Tulák po hvězdách: Cesta minulými životy tam a zase zpátky

Autor: Jack London

Originální název: The Star Rover

Rok vydání originálu: 1915

Nakladatelství: Labyrint

Rok českého vydání: 2001

„Ti blázni! Jako kdyby mohli zardousit mou nesmrtelnost tím neohrabaným zařízením, složeným z provazu a lešení! Budu kráčet a nesčetněkrát znovu kráčet po této krásné zemi. A budu po ní kráčet jako člověk z masa a kostí, budu knížetem a venkovanem, vědcem a bláznem, budu sedět na vyvýšeném místě a sténat pod kolem.“

Když se řekne Jack London, většině z nás v mysli naskočí Bílý tesák či Volání divočiny. Prostě žánr dobrodružné literatury (někdy se koukněte na seznam veškerých jeho napsaných knih, já tedy byla udivena, jak je dlouhý). Zhruba něco takového jsem očekávala i od této knihy, ani jsem se neobtěžovala přečíst si anotaci. A po prvních stránkách jsem zjistila, že se nejedná o vyprávění z nehostinné severské pustiny, kde přežijí jen ti nejzdatnější, ale o velmi emotivní příběh o tom, že duch je silnější než hmota.

Zdroj: labyrint.net

Hlavní hrdina Darrell Standing si odpykává doživotní trest za vraždu. Vlivem jistého nedorozumění je ovšem přesunut do samovazby, kde k těm nejkrutějším praktikám mučení vězňů patří utáhnutí do svěrací kazajky. Aby tohle nelidské trápení dokázal přežít, naučí se od svého spoluvězně umění smrti zaživa. Tato poněkud neobvyklá schopnost jeho mysl uvolní z pout fyzického těla a umožní jí toulat se po hvězdách a znovu prožívat své minulé životy.

Dle knižní obálky se Jack London inspiroval skutečným příběhem vězně Eda Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Autor dává čtenáři poznat drsné a kruté praktiky, které byly v tehdejší době ve věznicích zcela běžné. Od bezostyšného mučení a trýznění těla i psychiky až po neuvěřitelnou nesmyslnost tehdejších nařízení a zákonů. To je ostatně další věc, kterou autor kritizuje. Všechny tyto nelidské úkony, kterých se vězeňští dozorci a správci dopouštějí, jsou vlastně posvěceny právem a zákonem. Ostře nabádá čtenáře, ať se zamyslí nad tím, že i přes veškerou naši vyspělost jsme pořád jen de facto zvířata, jejichž morálka se za tisíce let nijak zvlášť nezměnila, jen pro krutost a ubohost používáme vznešená jména a jsou dovedně skryty našim zjemnělým zrakům za zdmi věznic a nápravných zařízení. A jsme to my sami, kdo se na těchto zvěrstvech podílí, kdo systému platí daně a nevědomky přikyvuje. Za zamyšlení to rozhodně stojí.

Motiv cestování minulými životy není v literatuře ničím neznámým či neobvyklým. A přece jsou hrdinova dobrodružství, které v jednotlivých tělech prožívá, zajímavá a čtivá. Setkáme s ním v podobě trosečníka na pustém ostrově, francouzského šlechtice, chlapce na americkém západě či dobrodruha v dávné Korei. Myslím, že by se některé z nich uživily i jako samostatné povídky. Ale tuším, že kniha nebude tak čtená pro své dobrodružno, ale spíše pro filozofické rozjímání, kterým autor dovedně prokládá celou knihu. Netýká se jen kritizovaného trestního systému, ale jedná se hlavně o oslavu mysli, duše, ducha, nehmotné substance – nazvat se to dá jakkoli, zkrátka toho, co Darrellovi umožňuje cestovat v čase a ve svých životech.

Jack London vyzdvihuje svobodu duše, která se dokáže odpoutat od hmotného těla a vrátit se do svých předešlých zážitků a zkušeností, které si v dalším životě neseme s sebou, třebaže uložené hluboko v podvědomí. Autor místy promlouvá přímo ke čtenáři a nechává ho se zamyslet a zauvažovat nad tím, že žádná trýzeň těla nemůže tuto touhu po volnosti spoutat, nic ji nedokáže zlomit a udolat, a že smrt je jen nezbytným článkem v koloběhu života, který je třeba vítat, neboť bez smrti není dalšího života.

Uznávám, že obvyklý chod amerických věznic mě šokoval, jednotlivé epizody v jiných životech bavily a filozofické přemítání nadchlo a zaujalo. Rozhodně mé první setkání s Jackem Londonem za to stálo a já si odnesla nevšední a silný zážitek.

Četli jste Tuláka po hvězdách či jinou knihu od Jacka Londona?