Autor:
Vladimir Nabokov
Nakladatelství:
Paseka
Rok vydání:
2003
„Přírodě jsem mohl vyčítat jedině to, že
jsem nemohl otočit svou Lolitu naruby a přisát své nenasytné rty na její mladé
lůno, na její neznámé srdce, perleťová játra, mořské hrozny plic, roztomilé
dvojičky ledvin.“
Jednou za čas
sáhnu po knize, kterou řadím do literatury klasické. A tentokrát padla volba na
Lolitu. Tato kniha ve mně zanechala mírně rozporuplné pocity. Ano, zhruba jsem
veděla o čem kniha je, hodiny literatury na střední škole ve mně přece
jenom nějaké znalosti zanechaly, a navíc jsem před několika lety viděla
stejnojmenný film, ale bezbřehé zbožňování dvanáctileté dívenky mužem ve
středním věku na mě bylo přece jenom trochu moc. Ale nebudu předbíhat…
!UPOZORNĚNÍ!:
Rozhodla jsem se o knize trochu podrobněji rozepsat, neboť i přes mé
rozpoluplné pocity se jedná o pozoruhodné dílo, a tak možná pro neznalého
čtenáře prozrazuji z děje více, než by bylo vhodné. Ale protože se jedná o
známé dílo, jehož obsah většina dobře zná, mohu si to, dle mého názoru, dovolit.
Ovšem pokud si chcete knihu užít nedotčeni podrobnostmi, tento článek NEČTĚTE :-).
Zdroj: knihy.abz.cz |
Lolita je příběh
muže, který si říká Humbert Humbert a který se stává podnájemníkem v domě
Charlotte Hazové v malém americkém městečku Ramsdale. Madame Hazeová má
dvanáctiletou dceru jménem Dolores, do které se Humbert Humbert beznadějně
zamilovává. Zbožňuje ji, uctívá ji, sní o ní a to v takové míře, že se
ožení s její matkou, která je mu víceméně nepříjemná jen proto, aby mohl
být Lolitě (jak malé Dolores začíná říkat) nablízku. Po smrti Lolitiny matky
s dívkou putuje po Spojených státech amerických, chvíli pobývá
v městě Beardsley, pak zase putují, až drama vrcholí a příběh se uzavírá.
Ze začátku
jsem byla z knihy mírně zklamaná, autor popisuje Humbertovu minulost a již
předestírá Humbertovu zálibu v mladičkých dívenkách, kterým říká nymfičky
(bůhví proč mě tohle slovo vyloženě odpuzuje). Po prvotním setkání
s Dolores Hazeovou se rytmus knihy nijak nemění a následuje mnoho stránek
popisu báječné Lolity, oslavný popis všech částí jejího dosud nedospělého těla
a spřádání Humbertových plánů ohledně toho, jak být s malou Hazeovou
v co největším a co nejdůvěrnějším kontaktu. Někomu, kdo je stejně jako
hlavní hrdina sexuálně orientován na nedospělé dívky, to možná připadá zajímavé,
ale pro mne to byla nuda k uzoufání, jediné co mě donutilo číst dál, byly
autorovy nepřekonatelné vyjadřovací schopnosti a brilantní popisy.
Ovšem pasáž, kde již oženěný Humbert plánuje
smrt své manželky a Lolitiny matky ve snaze získat Lolitu jen sám pro sebe, mě
zaujala. Všechno to Humbertovo plánovaní
a zároveň nedostatek odvahy a nakonec šťastná náhoda, kdy Lolitina matka za
nešťastných okolností umírá, bylo poměrně poutavé čtení.
Část
popisující cestování po Spojených státech také nebyla nijak zvlášť zábavná,
neboť většinu daných míst neznám a nikdy jsem nenavštívila. Ale prvotní
svedení Humberta Lolitou a naopak uplácení Lolity Humbertem ve snaze získat
ukojení své touhy a proměna obrazu takřka nevinné, drzé Lolity
v prohnanou, zoufalou a odevzdanou dívku je skutečně působivá část a řekla
bych, že i výborně psychologicky napsaná.
V závěru mě
kniha začala konečně bavit, Lolita Humbertovi utíká a on se jí zoufale snaží
najít a polapit zjišťujíc, že bez ní nedokáže žít a že je jeho milovanou bytostí,
na které je doslova závislý. Mimoto si počíná uvědomovat, jak moc dívce svým
chováním ublížil a že jí ponechal celoživotní šrámy na duši i na těle. A
dramatický konec je nečekaným vyústěním naprostého psychického rozpadu hlavního
hrdiny.
Závěrem mohu
říci, že kniha se mi velice líbila po stránce jazykové, bravurní obraty, výborné
popisy, zajímavá a netradiční přirovnání, nicméně co se obsahu týče, nijak
zvlášť mě nenadchla. Ano, je to velmi zajímavě zpracovaný psychologický námět,
donutí Vás to zauvažovat, kdo je vlastně oběť, zda Lolita anebo Humbert
Humbert. Ale sáhodlouhé odstavce zbožňování prepubertální dívenky, to skutečně
není nic pro mne. A docela věřím, že ve své době vyvolal román vlnu pobouření.
Jaký je Váš
názor na Lolitu?
Ahoj, četla jsem Lolitu. A je to opravdu famózní perverzní dílo. Skvěle napsané, úžasné psychologické pochody Humberta Humberta mě opravdu bavily. Opravdu lákavě napsané. Mám ráda kontroverzní díla, tohle mi přijde jako jedno z lehčích, ale neméně úžasných děl, která stojí za to si přečíst. :o)
OdpovědětVymazatJe fakt, že ty vnitřní pochody Humberta Humberta byly skvělé. Ano, je to výborně napsaná kniha, jen si nejsem jistá, že tohle kontroverzní téma bylo pro mě to pravé :-) A mohla bys mi doporučit nějaké jiné kontroverzní dílo stojící za přečtení? Ať si rozšířím obzory :-)
VymazatPrvní z vážnějších knih, které jsem četla a byla jsem nadšená. Je to úžasné dílo, které mi ukázalo asi 50 druhů pocitů. :D
OdpovědětVymazatTak to má být :-) Kniha, která dokáže vyvolat takové pocity se právem řadí mezi klasiku :-)
VymazatJeště jsem Lolitu nečetla, ale mám ji určitě v plánu. Měla jsem pochybnosti nad určitými aspekty knihy a v podstatě se shodují se vším, co jsi knize vytkla :D Tak alespoň vím do čeho půjdu a snad nějak překousnu ty zdlouhavé ódy na tělo nezletilé dívky. Každopádně takhle významné dílo si prostě nemůžu nechat ujít. Skvělá recenze!
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Určitě si ji přečti, i přes tyto pasáže je to kniha, kterou stojí za to si přečíst, už jen proto, aby si člověk udělal vlastní názor :-) A jsem zvědavá, jestli budeš s recenzí souhlasit i po přečtení :-D
VymazatNaprosto úchvatná kniha. Četla jsem ji kdysi k maturitě, ale vím, že na mě hluboce zapůsobila. Jednak stylem jakým je napsaná, jednak ohromnou metatextualitou, odkazy na jiná díla a autory a podobně. Ano, rozhodně je to kontroverzní kniha, ale zároveň jde o jeden z nejlepších psychologických románů vůbec. A první věta rozhodně patří k nejlepším úvodům za celou literární historii.
OdpovědětVymazatJo, psychologický román je to skvělý :-) Myslím, že alespoň jednou by si ji měl přečíst každý, ať už bude pak jeho názor jakýkoli...
VymazatNedalo mi to a šla jsem knihu otevřít a úvod si přečíst :-D A říkám si, že až budu starší, tak si ji zkusím přečíst ještě jednou, přece jen k některým knihám je třeba dozrát :-)
Za mě je Lolita naprosto stěžejní dílo 20. století. Stejně tak se mi líbil i film. Je to sice trochu zvláštní a poměrně náročná četba, člověk se musí odchýlit od toho, že čte takovou literaturu na hraně, ale na druhou stranu jsou fakt rád, že patří ta knížka do mojí knižní databáze. :)
OdpovědětVymazat