Čtenářská adventní hádanka!

Vánoce se kvapem blíží a nevím jak vy, ale já jednoduše miluju adventní čas a hlavně adventní kalendáře všeho druhu a co na tom, že už jsem dávno vyrostla z dětských střevíčků, i v dospělosti může člověk prožívat dětinskou nedočkavost a těšit se na Vánoce :-).

Pamatuji si, jak jsem jako malá dostávala na Mikuláše takové ty klasické čokoládkové adventní kalendáře… Čokoládky většinou zmizely během pár dní a já se pak marně snažila ta okénka zase zavřít zpátky, aby to jako nebylo poznat :-D Dneska už bych si podobný kalendář nekoupila, protože za tu přemrštěnou cenu, za kterou prodávají pidičtverečky obarveného tuku s cukrem, si můžu koupit pořádnou tabulku kvalitní čokolády. A tak si letos užiju čajový adventní kalendář, protože co si budeme povídat, čaj a kniha tvoří perfektně sehranou dvojku :-).

Zdroj: yourclassical.org

A protože jsem se letos s vervou pustila do knižního blogování, tak jsem přemýšlela čím vám letos advent aspoň trochu tématicky zpříjemnit :-).

Takže... Každou adventní neděli mám pro vás místo symbolického zapálení adventní svíce takovou malou čtenářskou hádanku, nebo kvíz chcete-li :-). O co jde? Pět úryvků = pět knih, které by měl každý správný knihomol znát :-). Vašim úkolem je pochopitelně uhodnout o jaké dílo se jedná :-). Já osobně mám tyhle testy či soutěže moc ráda, neboť si tím testuji svoji sečtělost a všeobecný literární přehled (který je často mnohem menší než si bláhově namlouvám :-D ).

Své tipy pište do komentářů nebo, pokud nechcete napovídat ostatním, mi pošlete email. Jasně, s trochou šikovnosti se dá na Googlu vždy najít správná odpověď, ale já pevně doufám, že k tomu se nesnížíte :-).

Zdroj: x3dgraphics.com

A kdybyste náhodou nevěděli, tak si napište o nápovědu a já vám uvedu indicie, které vám v hádání pomohou, ale knihy jsou to velice známé, tak si myslím, že to nebude potřeba :-).

Tak schválně, kdo pozná všech pět? :-)

1. úryvek

„To nevadí. Nakresli mi beránka.“

Nikdy předtím jsem beránka nekreslil. Proto jsem mu nakreslil jednu ze dvou kreseb, které jsem uměl. Obrázek zavřeného hroznýše. A podivil jsem se, když jsem uslyšel, co mi ten človíček povídá:

„Já nechci slona v hroznýšovi. Hroznýš je nebezpečný a slon zabere moc místa. U mne doma je všechno malinkaté. Potřebuji beránka. Nakresli mi beránka.“

            2. úryvek 

Vypadala jako by ji někdo ponořil do sudu s červenou barvou. Jen tam tak seděla. Ani se nehnula. Vodopád zasáhl i členy skupiny Josie and the Moonglows, která byla blíž jevišti. Bílá kytara doprovodného kytaristy byla celá postříkaná.

Řekla jsem: „Panebože, to je krev!“

Když jsem to řekla, Tina zaječela. Byl to hlasitý výkřik a rozlehl se celým sálem.

Lidé přestali zpívat a nastalo naprosté ticho. Byla jsem úplně přimrazená k podlaze. Podívala jsem se nahoru, kde se nad trůny houpaly dva kbelíky. Stále z nich kapalo. Náhle spadly a za nimi se odvíjel provázek. Jeden kbelík udeřil Tommyho Rosse do hlavy. Sálem se rozlehl velice hlasitý zvuk podobný gongu.

Někoho to rozesmálo. Nevím, kdo to byl, ale nebyl to smích člověka, který vidí něco veselého. Byl syrový a hysterický a příšerný.

3. úryvek

„Utrpení,“ řekla. „Že člověk ubližuje a že se mu stávají zlý věci. To je problém. Bolívar mluvil o bolesti, ne o životě nebo umírání. Jak se člověk dostane z labyrintu utrpení?“

„Co se stalo?“ zeptal jsem se. Uvědomil jsem si, že už na sobě necítím její dlaň.

„Nic se nestalo,“ zavrtěla hlavou. „Ale trápení je pořád, Válečku. Domácí úkoly nebo malárie nebo chodit s někým, kdo je daleko, když vedle tebe leží hezký kluk. Trápení je univerzální. To je ta jediná věc, s kterou si lámou hlavu buddhisti, křesťani i muslimové.“

4. úryvek

Naštěstí bylo Kaer Morhen už blízko. Triss vedla valacha na kamennou plošinu, na obrovskou skalní tabuli chlazenou vodou a ledovcem, a přes ní do úzké úžlabiny, jejíž stěny se vypínaly kolmo vzhůru, odděleny vysoko nad její hlavou jen úzkým světlým proužkem oblohy. Bylo tu tepleji, protože vítr vyjící na hřebenech sem nepronikl.

5. úryvek

„Zkrátka takové hrdinství, jakým se vyznamenali ruští bojovníci, si nelze ani představit, ani dost ocenit!“ řekl Berg, podíval se na Natašu a odpověděl na její upřený pohled úsměvem, jako by si ji chtěl naklonit… „Rusko není v Moskvě, je v srdci svých synů! Není-liž pravda, tatínku?“ dodal.

Poznali jste? :-)

Kedrigern – čaroděj na roztrhání: Fantasy povídky pro dobrou náladu

Autor: John Morressy

Nakladatelství: Polaris

Rok vydání: 2003

„To nic není. Na hadí kousnutí to nevypadá. To by tu byly dvě ranky,“ namítl šerif.

Kedrigern se nevzdával: „Možná to byl jednozubý had.“

Jedná se o osmou knihu z cyklu o čaroději Kedrigernovi z pera amerického autora Johna Morresyho a je to mé první setkání s Kedrigernem. A proč začínám cyklus od konce? Nu, protože evidentně nejsem schopná číst knižní série od začátku :-). Zaklínače jsem začala předposledním dílem - Věž vlaštovky, sérii Píseň ledu a ohně jsem započala dílem druhým a ani nechtějte vědět, která byla má první Zeměplocha :-D.

Kniha obsahuje deset povídek. Čaroděj Kedrigern, mistr odeklínadel a protikouzel, si se svou ženou Princeznou užívá zaslouženého klidu ve svém domku v Horách tichého hromu. Je skutečně jeho život tak poklidný? Ovšemže není.  Svět je doslova prosycen magií, a tak je šikovného čaroděje tu a tam potřeba. A ačkoli se Kedrigern velmi často brání, útlocitná Princezna ho vždy snadno přesvědčí, že pomáhat ostatním je třeba. Tak se Kedrigern musí poprat se ztraceným opaskem trpasličího krále, se svéhlavým létajícím kobercem, děsivým ledním obrem, nesmírnou ošklivostí jinak dokonalého prince, nemocným gryfem či zákeřnými gobliny. A to pochopitelně není vše... :-)

   

Povídky jsou humorně laděné a plné kouzel. John Morressy je vypráví s lehkostí pohádkového vypravěče a z povídek doslova čiší pohoda, dobrá nálada a smysl pro přátelství. Kedrigernův svět je plný hradů, magických předmětů, králů a královen, obrů a trpaslíků, draků a jiných nadpřirozených bytostí. A pochopitelně se tam objeví sem tam nějaký zákeřník. Ten ale nakonec dostane pořádně za vyučenou, aby si pro příště své zákeřnosti dobře rozmyslel. Mírně nabručený Kedrigern se skvěle doplňuje s přátelskou a milou Princeznou.  Dokáže si poradit ve všech situacích, ať už svými kouzly nebo svým důvtipem. A i přesto, že se zuby nehty brání cestování a náročné práci, nikdy nenechá nikoho ve štychu.

Povídky mají šmrnc a pohádkový nádech, jsou veselé, vtipné a velmi pozitivní. Každý, kdo má mizernou náladu nebo podzimní depresi, by si měl tuto knihu povinně naordinovat :-). Každý večer jsem si jednu povídku přečetla před spaním a můžu Vám říct, že už dlouho se mi tak dobře neusínalo. Určitě mám v plánu zapátrat po ostatních knihách o tomto čaroději.

           Četli jste některou z knih o Kedrigernovi? :-)

Půjčím si jen jednu knihu...

Aneb jak vypadá má obvyklá návštěva knihovny :-)

            Je obyčejný všední den a já se při obědě zmíním:

 „Odpoledne musím do knihovny.“

„Už zas?! Nebyla jsi tam minulý týden?“

„Musím vrátit jednu knihu nebo budu platit pokutu.“

„A zas přitáhneš vagón dalších knížek…“

„Ale nee, maximálně jednu, kdyby mě něco zaujalo, teď nemám na čtení čas…“

Ehm...

Je krásné sluneční odpoledne a já se celá natěšená vydávám loudavým krokem k místní knihovně s knihou k vrácení v podpaží. Užívám si každý krok, a líně přemítám, zdali tam naleznu nějakou knihu, co si chci přečíst. A nedejbože když tam jdu s tím, že moje dlouho rezervovaná kniha je konečně k dispozici! To se loudavý krok mění v překotný klus a já se nemůžu dočkat tak, že hrdě předčím i děti těšící se na Ježíška :-).

Konečně proklouznu skleněnými dveřmi a vcházím do té mnou tak milované svatyně. Zklidním dech, usměju se a s radostným očekáváním zabřednu mezi regály.

Zdroj: skip.nkp.cz

Začínám v oddílu fantasy literatury:

„Jej, zrovna tady mají díl Zeměplochy, který jsem nečetla!“ - beru.

„A hele, Jméno větru – no to snad není možný, jaký mám štěstí.“

„A tady se krčí Devět princů Amberu – o tom jsem někde četla a je to malý, to se jako knížka ani nepočítá…“

Pokračuji dále mezi regály ostatních žánrů:

„Digitální demence, tak to zní zajímavě, to ještě unesu.“

 „Lolita – měla bych zas někdy dát šanci klasice…“

„A helemese, Lov lososů v Jemenu, nedávno jsem viděla film, nebyl sice nic moc, ale třeba kniha bude dobrá…“

Dost, konči, nebuď hamoun! – v hlavě mi bliká červená kontrolka. Dobrá tedy, s těžkým srdcem a ještě těžší nadílkou knih v náručí mířím s průkazkou k přepážce:

„Dobrý den, tuhle knihu bych, prosím, chtěla vrátit a tyhle si půjčuji… a koukám, že ten hoch přede mnou vracel Papírová města, myslíte, že bych si je mohla půjčit?“ :-D

Cesta domů trvá dvakrát tak dlouho a to nejen proto, že vleču několik kilo navíc, ale hlavně proto, že se rovnou musím do některé z nich začíst, a co na tom, že si narazím palec o obrubník a sejmu odpadkový koš :-). A přede dveřmi bytu marně přemýšlím, jak budu vysvětlovat, že maximálně jedna kniha se rozmnožila na sedm :-D.

Jak to máte s návštěvami knihoven Vy?

Úvaha ke knize Jak přežít dobu jedovou?

Vzhledem k poslední recenzi si dovolím malou úvahu.

Dříve jsem nějaké škodlivé látky vůbec neřešila, cpala jsem se tím, co mi chutnalo, mazala se tím, co mi vonělo, a říkala si, že když to tak dělají všichni kolem mě, nemůže to být špatné… Ale jak člověk stárne a objevují se otravné zdravotní problémy (a ne, ještě nejsem důchodového věku :-D), tak se člověk začne zajímat. Nejsem příznivce bezhlavého polykání pilulí, takže nejdřív zjišťuji, jestli bych se se svými neduhy nemohla poprat přírodní cestou – rozumějte úpravou stravy, bylinkami, čaji atd.

Zdroj: zena.centrum.cz

Potíže, se kterými jsem se nějakou dobu potýkala, byly hlavně atopický ekzém, padání vlasů, akné, chudokrevnost, nadměrná únava, potíže se zády apod. Vím, nejde o žádné závažné ani život ohrožující choroby, ale přesto dokáží život pěkně znepříjemnit.  A tak se člověk začne zajímat… A zjistí, že bílý cukr, ač tak sladce vábivý, není pro tělo úplná lahůdka, a tak ho vynechá (nebo se o to spíš snaží :-D), pak vynechá bílou mouku, mléčné výrobky, omezí maso, a ze sýromilce závislého na sladkostech se stává skoro vegan se směřováním k makrobiotice :-).

A nejde jen o změnu stravy jako takové, najednou začnete číst etikety a zjišťovat kolik různých „éček“ existuje, a co všechno může obsahovat taková obyčejná sůl či čokoláda, a to nemluvím o nejrůznějších instantních jídlech.

Od stravy jsem přešla ke kosmetice a to bylo další prozření. Zjištění, že za mými problémy s vlasy a pokožkou stojí mezinárodní kosmetické koncerny a jejich voňavé a příjemné krémy, superpěnivé šampony a všemožná zkrášlující líčidla, mně doslova vyrazilo dech. A tak jsem studovala, hledala v  knihách, na internetu a pomalu přešla na čistě přírodní kosmetiku… A po takových objevech najednou přestáváte věřit reklamám a už neluštíte jen etikety v supermarketu, ale i v drogerii.

Zdroj: hercampus.com

Věřím, že každý má zodpovědnost za své zdraví. Neříkám, že žít zdravě je úplně lehké. I když… Vlastně není nic jednoduššího, jen ta změna není lehká. Lidé jsou neskutečně pohodlní a mají plno výmluv, když se jedná o jejich zdraví. Často to bývá právě závažný zdravotní problém, co je donutí se zajímat o stravu a změnit životní styl. A výmluvy typu nemám čas, nemám peníze, nevěřím tomu, je to moc složité, nerozumím tomu, nechci se o to zajímat, neberu. Nejhorší je vidět, že si lidé permanentně stěžují, jak jsou nemocní, tlustí, unavení či vystresovaní, ale když jim člověk navrhne změnu, v žádném případě ji nepřijmou.

Stejně tak je nešťastné, že kosmetickým, potravinářským i farmaceutickým firmám nejde ani tak o blaho či zdraví lidí, ale hlavně o zisk. Čím větší, tím lepší. A že kvůli tomu zveřejní lživou či zavádějící reklamu? Že trochu zmanipulují či zametou pod koberec nepohodlnou studii? Že trošku klamou spotřebitele? Že pak lidé mají rakovinu? No co, vydělá se na tom ještě víc. A státní úřady to tiše tolerují.

Pak holt strčí nějaké peníze do nadací zabývajícími se výzkumem či prevencí rakoviny, připnou si růžovou stužku a jsou z obliga. Ale že by pozměnili složení svých výrobků, nepoužívali zdraví škodlivé látky, věnovali peníze na skutečnou prevenci a osvětu, co se týče zdravého stravování a zdravého životního stylu, to ne. A my se pak divíme, proč je stále více lidí nemocných, v depresích, proč je tolik dětí s postižením…

Zdroj: chillhour.com

Závěrem chci říct, že to, jestli budeme zdraví a v pohodě, závisí hlavně na nás samotných. Pochopitelně nejde jen o stravu a kosmetiku, připočtěme nedostatek fyzického pohybu, stres, pracovní prostředí, psychiku... Je toho samozřejmě více na čem je třeba zapracovat. Vím, že změna není lehká, ale jde to a výsledky se opravdu dostaví :-).

Jak jste na tom vy a zdravý životní styl? :-)

Jak přežít dobu jedovou?: Základem jsou informace

Autor: Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

Nakladatelství: ALMI

Rok vydání: 2012

„Ovšem každá látka se může stát jedem, záleží především na jejím množství a na době, po kterou ji člověk konzumuje.“

Svět kolem nás je plný chemie. Od ovzduší, které dýcháme, přes „éčka“ v potravinách, ropné deriváty v kosmetice, až po tuny léků, které do sebe ládujeme. To všechno má pochopitelně negativní vliv na naše zdraví. A protože jsem vyznavačka zdravého životního stylu a přírodní léčby, tak se intenzivně zajímám o to, co do svého těla dostávám. A kniha Jak přežít dobu jedovou? je k tomu vhodným průvodcem.

          

      Kniha volně navazuje na knihy Doba jedová 1 a 2, které autorka napsala spolu s profesorem Jiřím Patočkou. Shrnuje některá témata popsaná ve výše uvedených knihách, ale je přidáno i několik nových. Kniha je rozdělena na dvě části. První se zabývá látkami, které našemu zdraví škodí nejvíce a nejsou často na první pohled zřejmé, jako je hliník, glutamát, aspartám, fluoridy, sója, MMS, hormonální disruptory, očkovací látky atd. Ve druhé části se autorka věnuje způsobům, jak svoje zdraví chránit a předcházet nemocem jako je chřipka, autismus, kardiovaskulární choroby, rakovina, Alzheimerova nemoc a jiné. V závěru se autorka dotýká i některých duchovních témat, jako je smrt či život po smrti.

         

        Kniha se snaží čtenáře informovat o škodlivých látkách okolo nás. Anna Strunecká je bývalá vědecká pracovnice Univerzity Karlovy a zabývá se řadou v dnešní době kontroverzních témat jako je očkování, škodlivost sóji, autismus apod. Na knize je poznat, že pracovala ve vědě, většinu svých tvrzení má řádně podloženou odpovídajícími studiemi a každou kapitolu uzavírá seznam zdrojů, ze kterých čerpala. 

mmmmOvšem místy je kniha psána až příliš odborně, myslím, že laický čtenář bez lékařského nebo aspoň hlubšího přírodovědného vzdělání se v odborných pojmech trochu ztratí. Dost pochybuji o tom, že běžný člověk ví, co jsou to astrocyty, gliové buňky, antigeny či suprachiazmatická jádra hypotalamu. Já sama mám poměrně dobré znalosti fyziologie i biochemie, a i přesto mi to občas dalo zabrat :-). Stejně tak když autorka vysvětluje fyziologické fungování mozku, epifýzy nebo popisuje mutace chřipkového viru či chemické složení mastných kyselin, zachází zbytečně do velkých podrobností, které bych uvítala spíše v odborné učebnici než v populárně naučné publikaci.    
          

           

mmmmInformace v knize jsou rozhodně zajímavé, něco z toho už jsem věděla (např. o škodlivosti hormonální antikoncepce či umělých potravinářských barviv), něco pro mne bylo nové (např. škodlivost sóji, fluoridů, MMS).

Co se týče věrohodnosti poskytnutých informací, i přesto že autorka odkazuje na příslušné studie, myslím, že čtenář by měl být kritický (např. velmi doporučuje mast Bepanthen, kterou já bych naopak zavrhla kvůli obsahu ropných derivátů - paraffinum liquidum, petrolatum – které bych si na pokožku rozhodně nenamazala). Netvrdím, že si autorka vymýšlí, to v žádném případě, většina jí uvedených látek jsou skutečně hrozbou, ale někdy, dle mého názoru, zbytečně straší a přehání. Kniha místy vyvolává pocit, že se člověk namůže ani napít vody, aniž by do sebe nedostal hromadu škodlivin. 

Ale myslím, že jsou to rozhodně užitečné informace, neboť jen informovaný člověk může chránit své zdraví. Takže pokud máte zájem se dozvědět dopodrobna, co za látky se skrývají kolem nás, je to ta pravá kniha pro vás.

A na závěr se s vámi chci podělit o pár věcí, které jsem se v knize dočetla, a docela mě zaujaly :-):

• Z pyramidových čajových sáčků se uvolňují hormonální disruptory (látky ovliňující působení hormonů) – dobrá, doplním zásoby sypaného čaje!
• Při intoxikaci hliníkem (obsažen ve vakcínách, či v přidaných látkách v potravinách) pomáhá křemík! – sice nevím, jak poznám intoxikaci hliníkem, ale rozhodně vím, jak se jí zbavit :-D
• Konzumenti čokolády jsou štíhlejší – jupí, sem s ní a po kilech! :-D
• Pojídání sóji potlačuje libido! – sakra :-D
• Vlhčené ubrousky a bělený toaletní papír obsahují jedovaté látky (dioxiny) – už ani ten toaleťák není bezpečný... :-)

mmmmZnáte knihy Doba jedová?

Lolita: Hodnotné dílo nebo pornografie?

Autor: Vladimir Nabokov

Nakladatelství: Paseka

Rok vydání: 2003

„Přírodě jsem mohl vyčítat jedině to, že jsem nemohl otočit svou Lolitu naruby a přisát své nenasytné rty na její mladé lůno, na její neznámé srdce, perleťová játra, mořské hrozny plic, roztomilé dvojičky ledvin.“

Jednou za čas sáhnu po knize, kterou řadím do literatury klasické. A tentokrát padla volba na Lolitu. Tato kniha ve mně zanechala mírně rozporuplné pocity. Ano, zhruba jsem veděla o čem kniha je, hodiny literatury na střední škole ve mně přece jenom nějaké znalosti zanechaly, a navíc jsem před několika lety viděla stejnojmenný film, ale bezbřehé zbožňování dvanáctileté dívenky mužem ve středním věku na mě bylo přece jenom trochu moc. Ale nebudu předbíhat…

!UPOZORNĚNÍ!: Rozhodla jsem se o knize trochu podrobněji rozepsat, neboť i přes mé rozpoluplné pocity se jedná o pozoruhodné dílo, a tak možná pro neznalého čtenáře prozrazuji z děje více, než by bylo vhodné. Ale protože se jedná o známé dílo, jehož obsah většina dobře zná, mohu si to, dle mého názoru, dovolit. Ovšem pokud si chcete knihu užít nedotčeni podrobnostmi, tento článek NEČTĚTE :-).

Zdroj: knihy.abz.cz

Lolita je příběh muže, který si říká Humbert Humbert a který se stává podnájemníkem v domě Charlotte Hazové v malém americkém městečku Ramsdale. Madame Hazeová má dvanáctiletou dceru jménem Dolores, do které se Humbert Humbert beznadějně zamilovává. Zbožňuje ji, uctívá ji, sní o ní a to v takové míře, že se ožení s její matkou, která je mu víceméně nepříjemná jen proto, aby mohl být Lolitě (jak malé Dolores začíná říkat) nablízku. Po smrti Lolitiny matky s dívkou putuje po Spojených státech amerických, chvíli pobývá v městě Beardsley, pak zase putují, až drama vrcholí a příběh se uzavírá.

Ze začátku jsem byla z knihy mírně zklamaná, autor popisuje Humbertovu minulost a již předestírá Humbertovu zálibu v mladičkých dívenkách, kterým říká nymfičky (bůhví proč mě tohle slovo vyloženě odpuzuje). Po prvotním setkání s Dolores Hazeovou se rytmus knihy nijak nemění a následuje mnoho stránek popisu báječné Lolity, oslavný popis všech částí jejího dosud nedospělého těla a spřádání Humbertových plánů ohledně toho, jak být s malou Hazeovou v co největším a co nejdůvěrnějším kontaktu. Někomu, kdo je stejně jako hlavní hrdina sexuálně orientován na nedospělé dívky, to možná připadá zajímavé, ale pro mne to byla nuda k uzoufání, jediné co mě donutilo číst dál, byly autorovy nepřekonatelné vyjadřovací schopnosti a brilantní popisy.

 Ovšem pasáž, kde již oženěný Humbert plánuje smrt své manželky a Lolitiny matky ve snaze získat Lolitu jen sám pro sebe, mě zaujala. Všechno to Humbertovo plánovaní a zároveň nedostatek odvahy a nakonec šťastná náhoda, kdy Lolitina matka za nešťastných okolností umírá, bylo poměrně poutavé čtení.

Část popisující cestování po Spojených státech také nebyla nijak zvlášť zábavná, neboť většinu daných míst neznám a nikdy jsem nenavštívila. Ale prvotní svedení Humberta Lolitou a naopak uplácení Lolity Humbertem ve snaze získat ukojení své touhy a proměna obrazu takřka nevinné, drzé Lolity v prohnanou, zoufalou a odevzdanou dívku je skutečně působivá část a řekla bych, že i výborně psychologicky napsaná.

V závěru mě kniha začala konečně bavit, Lolita Humbertovi utíká a on se jí zoufale snaží najít a polapit zjišťujíc, že bez ní nedokáže žít a že je jeho milovanou bytostí, na které je doslova závislý. Mimoto si počíná uvědomovat, jak moc dívce svým chováním ublížil a že jí ponechal celoživotní šrámy na duši i na těle. A dramatický konec je nečekaným vyústěním naprostého psychického rozpadu hlavního hrdiny.

Závěrem mohu říci, že kniha se mi velice líbila po stránce jazykové, bravurní obraty, výborné popisy, zajímavá a netradiční přirovnání, nicméně co se obsahu týče, nijak zvlášť mě nenadchla. Ano, je to velmi zajímavě zpracovaný psychologický námět, donutí Vás to zauvažovat, kdo je vlastně oběť, zda Lolita anebo Humbert Humbert. Ale sáhodlouhé odstavce zbožňování prepubertální dívenky, to skutečně není nic pro mne. A docela věřím, že ve své době vyvolal román vlnu pobouření.

Jaký je Váš názor na Lolitu?

Strava pro klid v duši – Recepty veganské kuchyně: Vaříme zdravě a eticky

Autor: Ruediger Dahlke

Nakladatelství: Computer Press (Cpress)

Rok vydání: 2014

„Rostlinná strava je prastará a – jak bylo nyní i vědecky prokázáno – představuje nejzdravější způsob výživy.“

Tato kniha volně navazuje na knihu Strava pro klid v duši (recenze zde), kde se autor zaobírá veganskou stravou, jejím vlivem na zdraví a vyvrací mýty o konzumaci živočišných výrobků. A protože mnoho lidí, kteří jsou veganskou stravou nedotčeni, ale chtěli by ji vyzkoušet, neví, co by vlastně měli jíst, vyšla tato skvělá a inspirativní veganská kuchařka.

Úvodem je shrnuto několik fakt z knihy Strava pro klid v duši, zvláště vliv veganské stravy na zdraví a také to, na které prvky a vitamíny si dát pozor, aby ve stravě nechyběly.

Samotné recepty jsou rozděleny do několika oddílů. První jsou Veganské maličkosti, zahrnující recepty na nápoje, nejrůznější pomazánky a svačinky. Já osobně jsem vyzkoušela slunečnicovou pomazánku, která je jednoduchá, zdravá a opravdu výborná. Navíc se dá připravit v různých variacích.

Další je kapitola Peace food pro každý den, zaměřená na obvyklá každodenní jídla - od polévek, přes těstoviny, pizzu, kari, až po různé knedlíky a veganské varianty masových jídel (jako je svíčková, řízek či gyros).  Vyzkoušenou mám polévku z červené řepy a karotku se smetanou, kokosem a kari. Můžu říct, že s tímto jídlem slavím úspěchy u všech svých přátel :-).

Dále následuje oddíl receptů s příhodným názvem Vaření pro přátele, který zahrnuje drobné veganské chuťovky a taková už trochu netradičnější jídla.

A poslední oddíl s názvem Veganské a sladké se zaměřuje jak jinak než na sladkosti. Najdete tady recepty na koláče, závin, lívance, brownies a mnoho dalších. Já zkoušela krém z avokáda a datlí a indický rýžový desert. Olizovala jsem se až za ušima :-).

Líbí se mi, že všechny recepty jsou poměrně jednoduché (a to i pro takového nevařiče jako jsem já :-)), doplněné o fotografii (takže člověk má představu jak by výsledek jeho snažení v kuchyni měl vypadat), a hlavně nenáročné na speciální ingredience. Většinu z toho máte doma, nebo se to dá zakoupit v nejbližším supermarketu, příp. zdravé výživě. Ovšem věřím, že někoho, kdo se stravuje konvenčně a zdravému stravování teprve přichází na chuť, mohou zarazit některé ingredience typu tofu, tempeh, tahini, seitan apod. Proto je kniha na konci doplněna o významový slovníček, aby si kuchař udělal jasno a věděl, co ve zdravé výživě vlastně kupuje :-).

Komu bych tedy knihu doporučila? Tak samozřejmě veganům, ale i těm, kdo se o zdravou stravu zajímají a chtějí si vyzkoušet nové, zajímavé recepty bez živočišných výrobků. Nevegané zjistí, že veganská strava může být stejně chutná a pestrá jako strava klasická. Mně osobně se kuchařka moc líbí a určitě z ní budu vařit častěji.

Jaká je Vaše oblíbená kuchařská kniha? :-)

Odpusť a zapomeň: Rodinné drama s nádechem romantiky

Autor: Patricia Scanlan

Nakladatelství: BB/art

Rok vydání: 2009

„Pochopila, že její matka má pravdu: musí se přenést přes minulost a vyrovnat se s ní, nebo nebude nikdy šťastná.“

Mým oblíbeným žánrem je hlavně fantasy, dále detektivky a pak také společenské a historické romány. Knihy pro ženy příliš nevyhledávám, ale čas od času mě přepadne touha si nějaký sladkobolný, romantický příběh se šťastným koncem přečíst. Od Patricie Scanlan už jsem četla trilogii Město dívek, Město žen, Město života a docela se mi to líbilo, tak jsem si jednoho odpoledne v knihovně řekla, že dám šanci další trilogii, která začíná právě románem Odpusť a zapomeň.

Zdroj: kosmas.cz

Hlavní hrdinka Connie Adamsová se chystá provdat dceru Debbii, i přestože s jejím nastávajícím tak úplně nesouhlasí. Konflikt nastává v momentě, kdy Debbie za žádnou cenu nechce, aby na svatbě byl její otec Barry, který se s její matkou před mnoha lety rozvedl a Debbie mu to stále nemůže odpustit. On se však na svatbě finančně podílí a touží se jí zúčastnit, a to i se svou druhou manželkou Aimee a dcerou Melissou. Před Connie teď stojí důležitý úkol dát rodinu dohromady. Podaří se jí ty dva usmířit? A dokáže Debbie otci odpustit? A aby toho nebylo málo, do toho se ještě zaplétá příběh Debiiny nadřízené Judith Baxterové, na první pohled zapšklé staré panny starající se o svou matku.

Patricia Scanlan v knize nesází jen na romantickou dějovou linku, ale rozehrává rodinné drama, které není zas až tak neobvyklé, neboť rozvedených rodin je v dnešní době více než dost, a vztahy mezi bývalými a novými partnery či mezi nevlastními sourozenci nejsou vždy úplně růžové. Ale nebudeme si nic namlouvat, je to trochu pohádka o tom, jak hodná a spořádaná Connie přišla o manžela, který si našel novou ženu, oslnivou, přímočarou a cílevědomou kariéristku (na těch to vlastnostech vlastně není nic špatného, ale i tak je postava Aimee podána tak, že už ji od začátku nemáte rádi), aby on v závěru zjistil, že vlastně o hodně přišel a chyboval….

Kniha není nijak komplikovaná, žádné hlubokomyslné úvahy tam nehledejte, naopak se čte lehce a dokáže vás vtáhnout do děje. Je to prostě takové typické čtení pro ženy. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka Connie je žena těsně před padesátkou, věřím, že se kniha bude líbit právě této věkové kategorii. Connie je prototyp silné hrdinky, kterou život jen tak nezlomí, což může být pro mnoho čtenářek svým způsobem inspirativní. Patricia Scanlan má vůbec talent ve svých čtenářkách vzbuzovat pocit, že se dokáží stejně jako její hrdinky vzchopit, být silné a životní situaci ve které nejsou šťastné, změnit. Alespoň ve mně její knihy takový pocit vyvolávají :-).

Ale pokud nejste cílová kategorie, tedy osoba ženského pohlaví, která má pubertální období dávno za sebou, tak asi kniha nebude pro Vás to pravé :-).

Jaký je Váš oblíbený román pro ženy? 

Strava pro klid v duši: Veganství v kostce

Autor: Ruediger Dahlke

Nakladatelství: Computer Press (Cpress)

Rok vydání: 2014

„Padesát dva miliard zvířat na Zemi musí každoročně zemřít pro šest miliard lidí.“

Už nějakou dobu se snažím omezit konzumaci živočišných výrobků. Tedy, nikdy jsem nebyla vyloženě masožravec, ale mléčných výrobků, a to hlavně jogurtů a sýrů, jsem do sebe naládovala víc než dost. Důvodem ke změně stravy byly v mém případě hlavně zdravotní potíže, což mě donutilo se trochu začít zajímat, co že to do sebe vlastně cpu a jaký to má na mé tělo účinek. Tak se mi do rukou dostala kniha s podtitulem Jak strava bez masa a mléka léčí tělo i mysl. Řeknu Vám, že to bylo docela zajímavé čtení :-).

Kniha je rozdělena na čtyři části. První část se zaobírá tím, jaké účinky má konzumace masa, mléčných výrobků a vajec na naše zdraví. Čtenář se dozví, jakým způsobem tyto produkty přispívají ke vzniku kardiovaskulárních chorob, rakoviny, obezity, cukrovky, osteoporózy, autoimunitních poruch a zjistí, že konzumace masa člověka ovlivňuje nejen po stránce fyzické, ale i po stránce duševní.

Druhá část se zabývá tím, jak se takový biftek nebo sklenice mléka dostane na náš stůl. Vyobrazuje, jaké nekalé praktiky se používají na jatkách a jak jsou zvířata trápena ve velkochovech.

Ve třetí části se autor věnuje trošku veselejším věcem. Radí, jak se správně stravovat bez živočišných produktů, aby nám nic nechybělo. Zabývá se i tím, jak je důležité chodit na sluníčko, ale také jak si pomocí látek jako je například serotonin vylepšit náladu :-).

Závěr knihy obsahuje 30 veganských receptů, které ale nejsou doplněny obrázky, což pro mě bylo trochu demotivující, abych recepty vyzkoušela. Proto jsem si zároveň půjčila navazující kuchařku Strava pro klid v duši – Recepty veganské kuchyně, o které bude řeč příště :-).

Mně osobně přišla kniha velice zajímavá. Nemůžu říct, že by mi vyloženě otevřela oči, ale myslím, že neuškodí se zamyslet nad tím, co stojí za těmi úhlednými balíčky masa a sýrů v supermarketech a trošku to donutí člověka se ptát, jak se tam to maso vlastně dostalo. A ačkoli jsem několik videí toho, co se děje na jatkách viděla, nebylo mi zrovna nejlíp, když jsem to četla. Dokonce jsem se cítila trochu provinile, že díky naší „nenažranosti“ trpí tolik zvířat.

 Ruediger Dahlke je dlouholetý zastánce veganské stravy a zároveň lékař a průkopník psychosomatické medicíny, takže ví, o čem mluví. Vše krásně a srozumitelně vysvětluje, každé tvrzení má podloženo pádnými argumenty, citacemi a studiemi.  Nebojte, autor není žádný fanatik a ani Vás nenutí, abyste se okamžitě stali vegany, spíš předkládá informace a ukazuje, že stravovat se dá i jinak, ku prospěchu Vašemu, zvířat a celé planety.

Takže pokud se zajímáte o zdravé stravování nebo řešíte jak zlepšit svůj zdravotní stav, věřím, že tato kniha Vás zaujme.

Zajímají Vás knihy ohledně zdravého stravování?

Mých 10 nejoblíbenějších knížek

Ať to není jen o recenzích a o tom, co jsem přečetla, tak se s Vámi chci podělit o mé nejoblíbenější knihy. Bylo to těžké vybrat jen deset, ale nakonec jsem si s tím poradila. Pojďme se na to tedy podívat a vězte, že pořadí není podstatné:

1.  Daniel Keyes: Růže pro Algernon

Geniální kniha, která je psaná netradiční formou jakéhosi deníku. Krásný příběh s hlubokým lidským námětem a s dojemným koncem. Tu knihu miluju a je to jedna z mála, která mě dokázala rozbrečet. Po přečtení máte pocit, že život je zlý, krutý a nestojí za tu námahu, ale i přesto si tu knihu s chutí přečtu znovu.

2.  Joanne Kathleen Rowlingová: Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Jasně, mám ráda celou sérii, ale rozhodla jsem se, že deset nejoblíbenějších sérií si nechám na jindy, tak jsem musela vybrat jednu knihu. A Sirius prostě vede :-).

Zdroj: sapkowski.cz

3.  Andrzej Sapkowski: Zaklínač II. – Meč osudu

Miluju všechny knihy o Zaklínači, ale povídky se mi asi líbí nejvíce (resp. četla jsem je asi milionkrát, zatímco celou sérii mám přečtenou jenom dvakrát :-)) A pokud neznáte zaklínače, tak rozhodně nevíte o co přicházíte. Bez Geralta z Rivie by byl knižní svět o mnoho chudší :-).

4. Umberto Eco: Jméno růže

Historicko-filozoficko-detektivní román, v němž jednou z hlavních rolí hraje největší knihovna tehdejšího světa. Tomu nelze odolat. Není to zrovna nejlehčí čtení, to uznávám, ale pokud tomu dáte šanci, nebudete litovat. Mám tu knihu opravdu ráda. Několik prolínajících se rovin a myšlenky tak hluboké, že je někdy těžké je plně pochopit, dělá z této knihy opravdový poklad.

5.  John Irving: Pravidla moštárny

mmmmÚplně přesně si pamatuji, kdy jsem tuto knihu četla poprvé. Byl leden, já měla po zkouškách a dva dny před tím jsem si nechala vytáhnout osmičku. Bolelo to jak čert, tak jsem seděla na kolejích na posteli opřená o topení a četla a četla a četla. Krásný příběh plný lidského porozumění.

6. Erich Maria Remarque: Nebe nezná vyvolených

Zdroj: bux.cz

mmmmMám moc ráda Remarqua i přesto, že jeho knihy jsou trochu depresivní. Tato nepatří zrovna k nejznámějším, ale je má nejoblíbenější. Nevím, jestli je to tím, že to byla první kniha, kterou jsem od něj četla, nebo tím, že v ní není tolik slov o válce, ale mám ji opravdu moc ráda. V knize se rozvíjí křehký vztah mezi automobilovým závodníkem a nemocnou dívkou. Oba ví, že to nebude navždy, a tak si užívají jeden druhého, co to jde.

7. Terry Pratchett: Zajímavé časy

Ze zeměplošské série mám asi nejraději právě tuhle knihu. Hned v závěsu je Lehké fantastično. Mrakoplaš, Dvoukvítek a Barbar Cohen se svými kumpány v příjemném, bláznivém příběhu, prošpikovaném mírně sarkastickými vtípky a parodiemi. Pobavení zaručeno :-).

8. Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii 1.

Taková parádní dávka sarkasmu, černého humoru, bizarních, absurdních a praštěných věcí. Chcete-li se dostat z podzimních chmur, je to ta pravá kniha :-). A maniodepresivního robota Marvina chci domů! :-).

9.  Jostein Gaardner:  Hrad v Pyrenejích

Zdroj: albatrosmedia.cz

Nějak jsem se nemohla rozhodnout, která kniha od J. Gaardnera se mi líbí nejvíc. Sofiin svět? Dívka s pomeranči? Ne, je to Hrad v Pyrenejích. Neříkám, že je to jeho nejlepší kniha, ale mně tak nějak sedla. Je to napsáno netradičně formou emailů, které si mezi sebou vyměňují dvě hlavní postavy. Příběh, ve kterém se skrývá láska, vztah dvou lidí a filozofické otázky na téma co by kdyby, vás prostě donutí se zamyslet…

10.   Pes baskervillský – Sir Arthur Conan Doyle

Tak tohle je prostě detektivní klasika. Jo, já vím, dneska jedou krvavé a nervy drásající thrillery. Ale já jsem prostě staromódní a mám moc ráda příběhy vystavěné na prosté logice a dedukci. Žádné laboratorní rozbory a DNA stopy, ale vynikající pozorovací schopnosti a mozkové závity. Do poslední chvíle prostě nevíte, kdo je vrah, a ať už tipujete kohokoli, tak stejně budete překvapeni :-).

Jaké jsou Vaše oblíbené knihy? 

2x Čaroděj v akci: Odpočinková fantasy do kapsy

Autor: Jana Jůzlová, Jana Rečková

Nakladatelství: Wolf Publishing

Rok vydání: 2005 

Tuto knihu jsem ulovila na knižním výprodeji, o kterém jsem psala zde. Zřejmě se těšila jisté oblíbenosti, protože mi z ní už vypadlo pár stránek :-). Útlá brožovaná knížečka z edice Pevnost obsahuje dvě novely českých autorek. Pojďme se na ně tedy podívat. 

1. Monolit  (J. Jůzlová)

„Atheron se začal stahovat a choulit do sebe a ve stejné chvíli se kdosi snažil moji lebku zevnitř rozbít kladivem.“

Zdroj: wales.cz

Pětičlenná skupina ve složení: velitel, střelec, navigátor, kameraman a čaroděj, vyráží do jednoho z největších atheronových dolů zničit Hlídače. Atheron je magická látka, která se ovšem díky své nestabilitě dávno nepoužívá.  Na tom by nebylo nic zas tak divného, kdyby čarodějem nebyl Ernest Haddon, vyléčený drogový závislák na droze zvané tertsa, což je látka velmi podobná atheronu. Díky tomu je schopen se s atheronem jistým způsobem spojit. Nyní musí spolupracovat s ostatními, kteří mu tak úplně nedůvěřují a zároveň se poprat s neočekávanými komplikacemi při plnění úkolu.

Napínavý a akční fantasy příběh. Sympatický hlavní hrdina s neslavnou minulostí, která v něm zanechala stopy cynismu. Novelka je krátká a přečtete ji na jedno nadechnutí, protože prostě chcete vědět, jak to skončí. Velmi dobře vystavěný příběh šlape jako hodinky bez zbytečného otálení a oklik, a než se nadějete, je tady mírně překvapivý konec.

2. Hadí král za nic nemůže (J. Rečková)

„Jen tak cvičně si zkusil prolnutí, techniku sekty Gwanň, kterou v posledních týdnech analyzoval.“

Gichart Vilhem Yenssi se po dvanácti letech studia magie vrací do rodného kraje, kde se dějí nekalé věci. Naráží na zmijí milenku svého otce a pána rodného hradu Pejuiernu, sestra se mění v noci v masožravou květinu, ve sklepení hradu se ukrývá temný severský mág, v noci ožívají sochy a k tomu se mu do cesty plete pár podvodníků. To je na jednoho čaroděje víc než dost. Gichart, který zná svůj rodný kraj jako své boty, musí napnout síly a uchránit své dědictví.

Autorka v příběhu představuje trochu šílený fantasy svět plný zvláštních bytostí a zákonitostí, kde se klasická magie kříží s vědeckým pojetím magie. Příběh mi nepřišel tak napínavý a čtivý jako první novela, nicméně se četl dobře, a je obohacený sem tam o nějaký vtípek. Krátký rozsah nedává příliš prostoru pro vysvětlování, takže jsem někdy byla mírně zmatená a toužila po bližším vysvětlení. A krkolomná jména tomu taky dvakrát nepřidávají. Takže bych uvítala, kdyby některé věci byly více rozvedeny, pak už by se ale pochopitelně nejednalo o novelu, ale pořádný román, a možná by to příběhu spíše uškodilo. Kdo ví :-).

Závěrem chci říct, že knížečka mě rozhodně nezklamala. Nejde o nic komplikovaného, je to příjemná fantasy četba na podzimní odpoledne.

Jaká je Vaše oblíbená knížka na podzimní odpoledne? :-)

Padesát odstínů šedi: Christian Nuda a Anastasia Naivka

Autor: E. L. James

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání: 2012 

„Pojď, půjdeme do postele, dlužím ti orgasmus.“

Kdysi jsem prohlásila, že takovou blbost nikdy číst nebudu. No a poté, co se mě jedna má kamarádka zeptala, jak můžu tvrdit, že to je blbost, když jsem to nečetla, jsem uznala, že má pravdu, a v knihovně jsem sáhla po tomto ženami tolik opěvovaném bestselleru. Přečetla jsem ho a na základě toho si udělala svůj, teď už opodstatněný, názor. Je to vážně blbost.

Myslím, že děj je většině dobře známý, ale i přesto si neodpustím malé shrnutí. Mladá nevinná studentka Anastasia Steelová potká bohatého a dokonalého muže Christiana Graye a velká láska na sebe nenechá dlouho čekat. Alespoň z její strany. Ovšem Christian Gray zas tak nevinný není, má i své stinné stránky a skrývá nejedno tajemství. Vyžaduje vztah za specifických podmínek, které Anastasii děsí, překvapují a možná i trochu lákají. A koho by tyto podmínky moc zajímaly, tak ať si přečte knihu nebo koukne na film :-).

Zdroj: xyz-knihy.cz

A proč si o knize myslím, že je to pěkná slátanina? Protože je :-). Popravdě řečeno jsem za svůj život přečetla nejednu knihu z tzv. červené knihovny, a mnoho jich bylo na mnohem vyšší úrovni než tahle. Chápu, že je hlavní hrdinka Anastasia sexuálně nezkušená, aby mohla být zaučena skvělým a zkušeným Christianem, ale vážně musí být i tak neuvěřitelně naivní a s prominutím hloupá? Upřímně, občas jsem měla chuť dát jí pár facek, aby se konečně probrala.

 Oba hlavní hrdinové celou knihu de facto řeší podepsání či nepodepsání sexuální dohody s tím, že bez toho jejich vztah nemůže fungovat. Na konci knihy dohoda stále podepsaná není, ale sexu si i tak užívají vice než dost. Až moc. Ne, nejsem žádná puritánka a chápu, že v erotickém románu se asi hlavní postavy nebudou držet za ruce a dávat si pusu na čelo, ale co pět stránek téměř stejný popis dokonalého a úžasného sexu je nuda, nuda, nuda (no vážně, kdykoli se zase schylovalo k aktu, tak jsem si říkala, že už zas? A přeskočila dvě stránky…). Anastasia má orgasmus sotva se na ní Christian podívá, přičemž se pořád dokola tříští na tisíc kousků, no prostě zoufalá nuda. No a mezitím tlachají o ničem, nebo Christian Anastasii ohromuje svým bohatstvím. Nuda.

Kniha se mi opravdu nelíbila a vůbec nechápu, jak se mohla stát bestsellerem. Skvělý marketing nebo úpadek IQ ženské populace?

PS: První jsem viděla film, který je víceméně přesně podle knihy, takže vcelku o ničem (celou dobu jsem s láskou vzpomínala na Pretty woman :-)), ale na to jaká je předloha se toho tvůrci zhostili poměrně šikovně a dá se to přežít :-).

A jak Vám se tento erotický trhák líbil? :-)

Strach moudrého muže: Láska na první přečtení

Autor: Patrick Rothfuss

Nakladatelství: Argo, Triton

Rok vydání: 2012 

„Jsi chytrý a okouzlující, a jsi lhář. Vím, jak dokážeš svět ohýbat pouhými slovy.“

Strach moudrého muže je druhý díl série Kronika Královraha. Z této knihy jsem doslova nadšená, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé, ta kniha je opravdu výborná, a za druhé, její rozsah je okolo tisíci stran, takže o to déle si ji člověk užije :-).

Děj pokračuje tam, kde nás zanechala kniha první, Jméno větru. Kvothe pokračuje ve studiích na Univerzitě, věnuje se hraní na loutnu a shánění peněz na školné. Ovšem poté, co se dostane do závažného střetu s Ambrosem, svým úhlavním nepřítelem na Univerzitě, je nucen Univerzitu na čas opustit. A tak se vydává do dalekého Vintu, kde se stává důvěrníkem šlechtice Maera Alverona. Na šlechtickém dvoře se ale příliš dlouho neohřeje a osud ho zavede spolu se skupinou žoldnéřů do divočiny vyhledat a zneškodnit skupinu banditů. Stráví noci s Felurian, nejkrásnější ženou světa, projde ademským výcvikem, aby se v závěru knihy opět ve vší slávě vrátil na Univerzitu. A mezitím se snaží najít odpovědi na své otázky.

Zdroj: tridistri.cz

Dovolím si tvrdit, že Kronika Královraha je jedním z nejlepších fantasy příběhů, co jsem za poslední dobu četla. Alespoň pro mě. Má všechno, co mám ve fantasy knihách ráda. Napínavý a čtivý příběh, středověké fantasy reálie, náročné studium a výcvik hlavního hrdiny, netradiční pojetí tradiční magie, osudovou ženu prolínající se celým příběhem… A pochopitelně hlavního hrdinu Kvotheho, který je neobyčejně chytrý, všímavý, nezdolný, schopný si poradit i v těch nejzapeklitějších situacích, a i přes jeho občasnou nafoukanost a neskutečné sebevědomí mu prostě musíte fandit. Protože Kvothe rozhodně není prototyp dokonalého a morálně bezúhonného hrdiny, občas i lže a podvádí, a také chybuje. A právě díky jeho schopnostem mají jeho chyby často dalekosáhlé důsledky. Ale není to jen příběh a hrdina, co mě na knize upoutalo, je to také jazyk, kterým je kniha napsaná. Je prostě krásný. Vyjadřování postav, popisy, to vše je napsáno místy až básnicky. Opravdu se to moc hezky čte. Pochopitelně se na tom velkou měrou podílí práce překladatele (Jana Rečková). 

Ano, kniha mě opravdu okouzlila. Pokud máte rádi fantasy příběhy se skoro až pohádkovým nádechem, tak rozhodně neváhejte a Kroniku Královraha si určitě přečtěte. Nebudete litovat :-).

Četli jste nebo chystáte se číst Kvotheho příběh?