pátek 8. července 2016

Kohopak si letos nadělíme pod stromeček? :-)

Ještě na vysoké škole jsem coby rozlítaná studentka tvrdila, že první dítě budu mít ve 28, nejdřív. Vlastně asi spíše později. Nikdy by mě nenapadlo, že v tomhle věku už budu mít děti dvě :-). Ale život je nepředvídatelný, plány vždycky nevycházejí tak, jak si člověk maluje, a jak to tak vypadá, na mateřské (resp.  rodičovské) dovolené ještě nějakou chvíli pobudu :-).

Jo jo, chápete správně, na Vánoce nás bude zas o jednoho více. Řada lidí se mě ptala, jestli jsme to takhle po sobě plánovali. Inu, ani ne no :-D. Ale po prozvraceném prvním trimestru (fakt závidím těm, které nemají tušení, co jsou těhotenské nevolnosti) jsem si všechno srovnala a došlo mi, že takhle je to vlastně ideální. Někdy je prostě lepší neplánovat a nechat věci ať samy plynou (pochopitelně to neplatí ve všech případech).

        
Zdroj: goodtoknow.co.uk        

A zhruba tohle se mi při spatření dvou čárek na těhotenském testu honilo hlavou (a to, že to nemá hlavu ani patu neřešte, holt hormony :-D):

Panebože, dvě malé děti, zvládnu to vůbec? Někdy mám pocit, že i jeden raubíř je víc než dost. Teď si říkám, že nějak se to zvládne, ale trochu se obávám, že i z té trochy volného času, co mám sama pro sebe, nezbude už vůbec nic :-).
Zvládne to moje tělo vůbec? Přece jenom je to teprve rok, co jsem porodila a kojení člověka taky řádně vyčerpá…
Bude má mateřské srdce na tolik velké, aby pojalo lásku ke dvěma dětem stejnou měrou? Já vím, že jo, ale nějak si to momentálně neumím představit.
Alkohol! Nejsem žádná alkoholička, ale viděla jsem se v létě sedící na zahrádce a popíjejíci mé oblíbené mojito a zase to skončí nealkem, chjo... :-D
Zase nebudu hubená do plavek! :-D Předloňské léto jsem celé prozvracela, loňské jsem ještě nestihla shodit poporodní kila a letošní už budu evidentně mít zase nějaké ty předporodní :-D.
Žádné cestování! To mně docela chybí, těšila jsem se, že až mrně trochu povyroste, zase budu moci vyrazit na cesty, ať už sama nebo s ním, ale evidentě si opět chvíli počkám.
Práce. Ne že by se mi až tak chtělo vracet se do práce, ale docela se bojím, že všechny své odborné znalosti zapomenu a naprosto ztratím přehled.
Nezblbnu úplně, když budu tak dlouho doma? Přece jen, být doma s malými dětmi neobnáší žádné hlubokomyslné debaty.
Co bude s blogem? Budu mít vůbec nějaký čas na čtení? Pevně doufám, že jo, dokázala jsem si čas najít i v nejstresovějším státnicovém období, tak snad ani druhé dítko nebude důvodem, abych čtení zanechala.
Zase budu muset absolvovat nespočet vyšetření, odběrů krve a podobných věcí, které fakt nejsou mou oblíbenou kratochvílí (kdybyste jen tušili jako averzi mám k jakémukoli zdravotnickému zařízení), ale na druhou stranu chápu, že jsou potřeba.
Bude to kluk nebo holka? Já vím, není to zas tak důležité, hlavní je aby bylo miminko v pořádku a zdravé. Ale stejně jsem zvědavá :-).
Výběr jména. Jejejej, kdybyste jen tušili, kolik práce nám dalo vybrat jméno našemu prckovi. Uvažovala jsem, že si pohlaví nenecháme říct a bude to překvápko při porodu, ale představa, že bychom tím pádem museli vymyslet jména pro každou variantu mě děsí :-).

        
Zdroj:popsugar.com        

Aby to neznělo tak negativně, pochopitelně mi myslí prolétlo i pár pozitivních věcí:

Aspoň nemusím nic extra kupovat a shánět, oprášíme věci po synkovi a bude :-).
Je to krásné nosit v sobě nový život a přemýšlet, jaké to bude až bude mít nynější dítko sourozence :-).
Navíc řada párů by si miminko přála, a přesto se ženě nedaří otěhotnět, což vede k frustraci a depresím. Já tohle naštěstí ani u jednoho řešit nemusela, takže za to jsem nesmírně vděčná.
Teď si jen přeju, aby byl drobek zdravý a v pořádku, aby se všechno obešlo bez komplikací a já se mohla těšit z nového života :-). Vím, ještě není vyhráno a ledacos se může zvrtnout, ale to se snažím si nepřipouštět a řeknu vám, že po počátečním šoku se faaaakt těším :-).

Taky někdy máte pocit, že se váš život plánuje sám nezávisle na vás? :-D

4 komentáře:

  1. Netradiční článek na knižním blogu, ale velmi se mi líbí, s myšlenkou souhlasím, taky mám někdy pocit, že si prostě ten život dělá co chce a snad ani nemá cenu nic plánovat, protože se to stejně pak děje úplně jinak :D...Každopádně, gratuluji k přírůstku, hodně zdraví všem! Jinak super článek a obrázky! :).
    Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, není to úplně obvyklý článek, ale co si budeme povídat, život není jen o knihách a čtení :-) Neboj, další bude zase o knize :-D
      A děkuju :-)
      PS: Obrázky jsou stažené z internetu, za ně si žádné zásluhy nepřisuzuji, i když je fakt, že to klikání je určitá námaha :-D

      Vymazat
  2. Moc gratuluji! Ani nevíš, jak tě chápu :) Podobné myšlenky mě také před zhruba rokem a půl napadaly, když jsem zjistila, že budou kluci od sebe ani ne 2 roky. Zvládneš to, nic jiného ti nezbyde. A pokud pomůže okolí, tak se dá stihnout i spousta dalších věcí - třeba blog :). Tak držím palce, ať je hlavně vše v pořádku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Taky si říkám, že to nějak zvládli všichni s podobnou situací, tak není důvod, proč ne já... Ale i přesto se občas nemůžu ubránit mírné panice :-D

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi velikou radost :-)