívá veselá i smutná dobrodružství, zoufalé i komické chvilky a vše je protkáno jemným humorem. Christine se zuby nehty drží svých knížek ve stylu Jak žít šťastný život, Jak zbohatnout v desetí krocích apod. a asi nikoho nepřekvapí, že to tak úplně nefunguje. Postavy neoplývají zrovna hlubokou psychologií, ale jsou sympatické a chovají se přesně tak, jak čekáte. Mile, nenásilně a přátelsky. Je vidět, že Cecelia Ahernová je zkušená a vypsaná autorka, umí udržet dějovou linku relativně napínavou, výborně vybudovat zápletku a závěr už jen zapadne jak poslední dílek puzzle.

Nebudu vám nic nalhávat, je to vyloženě oddechovka na dva tři večery, kdy se vám nechce dělat nic náročného, jen relaxovat a užívat si sice jednoduchou, ale ne úplně hloupou knížku, která pobaví a zanechá na duši pocit, že život je přece jen krásný a zázraky se občas dějí.

Jaká je vaše momentálně oblíbená oddechovka? :-)

Nová biokuchařka Hanky Zemanové: Základ zdravé rodinné kuchyně

Autorka: Hana Zemanová

Nakladatelství: Smart Press, s.r.o

Rok vydání: 2016

„Navíc jíme-li plnohodnotné potraviny a žijeme přirozeně zdravým životním stylem, šetříme peníze za potravinové či multivitaminové doplňky, preparáty na hubnutí nebo za plastické operace, za které jsou lidé ochotni platit obrovské sumy.“

Vzhledem k tomu, že mám nenasytnou rodinu a navíc touhu předkládat jim relativně zdravá jídla, vařím opravdu hodně. Ovšem sehnat kuchařku, která by mi vyhovovala, není vůbec snadné. Požaduji, aby jídla byla hlavně veganská, aby se dala připravovat ze surovin, které jsou běžně dostupné, ideálně lokální a které mám doma (piniové oříšky a kaki jsou sice super, ale to běžně doma opravdu nemíváme), a také aby jídla byla jednoduchá a já tak nestrávila u plotny půl dne. Co se týče kuchařek koukám i na vzhled, když tam nejsou líbivé obrázky, tak se mi podle ní nechce vařit (já vím, je to hloupé a povrchní, ale každý jsme nějaký) a samozřejmě očekávám, že jídla budou chutná a mně se podaří (uznávám, že to už není vždy v režii autora, ale když se mi první dvě jídla z některé kuchařky neosvědčí, tak mě to odradí natolik, že už ji neotevřu). Že taková kuchařka neexistuje? To jste neměli v ruce Novou biokuchařku Hanky Zemanové :-).

Původní biokuchařka se stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, a jak sama Hanka na svém webu uvádí, řada informací je po deseti letech zastaralá a neaktuální. Tak ji kompletně přepracovala do současné podoby.

Kniha je rozdělena do dvou částí. První je teoretický úvod, kde Hanka vysvětluje, co jsou to biopotraviny, jak je poznat a sehnat, a také se s mnoha dalšími odborníky z oblasti výživy a zdraví věnuje otázce současných výživových trendů jako je veganská strava, raw, bezlepkové stravování apod. Hodně se věnuje i ekozemědělství, představuje výhody i záludnosti tohoto konceptu a v závěru představuje několik zajímavých ekofarmářů a osobností, kteří stojí za zajímavými projekty jako třeba Skutečně zdravá škola (Margit Slimáková), Bezobalu (Petr Hanzel), KPZ – Komunitou podporované zemědělství (Honza Valeška) a další.

Druhá část je samotná kuchařka, která je rozdělená na tématické oddíly - Polévky, Saláty a pomazánky, Bezmasá jídla, Biomaso, Zelenina, Inspirativní přílohy a Sladká jídla, kaše a dezerty.

Moc se mi líbí, jak je kuchařka komplexní. Že se nejedná jen o pouhý výčet pracovních postupů, ale je zdrojem mnoha zásadních informací ohledně stravy, zdraví a udržitelného životního stylu. Vše je vysvětleno krásně, jednoduše a zajímavě, a to jak pro naprosté laiky, tak i pro lidi, kteří už nějaké pokusy o ozdravení jídelníčku provedli a biopotravina pro ně není neznámé slovo. Pro zvídavé čtenáře je každé téma doplněno webovými odkazy a je tak možnost si dohledat další informace.

Samotné recepty jsou dokonalé, přesně dle mého gusta. Snad ještě nikdy se mi nestalo, aby se většina jídel stala v naší domácnosti hity. Knihu jsem si nadělila loni k Vánocům, takže věřte, že jsem ji testovala skutečně dlouho :-). Postupy jsou většinou jednoduché, velmi srozumitelné (i pro mou osobu, která často dumá na takovými pitomostmi jako třeba kolik toho tam mám dát, když je v receptu napsáno hrst vloček :-)) a ze surovin, které máme obvykle doma. Každé jídlo je doplněno nádhernými fotografiemi a kupodivu se jim můj výtvor většinou podobá (ovšem fotit jídlo neumím, takže ač jsem původně zamýšlela recenzi doplnit ukázkou toho, jak se mi podle biokuchařky skvěle vaří, tak mi to moc nevyšlo a hlavně jídlo zmizí dřív než vytáhnu foťák, ale to je zase ukázka toho, že nekecám a jídla jsou skvělá :-D). Kromě toho jsou recepty doplněny okrajovými rámečky a sloupky s různými radami, tipy na vylepšení, obměnami nebo v nich autorka představuje zajímavé a pro konvenčně se stravující neobvyklé suroviny, které jsou v receptu použity (třeba seitan, azuki, agar apod.)

Kuchařka je částečně veganská, ale své si najdou i masožravci. Líbí se mi, že část receptů je i bez lepku, případně se dá do bezlepkové formy upravit. Taky oceňuji, že jídla jsou velmi různorodá, dá se najít inspirace na snídaně (tipy na nejrůznější kaše), luštěninový oběd, i zákusek pro návštěvu a sušenky pro děti. Našla jsem tam pár luštěninových jídel, které se mi opravdu osvědčily (s těmi totiž obecně bojuju, protože internet je na dobrá a jednoduchá luštěninová jídla skoupý). Také hodně zajímavých zeleninových jídel, a přitom to nejsou žádné extravagance, které by člověk vařil jednou za sto let pro návštěvu, naopak jsou to běžná jídla, která se dají připravit kdykoli a nezaberou ani moc času.

Nejlepší recepty jsou rozhodně Cizrna na paprice, Čočkové burgery (vyzkoušeno z červené čočky, munga i normální čočky a jsou prostě dokonalé a táák jednoduché), Bramboračka s pohankou, Celozrnné žitné halušky, Pečená zelenina, Jahelné šišky s mákem, Ovesno-semínkové placičky, Opečená jablka (to je fakt bomba podzimní mňamka a oblíbená svačinka) a řada dalších.

Zatím jediný recept, který se mi nepodařil jsou Čokoládové cookies (ale to jsme tvořili ze zbytků před nákupem a zřejmě jsem něco nahradila nenahraditelným), ale nevzdávám to a zkusím je znova, protože na fotce prostě vypadají mňamózně :-D.

Kniha je moc krásně zpracovaná, líbivé fotky přímo vybízí k uvázání zástěry a vytažení vařečky (už jen proto, že vám sliny kapou až na zem :-D). Stala se zkrátka středobodem našeho rodinného vaření, já ji miluju a s čistým svědomím ji můžu doporučit všem, kterým není lhostejné, co jí a hledají ucelené informace o zdravém stravování a skvělé recepty.

Pokud byste i přes mé nadšení stále váhali, jestli je pro vás kniha to pravé, mrkněte na Hančiny webové stránky biokuchařka.cz, má tam uvedeno i pár receptů, tak vyzkoušejte :-). Zkoušela jsem Jahelné bramboráky s lněným semínkem a jsou vynikající.

Také je k sehnání BioAbecedář Hanky Zemanové, takový pomocník, který pomůže se vyznat v nejrůznějších alternativních a zdravějších variantách tradičních potravin a také poradí, jak je vhodně zařadit do jídelníčku.

Jaká je vaše oblíbená kuchařka? :-)

Legrační počítání do postýlky, Králík Toník: Kterak děti naučit počítat

Autoři: Daniela Kulot, Maurice Pledger

Nakladatelství: Presco Group a.s (Ella & Max), Svojtka & Co

Rok vydání: 2013, 2016

Rozhodně nejsem ambiciózní matka, která by svým dětem už od narození cpala do hlavy znalosti a informace, aby se mohla pyšnit tím, že její děti umí v půl roce počítat, ve třech letech číst a v pěti vynalezly lék na rakovinu. Ale když se synek začal zajímat o to, kolik čeho je a co znamenají ty divné znaky, co máma mačká ve výtahu, těžko mu budu zatajovat počátky matematiky. A tak se mi do ruky dostaly dvě zajímavé knížky, které synka nesmírně baví a dovedly ho k tomu, že ohromuje okolí svým uměním počítat do tří :-D (pak skočí rovnou na osm a následně na padesát, ještě má co dohánět :-D).

Legrační počítání do postýlky

Je to víceméně leporelo, každé dvě strany se věnují jedné číslici, která je představena krátkou říkankou a doprovodnou ilustrací. Ústřední postavou je chlapeček, který se chystá večer do postýlky a příslušný počet zvířátek mu při tom pomáhá. Básničky jsou sice někdy malinko kostrbaté, nicméně synkovi to nijak zvlášť nevadí a já je tak musím číst pořád dokola (věřte, že už nenávidím tři jeleny, co se dělí o jednu třešeň :-D). Synek se s chlapečkem ztotožňuje, a to více ho to baví. Ilustrace jsou moc milé a povedené, takže věřím, že může pomoci se dětem zorientovat ve světě čísel a pokud ne, tak alespoň říkanky pobaví :-).

Knihu seženete např. v internetovém knihkupectví Presco Group zde.

Králík Toník

Kromě počítání je to skvělá příležitost jak s dítkem procvičit barvy. S králíkem Toníkem a jeho kamarády poznáváme zvířátka, hmyzáky, motýly apod. Je krásně barevná a navíc interaktivní, protože při čtení je třeba každou stránku dotvořit nálepkami, které jsou vzadu, a to synka hodně bavilo. Děti se prostřednictvím nálepek učí počítat do deseti a seznámí se se všemi základními barvami. A při troše snahy se dají nálepky zase odlepit a začít znovu. Knihu jsem zakoupila v Levných knihách a rozhodně to byla dobrá investice.

Obě knihy bych doporučila zhruba od 2-2,5 let.

Závěrem děkuji nakladatelství Presco group a.s., od kterého mám Legrační počítání do postýlky.

Jaké jsou vaše oblíbené počítací knihy? :-)

Moje září v kostce

V září na mě většinou začíná jít podzimní melancholie. Mé nejoblíbenější roční období je za mnou, atmosféra svobody, lehára a nekonečných možností taky, a mám pocit, že mě čeká jen práce, povinnosti a zima. Letos jsem si ovšem letní náladu prodloužila báječnou dovolenou v Itálii (více si o ní můžete přečíst tady) a zajímavými knihami.

Nejvíc mě okouzlil Stařec, který četl milostné romány od Louise Sepúlvédy. Krásný příběh o vztahu člověka a přírody s jistými hemingwayovskými prvky. Doporučuju a recenzi si můžete přečíst zde. Také mě zaujal román Malinka, prvotina české autorky Dity Táborské (recenze). Román o silných citech, vztazích mezi lidmi a všech podobách rodičovství je velmi povedený. Jinak jsem přečetla druhý díl Rigantské ságy s názvem Půlnoční sokol od Davida Gemmella. Gemmell je vynikající vypravěč a když se přidají skvěle vytvořené kulisy a výborné vykreslené postavy, je radost to číst.

Taky jsem si dala jednu knihu v angličtině, a to Big Little Lies od Liane Moriarty, a kupodivu mě to dost chytlo. I v angličtině se to četlo skvěle, příběh byl dostatečně poutavý a napínavý, postavy sympatické, rozuzlení překvapivé.

Konečně jsem se překonala a přečetla všemi opěvovaný Kostičas od Samanthy Shannonové, a je to vážně pecka. Fakt mě to chytlo a bavilo, už mám samozřejmě rozečtený Vidořád a myslím, že tohle bude jedna ze sérií, které s nadšením dočtu až do konce. Tak jen doufám, že se autorka nezasekne někde v půlce, přece jen sedm dílů je sedm dílů.

Co se kultury týče, tak září bylo spáš hospodové, což je taky dobré, jen se tím nedá moc chlubit :-D. Jinak už máme vybrané místo i termín svatby, a já se pomalu začínám modlit, aby všechno klaplo, hlavně počasí.

Jaké bylo vaše září? :-)