Čtenářská adventní hádanka!

Vánoce se kvapem blíží a nevím jak vy, ale já jednoduše miluju adventní čas a hlavně adventní kalendáře všeho druhu a co na tom, že už jsem dávno vyrostla z dětských střevíčků, i v dospělosti může člověk prožívat dětinskou nedočkavost a těšit se na Vánoce :-).

Pamatuji si, jak jsem jako malá dostávala na Mikuláše takové ty klasické čokoládkové adventní kalendáře… Čokoládky většinou zmizely během pár dní a já se pak marně snažila ta okénka zase zavřít zpátky, aby to jako nebylo poznat :-D Dneska už bych si podobný kalendář nekoupila, protože za tu přemrštěnou cenu, za kterou prodávají pidičtverečky obarveného tuku s cukrem, si můžu koupit pořádnou tabulku kvalitní čokolády. A tak si letos užiju čajový adventní kalendář, protože co si budeme povídat, čaj a kniha tvoří perfektně sehranou dvojku :-).

Zdroj: yourclassical.org

A protože jsem se letos s vervou pustila do knižního blogování, tak jsem přemýšlela čím vám letos advent aspoň trochu tématicky zpříjemnit :-).

Takže... Každou adventní neděli mám pro vás místo symbolického zapálení adventní svíce takovou malou čtenářskou hádanku, nebo kvíz chcete-li :-). O co jde? Pět úryvků = pět knih, které by měl každý správný knihomol znát :-). Vašim úkolem je pochopitelně uhodnout o jaké dílo se jedná :-). Já osobně mám tyhle testy či soutěže moc ráda, neboť si tím testuji svoji sečtělost a všeobecný literární přehled (který je často mnohem menší než si bláhově namlouvám :-D ).

Své tipy pište do komentářů nebo, pokud nechcete napovídat ostatním, mi pošlete email. Jasně, s trochou šikovnosti se dá na Googlu vždy najít správná odpověď, ale já pevně doufám, že k tomu se nesnížíte :-).

Zdroj: x3dgraphics.com

A kdybyste náhodou nevěděli, tak si napište o nápovědu a já vám uvedu indicie, které vám v hádání pomohou, ale knihy jsou to velice známé, tak si myslím, že to nebude potřeba :-).

Tak schválně, kdo pozná všech pět? :-)

1. úryvek

„To nevadí. Nakresli mi beránka.“

Nikdy předtím jsem beránka nekreslil. Proto jsem mu nakreslil jednu ze dvou kreseb, které jsem uměl. Obrázek zavřeného hroznýše. A podivil jsem se, když jsem uslyšel, co mi ten človíček povídá:

„Já nechci slona v hroznýšovi. Hroznýš je nebezpečný a slon zabere moc místa. U mne doma je všechno malinkaté. Potřebuji beránka. Nakresli mi beránka.“

            2. úryvek 

Vypadala jako by ji někdo ponořil do sudu s červenou barvou. Jen tam tak seděla. Ani se nehnula. Vodopád zasáhl i členy skupiny Josie and the Moonglows, která byla blíž jevišti. Bílá kytara doprovodného kytaristy byla celá postříkaná.

Řekla jsem: „Panebože, to je krev!“

Když jsem to řekla, Tina zaječela. Byl to hlasitý výkřik a rozlehl se celým sálem.

Lidé přestali zpívat a nastalo naprosté ticho. Byla jsem úplně přimrazená k podlaze. Podívala jsem se nahoru, kde se nad trůny houpaly dva kbelíky. Stále z nich kapalo. Náhle spadly a za nimi se odvíjel provázek. Jeden kbelík udeřil Tommyho Rosse do hlavy. Sálem se rozlehl velice hlasitý zvuk podobný gongu.

Někoho to rozesmálo. Nevím, kdo to byl, ale nebyl to smích člověka, který vidí něco veselého. Byl syrový a hysterický a příšerný.

3. úryvek

„Utrpení,“ řekla. „Že člověk ubližuje a že se mu stávají zlý věci. To je problém. Bolívar mluvil o bolesti, ne o životě nebo umírání. Jak se člověk dostane z labyrintu utrpení?“

„Co se stalo?“ zeptal jsem se. Uvědomil jsem si, že už na sobě necítím její dlaň.

„Nic se nestalo,“ zavrtěla hlavou. „Ale trápení je pořád, Válečku. Domácí úkoly nebo malárie nebo chodit s někým, kdo je daleko, když vedle tebe leží hezký kluk. Trápení je univerzální. To je ta jediná věc, s kterou si lámou hlavu buddhisti, křesťani i muslimové.“

4. úryvek

Naštěstí bylo Kaer Morhen už blízko. Triss vedla valacha na kamennou plošinu, na obrovskou skalní tabuli chlazenou vodou a ledovcem, a přes ní do úzké úžlabiny, jejíž stěny se vypínaly kolmo vzhůru, odděleny vysoko nad její hlavou jen úzkým světlým proužkem oblohy. Bylo tu tepleji, protože vítr vyjící na hřebenech sem nepronikl.

5. úryvek

„Zkrátka takové hrdinství, jakým se vyznamenali ruští bojovníci, si nelze ani představit, ani dost ocenit!“ řekl Berg, podíval se na Natašu a odpověděl na její upřený pohled úsměvem, jako by si ji chtěl naklonit… „Rusko není v Moskvě, je v srdci svých synů! Není-liž pravda, tatínku?“ dodal.

Poznali jste? :-)