Autor: Takashi Hiraide
Originální název: Neko no kjaku
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
„Také jsem vzhlédl a spatřil úplněk
rozplývající se po celé šířce laťkami protkané střechy jako široká bílá řeka.“
Japonské
reálie a kočka, která dokáže změnit život, otevřít srdce a ukázat, že stojí za
to žít. Jen je potřeba se probudit a intenzivně si užít každý moment, neboť vše
je pomíjivé a často zůstanou jen vzpomínky. A přesně takový je příběh
z pera japonského autora Takashi Hiraideho.
 |
| Zdroj: neoluxor.cz |
Bezdětný
manželský pár žijící v domku s krásnou tradiční japonskou zahradou
nedaleko centra Tokia jednoho dne navštíví sousedovic kočka. Tato na první
pohled banální příhoda ovšem přeroste v něco víc. Manželé si kočku doslova
zamilují a ač není jejich, chovají k ní hluboké city a obdiv. Skoro by se
až zdálo, že se nejedná o ledajakou obyčejnou micku, protože její čarokrásnost,
tajemnost, okouzlující nezávislost a elegance, kterou autor ve svých kapitolách
bravurně líčí, působí až nadpozemsky. Ovšem nic netrvá věčně a ani kočičímu
přátelství není souzeno nekonečně dní.
Ačkoli o sobě
nemohu říct, že bych byla odborník na kulturu Země vycházejícího slunce,
z knihy dle mého japonská nátura přímo čiší. Takže věřím, že pro
netrpělivého čtenáře přivyklého na řekněme západní typ psaní, to bude těžký
oříšek. Ukončené kapitoly zdánlivě uprostřed myšlenky, návraty ve vzpomínkách,
které ovšem neřeknou nic podstatného, či děj, který vlastně ani dějem není, asi
každý neskousne.
I přesto, že se
na první pohled zdá, že je to vlastně příběh o ničem, není tomu tak. Autor
odhaluje své vlastní zážitky a vzpomínky a přímo před vámi maluje obraz lásky
k přírodě, ke kočce, ke japonské tradici a vše popisuje
s jakýmsi melancholickým a zároveň nesmírně lyrickým nádechem. A je
lhostejno, zda popisuje domek, zahradu, hledání nového bydlení či hraní se
zvířecí návštěvnicí. To, že je Takashi Hiraide nadaný básník, se zkrátka nedá
zapřít.
Autor se
dokáže nádherně popsat každý všední
okamžik, u kterého by nás ani nenapadlo se zastavit. Jemu ovšem stačí jen
pozorovat vážky či zmíněnou kočičí dámu a máte pocit, že se děje něco
významného a neopakovatelného. Zdali je to autorovým líčením či skutečným
kouzlem okamžiku, nevím. Každý moment ale jednou pomine a právě téma pomíjivosti
se jako neodbytná nitka proplétá celým tímto podivně křehký příběhem.
Ano, mně se
kniha velmi líbila, ale rozhodně si nemyslím, že by to bylo čtení pro každého.
Pokud máte rádi akční, dynamické příběhy, kde se neustále něco děje a zvrat
stíhá akci, nebude to to pravé pro vás. Pokud ovšem toužíte se na chvíli
zastavit, popřemýšlet a nechat myšlenky jen tak volně plynout a před očima si
nechat vyvstat malebný obraz japonského předměstí se svým klidem a mírem (a jednou obdivuhodnou
kočkou), nuže, směle do toho. Věřím, že tahle kniha vás okouzlí.
Za možnost si knihu přečíst děkuji knihkupectví Neoluxor, kde je možné knihu zakoupit (nebo na jejich e-shopu zde).
Znáte a čtete japonskou literaturu?
Pěkně napsáno :) O této knize přemýšlím od jejího vydání :) Určitě si ji přečtu
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Určitě si ji přečti, zpočátku mi sice chvíli trvalo než jsem si zvykla na autorův styl psaní, ale pak jsem z ní byla nadšená :-)
VymazatTahle kniha mě zaujala už svým vzhledem, je prostě nádherná a myslím, že to bude skvělý dárek pro mamku (miluje lyriku a kočky). Jinak teď jsem četla Murakamiho a jsem ráda, že se k nám šíří i japonská literatura. Mám pocit, že oni jsou myšlenkově o tolik napřed než my tady.
OdpovědětVymazatJá bych ani neřekla že napřed, Japonci obecně berou třeba mezilidské vztahy úplně jinak. U Murakamiho to není tak patrné, ale často dávají před romantickým vztahem přednost přátelství a rodině, kdežto my tady jsme zvyklí, třeba i z YA a amerických mainstreamových filmů, na to, že jakmile jsou v příběhu dva hrdinové opačného pohlaví, skončí spolu, a dost často dost nereálným způsobem. To je třeba mě osobně hrozně sympatické. :)
VymazatJo jo, obálku to má nádhernou, takovou japonskou :-D Jinak taky mám pocit, že japonská mentalita je úplně jinde než naše (resp. západoevropská či americká, kterou si tak často bereme za vzor) a zároveň si myslím, že ne každý čtenář je schopen či ochoten to uchopit. Ale jsem taky ráda, že se sem tenhle typ knih postupně dostává, protože je to zase trochu něco jiného a dost mě to baví :-)
VymazatKrásně napsáno! Na Kočičího hosta se taky brzy chystám, akorát v anglickém překladu. :) Já mám japonskou literaturu ráda moc (přece jen, nebo spíš právě kvůli tomu, to budu od příštího roku, doufám, studovat). Jestli máš chuť na něco podobného, doporučuji spisovatelku Joko Ogawa. Sice její knihy nevyšly v češtině, ale četla jsem od ní The Housekeeper and the Professor a myslím, že je to trochu podobný styl. (recenze O:) - http://trinity-estridge.blogspot.cz/search/label/Yoko%20Ogawa)
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Páni, studium japonské literatury zní zajímavě (a taky trochu neobvykle v našich končinách :-)) A díky za tip, recenzi jsem si přečetla a vypadá to vážně dobře, tak se po ní poohlédnu :-)
Vymazatjak píšeš, nejspíš to nebude kniha pro mě :( jak se jen tak má relaxovat a odpočinout, začnu se nudit a myšlenky mi letí do dálky... Ale věřím, že pro spoustu lidí to může být něco úžasného :)
OdpovědětVymazatTak to asi vážně nebude kniha pro tebe :-) Ale zase to byl účel recenze, sice navnadit, ale upozornit, že to opravdu každého bavit nemusí, přece jen je to dost specifický příběh a je škoda číst něco, při čem se ti myšlenky toulají v dálavách, když můžeš sáhnout po jiné knize, kterou si naplno užiješ :-)
Vymazat