Dám ti slunce: O bolesti v duši, vině a odpuštění

Autorka: Jandy Nelsonová

Originální název: I’ll Give You the Sun

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2016

„Cítím, jak se mi po tváři rozlévá úsměv, vzpomínám si na všechny ty spršky světla a spršky tmy, jak jsme sbírali kameny a nacházeli roztočené planety, na dny s tisícem kapes, na to, jak jsme chytali okamžiky jako jablka, jak jsme přeskakovali ploty do věčnosti.“

Na tuhle knihu jsem se velice těšila. Četla jsem víceméně jen nadšené a pozitivní recenze proložené krásnými citacemi a tak nějak jsem tušila, že to bude přesně kniha dle mého gusta. Když už se konečně objevila v knihovně, tak byla pořád rezervovaná, pak zase měli prázdninové volno a já se k ní tedy dostala až teď. Za tři dny byla přečtená a naplno splnila má očekávání.

Zdroj: cooboo.cz

Nikdy jsem dvojče neměla, tudíž netuším, jaký je to pocit, ale říká se, že dvojčata jsou jedna duše rozpůlená na dvě části. Noah a Jude jsou přesně takoví sourozenci. Potkáváme se s nimi, když je jim právě třináct let. Noah je nepředstavitelný snílek a nadaný malíř toužící se dostat na výběrovou uměleckou školu a zároveň bojuje se svou sexuální orientací. Naproti tomu je Jude typická puberťačka flirtující s kluky a nosící co nejkratší sukni. Pak ovšem zasáhne tragická událost v podobě smrti jejich matky a jejich životy se obrátí. Noah zanechal malování a zajímá se jen o to, jakou party zrovna vymést a na výběrovou školu chodí zapšklá a uzavřená Jude. Pak ovšem Jude sebere odvahu a zaklepe na dveře slavného sochaře a tak se otevře cesta ke sblížení, odhalení dávných tajemství a hlavně odpuštění.

Příběh je vyprávěn očima třináctiletého Noaha na střídačku s šestnáctiletou Jude. Každý z nich je nadaný neuvěřitelnou představivostí a nevšedním pohledem na svět, život i ostatní osoby. A to se pochopitelně odráží ve stylu psaní. Neotřelých přirovnání, zajímavých metafor a netradičních obratů zde najdeme více než dost. Myslím, že právě tato poetičnost je tím, co dává příběhu nevšední rozměr.

Jsem už o nějaký ten rok starší než hlavní hrdinové, ale i tak je zajímavé si připomenout, jaké to bylo dospívat a mít zmatek v duši, v lásce, sám v sobě i v ostatních. Jak se očekávání měnilo v realitu nebo naopak v těžké zklamání. Smrt blízkého člověka pochopitelně zasáhne každého a když k tomu ztratíte svou sourozeneckou polovičku, která mezi vás postaví imaginární zeď, je to o to smutnější. A zároveň o to těžší dá práci šrámy na srdci zacelit. Autorce se daří tohle všechno popisovat velmi citlivě, vnímavě, ale zároveň čtivě. Velmi živě jsem se dokázala vžít do pocitů všech zúčastněných. Protože myslím, že zlomené srdce jsme zažili někdy všichni, ať už náš věk ukazuje jakékoli číslo.

Autorka s citem vypráví o tom, že láska je silnější než rozum a že být věrný sám sobě vyžaduje velikou odvahu. Láska pochopitelně hraje v příběhu zásadní roli, ať už se jedná o Noahovu lásku k jinému chlapci, což ve třinácti letech musí být zajisté velmi obtížné, zvlášť když společnost je plná předsudků a mladý člověk plný nejistoty, či Judino schovávání se před jakoukoli láskou. Nic ovšem není popsáno nevkusně či vulgárně. Autorka své hrdiny nenápadně navádí k prozření a pochopení, tudíž závěrečné odhalení sebe sama a usmíření není zas tak velkým překvapením. Když to vezmu kolem a kolem, všechny postavy jsou si v tomhle vlastně velice podobné, vnitřně rozervané, utrápené a hledající místo v tomhle světě.

Jistě, cílová skupina jsou především náctiletí čtenáři a pevně věřím, že v tomto věku bych tuhle knihu milovala a četla pořád dokola. Ovšem velmi se mi líbila i teď. Dokáže přesně to, o čem vypovídá její název. Odstranit mračna a temnotu a rozzářit slunce v naší duši.

Co říkáte vy na knihu Dám ti slunce?