Jako zabít ptáčka: Citlivý příběh o dospívání, statečnosti, předsudcích a pokrytectví

Autor: Harper Lee

Originální název: To Kill a Mockingbird

Nakladatelství: Mladá fronta a.s.

Rok vydání: 2015

„Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to povede.“

Dočetla jsem se, že popularita této knihy v poslední době poněkud stoupla díky nedávné smrti autorky Harper Lee. Já jsem si ovšem tuhle knihu cíleně sehnala na doporučení blogerky z The Anna Diaries. Takže ne, opravdu autor nemusí odejít na onen svět, abych vzala za vděk jeho dílem :-). A můžu vám říct, že tahle kniha s poněkud nic neříkajícím názvem mě chytla za srdce. Tak krásný, citlivý a hořkosladký příběh už jsem dlouho nečetla.

Zdroj: kniha.cz

Kniha se odehrává v ospalém jižanském městečku Maycomb v 30. letech minulého století. Hlavní vypravěčka, osmiletá Čipera, tu žije se svým třináctiletým bratrem Jemem a otcem jménem Atikus Finch, který se živí jako advokát. Spolu s kamarádem Dillem si užívají léto a vyvádějí lumpárny, například se snaží se vylákat souseda Bubu Radleyho z jeho domku. Nálada se ovšem změní v okamžiku, když je mladý černoch obviněn ze znásilnění bělošské dívky a jeho obhájcem je ustanoven právě Atikus. Sledujeme zaujatý soudní proces a vztahy mezi černošským a bělošským obyvatelstvem. V tom všem se snaží děti Atika Finche vyznat a dospět v lidi s otevřeným srdcem a zdravým názorem na svět.

Nenechte se mýlit, hlavní náplní příběhu není rasismus a nenávist vůči černošskému obyvatelstvu. Je to příběh o dětské nevinnosti, dospívání a prozření, o předsudcích a pokrytectví a tom, jak být lidmi. Čipera s Jemem postupně vyrůstají z dětských lotrovin a počínají nahlížet na svět očima dospělého a zjišťují, že lidská společnost rozhodně není nekomplikovaná, ačkoliv, jak praví hlavní hrdinka, jsme všichni lidi.

Moc se mi líbila postava Atika Finche, jehož žena zemřela a on se snaží vychovat své dvě děti, jak nejlépe umí. A ne nějakými zákazy a příkazy, ale jednoduše vlastním příkladem. Chová se upřímně, čestně, bez jakékoli přetvářky tak, aby se svým dětem mohl beze studu podívat do očí. A ono to funguje. Čipera i Jem ho respektují a v koutku duše se snaží být jako on. Je to opravdu obdivuhodný a charismatický muž, který věří v lidi a v dobro, které se v nich ukrývá.

Finchovu rodinu pochopitelně doplňují i ostatní obyvatelé městečka, každý s větší či menší dávkou osobní statečnosti či zbabělosti. Rasismus, nenávist a diskriminace obyvatel černé pleti je v příběhu zdůrazněna, ale ne nějak nenávistně či odsuzovačně. Autorka vše popisuje s citem, nadhledem a jistou laskavostí. A co není řečeno přímo, domyslíte si mezi řádky.

Je to krásný příběh, čte se lehce, a přesto donutí se zamyslet nad lidskými předsudky, zbytečnou nenávistí a nepochopením. Je až neuvěřitelné, jak je možné, že taková nenávist mezi lidmi existuje (a je stále tak palčivě aktuální i v dnešní době). Kniha mě uchvátila a jsem přesvědčena, že jsem ji nečetla naposled. Má hloubku, obsahuje řadu moudrých myšlenek a věřím, že přemýšlivý čtenář si v ní pro sebe najde i nějaké to poselství. Protože upřímně, i přes všechno ujišťování, že nás se rasismus a diskriminace netýká, myslím, že v hloubi duše každý ví, že to tak úplně není pravda.

PS: Už se těším, až se kouknu na stejnojmenný film. S Gregory Peckem v hlavní roli to musí být perfektní :-).

Četli jste Jako zabít ptáčka? Líbila se vám to?