Řeky Londýna: Čarodějův učeň po britsku

Autor: Ben Aaronovitch

Originální název: Rivers of London

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2015

„Myslím, že opravdoví čarodějové na košťatech nelítají.“

„Nechtěl bys popřemýšlet o tom, cos právě řekl? A jak to vlastně můžeš vědět? Může se tu kolem prohánět, zrovna když se tady bavíme.“

„Protože kdybys měla auto, jako je ten jeho jaguar, neztrácela bys čas couráním na koštěti.“

Teď mám fantasy slinu. Po výborné knize Temnější tvář magie (recenze) se ke mě dostaly parádní Řeky Londýna. Neptejte se mě, proč se k téhle knize dostávám až když je na pultech knihkupectví třetí díl, občas jsem vážně pozadu :-). Na druhou stranu nemusím čekat na vydání dalších dílů a můžu vesele pokračovat dál. Jinak na mě čekají romány Napůl zlý, Ódinovo dítě, Cress (joo, omylem jsem si jako první půjčila třetí díl) a poslední díl Prachmistrů. Na všechny se opravdu těším a dost mě štve, že potřebuju spát, protože kdyby to šlo, trávím čas jen čtením :-). Kdybyste měli doporučení, co ještě nesmím přehlídnout, tak se s ním. Mezitím ještě musím zvládnout rereading učebnice autoškoly, protože jsem si dala půlroční pauzu a všechny znalosti se během té doby nějak záhadně vypařily. Ale zpět k Řekám Londýna.

      Peter Grant, policejní nováček, během vyšetřování ošklivé vraždy vidí ducha. Tahle nevšední zkušenost má za následek, že se stává učněm posledního mága Anglie, vrchního inspektora Thomase Nightingalea. A Peter zjišťuje, že Londýn a jeho okolí se nadpřirozenými bytostmi jen hemží. Matka a Otec Temže, upíři, duchové, z toho se jednomu parádně zatočí hlava. Kromě vyšetřování nadpřirozených jevů má za úkol proniknout do tajů magie a naučit se kouzlit. A protože Peter není žádný nesmělý „mouchy snězte si mě“, tak jsou jeho experimenty a objevy často životu krajně nebezpečné. Vrah ze záhrobí také nejedná v rukavičkách, takže vás čeká parádní souboj kdo s koho.

Britská nátura je zkrátka jedinečná. Co mě na knize hned upoutalo, je typický bristký humor,  ten já zkrátka miluju. Suchý jak pijákovo hrdlo před první hospodou, ironický, jízlivý, ale zároveň sofistikovaný. Někdy vyvolá pousmání, občas hlasitý smích, ale náladu vylepší vždycky. Peter háže jednu hlášku za druhou a k jeho mírně roztržité povaze to zkrátka sedí, působí tak přirozeně a na tom stojí celá zábava. Čarodějův učedník je trošku nešika, trošku motovidlo a koumák ve všech směrech. Benu Aaronovitchovi se podařilo této postavě vtisknout život a Peter tak táhne celý příběh. Není to žádný superhrdina, občas se mu něco nepodaří, ale to mu přidává na lidskosti a není problém se s ním ztotožnit. Zkrátka sympaťák každým coulem. S někdy trošku záhadným a staromódním inspektorem Nightingalem tvoří perfektní dvojku.

„Hodinu jsme věnovali cvičení, na jehož konci jsem dokázal mrštit kouli přes střelnici omračující rychlostí čmeláka, který splnil kvótu ve sběru pylu a teď si dopřává chvíle klidu, aby se pokochal okolím.“

Autor popisnými místy příliš nešetřil, takže londýnské reálie působí velmi věrohodně. Zase jsem se po letech ocitla v hlavním městě Anglie a nesmírně si to užila (o to víc, že jsem popisovaná místa navštívila, takže o to živeji jsem si místo činu dokázala představit). Jediná vada na kráse je zápletka, která je dost překombinovaná. Peter řeší vlastně dva případy dohromady a přeskakování z jednoho na druhý místy docela mate a někdy je potíž držet nit a poznat, kam se vyšetřování ubírá a čeho chtějí postavy dosáhnout. Ale uznávám, že v pozdních nočních hodinách už nejsem nejpozornější čtenář. Také je škoda, že zaučování Petera do kouzelnických fint a jeho poznávání magického světa zůstalo trochu stranou. Bylo to velmi zábavné a určitě by nevadilo, kdyby si s tím autor víc vyhrál.

Kombinace britského humoru, kriminálního vyšetřování a studia magie je famózní a mně zkrátka sedla. Jako samotná detektivka nebo učňovská fantasy by to pravděpodobně neobstálo, ale dohromady a okořeněno humornými poznámkami to funguje báječně. A já už jsem natěšená na další Peterovy příhody v knize Měsíc nad Soho, která je prý ještě lepší.

Co říkáte vy na Řeky Londýna, případně na ostatní díly příběhů Petera Granta?