Jedno líné odpoledne, předávkování čokoládou a dočasné
pominutí smyslů, víc k tomu asi říci netřeba. Jen vás prosím, můj „jambický
pentametr“ berte s nadsázkou :-).
Plnými
regály nadšeně bloudím,
radostné
výkřiky ze sebe loudím.
Copak
si půjčím? Knihu či čtyři?
Takové
myšlenky mozkem mi víří.
Nový
John Green na mě tu juká,
sama
mi k němu vystřelí ruka,
a
Petera Mayleho mé oko vidí,
ten
už se z police mou vinou klidí.
A
tady Hemingway! Cílem je odejít,
ovšem
mé nohy ho nechtějí obejít,
vždyť
je to klasik, úcta mu náleží,
o
knihu víc, co na tom záleží.
Lákavý
Pratchett na mne zas mává,
nálož
knih v náruči snad sto kilo dává.
Svazky
a svazky v cestě mi stojí
cesty té domů se záda má bojí.
Pomalým
krokem šinu se k pultu,
s láskou
se oddávám knižnímu kultu.
Paní
se diví, jak že to odvleču,
zpotím
se nemálo, však triko převleču.
Radost
mám velikou a úsměv na tváři,
ovšem
má rodina se nadšeně netváří,
to
zase nebude týden co jíst,
máma
si zaleze a bude číst.
Aspoň
se nenudím, když dlouhá je chvíle,
říkám
všem důrazně, zato však mile.
:-D
![]() |
Zdroj: smurfs.wikia.com |
Taky vás někdy
přemůže básnické střevo? :-D
Skvělá knižní básnička, moc jsem se pobavila, tleskám! Víc takových:) Mě nedávno políbila múza, když jsem byla s kámoškou na kafi a první verš byl: Po náměstí v Londýně Sherlock kráčí ovíněn, zbytek už dohromady teď nedám :)
OdpovědětVymazatDěkuju :-) Začátek zní skvěle, rozhodně by mě zajímalo pokračování! :-)
Vymazat