Pozitivní týden #8

Co mě potěšilo a pobavilo tento týden:

Můj milý pomáhal

„Moni, dal jsem prát prádlo,“ oznamuje mi jednoho dne. „A netvař se tak zděšeně, dal jsem tam jenom tmavý bavlněný, na tom nemůžu nic zkazit!“

„Dobře… “

Zhruba po hodině vytahuju prádlo z pračky:

„Hele, a co tam dělá ta červená ponožka?“

„Jej, ta se tam asi omylem připletla.“

„Aha, a to bílé bodýčko?!?!“

„Jéžiš, tak to vůbec nevím, kde se tam vzalo. Ale tak má tmavý lemy, víš…“

„Jistě, a předpokládám, že ty světlounce modré kalhotky se tam taky ocitly náhodou…“

„Tak jsou modré a to je de facto tmavá barva!“

Chlapská logika je na mě moc :-D

Raw dortíky z My Raw Café

Abych na něj nebyla tak přísná, tak musím říct, že mi udělal v týdnu obrovskou radost a přinesl dva dortíky z My Raw Café (což je moje velice oblíbená kavárna, jejich zákusky a dorty uctívám, ale o tom zas někdy jindy) a navíc jen tak. Dostala jsem raw tiramisu, klasické moc nemusím, ale tohle je vynikající, a banánovo-kávový dort, taktéž výborný.

Vzhled možná není nijak oslnivý, ale zato chuť je božská! :-)

Nákupy v Biooo

Pokud bych si měla vybrat svůj nejoblíbenější obchod s kosmetikou, tak jednoznačně vítězí Biooo v pražské Kotvě. Mají obrovský výběr přírodní kosmetiky, čajů, doplňků stravy, produktů do domácnosti a všeho možného. Mám zakázáno tam chodit, protože mívám vždycky nutkání půlku obchodu vykoupit. Tentokrát jsem potřebovala jen dětskou mycí emulzi Urtekram (kterou mimochodem používám kromě mytí prcka i na odličování, mytí sebe a případně i jako šampon), a vápník od Weledy (pro prcka, aby mu rychle srostla zlomená noha – viz konec příspěvku), který má prý perfektní vstřebatelnost, a dušovala jsem se, že nic víc kupovat nebudu. No samozřejmě jsem ještě přihodila štětec na oční stíny značky Barbara Hoffmann, už dlouho nějaký kvalitní sháním, tak snad bude sloužit dobře :-D.

Je toho nějak málo, asi to bude chtít další návštěvu :-D

Balíčky rodině

Protože to začíná vypadat, že se raduju jen když si něco koupím nebo dostanu najíst, tak vás ujišťuji, že radost mi pochopitelně dělá nejen dostávání, ale hlavně dávání. Mám dobrý pocit z toho, že jsem poslala ségře do Anglie balík dobrot (ale jo, je schopná si zajít do obchodu, ale když jsem se zeptala, co jí mám poslat, tak odpověď zněla – nějaké dobrůtky :-D) a několik balení kávy Doubleshot taťkovi do jedné moravské vísky. Naučila jsem ho pít kvalitní kávu a teď ho musím zásobovat :-).

Sněženky

Courám se tak s kočárem vesnicí kousek od našeho domu a jak je mým oblíbeným zvykem, tak koukám po baráčcích a zahrádkách a najednou za plotem vidím ty křehké a nevinné posly jara! Fakt nádhera. Když jsem byla malá, rostly babičce na zahradě a ona je vždycky utrhla a dala do vázičky a já potom měla pocit, že jsou ty kytičky strašně smutné… :-D Ale každopádně už mi nikdo nevymluví, že jaro je za dveřmi! :-D

A na závěr mám jednu věc, která se udála a není ani veselá a už vůbec ne pozitivní, ale byl to pro mne natolik emocionálně silný zážitek, že jsem to prostě musela napsat.  Máme za sebou první návštěvu dětské pohotovosti. Mrňous si totiž zlomil nohu (hráli si prosím s tatínkem) a nemocnici opustil s obří sádrou přes celou nohu :-(. A řeknu vám, že vidět své dítě takhle trpět bolestí je fakt peklo, zvlášť když takhle malému prckovi prostě nevysvětlíte, že teď musí držet, aby mu nožku mohli zasádrovat, takže ho nakonec držíte násilím a tváříte se, že nevidíte, jak k vám natahuje ruce a chce do vaší náruče. Moje maminkovské já tohle prostě nezvládá. Ale ve výsledku se prcek se sádrou  docela skamarádil :-D.

A co vy? Měli jste hezký týden?