Nástrahy zubařského křesla: Poirotovy malé šedé buňky opět dostávají zabrat

Autorka: Agatha Christie

Originální název: One, Two, Buckle My Shoe

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2010

„Nesympatický a nebezpečný mládenec, pomyslel si, a nedá se vyloučit, že by mohl být klidně vrahem.“

Myslím, že Agatha Christie je známa snad všem čtenářům. Musím přiznat, že patří mezi mé oblíbené autory, neboť její detektivní příběhy jsou doslova geniální. Za svůj život jsem přečetla nespočet jejích knih (výhodou krátkodobé paměti je, že za pár let zapomenu, kdo byl vrah a můžu číst znovu :-D) a jak Hercule Poirot, tak slečna Marplová jsou postavy, jejichž příběhy si opravdu užívám. A to nejen v knihách, jen málo dílů televizních seriálů na motivy jejích knížek zůstalo nezhlédnuto :-).

Zdroj: bux.cz

Hercule Poirot se stejně jako většina smrtelníků musí čas od času dostavit k zubaři. Jedno dopoledne tedy navštíví svého lékaře Dr. Morleyho. A hned téhož dne se dozví, že zubař byl chvíli poté zavražděn. Motiv je neznámý, pachatelem může být kdokoli z doktorových dopoledních pacientů. K tomu se přidá další vražda, záhadné zmizení a slavný detektiv je ochuzen o řádný spánek, dokud vraha neusvědčí.

Kdo by neznal Hercula Poirota. Nabubřelého Belgičana s úctyhodným knírkem, vybraným chování a hlavně brilantním mozkem schopným vyřešit i ty nejzapeklitější zločiny a záhady. Nejinak je tomu i tady. Hercule pátrá, vyptává se, sleduje stopy i náznaky, domýšlí si, rekonstruuje a v závěru přichází s bravurním odhalením. Co jiného bychom také od těch malých šedých buněk čekali, že :-).

Zápletka, jak už to u knih Agathy Christie bývá, je vystavěna na řadě podezřelých, z níž každý má s vraždou více či méně co do činění. Všichni ukrývají nějaké tajemství či kostlivce ve skříni a nezáleží, jestli přímo souvisí se zločinem či nikoli, neodbytný detektiv je odhalí. Ať si tipuju vraha kohokoli z podezřelých, stejně se nikdy netrefím a pokaždé jsem na konci překvapena rozuzlením. Jak to autorka dokázala napsat, nechápu, ale prostě to tak je. Tím je zaručeno stoupající napětí a mozek pracuje na plné obrátky, aby dokázal sledovat detektivovu jasnou a logickou dedukci. I přesto jsem většinou od půlky knihy naprosto ztracená :-D. A v závěru překvapena. Tato nepředvídatelnost se mi ovšem líbí.

Navíc všudypřítomná staroanglická atmosféra a typicky odměření Angličané tomu dodávají tu správnou auru tajemna a záhady. Nejde o žádný krvavý kriminální příběh plný horečné akce, ale o čistokrevnou detektivku, kde konfrontace probíhá v břitkých rozhovorech a dialozích a kde každé slovo může být důkazem či stopou.

 Kniha se čte opravdu dobře, skvělá zápletka, výborně napsané postavy a nečekané rozuzlení z ní dělá opravdový poklad. Inu, Agatha Christie je právem nazývána „královnou detektivek“.

Máte rádi příběhy Hercula Poirota?