Královna ohně: Spojené království vrací úder

Autor: Anthony Ryan

Originální název: Queen of Fire: A Raven’s Shadow novel III

Série: Stín krkavce (3.)

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2016

Pobídla Gagáta, aby popošel ještě o něco blíž, sklonila se a zadívala se muži přímo do zdravého oka. „Zeptejte se jich, jestli skutečně chtějí položit život právě za císařovnu.“

Královna ohně od Anthonyho Ryana byla jednou z mých nejočekávanějších knih loňského roku. Poslušně jsem si ji nadělila na Vánoce a časová vytíženost tomu chtěla, že jsem se k ní dostala teprve nedávno. Předešlé díly Píseň krve (recenze) a Pán věže (recenze) jsem zhltla na počkání a celá natěšená jsem otevřela poslední díl, abych zjistila, že se do příběhu vůbec nedokážu začíst :-(. Knihu jsem samozřejmě nakonec přelouskala, ale byla jsem poněkud zklamaná.

Sjednocené království se vzpamatovává z vpádu Volarů a královna Lyrna sbírá síly a vojsko, aby Volarskému impériu nezůstala nic dlužna. Využívá všeho a všech, aby impérium rozdrtila. Cíl je to velmi ambiciózní, neboť nepřátelé mají na své straně tajemného Spojence, a bez jeho porážky je veškerá snaha marná. A to je úkol pro Vélina al Sornu, který míří za Ledovou pustinu hledat pomoc. Spojené království se tak společnými silami pouští do velkolepé bitvy za záchranu světa a svých životů.

Vše, co autor rozehrál v prvních dvou dílech, se blíží k velkolepému závěru. Opět se setkáváme se starými známými a děj sledujeme především prostřednictvím Lyrny, Vélina, Revy a Frentise. Anthony Ryan se i tady drží roztříštění příběhu na několik dějových linií, ke kterému se obrátil už v díle předešlém. Každá z postav je postavena před odlišný úkol a přece se na konci příběhu jejich osudy setkají.

Pojďme si tedy vyjasnit, proč mě kniha příliš nenadchla. Za prvé, děj se neskutečně táhne. Oproti svižnému prvnímu dílu, kdy jsem nestíhala obracet stránky, jsem tady každou chvíli zjišťovala, kolik jich ještě zbývá do konce, a neskutečně si přála, aby už hrdinové dorazili do Volaru. Za druhé, ač jsem to mohla po přečtení druhého dílu tušit, tak mě přesto zklamalo, že můj oblíbenec Vélin al Sorna dostal tak málo prostoru. V knize patří spíše k těm vedlejším postavám a navíc byl vyobrazen jen jako stín kdysi chrabrého hrdiny. Jeho píseň krve zmizela v nenávratnu a občas jsem měla pocit, že je tam jen do počtu. Za třetí, příliš mnoho akce a válčení. Jasně, od epické fantasy nemůžu čekat, že poražení Volarů proběhne za velkolepých plesů a neřestných radovánek, ale neustálé chystání k boji, válečná tažení, mrtvoly a zázračná vítězství mě po chvíli začaly trochu nudit. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš. Myslím, že trochu více dialogů a rozjímání by knize jedině prospělo. A za čtvrté, závěr jsem nepochopila. Nevím, jestli jsem četla tak nepozorně nebo to autor zbytečně překombinoval, ale některé věci mi unikly.

I přes tyto výtky musím uznat, že Anthony Ryan je výborný vypravěč. Vybudovat svět takového charakteru, že fascinuje svými detaily a různorodostí národů, a zároveň napsat rozsáhlý čtivý příběh se daří jen málokomu. Líčení bojů působí hodnověrně a vám nezbývá než hrdinům držet palce, ať toho zatroleného Spojence konečně obrátí v prach (nebo spíše nějakou mrtvolnou nehmotnou substanci, ehm :-D).

        Závěrečný díl sice nedopadl podle mých představ, ale Stín krkavce je rozhodně vynikající trilogie, která si pozornost (a několikeré přečtení) právem zaslouží. A Anthony Ryan už prý chystá nějakou další fantasy pecku a na tu já se teda těším.

Co říkáte na na Královnu ohně? Líbila se vám nebo jste byli stejně jako já závěrem zklamaní?