Březen, do knihovny vlezem

Březen je měsícem knih a já si ho čtenářsky náležitě užila. Za zmínku rozhodně stojí scénář Fantastická a kde je najít od J. K. Rowlingové (recenze) a také příšerami se hemžící Divoká píseň od Victorie Schwabové (recenze). Od stejné autorky jsem přečetla i Temnější tvář magie (recenze) a můžu vás ujistit, že její knihy mně opravdu baví a těším se na další. Zklamáním naopak byla kniha Postav hlídku od Harper Lee (recenze) a Kniha zrcadel od autora jménem E. O. Chirovici (recenze).

Svou duchovní stránku jsem pozvedla Knihou Radosti, kterou má na svědomí současný tibetský dalajláma a jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu (recenze). Když už jsme u těch křesťanských představitelů, tak se mi do ruky dostala i kniha Postel hospoda kostel, jedná o formu rozhovoru s lanškrounským farářem Zbigniewem Czendlikem a zatím jsem asi v půlce, ale už teď ji můžu s klidným srdcem doporučit :-).

Skvělý objev pro mě byl Ben Aaronovitch a jeho série městské fantasy o čarodějnickém učni a konstáblu Peteru Grantovi. Řeky Londýna byly boží a Měsíc nad Soho je snad ještě lepší :-). Také jsem objevila kouzlo Měsíčních kronik (vlna nadšení, která tuto sérii provází mě naopak odradila, ale pokorně musím uznat, že jsem zase zbytečně trpěla předsudky). Cinder byla výborná a já netrpělivě čekám až ke mně dorazí další díl.

          Trochu zábavného poučení mi přinesla sbírka Ondřeje Valiny s názvem Ani ryba, ani rak (recenze).

Knihovnické úlovky

Již tradičně jsem byla asi pětkrát na procházce v knihovně a kromě leporel a obrázkových knížek jsem dotáhla domů i Ódinovo dítě, Elegii pro ovečku, Vejce a já a taky jednoho anglického Jo Nesba. A pro prtě jsem tam objevila úžasnou knihu o bagrech a podobných strojích (které mě sice moc neberou, ale on je z nějakého záhadného důvodu miluje).

Dovolená

Jak jste asi zaznamenali, tak jsem na týden zmizela na lyžovačku do rakouských Alp. Jak jsem se balila a jaké to bylo si můžete přečíst zde a zde.

Reparáda

Jaro je tady, léto se kvapem blíží a já po důkladné revizi šatníku zjistila, že opět nemám nic slušivého na sebe. K produktům nadnárodních značek, které jsou pochybné kvality a šité bůhvíkde, mám poslední dobou docela averzi, tak jsem se rozhodla dát šanci české značce Reparáda, která mě nalákala na barevné a roztančené sukýnky inspirované stylem 50. let a elegantní bambusová trička. Objednávka provedena, jsem zvědavá na výsledek :-).

Jaký byl váš březen?