Rus je ten, kdo miluje břízy: Výpověď jedné generace přistěhovalců

Autorka: Olga Grjasnova

Originální název: Der Russe ist einer, der Birken liebt

Nakladatelství: Větrné mlýny

Rok vydání 2016

„Později pořád dokola ty otázky: odkud pocházíš? Nebo: cítíš se spíš jako Němec, nebo jako Turek? V šestnácti jsem musel na cizineckou policii kvůli povolení k pobytu. Co to je za blbost? Já se tady narodil. Nemohl jsem s nima jet ani na maturitní výlet, jeli do Londýna, a mně nedali vízum. Víš, co mi na to učitelka řekla? Kdybychom byli slušná rodina, už dávno bychom prej německej pas měli.“

Název knihy a ruské jméno autorky u mě vyvolal zvednuté obočí a otvírala jsem ji s jistými předsudky. Nerada to přiznávám, ale ruské autory mám spojené se školní literaturou a s romány, které se často nedají číst (ale Anna Karenina je skvělá!). Omyl, přátelé, tahle kniha mě bavila a můžu směle říct, že za přečtení opravdu stojí.

Zdroj: knihydobrovsky.cz

Hlavní hrdinka Máša žije německém Frankfurtu, kam její rodiče utekli z Ázerbájdžánu před válkou o Náhorní Karabach. Studuje jazyky, neboť si je vědoma toho, že jazyky znamenají moc a mohou jí otevřít dveře k vysněné práci v OSN. Má přítele Eliase, s kterým ji osud posléze rozdělí, přátele Samiho, Cema a pár dalších, většinou také z řad přistěhovalců. Spolu se snaží projít životem tak, aby se jich co nejméně dotklo, že na ně společnost pohlíží spatra a každý po svém bojují s předsudky a xenofobií.

Vyprávění je vedeno v ich formě. Máša popisuje svůj současný život, který se na první pohled zdá být normálním a uspokojivým životem studentky. Že není všechno tak úplně v pořádku, nám dávají najevo vzpomínky na dětství ve válkou sužované zemi a na neradostné události, jichž byla svědkem.

V druhé polovině knihy se Máša vydává pracovat do Tel Avivu, což nutně přináší téma izraelsko-palestinského konfliktu a pocity, které člověka zaplaví v momentě, kdy žije v blízkosti metaforické sopky, která hrozí každou chvíli vybuchnout. Vyvstává také otázka náboženství a ať už se jedná o muslimy nebo Židy, zdá se že i přes celou hrůzu holocaustu jsme se nedokázali poučit

.

Kniha je čtivá, příběh klouže s lehkostí, děj není nijak komplikovaný, spíše jde o obrazy z Mášina života. A nad tím vším vidím smutek. Smutek celé generace imigrantů, kteří se snaží co jim síly stačí zapadnout a přece jsou stále cizinci a je jedno jestli je odlišuje barva kůže, jméno, mizerný přízvuk nebo jen kolonka v rodném listě. Román je upřímný, nebere si za cíl soudit, moralizovat nebo hledat viníka, alespoň ne cíleně. Chce jen vypovědět, jak to vlastně všechno je.

Máša je autorčiným alter egem, takže vyprávění je velmi autentické. To mě přivádí k myšlence, že jsme přece jen trochu uzavřeni ve své společenské bublině, žijeme svůj relativně poklidný život, děsíme se uprchlíků a přitom o jejich reálném životě nevíme nic. Děsí nás jejich kulturní a náboženská odlišnost a každý muslim je potencionální terorista. O tom by se ovšem dalo diskutovat dlouho. Rozhodně se dá z knihy velmi dobře pochopit, kde se bere všechno to násilí a zuřivost ve vztahu k uprchlíkům a cizímu etniku a jak pro přistěhovalce není snadné uniknout škatulkování.

Máša je sympatická hrdinka, přes všechna příkoří, ať už se jedná o diskriminaci či vztahové potíže zůstává silnou, i když jistá míra odevzdanosti je v jejím chování patrná. Její kamarádi se ji snaží podržet a pomáhají si navzájem, ale zároveň všichni trpí i jakousi krizí národní identity. Díky jazykové vybavenosti  jsou schopni žít kdekoli a přece se nikde necítí být doma.

Kniha je víc smutná než veselá, ale nehraje prvoplánově na city, prostě taková je, ať už se vám to líbí nebo ne. Nehodlá podlézat ani se vnucovat, chce jen ukázat realitu a možná trochu donutit k zamyšlení a to se jí s úspěchem daří. Máša zažila opravdu hodně, život se s ní příliš nemazlil a i když by se daly očekávat bouřlivé emoce, vše popisuje jaksi nezúčastněně, s chladným odstupem. To, co by nám připadalo jako naprostá tragédie, popisuje bez zbytečného sentimentu.

Román hodnotím jako velmi povedený, a doufám, že se mu dostane dostatečné pozornosti, kterou si nepochybně zaslouží. Rozhodně jsem ho nečetla naposledy a myslím, že by si ho měl přečíst každý, aby poznal problém imigrace i z jiného pohledu.

Z požitek z četby děkuji nakladatelství Větrné mlýny, které mi knihu k recenzi zaslalo.

Zaujala vás tato kniha? Co si o imigrantech myslíte vy?