Něco vám řeknu... + soutěž :-)

Je to krásné, je to báječné, je to jedna z nejlepších věcí, co se mi v životě stala... Budu se vdávat! :-)

Celou dobu se s mým milým v názoru na manželství krapet míjíme, na začátku jsem to byla já, kdo rezolutně prohlašoval, že svatba je přežitek a že děti jsem ještě ochotna zmáknout, ale pod čepec mě nikdo nedostane. S příchodem dvou prťat se karty obrátily a já změnila názor, zatímco můj milý na mé nenápadné pobídky prohlašoval, že on papír na lásku nepotřebuje a radši si za peníze, které by padly na svatbu, zajedeme na dovolenou. Tak jsem se smířila s tím, že si bílé šaty nikdy neobleču a za pár let budu dětem vysvětlovat, proč se maminka jmenuje jinak, a ono to přišlo :-).

Žádost o ruku proběhla ve Zlaté koruně v jižních Čechách, pro nás významném místě, kde jsme se poznali, zamilovali, spáchali první polibky pod hvězdami, zkrátka romantika jako vyšitá. A tak se kruh uzavírá a tak klášter ve Zlaté koruně pro mě už vždycky bude něco víc než jen pouhá turistická atrakce.

Prstýnek je nádherný, jednoduchý, přesně v mém stylu. Mám z něj velikou radost a ne proto, že bych si tak cenila drahého šperku, ale hlavně pro to, co symbolizuje - že mě někdo miluje natolik, že počítá s tím, že spolu zůstanete až do konce života.

Asi jste pochopili, že mě to nesmírně potěšilo, a pomalu začínám plánovat, kdy a kde ten velký den bude :-).

         Protože chuť rozdávat lásku (třeba i v knižní podobě) je teď převeliká a chci udělat někomu radost, tak vyhlašuji tématickou SOUTĚŽ o knihu Tisíc polibků od Tillie Coleové.

          Podmínky:

          1. Napsat do komentářů, jak proběhla vaše žádost o ruku/jaká je vaše vysněná žádost o ruku.
          2. Připsat emailovou adresu pro kontaktování v případě výhry.
          3. Budu ráda, když dáte like mé fb stránce Secrets of Monis (ale není to nutností, vyhrajete i bez toho :-))

         Soutěž bude ukončena a losování výherce proběhne v neděli 3.9. :-)

Velká knížka pro malé vypravěče: O stavění, O autech

Autorka: Isabelle Gӧntgen, Stefan Seidel

Nakladatelství: Presco group, a. s., Ella & Max

Rok vydání: 2016

Mám doma malého čtenáře. Ovšem malého pouze vzrůstem, pokud bych měla vzít v potaz množství knih a dobu nad nimi strávenou, musela bych mluvit o čtenáři velkém. Jistě, pravděpodobně za to částečně může knihomolská máma, ale i tak s potěšením můžu říct, že při snaze pustit mu pohádku na youtoube synek absolutně nereaguje a po minutě otrávené odchází, ale při slovech – pojď, jdeme si číst - okamžitě nadšeně běží s knihou. Jen ať mu to vydrží :-).

Protože prozatím neumí číst (2,5 roku), zajímají ho hlavně obrázky, čím větší a rozmanitější, tím lepší. A pokud jsou na nich bagry a auta, tak je vyhráno :-). Velké knihy pro malé vypravěče jsou dílem značky Ella & Max,prostřednictvím které nakladatelství Presco group vydává velmi zajímavé knihy pro děti. My máme O stavění a O autech a ještě je k dispozici kniha Letiště.

I sestřičce se moc líbí :-)

Rozměrově to nejsou žádní drobečci, cca 25 x 33 cm, není to tedy zrovna kniha určená na cesty, ale i tak se nám vždycky do tašky propašuje. Stránky jsou pevné a nehrozí tak zničení při neopatrném a necitlivém zacházení, kterého se jim i přes mé důsledné vštěpování úctě ke knihám dostává. Těžké násilí asi nepřežijí, ale už zvládly polití, přisednutí, stavbu tunelu pro náklaďák, oslintání mladší sestřičkou, takže výdrž slušná :-).

Základem jsou panoramatické ilustrace, které jsou velmi povedené, barevné a neuvěřitelně rozmanité a propracované. Najdete tam velké množství drobných příběhů a to dává prostor pro nekonečné objevování a vytváření vlastního dobrodružství. Jednání namalovaných postaviček sice často napovídá, ale co z toho s dětmi vymyslíte, je jen na vás, a věřte, že o pobavení není nouze.

V knížce O stavění se malí čtenáři můžou seznámit se vším, co je pro ně v reálném životě tak lákavé -  bagry, náklaďáky, jeřáby... (věřte mi, těch hodin, co jsem prostála venku na staveništi bych s radostí vyměnila za čas strávený nad touto knihou). V knize se pracuje ve dne i v noci, v létě i v zimě. A pro otrávené maminky, kterým bagry a nakladače zas tolik neříkají, jsou tam doprovodné děje jako táborák, letní koupání či pořádná zimní koulovačka.

Kniha O autech je zase zaměřena na všechny možné dopravní prostředky. Své místo tam má odtahovka, sanitka, závodní auta, obytné vozy, traktory (zkrátka vše, co vás napadne - naprostý ráj pro kluky, jestli to zaujme holčičky nemám vyzkoušeno, ale věřím, že i je to bude bavit). Opět je to vše dovedně poskládáno do nejrůznějších příhod a o zábavu je postaráno. Autorům navíc nechybí smysl pro humor a všímavému čtenáři tak neuniknou drobné vtipné situace, kterými je kniha obohacena :-).

Tyto obrázkové knihy slouží k rozvíjení dětské představivosti, řečových schopností, vymýšlení vlastních příběhů a hlavně k nekonečným hodinách zábavy. Věřím, že chvilky strávené s dětmi, kdy vládne vzájemné čtenářské porozumění a utváří se láska ke knihám a mluveným příběhům, jsou nenahraditelné. Doporučila bych je pro věkovou kategorii 2 roky, ale nebála bych se začít i dřív, synka tenhle typ knih získal už zhruba v roce a půl.

Já si Velké knihy pro malé vypravěče zamilovala a můj synek taktéž, důkazem budiž to, že už vypadají dost používaně (taháme je všude a pořád, na výlety, k babičce...) a že ani po několika měsících intenzivního čtení nezačaly nudit ani mne ani jeho (vlastně ani žádného příbuzného, který sotva vstoupí do dveří, dostane knihu do ruky, že se jde číst :-D).

Vážně je taháme všude :-D

Knihy můžu s čistým svědomím doporučit, u nás si našly své místo v knihovničce (ne že by se tam tedy moc často nacházely), a jsou tak prostředkem k zabavení malého rošťáka. Pokud máte malé děti, neváhejte :-). Knihy seženete například zde.

Závěrem děkuji nakladatelství Presco Group, a. s., které mi knihu O autech poskytlo.

Jaké jsou vaše oblíbené knihy pro nejmenší? :-)

Červencová pohodička :-)

Pokud bych měla udělat pomyslnou hitparádu nejoblíbenějších měsíců roku, jednoznačně vede červenec. Proč? Protože mám narozeniny, protože je léto v plné síle a já obvykle svůj volný čas trávím u vody, na výletě, venku s knížkou nebo jen sedím na balkóně a líně přemítám, jestli dojít si pro zmrzlinu není příliš velká námaha :-). A taky protože letní noci mají své charakteristické kouzlo, protože velký vůz na mě nadšeně pomrkává z noční oblohy, ať už se nacházím na kterémkoli místě, a taky protože miluju letní rána vonící příslibem nového dobrodružství, o to víc když všichni spáči ještě mají půlnoc a já si užívám ticha a klidu s dobrou knihou a hrnkem čaje na terase/verandě/balkónu. Jo jo, jsem srkz naskrz letní člověk a se zimou na mě nechoďte :-).

Tenhle měsíc jsem toho přečetla víc než dost, důvodem zřejmě bude i to, že jsem dva týdny strávila na dovolené na Lipně, kde není signál, ani internet, tudíž jsem po večerech neseděla u počítače, ale jen četla a četla.

Takže, co stojí za doporučení? Pokud jste milovníci epických fantasy ság, rozhodně by vám neměla ujít trilogie Elénium od Davida Eddingse (recenze). Je to úžasný román ve stylu rytířských dobrodružství a v kombinaci s autorovým umem je to prostě paráda. Dočtena a zrecenzována Plíseň od Siri Pettersenové (můj názor si můžete přečíst tady). A také Řád zlomených křídel  od Aliette de Bodardové (recenze), ačkoli jsem na tuhle knihu četla většinou nijak valně nadšené recenze, tak mě se to líbilo moc :-) .

Odpočinout a utřít pár slz jsem si odskočila ke knize Tisíc polibků od Tillie Coleové (recenze). Je to sice určeno náctiletým slečnám, takže moje zapšklé a sarkastické já s tím občas mělo trochu problém, ale ve výsledku je to krásná romanťárna :-). A pak rozhodně musím doporučit nádhernou knihu Na konci samoty od Benedicta Wellse, která mě hodně oslovila, a nadšenou recenzi si můžete přečíst tady :-).

Taky jsem přečetla Eat Pray Love od Elizabeth Gilbert. Až na tu indickou část, která se táhla jako slimáčí stopa, to bylo fajn, a rozhodně mě to navnadilo podívat se do Itálie a na Bali :-D.

Taky jsem se konečně dostala k přečtení knihy Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maasové, kterou jsem vůbec neměla v plánu číst (protože když to čtou všichni a jásavě o tom mluví, rozhodně nepůjdu s proudem, ehm :-D). Zpočátku jsem si říkala, že to je pěkně naivní blbost, ale jo, nakonec mě to chytlo, já si čtení užila a příležitostně se pokouknu po druhém díle.

Výletování

Lipno

Bydlení hned u vody, koupání každý den (ano, opravdu každý den, i když venkovní teploměr ukazuje stěží 12 stupňů, ale to víte, sázka je sázka, zvlášť když jde o bednu výběrového cideru :-D), koukání na hvězdy bez světelného znečištění, prohánění se po přehradě na motorovém člunu, večerní grilování a spaní ve společnosti asi miliónu pavouků :-). Tuhle romantiku jen tak něco nepřekoná.

Hluboká nad Vltavou

Krásný novogotický zámek,který určitě stojí za navštívení. S prťaty jsme prohlídku vynechali, ale ze zámecké věže je nádherný výhled. Za procházku stojí i zámecký park :-).

Český Krumlov

Nádherné jihočeské město se zámkem, medvědy (vlastně už jen jedním), kláštery a divadlem s otočným hledištěm. Mám k němu sentimentální vztah, neboť tady začal náš vztah s mým mužem. Připravte se na spoustu vodáků a turistů, ale kouzlo má Krumlov nezapomenutelné :-).

Opatská stezka ve Vyšším brodě

Pokud budete trávit dovolenou někde poblíž, rozhodně doporučuju projít si Opatskou naučnou stezku ve Vyšším Brodě. Začíná u kláštera (který můžete pochopitelně také navštívit), dlouhá je asi 3,5 km a vede většinou lesem podél potoka. Potkáte krásné vodopády, borůvky, maliny... Zkrátka pro procházku s dětmi ideální :-).

Kavárny

Café Široko

Udělali jsme si i výlet do Českých Budějovic, neboť jsem tam nikdy nebyla, a po náročném výstupu na Černou věž jsme zapadli do velmi milé kavárničky na ulici Široká s příhodným názvem Café Široko. Kavárnička má naprosto pohodovou atmosférou a příjemnou obsluhu a je skvělým místem, kde si dát šálek výborné kávy a k tomu něco malého na zub :-).

Super Tramp Coffee

Můj nejnovější pražský objev. Zapadlá tak, že tajemná komnata v Bradavicích je proti tomu výletní místo, s ležérně pohodovou atmosférou, která vás nutí jen sedět, debatovat o smyslu života a v klídku popíjet espresso s tonikem. Interiér je velmi minimalistické a poněkud hipsterský, ale mě se tahle kavárna v centru Prahy moc líbí a určitě jsem tam nebyla naposled :-).

Jak jste si první prázdninový měsíc užili vy? :-)

Postel hospoda kostel: Farář, jak ho neznáte

Autoři: Markéta Zahradníková, Zbigniew Czendlik

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2017

„Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat.“

Pod pojmem farář si představím zasmušilého, nudného patrona, posedlého asketickým životem a odtrženého od reálného světa, který bez špetky humoru hlásá křesťanskou víru. Zbigniew Czendlik ovšem ukazuje, jak mnoho může být tato představa vzdálena skutečnosti (kromě té lásky k Bohu), a díky mu za to. Vždycky jsem si myslela, že křesťanská církev je zkostnatělá instituce, která přežívá z dob minulých a současnému modernímu člověku nemá co nabídnout. Pokud by si ovšem církevní představitelé vzali příklad z tohoto obdivuhodného muže, myslím, že by ledacos mohlo být jinak.

Zbigniew Czendlik je římskokatolický kněz polského původu a již řadu let je lanškrounským farářem. Kniha je psána formou rozhovoru. Začneme pohledem na jeho dětství a cestu ke kněžskému povolání a dotkneme se těžkostí, které musel zvládnout a překonat. Lehce pronikneme do jeho vztahu k Bohu a také k celebritám jako je Lucie Bílá. Dozvíme se jeho názor na křesťanství jako takové, dodržování křesťanských hodnot a slibu celibátu. Najdeme zde zkrátka odpovědi na řadu palčivých otázek, které byste římskokatolickému knězi možná rádi položili, ale nemáte k tomu odvahu. Tento úděl na sebe vzala Markéta Zahradníková, která svou zvědavost rozhodně nedrží na uzdě.

Tahle kniha je zajímavým vhledem do života jednoho obyčejného faráře. I když slovo obyčejný možná nebude to pravé, neboť Zbigniew Czendlik svým vystupováním v médiích a na veřejnosti patří spíš k těm neobyčejným :-). Rozhodně má svými myšlenkami lidem co nabídnout, a nemusíme být nutně věřící či křesťané, myslím, že i zapřisáhlí ateisté najdou v jeho slovech inspiraci. Czendlik své názory a myšlenky prokládá vtipy, příběhy, zajímavými podobenstvími, bonmoty a různými životními pravdami, které jsme sice každý slyšeli asi milionkrát, ale málokdo z nás je skutečně žije. Zbigniew neboli „Zibi“, jak mu říkají jeho přátelé, je dává do nových souvislostí a z jiného pohledu ukazuje, že víra a láska nejsou jen prázdné a přechozené pojmy, ale důležité věci, bez kterých by život za moc nestál. To jen my lidé z toho děláme neuvěřitelně komplikovanou vědu.

Lanškrounský farář také odhaluje, jak vnímá sám sebe a jak ho hodnotí ostatní, jak se vypořádává s osamělostí, která je nutnou průvodkyní každého muže, který se vydal cestou tohoto nelehkého povolání. Ukazuje, jak se baví s Bohem a jak je někdy těžké stát si za svým. Zvědavým čtenářům vysvětluje, proč se nebrání hospodám, proč rád vypadá k světu a také kde má církev své kostlivce ve skříní a kde všude vidí prostor pro zlepšení a změnu. Je lidský, upřímný, mluví jednoduše k běžným lidem a nemá potřebu se skrývat do hávu nedotknutelných  kněží.

Zbigniew Czendlik má rozhodně světu a lidem co říci a jeho historky ze života jsou poutavé, poučné a nadmíru zábavné. Kniha se čte lehce, ačkoli se někdy jedná o témata poměrně závažná. Zbigniew nemoralizuje, jen naznačuje, kam by se dle jeho názoru měli lidé ubírat. Najdete zde pobavení, inspiraci a možná vás to přiměje se zamyslet nad svým současným životem, udělat jeden dobrý skutek navíc a pohlížet zcela jinak na soudobou církev a její hodnoty. A to je rozhodně potřeba.

Četli jste tuto knihu? Oslovila vás?

Červnové (ne)čtení

Počet přečtených knih za tenhle měsíc je žalostný. Výmluvou mi budiž to, že jsem dva týdny strávila u rodičů, kde jsem s nohama v bazénu a vychlazeným melounem v ruce nějak neměla náladu číst cokoli delšího než časopis. Objevila jsem hromadu starých čísel časopisu Téma a v rámci rozšíření si obzorů jsem je přelouskala všechny. Mám pocit, že tolik rozhovorů s nejrůznějšími známými i neznámými osobnostmi jsem nepřečetla snad nikdy :-D.

Ale i tak se moje knihovnička rozšířila o řadu zajímavých knížek, na některé už došlo,  na některé ne, ale pojďme se na ně podívat...

Svou atmosférou a autorovým spisovatelským umem mě okouzlil Kouř od Dana Vylety (recenze). Naprosto originálním nápadem a zpracováním zase kniha Bez šance od Neala Shustermana (recenze). Dalším přírůstkem je Kosmonaut z Čech, všemi oslavovaný román českého emigranta Jaroslava Kalfaře. Mně osobně bohužel vůbec neoslovil a poněkud nenadšenou recenzi si můžete přečíst zde. Jinak se mi doma usídlily takové novinky jako je druhý díl Havraních kruhů od autorky Siri Pettersen s názvem Plíseň, temná fantasy Řád zlomených křídel od Aliette de Bodardové, melancholický román o lásce Na konci samoty od Benedicta Wellse a také kniha o stravování a zdraví Oprawme se od Stanislava Skřičky.

Také jsem oprášila své novoroční předsevzetí přečíst alespoň jednu knihu měsíčně v angličtině (které vzalo za své hned v únoru :-)). Ulovila jsem v antikvariátu Eat Pray Love od Elizabeth Gilbert. Viděla jsem stejnojmenný film, který za moc nestál, ale na knihu se těším a rovnou ji beru na dovolenou, abych se do ní bez otálení pustila.

3x Richard Skolek

Richard Skolek, autor například románu Moudré z nebe (recenze) přišel se zajímavým experimentem. Jako první z českých autorů poskytl své tři knihy volně ke stažení. Dle jeho slov chce zjistit, zdali něco takového může v naších podmínkách fungovat a jestli to bude mít nějaký vliv na čtenost a prodejnost jeho knih. Nápad se mi líbí a jsem zvědavá na odezvu. Zmíněné knihy si můžete zcela zdarma a legálně stáhnout na stránkách Městské knihovny Praha zde nebo přímo na autorových stránkách zde.

Statek u Merlina a Plzeň

Tip na výlet pro rodinky s dětmi, které v Praze, co se týče zvířat, zakopnou maximálně tak o psa na vodítku (a o bažanty, kteří nám courají pod okny, nekecám) doporučuju Statek u Merlina nedaleko Berouna. Mají tam všechna možná domácí zvířata, dají se pohladit, krmit, děti se můžou projet na poníkovi a pro ty, které už zvířátka nebaví, je tam fajn hřiště. Na půldenní výlet ideální. Plánovali jsme pak jet do Berouna na oběd, jenže děti v autě usnuly těsně před cílem, tak jsme dojeli až do Plzně :-D. Já tam nikdy nebyla, ale musím uznat, že je to moc pěkné město, navíc zrovna probíhaly historické slavnosti a Mezinárodní folklorní festival, takže o zábavu bylo postaráno. Za navštívení určitě stojí i katedrála sv. Bartoloměje a vyhlídková věž.

Autoškola

Nevídané, neslýchané, po roce jsem s odřenýma ušima dodělala autoškolu a teď se chodím koukat na čerstvý řidičák, nádhera :-). Řeknu vám, že dělat autoškolu v Praze je fakt o nervy (zvlášť když ve vás nedřímou žádné excelentní řidičské schopnosti a s orientací je to taky bída), pěkně jsem si nadávala, že jsem si řidičák neudělala v době, kdy mi bylo sladkých osmnáct a na semafory a tramvaje se jezdilo do Ostravy :-D.  Ale jsem fakt šťastná, že jsem to zvládla, a teď se budu jen modlit, ať moji bezhlavou jízdu všichni zúčastnění přežijí :-D.

Sestřina promoce

Má milovaná sestřička dokončila vysokou školu a já se tak vydala na její krásnou promoci. Studovala v Olomouci, které bylo i mým studentským městem a docela na mě padla nostalgie. Procházet místy, kde jsem zažila nejeden zásadní okamžik svého dosavadního života, kde mě potkaly věci veselé i smutné... Já vím, asi zním, jak stoletá babka, ale stejně... Nemáte to taky tak? :-) Jo a nebyla bych to já, abych cestou nevlezla aspoň do jednoho knihkupectví, v tomto případě do antikvariátu. A dodávám, že celá rodina šla nadšeně se mnou a nemohla jsem je dostat ven :-D.

Jaké zážitky a knihy potkaly v červnu vás? :-)

Bez šance: Boj o život na pozadí morálních dilemat

Autor: Neal Shusterman

Originální název: Unwind

Překladatel: Petr Kotrle

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2016

„Jestli mě rozpojí,“ řekne, „chci, aby moje oči dostal fotograf – takový, který fotí supermodelky. To bych těm očím přál, aby viděly.“

„Moje rty dostane rocková hvězda,“ přidá se Connor.

„Tyhle nohy určitě pojedou na olympiádu.“

„Moje uši pro dirigenta orchestru.“

„Můj žaludek kulinářskému kritikovi.“

„Můj biceps kulturistovi.“

„Svoje dutiny bych teda nikomu nepřál.“

A v okamžiku, kdy letadlo dosedne, se všichni smějí.“

Co je víc? Právo na život nebo právo volby? Kdo o tom rozhoduje? A jak je to s duší? Přežívá jen když je člověk vcelku nebo se může rozložit na jednotlivé části stejně jako lidské tělo? Kdy vlastně duše do člověka vstupuje? A komu přísluší o ní rozhodovat? Bez šance je příběh, který zanechává víc otázek než odpovědí, a po jeho přečtení se s klidným spánkem můžete rozloučit.

Ocitáme se v blíže neurčené budoucnosti, lékařská věda postoupila natolik, že je schopna transplantovat kterýkoli orgán a člověka rozložit a složit z jednotlivých částí. Jako lego. Do třinácti let je lidský život nedotknutelný, potraty se nedějí a každé dítě najde svůj domov. Ovšem mezi třinácti a osmnácti lety mají rodiče či zastupující instituce právo dítě poslat na rozpojení. Ne na smrt, ale na rozložení na částečky. Tělo najednou není celek, ale shluk orgánů, které jsou následně transplantovány potřebným. Právo na život je nedotčeno a právo volby splněno. Že to zní trochu nelidsky? O tom by vám mohli povědět své hlavní hrdinové Connor, Risa a Lev. Každý má jiné rodinné zázemí a přece jsou všichni posláni na rozpojení. Oni se ovšem určenému osudu vzbouří a uprchnou. Podaří se jim přežít do osmnáctých narozenin a zachránit se?

Neal Shusterman je poměrně vypsaným autorem. Na svém kontě už má několikero sérií pro mládež a řadu ocenění, a pokud mohu soudit z jedné přečtené knihy, tak je dostal právem. Pro svůj napínavý příběh si vybral velmi silné téma. Rozebírání práva na život a odpovědnosti o tomto životě rozhodovat je závažné a dotkne se vašeho nejhlubšího svědomí. Autor své vyprávění založil na nastaveném systému a dětech, které se tomuto systému vzbouří a chtějí jej změnit. Nebýt poslán jako ovce na porážku, ale vzít osud do svých rukou a přežít. Získat čas a rozhodnout si o žití či nežití sám, svobodně a se všemi důsledky.

Řešení morálních a etických dilemat je ponecháno zčásti na postavách a zčásti na samotném čtenáři. Otázky jsou kladeny a věřte, že dumání nad správnou odpovědí docela bolí. Musím říct, že být v situaci hlavních hrdinů, nemám zdání, jak bych se zachovala.

Vžít se do osudu hlavních postav je velmi snadné, jsou uvěřitelné a míra zoufalství, kterou prožívají, je přesně tak akorát , aby se čtenářsky dala zvládnout bez duševní újmy. Do poslední chvíle nevíte, jak to s Connorem a ostatními dopadne a jak jejich cesta skončí. Ale jste nesmírně zvědaví a to vás žene dál a dál. Až dovedné zakončení vás zastaví a vy začnete přemýšlet nad tím, jakých hrůz je lidstvo schopno, když je to zaštítěno normami, zákony a systémem. Systémem, který je možná pochybný, ale každý ho stádovitě následuje.

Je na vás jak knihu pojmete, jestli si užijete dobrodružství, útěk, skrývání apod., nebo si z toho vezmete víc, ponoříte se do hloubky a budete s předčasně vyspělými hrdiny řešit, co je vyšší dobro a kdo z nás o tom může rozhodovat. A třeba vás také napadne, jak je možné, že stát a společnost mají nad našim bytím takovou moc.

Bez šance je vynikající příběh, ani ne tak čtivostí a napětím, ale silným lidským tématem, které dokáže odhalit tíži a děsivost rozhodnutí a voleb. Zkombinovat svět, kterého se možná jednou dočkáme, a dobrodružství náctiletých hrdinů se autorovi povedlo dokonale.

Četli jste? Jaký je váš názor na tuhle knihu?

Májové počtení

Květen byl na blogu velmi ospalý měsíc. Částečně za to může krásné počasí (konečně!) a částečně moje dvě děti, které bojkotují veškerý spánek, a na psaní tak nezbývá čas :-).

Co jsem tedy přečetla? Parádní a pozitivně laděnou knihu Tři na cestě od Davida Nichollse (recenze), na prázdninové čtení jako dělaná. Asi tisíc let opožděná za ostatními jsem přečetla Harryho Pottera a Prokleté dítě. Zpočátku jsem byla nadšená z návratu do dobře známého světa, ale ve výsledku jsem zklamaná. Příliš sentimentální, nanicovaté, zkrátka nic bez čeho bych se nedokázala obejít. Za pozornost také stojí psychologický thriller Ví o tobě od Sarah Pinborough (recenze), milostný trojúhelník a jedno děsivé tajemství za druhým, věřte, že se pak těžko usíná.

Taky jsem konečně přečetla Ódinovo dítě od Siri Pettersen. Bylo načase, druhý díl Plíseň je tady, tak můžu vesele pokračovat. Dále se mi do ruky dostal první díl české steampunkové trilogie Pelyněk od Daniela Tučky (recenze) a rozhodně můžu doporučit. Výborné dobrodružství tak trochu ve stylu Julese Vernea, střet technických vymožeností a magie, intriky a mocenské boje, to já můžu. A momentálně čtu Elénium, skvělou epickou fantasy od Davida Eddingse, rytíři bez bázně a hany, ztracený klenot, překrásná královna, zbraně řinčí, kouzla jiskří, paráda :-). Jen je to dost rozsáhlé, takže na jiné knihy nějak nezbývá čas.

Perfektní obálka - autor Tomáš Kučerovský

Svět knihy

Poprvé jsem navštívila Svět knihy. Nemám tedy srovnání s minulými ročníky, ale moje dojmy jsou převážně pozitivní. Tolik knih na jednom místě je prostě dokonalost :-D. Ano, také se mi nelíbil vydýchaný vzduch a horko, ale dalo se to přežít. Naštěstí jsem se udržela a odnesla si jen pár knih pro mou drahou polovičku (pár fantasy paperbacků na čtení do metra) a knihy pro děti. Ale rozhodně mě uchvátila atmosféra a nadšení nakladatelů a knihkupců, kteří s láskou prezentovali nové i starší tituly, množství přednášek na nejrůznější témata a prostě všeobecná pohoda. Každopádně se těším zase za rok.

Výlety

Hezké počasí mě vyhání ven, takže frekvence výletování se postupně zvyšuje a já se snažím trávit venku co nejvíce času (zčásti taky proto, abych unikla tomu bordelu, co se mi doma dělá :-D).

Křivoklát

Krásný hrad a ještě krásnější okolí. Byli jsme i na prohlídce, pak okoukli okolí a zbytek dne trávili v křivoklátském lesoparku, kde se vyřádily děti.

Průhonický park

Moc pěkná procházka, zvlášť teď, když všechno kvete a naprosto omamně voní. Je to nádhera a kdyby nás nevyhnala bouřka, tak tam snad bloudíme doteď.

Naučná stezka Srbsko

Dost bylo courání po parcích a hradech, šlo se na výšlap. Ehm, se dvěma dětmi (a s hromadou nezbytných věcí od svačin až po náhradní oblečení) je to trochu přehnané, ale dali jsem si 11 km okruh (zkuste si jít víc, když jedno dítě nechodí a druhé ujde tak půlku :-D) po přírodní rezervaci Karlštejn, utekli tak z Prahy před vedry, navštívili Svatého Jana pod Skalou, vypili asi hektolitr vody z tamějšího pramene a zakončili to nanukem a pivem v autokempu Srbsko s výhledem na Berounku. Krása. Jo a celou dobu výletu jsme měli vzorně zaparkované auto s dokořán otevřenými dveřmi. Ehm... Nikdo nic neukradl, auto zůstalo, my jsme pěkný paka a obyvatelé Srbska zřejmě echt poctiví :-).

Podél Berounky :-)

A protože je synek zjevně po mamince, chodíme na výlety s knihou :-D.

Svátek

Jo jo, v květnu jsem také oslavila svátek a ani bych se tím nechlubila, ale dostala jsem naprosto roztomilé puntíkaté ponožky, které za chlubení rozhodně stojí :-D. Kdo by mi je záviděl, na Vuch.cz se dají koupit (a kdo nechce fusekle, mají tam nádherné peněženky). A pár dnů po mně slavil synek a tomu jsem dělala naprosto božský raw dort. Ach, ten byl fakt dokonalý (obzvláště chutí, ale kupodivu i vzhledem :-D).

A jaký byl váš květen? :-)