Škola Malého stromu: Pocta soužití s přírodou a čerokíjským indiánům

Autor: Forrest Carter

Originální název: The Education of Little Tree

Nakladatelství: Kalich

Rok vydání: 2012

„Samozřejmě, řekla, pochopení a láska jsou jedno a totéž, jenže lidi na to často jdou z falešného konce, snaží se předstírat, že milují věci, i když je nepochopili. To prostě nejde.“

Tuto knihu dostal přítel od mých rodičů k Vánocům, a řeknu vám, že ti nedávají ledajaké knihy. Volí většinou něco, co člověka donutí se zamyslet (já se se svým dárkem v podobě knihy Kámen Mudrců od Ankera Larsena vypořádávám ještě teď :-)). A nejinak tomu bylo tentokrát. Už jen pro ten pocit souznění s přírodou, vesmírem a svou duší byste si Školu Malého stromu měli přečíst.

Zdroj: kosmas.cz

Malý strom je pětiletý indiánský chlapec. Poté, co osiřel, se ho ujímají babička (čistokrevná indiánka) s dědečkem (míšenec se skotskými předky) a zároveň se pochopitelně podílí na jeho výchově. Žijí ve srubu v horách, v těsném kontaktu s přírodou. Vnímat přírodní zákonitosti učí i svého malého svěřence, který všechno nasává všemi smysly s dětskou odzbrojující otevřeností. A nejde jen o poznání přírodních krás, ale i o život v harmonii se svou duševní a tělesnou myslí.

Kniha vzdává hold nejen v té době stále více vykořisťovaným a rasisticky utlačovaným čerokíjským indiánům, ale hlavně matce přírodě, zemi a člověku v jeho nejryzejší podobě. Protože když smyjeme veškerý nános soudobého pokrytectví, sobectví a materialismu, najdeme čistou duši, která dokáže žít ve spojení se vším živým. Indiáni netouží po majetku a po devastování přírody za cenu zisku. Naopak vezmou si z ní jen to, co nutně potřebují k přežití a více nechávají pro nezbytný koloběh života, a tak je krása a divokost krajiny zachována.

Autor skvěle popisuje přírodní úkazy, horské prostředí, lesy, a věřte, že při čtení budete mít neodolatelnou chuť se rozběhnou po horském hřebeni vstříc větru, zapadajícímu slunci a svobodě. Protože především svoboda, hrdost a touha zůstat sám sebou je to, co indiány drží při životě a brání jim pokleknout před utlačovateli. 

Kniha obsahuje řadu nádherných myšlenek a ač se na první pohled zdají být spíše naivní, není tomu tak. Skrývají neskonalou moudrost, lásku, pochopení, propojení s přírodou a životem. Lidská pouť světem totiž není jen o hrabivosti a úspěchu, ale spíše o pokoře a soužití se svým vnitřním já.

Kolo života není ovšem stabilní, vše se vyvíjí, zrod a smrt se netýkají jen zvířat nebo rostlin, ale pochopitelně i člověka. Jeho se vlastně dotýká nejvíce, neboť takové zvíře na rozdíl od lidí chápe smrt jako něco nevyhnutelného a naprosto přirozeného. Stejně tak to vnímají i Čerokíjové, jejichž duchovní mysl není uzavřena, a věci které chápou a znají mezi nebem a zemím, musí na omezeného a racionálního člověka působit až téměř zázračně.

Prarodiče Malého stromu nejsou žádní univerzitně a společensky vzdělaní lidé, což se ostatně podařilo vetknout i do jazyka, kterým mluví (rozhodně se nejedná o spisovnou češtinu), ale znalosti, které předávají svému vnukovi jsou naprosto jiného rázu. Znalost hor, poznání kouzla divočiny a hlavně pochopení sama sebe.

Řada lidí tuto knihu odsuzuje hlavně pro minulost a činy autora, které se tak nějak neslučují s tím, co dokázal napsat (zvídavý čtenář nechť si najde na Wikipedii). Já si to přečetla až po dočtení knihy, tudíž to můj pohled neovlivnilo, a popravdě totéž doporučuji i ostatním. Ale i přesto je to nádherný a lidský příběh, který by si měli přečíst všichni, bez výjimky.  Myslím, že vás dokáže obohatit a třeba i někomu otevřít oči tak, že se začne se na svět dívat trochu z jiné perspektivy. 

Četli jste tuto knihu? Oslovila vás?