Autorka: India Knightová
Originální název: Mutton
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2013
„Ona jí něco z ulice?“ diví
se Flo vteřinu potom, co se za Gábi zavírají dveře. „To teda pochybuju.“
„Dává si čtrnáct dní voraz,“
vysvětluju.
„Od čeho jako? Od polykání
vzduchu?“
Po všem tom
depresivním čtení o imigrantech a konci světa jsem měla chuť na nějakou
bezduchou oddechovku. Žádné přemýšlení a sladkobolný nereálný příběh, vždyť to
všichni znáte. Sexy vrásky a velké lásky
mě zaujaly obálkou a názvem. No, kdybych místo toho čas věnovala třeba
spánku, udělala bych asi líp.
 |
| Zdroj: jota.cz |
Hlavní
hrdince Kláře táhne na padesát. Začíná si uvědomovat, že už není nejmladší,
vrásek jí rapidně přibývá a jisté části jejího těla vlivem gravitace
nemilosrdně míří k zemi. Když přijede její stejně stará kamarádka Gábi, která ovšem
vypadá stěží na pětatřicet, má Klára pocit, že někde udělala chybu. Několika
plastikami upravená Gábi, která drží
drastickou dietu, nosí minisukně a flirtuje s kdejakým puberťákem, ji zprvu
okouzlí, ale Klára si postupně začíná uvědomovat, že tohle nemusí být nutně ta
nejlepší cesta, jak se vypořádat s přibývajícími léty.
Na rovinu
říkám, že když tuhle knihu opomenete, nebudete o nic ochuzeni. Je to ryze ženské
čtení o tom, zdali se dá stárnout s grácií a jestli není tolik opěvovaný
kult věčného mládí cestou do pekel, kde budete trestáni listovým salátem a hodinami v posilovně.
Román ovšem neoplývá ničím zajímavým, postavy jsou ploché, vztahy nepropracované
a ačkoli se příběh odehrává v Londýně, nedočkáme se ani jedné pořádné
londýnské reálie. Chybí i pořádná dávka romantiky, takže nemůžu dát body ani za
to, a román je tak jen pouhou sbírkou ženských problémů.
Možná, že až mi bude padesát, uvidím to jinak, ale i tak si myslím, že by se
téma dalo pojmout lépe. Kniha je sice celkem čtivá, ale plytký děj mě zkrátka neuspokojil.
Anotace
slibuje zábavu a vtip, ten ovšem místy sklouzává až k trapnosti (slovo
gaťky mi teda opravdu pije krev) a tudíž jde jen o stížnosti, jak to mají
ženy před menopauzou těžké. Ano, mají, ale myslím, že s nadsázkou a ironií
k sobě samým by se s tím vypořádaly lépe. Přitom téma není nezajímavé. Z polemiky, zdali plastiku a jiné úpravy zevnějšku ano či ne, by se
dalo vytěžit hodně, ale tady se to autorce bohužel nepodařilo. Knihu jsem
přelouskala za jedno odpoledne a s radostí na ni zase zapomenu.
Mám drobnou
výtku i k překladatelce Gabriele Oaklandové (nebo spíš ke korektuře?) - falzety opravdu nejsou to samé co
zubní fazety!
Kniha mě
zkrátka příliš nenadchla, ale možná, že až budu mít jinou životní
zkušenost, objevím v ní skrytou moudrost. Anebo taky ne.
Jaká kniha nenadchla v poslední době vás?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)