Autor: Jack London
Originální název: The Star
Rover
Rok vydání originálu: 1915
Nakladatelství: Labyrint
Rok českého vydání: 2001
„Ti blázni! Jako kdyby mohli zardousit mou
nesmrtelnost tím neohrabaným zařízením, složeným z provazu a lešení! Budu
kráčet a nesčetněkrát znovu kráčet po této krásné zemi. A budu po ní kráčet
jako člověk z masa a kostí, budu knížetem a venkovanem, vědcem a bláznem,
budu sedět na vyvýšeném místě a sténat pod kolem.“
Když se řekne
Jack London, většině z nás
v mysli naskočí Bílý tesák či Volání divočiny. Prostě žánr
dobrodružné literatury (někdy se koukněte na seznam veškerých jeho napsaných
knih, já tedy byla udivena, jak je dlouhý). Zhruba něco takového jsem očekávala
i od této knihy, ani jsem se neobtěžovala přečíst si anotaci. A po prvních
stránkách jsem zjistila, že se nejedná o vyprávění z nehostinné severské
pustiny, kde přežijí jen ti nejzdatnější, ale o velmi emotivní příběh o tom, že duch je silnější než hmota.
![]() |
Zdroj: labyrint.net |
Hlavní hrdina
Darrell Standing si odpykává doživotní trest za vraždu. Vlivem jistého
nedorozumění je ovšem přesunut do samovazby, kde k těm nejkrutějším praktikám
mučení vězňů patří utáhnutí do svěrací kazajky. Aby tohle nelidské trápení
dokázal přežít, naučí se od svého spoluvězně umění smrti zaživa. Tato poněkud
neobvyklá schopnost jeho mysl uvolní z pout fyzického těla a umožní jí toulat
se po hvězdách a znovu prožívat své minulé životy.
Dle knižní
obálky se Jack London inspiroval skutečným příběhem vězně Eda Morrella, který
si vytrpěl pět let samovazby. Autor dává čtenáři poznat drsné a kruté praktiky,
které byly v tehdejší době ve věznicích zcela běžné. Od bezostyšného
mučení a trýznění těla i psychiky až po neuvěřitelnou nesmyslnost tehdejších
nařízení a zákonů. To je ostatně další věc, kterou autor kritizuje. Všechny
tyto nelidské úkony, kterých se vězeňští dozorci a správci dopouštějí, jsou
vlastně posvěceny právem a zákonem. Ostře nabádá čtenáře, ať se zamyslí nad
tím, že i přes veškerou naši vyspělost
jsme pořád jen de facto zvířata, jejichž morálka se za tisíce let nijak zvlášť
nezměnila, jen pro krutost a ubohost používáme vznešená jména a jsou dovedně
skryty našim zjemnělým zrakům za zdmi věznic a nápravných zařízení. A jsme to my
sami, kdo se na těchto zvěrstvech podílí, kdo systému platí daně a nevědomky
přikyvuje. Za zamyšlení to rozhodně stojí.
Motiv
cestování minulými životy není v literatuře ničím neznámým či neobvyklým. A
přece jsou hrdinova dobrodružství, které v jednotlivých tělech prožívá,
zajímavá a čtivá. Setkáme s ním v podobě trosečníka na pustém
ostrově, francouzského šlechtice, chlapce na americkém západě či dobrodruha
v dávné Korei. Myslím, že by se některé z nich uživily i jako
samostatné povídky. Ale tuším, že kniha nebude tak čtená pro své dobrodružno,
ale spíše pro filozofické rozjímání, kterým autor dovedně prokládá celou knihu.
Netýká se jen kritizovaného trestního systému, ale jedná se hlavně o oslavu
mysli, duše, ducha, nehmotné substance – nazvat se to dá jakkoli, zkrátka
toho, co Darrellovi umožňuje cestovat v čase a ve svých životech.
Jack London vyzdvihuje svobodu duše, která se
dokáže odpoutat od hmotného těla a vrátit se do svých předešlých zážitků a
zkušeností, které si v dalším životě neseme s sebou, třebaže uložené
hluboko v podvědomí. Autor místy promlouvá přímo ke čtenáři a nechává ho se
zamyslet a zauvažovat nad tím, že žádná trýzeň těla nemůže tuto touhu po
volnosti spoutat, nic ji nedokáže zlomit a udolat, a že smrt je jen nezbytným
článkem v koloběhu života, který je třeba vítat, neboť bez smrti není
dalšího života.
Uznávám, že
obvyklý chod amerických věznic mě šokoval, jednotlivé epizody v jiných
životech bavily a filozofické přemítání nadchlo a zaujalo. Rozhodně mé první
setkání s Jackem Londonem za to stálo a já si odnesla nevšední a silný
zážitek.
Četli jste Tuláka po hvězdách či jinou knihu od Jacka Londona?
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih a doporučuji ji hodně často. Od Jacka Londona mě ještě hodně zasáhl Martin Eden, ta určitě stojí také za přečtení.
OdpovědětVymazatDěkuji za tip, určitě si ji přečtu, neboť tahle se mi líbila moc :-)
VymazatJá jsem od Londona kdysi dávno četla Bílého tesáka a vzpomínám, že se mi to moc líbilo. Tuláka po hvězdách znám pouze po názvu, vůbec jsem netušila, že se to týká věznic, to mě zaujalo. Mrknu se po něm v antikvariátu, díky za tip:)
OdpovědětVymazatUrčitě se po něm koukni, za přečtení to rozhodně stojí :-) Já zas naopak pohledám Bílého tesáka a jiné autorovy knihy, protože si myslím, že fakt píše výborně :-)
Vymazat