Moje knižní putování

V momentě, kdy jsem si na blogu Adris books, přečetla pravidla její narozeninové soutěže (zde), jsem měla jasno. Tento nápad je natolik zajímavý a téma poutavé, že jsem neváhala a pustila se do psaní článku na téma Moje knižní putování.

Moje knižní putování se započalo ještě předtím, než jsem spatřila světlo světa. Moje maminka byla už tehdy vášnivá čtenářka a prý měla v té době v oblibě detektivky, není tedy divu, že i já mám k tomuto žánru blízko :-). Nicméně o mou lásku ke knihám a čtení se zasloužili oba rodiče, nadšení a náruživí čtenáři. Tatínek, který mně i sestře každý večer před spaním četl nejprve pohádky a později hororové příběhy (vážně nechápu, jak se mi v deseti letech mohla líbit povídka Jáma a kyvadlo :-D). S ním jsem také začala objevovat krásy městské knihovny, a dodnes ho viním z toho, že nejsem schopna zajít do knihovny bez toho, aniž bych odcházela s náloží knížek, které jsem si původně vůbec nezamýšlela půjčit :-). A to nemluvím o obrovitánské knihovně, kterou jsme měli doma a která mě již jakou malou nesmírně fascinovala. Byla jsem si tehdy jistá, že až vyrostu, tak si všechny knihy přečtu (upřímně, vyrostla jsem dávno a přečetla jsem sotva zlomek :-)).

Miluju knihy, jsou mými nejlepšími přáteli už od dětství, prožila jsem s nimi krásné, napínavé, zajímavé, ale i smutné a dojemné chvíle. S Vinnetouem jsem stopovala nekalé bandity, s Harrym Potterem studovala v Bradavicích, s Robertem Langdonem luštila šifry, s Frodem nesla prsten k Hoře osudu, s Geraltem bojovala s nejedním monstrem, záviděla Danaerys její draky a s mnoha dalšími postavami jsem zažila báječné a nezapomenutelné chvíle.

Zdroj: uglydogbooks.com

Má knižní pouť pochopitelně v průběhu života měnila svůj směr. Od dětských příběhu a pohádek jsem plynule přešla ke knihám dobrodružným (Vinnetou, Rychlé šípy) a dětským detektivkám (Správná pětka, Tajná sedma), abych v době dospívání padla do tenat dívčích románků (obzvláště od autorek Lenky Lanczové a Věry Řeháčkové) a své dosavadní putování jsem zakončila u svého nadmíru oblíbeného žánru a tím je fantasy. Fantasy žánr mně učaroval právě svou nespoutanou fantazií. Příběhy, světy a postavy jsou originální, jedinečné a nic není nemožné. Asi jsem stále tak úplně nevyrostla z dětských pohádek, protože svět plný draků, čarodějek, zaklínačů, králů, princezen, nadpřirozených bytostí, bohů a magie je pro mě skvělým únikem od reality všedního dne.

Myslím, že knihám zůstanu věrná po celý svůj život. Má láska k nim je natolik pevná a silná, že si nedokážu představit nic, co by ji dokázalo nahradit. Věřím, že si dokážu najít čas na čtení v každém svém životním období. Úplně se vidím, jak coby sympatická důchodkyně sedím v houpacím křesle, na nohou papuče, na nose brýle a se zaujetím čtu pořádnou bichli, a po večerech předčítám svým vnoučatům. Přála bych si, aby mé čtenářské zapálení bylo inspirací i pro mého syna, jehož oblíbeným žánrem jsou momentálně leporela se zvířátky, ale věřím, že příklady táhnou, takže pokud dennodenně vidí svou maminku s nosem v knize, není možné, aby se z něj také nevyklubal zanícený čtenář. A vzhledem k tomu že se s nadšením sápe po všech knihách ve svém dosahu, myslím, že má našlápnuto správnou cestou :-).

Tolik k mému putování s knihami. Mám je ráda, jsou mou láskou, vášní, životní inspirací, zdrojem mouder a zábavy, a ačkoli to bude znít jako klišé, život bez nich si neumím představit.