Aneb jak vypadá má obvyklá návštěva knihovny :-)
Je obyčejný všední den a já se při obědě zmíním:
Je obyčejný všední den a já se při obědě zmíním:
„Odpoledne musím do knihovny.“
„Už zas?!
Nebyla jsi tam minulý týden?“
„Musím
vrátit jednu knihu nebo budu platit pokutu.“
„A zas
přitáhneš vagón dalších knížek…“
„Ale nee, maximálně
jednu, kdyby mě něco zaujalo, teď nemám na čtení čas…“
Ehm...
Je krásné sluneční odpoledne a já se celá natěšená vydávám loudavým
krokem k místní knihovně s knihou k vrácení v podpaží. Užívám si
každý krok, a líně přemítám, zdali tam naleznu nějakou knihu, co si chci
přečíst. A nedejbože když tam jdu s tím, že moje
dlouho rezervovaná kniha je konečně k dispozici! To se loudavý krok mění
v překotný klus a já se nemůžu dočkat tak, že hrdě předčím i děti těšící
se na Ježíška :-).
Konečně proklouznu skleněnými dveřmi a vcházím do té mnou tak milované
svatyně. Zklidním dech, usměju se a s radostným očekáváním zabřednu mezi
regály.
 |
| Zdroj: skip.nkp.cz |
Začínám v oddílu fantasy literatury:
„Jej, zrovna
tady mají díl Zeměplochy, který jsem
nečetla!“ - beru.
„A hele, Jméno větru – no to snad není možný,
jaký mám štěstí.“
„A tady se
krčí Devět princů Amberu – o tom jsem někde četla a je to malý, to se jako knížka ani nepočítá…“
Pokračuji dále mezi regály ostatních žánrů:
„Digitální demence, tak to zní zajímavě,
to ještě unesu.“
„Lolita
– měla bych zas někdy dát šanci klasice…“
„A helemese,
Lov lososů v Jemenu, nedávno
jsem viděla film, nebyl sice nic moc, ale třeba kniha bude dobrá…“
Dost, konči, nebuď hamoun! – v hlavě mi bliká červená kontrolka.
Dobrá tedy, s těžkým srdcem a ještě těžší nadílkou knih v náručí mířím s
průkazkou k přepážce:
„Dobrý den, tuhle knihu bych,
prosím, chtěla vrátit a tyhle si půjčuji… a koukám, že ten hoch přede mnou
vracel Papírová města, myslíte, že
bych si je mohla půjčit?“ :-D
Cesta domů trvá dvakrát tak dlouho a to nejen proto, že vleču několik
kilo navíc, ale hlavně proto, že se rovnou musím do některé z nich začíst,
a co na tom, že si narazím palec o obrubník a sejmu odpadkový koš :-). A přede dveřmi bytu marně přemýšlím, jak budu
vysvětlovat, že maximálně jedna kniha se rozmnožila na sedm :-D.
Jak to máte s návštěvami knihoven Vy?
Tak toto me pobavilo :D. Mam to uplne stejne!
OdpovědětVymazatTo mám radost, že nejsem jediný „šílenec“ :-D
VymazatJá to mám taky tak. Ale já mám limit daný tím, kolik knih vrátím. Takže si říkám, že když nesu třeba čtyři, půjčím si maximálně 4. Nakonec jich domu vleču 8 a jsem na sebe pyšná, jelikož jsem si nepůjčila úplně všechny, které jsem "nutně" potřebovala. :D Skvělý článek. Naštěstí se ty knihy můžou nepřečtené vrátit a nic se nestane. A pak si je půjčit znovu :)
OdpovědětVymazatDíky :-) Jo,to znám! Taky si občas naivně předem řeknu nějaký limit, třeba tři knihy a když odcházím s pěti, tak jsem na sebe nevýslovně hrdá, že jsem přesáhla jen o dvě :-D
VymazatTo mám úplně stejné. A nejlepší je, když se mi to stane při vracení knihy, kterou jsem původně ani sama nečetla, ale půjčovala jsem ji pro někoho jiného. Jojo, jenom vrátím tu knihu a hned jdu pryč! Ale houby! :D
OdpovědětVymazat:-D Taky to tak mám, i když jdu jenom doprovodit někoho, kdo vrací knihu, tak jsem schopná s nějakou odejít :-) Projít knihovnou je prostě vysoce rizikové :-D
VymazatTakhle to přesně vypadá i u mě :D. Kamarádi na mě koukají jako na blázna, když jim týden co týden oznamuji, že musím do knihovny... Už je mi i blbý si půjčovat další knihy, když jich mám doma tolik a dokonce jsem se i jednou ptala knihovnice, jestli je moc blbý, když si půjčuji 11 knih najednou... a prý ne, tak s chutí do půjčování :D
OdpovědětVymazatAno, taky už jsem slyšela nespočet dotazů na téma - nechodíš do té knihovny nějak moc často? :-D A taky si občas připadám až nepatřičně, když lidé přede mnou si půjčují tak dvě, max. tři knihy a já na pultík dovalím horu deseti knih :-D
VymazatÚplně jako kdyby jsi popisovala moji cestu do knihovny :) Obvykle jdu jednu knihu vrátit a v knihovně si nasyslím kupu nových :D Výborný článek :)
OdpovědětVymazatDěkuji :-) To je fajn, že nejen já chodím do knihovny stylem - půjčím si všechno, co potkám :-D
VymazatTakhle to taky obvykle dělám :D A nepoučím se a i když si nikdy nevezmu tašku, tak pak vleču plnou náruč knih přes půl Prahy, protože samozřejmě chodím do největší možné knihovny cestou ze školy domů. A pak nesu tu náruč zase zpět, abych si většinu prodloužila, protože kdo má stíhat číst vlastní knížky, e-knížky, recenzáky a ještě knihovní výpůjčky? :D jo a taky ještě stíhat něco v osobním životě... :D prima článek! :)
OdpovědětVymazatDíky :-) Tak to já už jsem poučená a tašky s sebou nosím, i když dnes na mě pan knihovník zděšeně valil oči, když jsem plnila už třetí tašku :-D A má představa, že se cestou z knihovny ještě stavím na nákup vzala velmi rychle za své :-D A kdy to budu číst, tak to taky nevím :-D
Vymazat