Postel hospoda kostel: Farář, jak ho neznáte

Autoři: Markéta Zahradníková, Zbigniew Czendlik

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2017

„Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat.“

Pod pojmem farář si představím zasmušilého, nudného patrona, posedlého asketickým životem a odtrženého od reálného světa, který bez špetky humoru hlásá křesťanskou víru. Zbigniew Czendlik ovšem ukazuje, jak mnoho může být tato představa vzdálena skutečnosti (kromě té lásky k Bohu), a díky mu za to. Vždycky jsem si myslela, že křesťanská církev je zkostnatělá instituce, která přežívá z dob minulých a současnému modernímu člověku nemá co nabídnout. Pokud by si ovšem církevní představitelé vzali příklad z tohoto obdivuhodného muže, myslím, že by ledacos mohlo být jinak.

Zbigniew Czendlik je římskokatolický kněz polského původu a již řadu let je lanškrounským farářem. Kniha je psána formou rozhovoru. Začneme pohledem na jeho dětství a cestu ke kněžskému povolání a dotkneme se těžkostí, které musel zvládnout a překonat. Lehce pronikneme do jeho vztahu k Bohu a také k celebritám jako je Lucie Bílá. Dozvíme se jeho názor na křesťanství jako takové, dodržování křesťanských hodnot a slibu celibátu. Najdeme zde zkrátka odpovědi na řadu palčivých otázek, které byste římskokatolickému knězi možná rádi položili, ale nemáte k tomu odvahu. Tento úděl na sebe vzala Markéta Zahradníková, která svou zvědavost rozhodně nedrží na uzdě.

Tahle kniha je zajímavým vhledem do života jednoho obyčejného faráře. I když slovo obyčejný možná nebude to pravé, neboť Zbigniew Czendlik svým vystupováním v médiích a na veřejnosti patří spíš k těm neobyčejným :-). Rozhodně má svými myšlenkami lidem co nabídnout, a nemusíme být nutně věřící či křesťané, myslím, že i zapřisáhlí ateisté najdou v jeho slovech inspiraci. Czendlik své názory a myšlenky prokládá vtipy, příběhy, zajímavými podobenstvími, bonmoty a různými životními pravdami, které jsme sice každý slyšeli asi milionkrát, ale málokdo z nás je skutečně žije. Zbigniew neboli „Zibi“, jak mu říkají jeho přátelé, je dává do nových souvislostí a z jiného pohledu ukazuje, že víra a láska nejsou jen prázdné a přechozené pojmy, ale důležité věci, bez kterých by život za moc nestál. To jen my lidé z toho děláme neuvěřitelně komplikovanou vědu.

Lanškrounský farář také odhaluje, jak vnímá sám sebe a jak ho hodnotí ostatní, jak se vypořádává s osamělostí, která je nutnou průvodkyní každého muže, který se vydal cestou tohoto nelehkého povolání. Ukazuje, jak se baví s Bohem a jak je někdy těžké stát si za svým. Zvědavým čtenářům vysvětluje, proč se nebrání hospodám, proč rád vypadá k světu a také kde má církev své kostlivce ve skříní a kde všude vidí prostor pro zlepšení a změnu. Je lidský, upřímný, mluví jednoduše k běžným lidem a nemá potřebu se skrývat do hávu nedotknutelných  kněží.

Zbigniew Czendlik má rozhodně světu a lidem co říci a jeho historky ze života jsou poutavé, poučné a nadmíru zábavné. Kniha se čte lehce, ačkoli se někdy jedná o témata poměrně závažná. Zbigniew nemoralizuje, jen naznačuje, kam by se dle jeho názoru měli lidé ubírat. Najdete zde pobavení, inspiraci a možná vás to přiměje se zamyslet nad svým současným životem, udělat jeden dobrý skutek navíc a pohlížet zcela jinak na soudobou církev a její hodnoty. A to je rozhodně potřeba.

Četli jste tuto knihu? Oslovila vás?