Bolest: Detektivka se špetkou nadpřirozena

Autor: Maurizio de Giovanni

Originální název: Il Senso del Dolore

Série: Zima komisaře Ricciardiho (1.)

Nakladatelství: Epocha

Rok vydání: 2016

„Přemýšlel o tom, co se dozvěděl od kněze o obsahu oper. Tolik se ti líbí city v maskách, otče? Ale co je tak krásného na lidech, kteří se ubodají k smrti a přitom zpívají? Já bych ti to ukázal, kdybych mohl. Víš, jak dlouho trvá ozvěna takového ubodání? Není nic pěkného na muži, který po měsíce, každý den, dští svou nenávist do světa, zatímco mu vnitřnosti nepřetržitě lezou z díry v břiše.“

Detektivní příběh v čele s komisařem, který vidí mrtvé? Takovým knihám velmi těžko odolávám. Takže když mi byla nabídnuta tato kniha od nakladatelství Epocha, nedokázala jsem říci ne. Jedná se o první díl série o komisaři Ricciardim, jehož literárním otcem je italský spisovatel Maurizio del Giovanni.

Obálka dokonale vystihuje atmosféru knihy

          Ocitáme se v Neapoli v březnu roku 1931. V Itálii vládne fašismus a temné neapolské ulice jako by přímo vybízely k zločinu. Ve věhlasném divadle San Carlo je za podivných okolností zavražděn slavný tenorista Arnaldo Vezzi. Případ se dostává na stůl komisaře Luigiho Alfreda Ricciardiho, který se spolu s kolegou praporčíkem Maionem pouští do pátrání. Ricciardi není příslušníkem vyšetřovacího sboru náhodou, dokáže totiž vidět mrtvé v posledních chvílích před smrtí. V případě Vezziho jsou ovšem tenorovy poslední momenty dost matoucí a stopy na místě činu nedávají žádný smysl. Dokáže si Ricciardi poradit a vraha odhalit?

Když pomineme komisařovy neobvyklé schopnosti, jedná se především o detektivní příběh ve velmi působivých kulisách. Arnaldo Vezzi zemře v době, kdy je na scéně divadla uvedena premiéra známé opery a právě to umožňuje autorovi rozehrát vlastní působivé představení v atmosféře silných emocí. Prostředí divadelního světa opery se k vraždě přímo hodí. Vyhrocené emoce, vášeň, žárlivost, osudová láska, nenávist - to vše se z pódia přesunuje do reálného života a místy to působí až mysteriózně (vzpomeňte si na Fantoma opery a budete vědět, o čem mluvím). Musím uznat, že atmosféru nejen divadla, ale i samotného města, se autorovi povedlo vystihnout skvěle.

Stejně zdatně si pohrál i se zápletkou. Komisař Ricciardi postupně odhaluje jednotlivé indicie a krůček po krůčku se blíží rozuzlení. Ovšem odhalení vraha pro mě bylo mírným zklamáním. Autor se celou dobu snaží gradovat napětí, aby to v závěru úplně vzdal a vraha nám předhodil jen tak mimochodem, a čtenáře tak ochudil o očekávaný moment naprostého překvapení. Na druhou stranu se mi líbí, že vyšetřování probíhá de facto jen vyslýcháním podezřelých, skládáním puzzle z jednotlivých stop a důkazů a použitím prosté logiky, a to já v detektivkách ráda :-).

Komisař Ricciardi je poměrně zajímavá postava. V duchu oblíbeného prototypu detektivů je i Giovanniho komisař vlk samotář s vnitřními démony. Je zcela oddán své práci, bez soukromého života a přátel, ale s nepopiratelným charismatem a aurou drsného, charakterního muže s pevnými zásadami. Schopnost vidět mrtvé, která by mohla být v jeho profesi považována za výhodu, je pro něj prokletím a díky tomu si nese svým životem nálož utrpení a bolesti (ano, odtud název románu Bolest). A nádavkem i osamělost, kterou není snadné prolomit.

Román je příjemně čtivý, děj plynule odsýpá a dialogy mají hlavu a patu a jsou místy okořeněny komisařovým sarkasmem. Nečeká vás sice nervy drásající napětí, ale i tak se kniha nedá jen tak odložit. Je to zkrátka detektivka, jak má být, a dává tušit, že Maurizio de Giovanni ještě nevytáhl z rukávu všechny své trumfy a máme se na co těšit. Druhý díl by měl vyjít v nakladatelství Epocha už letos.

Za potěšení číst tuto knihu děkuji nakladatelství Epocha, které mi ji k recenzi poskytlo.

Láká vás příběh o komisaři, který vidí mrtvé? :-)