Mistborn 1 – Finální říše: Čtivý příběh, skvělé postavy a originální magie

Autor: Brandon Sanderson

Série: Mistborn (1.)

Originální název: Mistborn, The Final Empire

Nakladatelství: Talpress

Rok vydání: 2008

„Nejsi urozená, Vin. Nemusíš hrát podle jejich pravidel – což ti ovšem dává ještě větší moc.“

Brandon Sanderson byl pro mne až donedávna neznámým pojmem. Fantasy sice už nějaký ten pátek čtu, ale neustále jsem se potácela ve víru všech těch Harry Potterů, Zeměplochy, Pána prstenů a tenhle skvělý autor mi prostě unikl. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem si v knihovně půjčila nenápadnou knihu s názvem Vyjednavač (recenze) a po přečtení jsem začala pátrat, co bych si od tohoto autora ještě mohla přečíst. Všichni doporučovali trilogii Mistborn, tak jsem se do toho dala a rozhodně jsem nebyla zklamaná.

Zdroj: neoluxor.cz

Ve Finální říši vládne hrozivý a krutý Pán Vládce. Spolu s ním se na chodu říše podílí Ministerstvo se svými inkvizitory a obligátory a také šlechta. Zbytek tvoří skaatové, podrobení poddaní, kteří nemají žádnou svobodu a jsou zcela odkázáni na libovůli šlechty. V podsvětí Luthadelu, hlavního města říše, se ovšem začíná plánovat povstání s cílem Pána Vládce svrhnout, v jehož čele stojí Kelsier. Ten, který přežil důl Hathsin a měl být dávno mrtvý, místo toho se v něm ale probudila schopnost allomancie – umění spalovat kovy a tím získávat mimořádné, místy až nadpřirozené schopnosti. Spolu s dívkou Vin, která je též nadaná allomantka, a s partou neméně schopných přátel plánuje, taktizuje, intrikuje, vyvolává chaos a zmatek s cílem zabít Pána Vládce a svrhnout Finální říši. Cesta k cíli je pochopitelně trnitá a plná překážek a cíle není tak snadné dosáhnout.

Brandon Sanderson to prostě umí. Napsal skvělý, čtivý, poutavý a velmi zábavný fantasy příběh. Velmi zajímavě rozpracoval koncept allomatických dovedností, které spočívají v tom, že allomant je schopen spálit určitý kov, který mu vylepšuje jisté vlastnosti či dává schopnosti, o kterých se běžným smrtelníkům může jen zdát. A aby to nebylo tak jednoduché, allomanti mohou být buď Mistingové, ti ovládají pouze jeden kov, nebo Mistborni, ti ovládají všechny kovy. Autor to má skutečně velmi  dobře vymyšleno, allomancie má svá pravidla, své výhody, ale i svá omezení. Oceňuji, že je tento systém velmi dobře vysvětlen (pro nechápavce a čtenáře s děravou pamětí je na konci allomantický přehled), tudíž po pár stránkách tušíte, co se stane, když hlavní hrdina spálí cín a proč zrovna teď pálí měď.

Kniha má spád, není nouze o akci, intriky, odhalená tajemství a allomantické souboje. Svržení tak mocné říše a nesmrtelného Pána Vládce pochopitelně není žádná hračka a tudíž nejsme ochuzeni o plánování, taktizování, rozdmýchávání potyček a sporů, a protože Kelsier není žádný troškař, tak za pomocí svých přátel rozehrává svůj velkolepý plán na mnoha úrovních. Shromažďuje armádu, pomocí Vin infiltruje aristokratické prostředí, vyvolává válku aristokratických domů a za každým plánem se schovává další, často velmi nečekaný.

 Kelsier je velmi sympatická postava. Trochu bláznivý, tajnůstkářský a lehkovážný, ale zároveň odvážný, charismatický, plný optimismu a také nesmírně loajální ke svým přátelům. Oproti tomu se Vin vyvíjí z nedůvěřivé a nenápadné osůbky v nezávislou, odhodlanou a sebevědomou dívku, která si jde tvrdě za svým cílem a která zjišťuje, že víra v lidi a přátele nemusí nutně znamenat porážku a ztrátu. I ostatní z povstalecké skupiny jsou zajímavé a charakterní postavy, které pro jejich schopnosti a vzájemné přátelství prostě musíte obdivovat a kteří se i přes pochyby v uskutečnitelnost Kelsierova plánu ženou vpřed. Jejich rozhovory jsou vtipné, přátelské, ale zároveň k věci a jsou skvělým protikladem k akci a šarvátkám.

Ačkoli autor akcí rozhodně nešetřil, nevyhnul se ani romantické lince, která příběhu dodává přesně tu špetku odlehčení, která je třeba a kde jinde by mohla Vin potkat osobu, do které se zamiluje než na šlechtickém plese?

Kniha se opravdu čte jedním dechem, příběh není zbytečně překombinovaný, vše je srozumitelné, ale nedejte se mýlit, rozhodně to není plytké ani povrchní a je vidět, že autor to má skvěle promyšleno. Jediné co bych vytkla je obálka, která je až směšně nevkusná a nevědět o co se jedná, tak mě nikdy nezaujme, naopak spíše odradí.

Ačkoli se jedná o první díl trilogie, je příběh poměrně ucelený. Klidně si dokážu představit, že by šlo o samostatnou knihu. Ale na druhou stranu bychom byli ochuzeni o pokračování a to já si rozhodně nenechám ujít :-).

Četli jste trilogii Mistborn? Líbila se vám?