Setkání o Vánocích: Trošku kýčovitý doušek romantiky

Autorka: Abby Clementsová

Originální název: Meet me Under the Mistletoe

Rok vydání: 2014

Nakladatelství: Argo

 „Rachel vstala v půl sedmé, venku ještě vládla tma. S tiše puštěným rádiem dělala perníčkové sněhuláky, kandované ovoce a oříškové věnečky. V době, kdy se rodina probudila, voněla v celém bytě skořice a cukroví.“

Jakmile se podzim přehoupne přes Halloween, beznadějně propadám vánoční atmosféře. A pochopitelně hledám knihy s vánoční tématikou, často bez ohledu na kvalitu a autora. Dejte na obálku soba a jsem lapena :-D. Tuhle knihu jsem si přinesla jednoho dne z knihovny a během popíjení punče ji rovnou přečetla. Na rovinu říkám, že to není nic světoborného, ale chápejte, Vánoce se blíží :-D.

Zdroj: databazeknih.cz

Je listopad, Vánoce klepou na dveře a úspěšná londýnská módní návrhářka Laurie, která je zcela pohlcená svou prací, dostává vlivem několika zásadních chyb dlouhodobé pracovní volno. Najednou se cítí osaměle a neví, co si se svým životem počít. Jako na zavolanou dostane zprávu od své dávné kamarádky Rachel, která se svou rodinou žije na poklidném anglickém venkově a potřebuje na nějaký čas bydlet v Londýně. Tak se bleskurychle domluví a na pár týdnů si bydlení vymění a ponoří se do života té druhé. A tak sledujeme, jak si Laurie poradí s nástrahami maloměsta a jak se Rachel s rodinou popasují s předvánočními lákadly Londýna. Přidejte nějakého toho sympaťáka, vůni cukroví, sněhovou nadílku a máte vánoční romantiku jako vyšitou :-).

Od Abby Clemetsové jsem kdysi četla knihu Vanilkové sedmé nebe. I když příběh byl jiný, ladění bylo dosti podobné, a to velice pozitivní, milé a veselé. Máte pocit, že hlavní postavy žijí v jakémsi světě zmatených štěňátek, protože i když se jim dějí věci, které vnímají jako tragédii, vám se zdá,  že tomu vůbec tak není, že se jedná jen o malou a bezvýznamnou nepříjemnost. Naopak jejich zanícení pro novou životní šanci, pro potkávání se s novými lidmi a užívání si života je až nakažlivé.

Jistě, Vánoce mají patřit radosti a veselení se, takže by nikdo nechtěl číst o depresivních stavech a sebevraždách, ale tohle jiskřivé nadšení, které z knihy čiší, je úsměvné. Ale přiznávám, i když je vám naprosto jasné, že příběh nemá absolutně nic společného s realitou, stejně vás chytne a knížku slupnete jako malinu (či kousek lineckého? :-D). Vyprávění odsýpá, autorka se nezdržuje sáhodlouhými popisy, posun v ději se odehrává víceméně jen v dialozích, postavy jsou všechny veskrze kladné (dobře, nějaká výjimka se najde) a láska má otevřené dveře dokořán. Když se v závěru všechno parádně rozuzlí a dílky skládačky zapadnou přesně tam, kde mají být, zbude ve vás pocit příjemného naladění, víra v báječnou budoucnost a neodbytná touha začít péct perníčky a jít jimi obdarovat sousedy. Nic proti ničemu, ono to funguje bezvadně. Všechno by se nepochybně mohlo odehrát v kteroukoli roční dobu, ale Vánoce mají své kouzlo a polibky za tiše padajících sněhových vloček jsou zkrátka jedinečné.

Chcete-li si odpočinout, nechat starosti za dveřmi a na pár hodin se začíst do sice poněkud prostoduchého, ale přece jen zábavného příběhu, směle do toho. Za pár dní sice zapomenete, že jste něco takového četli, ale za tu chvíli pohody a pozitivního naladění to stojí :-).

Jaké jsou vaše oblíbené vánoční knihy?

Pozitivní týden #23

Pozitivní týdny se pomalu proměňují v měsíce. Ale co už, je to můj blog a když uznám, že týden má délku kalendářního měsíce, budete to holt muset akceptovat :-D. Co mě tedy potěšilo v posledních dnech? Výlety, kavárny a jídlo aneb ještě si to musím užít, než mě nový přírůstek do rodiny zase uvrtá na čas doma :-).

Výlet do Olomouce

Udělala jsem si krásný výlet do mého milovaného studentského města Olomouce. Teď tam studuje moje sestra, tak jsem se regulérně nasáčkovala k ní na byt :-). Bylo nádherné počasí, tak jsme si prošly historické centrum, poseděly v kavárnách Café La Fée (tam pode mnou rupla židle, jsem oficiálně tlustá :-D) a Naše Café (tady doporučuju kromě kávy i úžasný karamelový cheesecake), vyrazily na oběd s rodiči a já nostalgicky zavzpomínala na svá studentská léta. Ach, jaké to bylo bezstarostné období :-).

Takhle bych chtěla trávit každé sobotní dopoledne :-)

Posezení v La Bohème Café

Na oplátku jsem sestru pozvala do Prahy, kde jsme si užily krásné dopoledne ve vinohradské kavárně La Bohème Café, což je de facto i takový showroom stejnojmenné pražírny a dodavatele skvělých čajů Harney & Sons. Prostředí je velmi příjemné, nabídka rozmanitá, jen jsem si neuváženě dala Matcha Latté a řeknu vám, že to nebyla dobrá volba :-D. Chuť jsem si spravila čokoládovo-oříškovou tartaletkou, kterou naopak vřele doporučuji :-).

Rozlučka s...

Popravdě nevím, jak to nazvat. V podstatě šlo o něco, co by v Americe zřejmě nazvali baby shower, ale jak se tomu říká u nás, to nemám zdání. Oslava narození dítěte? Rozlučka s dosavadním životem? :-D Každopádně mě a ještě jednu moji stejně těhotnou souputnici kamarádky pozvaly na skvělou večeři do indické restaurace a při té příležitosti jsem dostala obří a roztomilý plenkový dort. Nikdy bych neřekla, že z něčeho takového budu nadšená, ale hormony dělají své a já si celý večer opravdu užila :-).

Knižní Vánoce

Končí mé ódy na krásy podzimu a začínám se těšit na Vánoce. Letos mám opravdovou radost z toho, že jsme se se všemi blízkými domluvili, že nebudeme kupovat žádné veledary, ale navzájem si pod stromeček nadělíme knihy. Což považuju za báječný nápad, neboť knížky potěší vždy a já se nemusím stresovat vymýšlením dárků, zoufalým běháním po naplněných obchoďácích a ještě se nervovat, zdali jsem se dotyčnému trefila do vkusu. Stejně tak nehrozí, že bych po Vánocích zůstala s hromadou nevhodných či zbytečných věcí, ale naopak se zavřu a celý leden budu jenom číst :-D.

Vánoční dm blbůstky

Ačkoli každoroční vánoční výzdoba už v říjnu mi pije krev, tak dmku to promíjím. A to ze zcela prostého důvodu, na jejich vánoční limitky kosmetiky Alverde se fakt těším :-). Tak už mám doma sadu tělových másel a ještě k tomu balíček zimní edice sprcháče s tělovým krémem. Sice Alverde nepovažuju za bůhvíjakou kvalitu, ale tohle si nedokážu odpustit :-D. Když už jsem byla v té vánoční náladě přihodila jsem do košíku vánoční punč, který se u nás doma dlouho neohřál a musím říct, že je fakt výborný (jasně, na klasický punč s vínem to prostě nemá, ale v momentě, kdy je vám alkohol zapovězen, je to velmi dobrá alternativa a bez práce). Přiznávám, že druhý den jsem tam šla zas a pro víc krabic :-D. Do našeho bytu se zkrátka pomalu, ale jistě vkrádá vánoční atmosféra a já jdu hledat recepty na cukroví a stahovat koledy. Ne, nejsem cvok, jen mám Vánoce fakt ráda a těším se na ně :-D.

         

Vánoční závislák :-D        

         

Jak si tohle období užíváte vy? :-)

Mlhy Avalonu: Artušovská legenda pro náročné

Autorka: Marion Zimmer Bradley

Originální název: The Mists of Avalon

Rok vydání originálu: 1984

Nakladatelství: Knižní klub

Rok českého vydání: 2001

 „Ne,“odpověděla Morgaine tak, že ji bylo sotva slyšet. „Zůstanu pannou, dokud si to Bohyně bude přát; s největší pravděpodobností si mě nechá, abych byla oddána při Velkém sňatku. Viviane mi zatím neprozradila svůj úmysl ani přání Bohyně.“

Už v době, kdy jsem byla malá a babička mi četla pohádky, mě fascinovaly příběhy plné chrabrých králů, udatných rytířů, kouzelných předmětů, překrásných princezen a zlých čarodějnic. Není tedy divu, že celý svůj život tíhnu k fantasy příběhům. Král Artuš je legenda sama pro sebe. Je neuvěřitelné, kolik spisovatelů se nechalo mýty o tomto slavném panovníku a jeho blízkých inspirovat. O filmařích ani nemluvě (ach, jak jsem v mládí milovala film První rytíř s Richardem Gerem). Vždyť ani můj oblíbený spisovatel Andrzej Sapkowski nebyl jeho kouzla ušetřen.

Zdroj: debbie-fantasy.blog.cz

Myslím, že hlavní kostru příběhu všichni velmi dobře znají, tudíž by nějaké převyprávění děje bylo jen nošením dříví do lesa, resp. meče na Camelot :-). Ujišťuji vás, že v knize najdete vše, co od této legendy čekáte. Kromě Artuše a rytířů Kulatého stolu také jeho krásnou ženu Gwenhwyfar, statečného Lancelota, Jezerní paní Viviane, Merlina, Artušovu nevlastní sestru Morgaine, proslulý meč Excalibur, hledání Svatého grálu a pochopitelně také kouzelný ostrov Avalon. Autorka tohle téma vytěžila a rozebrala až na dřeň.

Do příběhu vstupujeme před narozením Artuše, ještě za vlády jeho otce Uthera Pendragona. Postupně se dozvídáme okolnosti Artušova narození a jeho nástupu na trůn. Británii totiž sužují nájezdy divokých Sasů a je třeba krále, který zemi sjednotí a nastolí znovu mír. Tím vyvoleným je právě Artuš, který díky Velkému sňatku získá přízeň Avalonu a meč Excalibur. Avalon je posvátná země, kde svaté kněžky slouží Matce Bohyni a jejím rozmarům. Muži se naopak stávají druidy. Ovšem uctívání Bohyně není jediné náboženství, v zemi se postupně rozmáhá raná křesťanská víra a střet pohanství a křesťanství je jedním z ústředních motivů knihy.

Příběh je vyprávěn z pohledu žen, hlavními hrdinkami jsou především Artušova nevlastní sestra Morgaine a královna Gwenhwyfar. Morgaine je vychovávána jako avalonská kněžka sloužící Bohyni, smělá, cílevědomá, pevná ve své víře a službě Bohyni, ale zároveň rozhodná a nezávislá žena. Naproti tomu je Gwenhwyfar zobrazena jako nevinná dívka vychovávána v klášteře, která je provdána za krále. Její víra v Boha ji ovšem naprosto pohltí, až se z ní stává fanatická žena, která má ovšem nemalý vliv na Artuše a jeho rozhodování. Její láska k Lancelotovi a neschopnost porodit dědice taktéž utváří její charakter. Ano, ženy jsou prostě ústředními postavami, ale rozhodně to z knihy nedělá ryze feministickou četbu.

Postavy vůbec nejsou povrchní, naopak jsou důkladně psychologicky rozebrány. Jejich motivy jsou někdy čestné, někdy méně, ale nedá se říct, že by některá osoba byla vyložené záporná či naopak kladná. Nic není černobílé, to, co se původně může zdát jako rozhodnutí ve jménu vyššího dobra, záhy končí katastrofou. Intriky a snaha ovlivnit chod věcí se ne vždy zadaří a když máte v rukou osud celé země, jako v případě krále či Paní z Avalonu, jsou důsledky často dalekosáhlé.

Neméně zajímavý je střet tradičního pohanského uctívání Matky Bohyně, která svou plodností dává život celé zemi a úrodě, a křesťanského Boha, který spolu s kláštery, mnichy, hříchy a odříkáním tvoří naprostý opak Bohyně. Stejně tak se liší i pohled na ženu jako takovou. V matriarchálním kultu Bohyně je žena opěvovaná nositelka nového života, kdežto křesťanství ji vidí jako symbol prvotního hříchu, která by se měla kát a odčinit svoji vinu. A v zemi bohužel není prostor pro soužití obou.

Velmi zdařilá je i výpravnost prostředí. Ať už se jedná o rytířský hrad Camelot, kde při popisu královského hodokvasu, rytířských turnajů či intrikujících dvorních dam máte pocit, že jste se přesunuli o několik století zpět do historie či naopak o popis kouzelného ostrova Avalonu, kde vládnou ženy a páry se milují za svitu beltanských ohňů. Jedná se o žánr fantasy, takže je vyprávění pochopitelně protkáno kouzly a magií, což skvěle doplňuje atmosféru tohoto legendárního příběhu.

Je to skvělá kniha. Ačkoli mi trvalo předlouho než jsem ji přečetla (800 stran prostě dá člověku zabrat :-)), rozhodně ji můžu doporučit všem milovníkům fantasy a všem romantickým duším ztraceným kdesi ve středověku. Dokázala bych o ní vyprávět hodiny a hodiny, neboť příběh krále Artuše mě prostě fascinuje, a protože vás nechci více nudit příliš dlouhým textem, tak mi nezbývá než říci, ať si knihu v klidu sami přečtete. Nebudete litovat.

Četli jste nějakou knihu inspirovanou legendou o králi Artuši? 

Navždy Provence: Povídky z místa, kde se zastavil čas

Autor: Peter Mayle

Originální název: Toujours Provence

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2013

„Ten výrazný vinařský slovník na mne učinil téměř stejně velký dojem jako vína sama – robustní, živočišné, svalnaté, dobře stavěné, masité, smyslné, divoké – sklepmistr se ani jedinkrát neopakoval. Zajímalo mě, jestli už se tak narodil, s touhle schopností básníka, nebo jestli denně před spaním opakoval slovíčka.“

Chcete vědět, jak najít ty nejlepší lanýže? Jak si správně vychutnat pastis? Chcete slyšet zpívající ropuchy? Zajímá vás, jak to vypadá na francouzské přehlídce psů? A jaký je typický provensálský jídelníček? Nuže, nalijte si skleničku toho nejlepšího vína, které doma najdete a pojďte se začíst do příjemně odpočinkové knížky, ze které dýchá pohoda, klid a hlavně nadšení z jídla a ze života.

Zdroj: kosmas.cz

Tato kniha volně navazuje na první díl Rok v Provence (recenze zde). Autor opět nahlíží do zvláštností a svéráznosti malebného jihofrancouzského venkova a zvídavému čtenáři předkládá jím zaznamenané střípky a kuriozity z pobytu v Provence, které popisuje ve formě krátkých povídek. Jak už je u Petera Mayleho obvyklé, tak nenechá spát ani vaše chuťové buňky a servíruje jim ty nejlepší laskominy a nápoje, které na provensálském stole můžete najít. Někdy mi to přijde až kruté, když si po kapitole, kdy autor s nadšením popisuje pětichodový neodolatelný oběd s lákavými deserty a mnoha vybranými víny, jdu připravit zeleninový kuskus :-D.

Z knihy dýchá poklid, harmonie a také jistá shovívavost k rušnému životu běžného smrtelníka, neboť v Provence se prostě nespěchá, na vše je dost času a kdyby se vás někdo snažil popohnat, je to považováno za tu největší nevychovanost. Pokud bych knížku měla srovnat s předchozím dílem, musím uznat, že Rok v Provence mě asi bavil více, neboť některé situace už jsou mi tak trochu známé. Ale i tak obdivuji, jak autor dokáže vyprávět o relativně všedních věcech s jemným vtipem a laskavou nadsázkou. Některé povídky sice trochu postrádají pointu, ale rozhodně to vyváží mírný úsměv, který vám po dočtení každé kapitoly zůstane na tváři.

Každopádně mi provensálský styl života učaroval a těším se až se tam jednou vypravím. Běda, jestli zjistím, že si to autor všechno vymyslel :-D.

Četli jste něco od Petera Mayleho? Lákají vás knihy s francouzskou tématikou?

Pozitivní týden #23

Podzim je definitivně tady. Ačkoli počasí momentálně na náladě nikomu moc nepřidává, snažím se brát to zvesela :-). A co mě tedy veselého potkalo?

Naprosté volno

Poslední dny byly poněkud hektické a svým způsobem stresující. Autoškola, pohřeb, zubařský kongres, návštěvy doktora a tak podobně. V důsledku toho jsem měla pocit, že mi trochu docházejí síly a že jsem zkrátka vyšťavená. Můj milý už se nemohl dívat, jak se láduju čokoládou, abych doplnila alespoň trochu energie a zareagoval na to tak, že sbalil prcka a vyrazili spolu na pár dní k babičce na Moravu. A přede mnou se najednou otevřelo pár dní naprostého volna (já vím, minule jsem tady podobně juchala nad volným odpolednem, tohle je holt o level výš). Za což jsem mu nesmírně vděčná a opravdu si toho vážím. Měla jsem pocit, že je mi zase deset a mám prázdniny :-D. A jak jsem takové volno využila? Četla jsem si (jak jinak, že), odpočívala, spala, nacpávala se dobrotami (od poslední těhotenské poradny jsem nepřibrala ani deko, tak je třeba to dohnat a navíc mi u toho nikdo nevisel na noze a nekřičel, že chce taky :-D). Zkrátka a dobře, byla to naprostá oáza klidu a pohody.

Lomy Velká a Malá Amerika

Ještě před týdnem jsem si užívala nádherné babí léto. Ovšem nadšení z krásného počasí by bylo k ničemu, kdybychom to neoslavili nějakým výletem. A protože si to vyloženě žádalo pobyt v přírodě, vydali jsme se protentokrát prozkoumat vápencové lomy Velkou a Malou Ameriku nedaleko Prahy. Procházka to byla příjemná s krásným a malebným výhledem.

         

No není to krása :-)        

  

Kokosky

Znáte Biopekárnu Zemanku? A znáte jejich Čoko-kokosky? Jestli ne, tak nevíte o co přicházíte, protože jsou fakt výborné. Za poslední dva týdny jsem si je třikrát koupila a pokaždé dřív než jsem je stačila sníst, jsem našla prázdný obal v koši. Fakt. Ani jedna kokoska nezůstala. Můj milý se sice tvářil, že vůbec nemá tušení o čem je řeč, ale vzhledem k tomu, že náš potomek ještě nedosáhne do poličky a neumí si otevřít balíček sušenek (doufám teda :-D), tak byl uznán vinným. Aby to odčinil, tak jednou z nákupu přinesl rovnou čtyři balení těchto kokosových dobrot a že prý jsou jen pro mě. Což považuju za moc hezké gesto :-). Pro jistotu jsem jedno balení spořádala rovnou a jedno schovala do tajné skrýše, neboť další prázdné obaly by mé natěšené chuťové buňky asi nerozdýchaly :-D.

„Vy jste opravdu krásně štíhlá...“

Tak tohle na mě vybalila paní ve frontě na záchod ve vlaku do Prahy :-D. Jasně, občas mi tohle někdo řekl (málokdy tedy cizí člověk), ale slyšet to v osmém měsíci těhotenství mi přišlo opravdu vtipné. Nicméně potěšilo, ne že ne, zvlášť když mám pocit, že už vypadám jako slonice křížená s velrybou :-).

Svíčky

Jak se na podzim začnou stíny prodlužovat a večer se stmívá čím dál tím dříve, je načase vydolovat loňské zásoby svíček. Ovšem ať jsem letos hledala, jak jsem chtěla, zjistila jsem, že nám z loňska zjevně žádné nezbyly. Tak jsem provedla nájezd na Ikeu (pod záminkou, že nutně potřebujeme nový pár skleniček) a dotáhla domů několik kilo (doslova) svíček – velkých i čajových, vonných i bez vůně. A když už je venku teď tak ošklivo, tak aspoň u nás doma je díky mihotavým světýlkům útulno :-).

Jak vy si užíváte podzimu? :-)

Nepřátelé a milenci: Osudová vášeň ve světě korporátních financí

Autorka: Simona Ahrnstedtová

Originální název: En enda natt

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2016

„David jí dlouhými tahy přejížděl podél páteře. Přitáhl si její oblé půlky k sobě a s rozkoší vnímal její blízkost. Přitiskl se k ní a hrál si s jejím zadečkem.“

Nenávidí se, ale od prvního okamžiku jsou spalováni neuvěřitelnou touhou. Přidejme neomezené bohatství, intriky, dávné křivdy, pomstu a jste definitivně lapeni.

Zdroj: metafora.cz

Oba úspěšně budují kariéru v témže bestiálním světě bank a akcií. Ale zatímco Natalia De la Grip pochází ze vznešené a bohaté švédské rodiny, kde peníze, původ a moc jsou to nejdůležitější, co člověk může mít, David Hammer vyrostl ve skromných poměrech. Ovšem vlastní dravostí, pílí a nekompromisním jednáním se vyšvihl na vrchol. K rozené aristokracii ale chová nezměrnou nenávist, která ho dovedla k tomu, že se momentálně snaží zlikvidovat ekonomicky velmi lukrativní podnik, který vlastní rodina De la Gripů. Přesto se ti dva setkají a vášnivá láska na sebe nenechá dlouho čekat. Postupně na povrch vyplouvají dávné křivdy, objevují se nečekaní příbuzní a už tak komplikovaný vztah Natalie a Davida se stále více zamotává.

Pokud máte pocit, že to zní jako děj nějaké telenovely, nejste daleko od pravdy. Autorka před čtenáře staví jedno klišé za druhým, zvraty jsou sice mírně překvapivé, ale zároveň na hranici uvěřitelnosti. Dialogy jsou vesměs banální, stejně tak rozjímání hlavních hrdinů nad svými pocity. Pochopitelně se nevyhneme ani sexuálním scénám, ale Padesát odstínů šedi nečekejte, vše je popsáno vkusně a dokonale to dokresluje atmosféru touhy mezi ústřední dvojicí. Ačkoli jste si naprosto vědomi toho, že tyhle situace jsou jak vystřižené z červené knihovny a že vám to autorka bezostyšně servíruje bez jakýchkoli skrupulí, stejně vám to nedá a čtete dychtivě dál. Protože hlavně čtivost a odsýpání děje je to, co vám zabrání knihu odložit.

Co tuto romanci odlišuje od jiných sladkobolných příběhů, je prostředí tvrdého a nekompromisního finančního světa, kde není prostor pro slabé jedince a která je doménou hlavně mužů. Ženy zde stále ještě nedosáhly rovnoprávnosti a očekává se od nich, že se provdají a budou střežit teplo rodinného krbu. Připomíná vám to středověk? Inu, švédská aristokracie nemá pro moderní dobu pochopení. O to příjemnější je, že Natalia není žádná nevinná princeznička, která by čekala až si pro ni přijede princ na bílém koni. Naopak, je to moderní žena, která ví, co chce a jde si cílevědomě za tím. Čtenářskou atraktivnost kulis doplňují i velkolepé párty, nákladné šaty či luxusní sídla, které jsou v tomto elitním světě nezbytnou součástí přežití.

Nebudeme si nic nalhávat, je to pohádka jak vyšitá, ale musím uznat, že se to čte setsakra dobře.

Za možnost si knihu přečíst děkuji knihkupectví Neoluxor, kde je možné knihu zakoupit (nebo na jejich e-shopu zde).

Máte rádi takové slaďárny? Nebo jste stejně jako já vůči tomu to žánru mírně předpojatí (a pak takovou knihu slupnete jako malinu)?

Návštěva knihovny - tentokrát ve verších :-)

Jedno líné odpoledne, předávkování čokoládou a dočasné pominutí smyslů, víc k tomu asi říci netřeba. Jen vás prosím, můj „jambický pentametr“ berte s nadsázkou :-).

Plnými regály nadšeně bloudím,

radostné výkřiky ze sebe loudím.

Copak si půjčím? Knihu či čtyři?

Takové myšlenky mozkem mi víří.

Nový John Green na mě tu juká,

sama mi k němu vystřelí ruka,

a Petera Mayleho mé oko vidí,

ten už se z police mou vinou klidí.

A tady Hemingway! Cílem je odejít,

ovšem mé nohy ho nechtějí obejít,

vždyť je to klasik, úcta mu náleží,

o knihu víc, co na tom záleží.

Lákavý Pratchett na mne zas mává,

nálož knih v náruči snad sto kilo dává.

Svazky a svazky v cestě mi stojí

cesty té domů se záda má bojí.

Pomalým krokem šinu se k pultu,

s láskou se oddávám knižnímu kultu.

Paní se diví, jak že to odvleču,

zpotím se nemálo, však triko převleču.

Radost mám velikou a úsměv na tváři,

ovšem má rodina se nadšeně netváří,

to zase nebude týden co jíst,

máma si zaleze a bude číst.

Aspoň se nenudím, když dlouhá je chvíle,

říkám všem důrazně, zato však mile.

:-D

Zdroj: smurfs.wikia.com

Taky vás někdy přemůže básnické střevo? :-D