Oceán na konci uličky: Příjemně snivá gaimanovská jednohubka

Autor: Neil Gaiman

Originální název: The Ocean At The End Of The Lane

Nakladatelství: Polaris

Rok vydání: 2013

„To všechno se mi teď znovu vybavilo, ale zároveň mi bylo jasné, že to není na dlouho; jako všechno, na co jsem si vzpomněl, když jsem seděl na zelené lavičce vedle malého rybníčku, o kterém mě Lettie Hempstocková kdysi přesvědčila, že to je oceán.“

Pro Neila Gaimana mám slabost. Jeho reálně nereálné příběhy mě baví a okouzlují a věřte, že jeho díla jako jsou Američtí bohové, Nikdykde či Hvězdný prach by vám rozhodně neměla ujít. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala k jeho nejnovějšímu dílu (u nás tato kniha vyšla v roce 2013, jen tři roky zpoždění :-D) a musím říct, že Neil Gaiman ani tentokrát nezklamal.

Hlavní hrdina se vrací do městečka, kde prožil své dětství. A přichází k němu vzpomínky na léto, kdy mu bylo sedm a kdy se děly neuvěřitelné věci. Tehdy vše odstartovala smrt hledače opálů, který bydlel u jeho rodičů, a to mělo za následek řadu opravdu nevšedních událostí. Spolu s kamarádkou Lettie Hempstockovou se náš hrdina vydává doslova za hranice nám známé reality a přivede do našeho světa bytost, ze které jde strach a kterou je třeba porazit a poslat tam, kde patří. Což pro sedmiletého chlapce není zrovna snadný úkol. Ale s pomocí Lettie Hempstockové a její matky a babičky, které nejsou tak úplně obyčejné ženy, se šance rozhodně zvyšují.

Zdroj: neoluxor.cz

Příběh se odehrává očima sedmiletého chlapce a Neil Gaiman tomu vyprávění rozhodně přizpůsobil. Takto malé dítě spoustu věcí ještě tak úplně nechápe a řada věcí, které je dospělým s logickým myšlením a zakrnělou představivostí utajena, mu naopak připadá zřejmá a očividná. Možná právě proto příběhu s dětskou upřímností věříte vše, neboť přiznejte se, kdo v sedmi letech neschovával v noci nohy pod peřinu a netřásl se strachy z bubáka pod postelí :-).

Příběh je to pohádkově imaginativní a snivý, přesně takový, jaký mám od Neila Gaimana ráda. Místy se mu daří být až děsivý, ale pokud jste četli například Koralinu, nemůže vás to u tohoto autora překvapit. Líbí se mi, že do jeho neskutečných světů se může dostat obyčejný smrtelník a vy věříte, že to není až tak nereálné a že na nějakou fantastickou bytost můžete narazit klidně i u vás doma v obýváku.

Velmi mě zaujala i nejednoznačnost Hempstockových žen. Jsou tři nebo je to jen jedna? Jsou to obyčejné ženy, které ví jen o něco více než běžný smrtelník nebo vládnou nadpřirozenými schopnostmi, které jsou nám normálním lidem zapovězeny. A nebo nám nejsou zapovězeny a jen jsme pod tíhou reality a všedního života tyto schopnosti zapomněli a mnohem blíž k nim mají malé a rozumem nezmanipulované děti?  Tady už se pouštím do roviny spekulací a úvah, ale aspoň vidíte, že kniha skýtá i podněty k zamyšlení.

Kniha je poměrně útlá, je to spíše taková jedohubka než čtení na několik dní, a ačkoli pro mne Američtí bohové zůstanou knihou od Neila Gaimana číslo jedna, rozhodně tato knížka stojí za přečtení. Už jen proto, abyste na chvíli uvěřili, že rybníček na konci uličky může být skutečně oceán :-).

Máte rádi knihy od Neila Gaimana? Která je vaše oblíbená? :-)