Mé poprvé s audioknihou

Nadpis není chyba, opravdu jsem byla dosud audioknihami nepolíbená. Zastávala jsem názor, že nebudu přece poslouchat, když můžu číst, a že audioknihy jsou pro lenochy nebo pro důchodce :-). Musím uznat, že jsem byla opravdu hloupá. Co mě tedy donutilo změnit názor? Zaklínač, má osudová láska a jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Když se na blogu Naše knihovnička objevila soutěž o audioknihu Krev elfů (sága o Zaklínači 1), neodolala jsem říkajíc si, že to je asi jediná kniha, kterou bych byla ochotná si poslechnout, buď tu anebo Harryho Pottera, a zúčastnila se. Občas se nějaké soutěže zúčastním, ale vlastně ani neočekávám, že vyhraju, neboť mám za to, že v tomhle ohledu nejsem zrovna dítě štěstěny. O to větší bylo moje překvapení, když jsem jednoho dne otevřela mail a tam zpráva, že jsem audioknihu vyhrála! :-) Následoval mírný šok, nadšené zajuchání, pár salt a samozřejmě obrovská radost :-).

Každý den jsem pak nedočkavě chodila kolem schránky nahlížejíc škvírou, zdali už přišla obálka obsahující poukaz na stažení od Audioteka.cz. Dočkala jsem se. Dokonce byl kupon podepsaný samotným Martinem Fingerem, který audioknihu načetl (sice jsem vůbec nevěděla o koho se jedná, ale autogram je autogram :-))

Zdroj: audioteka.cz

A jaké bylo tedy mé první setkání s audioknihou?

Jednoduše perfektní. Protože Zaklínač se nedá poslouchat jen tak u něčeho jako je třeba žehlení, tak jsem si řekla, že oželím svou čtecí půlhodinku před spaním a místo toho si zarelaxuji při poslechu zmíněné audioknihy… A že u toho ideálně usnu…  To určitě! Byly dvě ráno, o tři a půl hodiny později než jsem šla do postele, a já stále nespala, nedočkavě a dychtivě poslouchajíc, jak to bude pokračovat (a to prosím příběh znám jak své boty). Násilím jsem se donutila poslech vypnout a nechat si něco na příště, a kdybych nemusela ráno vstávat, poslouchám snad celou noc :-D.

Druhý den u mě přespávala kamarádka, a já v deset hodin večer zábavu utla s tím, že si musím doposlouchat Zaklínače, což se ovšem nesetkalo s pochopením :-):

„Ty, Luci, nepůjdeme už spát?  Víš, já si musím ještě před spaním poslechnout Zaklínače.“

„Coo? “

„No, víš, já vyhrála audioknihu a je to bezvadný... “

„A jakouže to? “

„Zaklínače!! “

„Neznám…“

„Prosím?! (a to jsme jako kamarádky!?)“

Bylo to skvělé a dost mě to překvapilo. Nemám sice srovnání s jinými audioknihami, protože jsem nikdy žádnou neslyšela, ale chytlo mě to, fakt že jo :-). Martin Finger čte příjemným hlasem a vůbec mi nevadí, že třeba Yennefer a ostatní ženské postavy nejsou namluveny ženami, jak bylo kritizováno v nějaké diskuzi. Myslím, že si s tím Martin Finger hravě poradil a hlasy všech postav přizpůsobil tak, jak jsem si v duchu představovala, že by mohly znít. Když mluvil slovy Yarpena Zigrina, tak mi dotyčný trpaslík přímo vyvstával před očima :-).

Prostě máte pocit, že vám někdo předčítá, což jsem naposledy zažila jako malá. Když jsem si to teď zopakovala, byl to moc příjemný zážitek, a tímto si audioknihy rozhodně získaly mou pozornost. Už přemýšlím, komu říct, aby mi na narozeniny koupil další :-). Nevím sice, jestli je to tím, že jsem se poprvé zaposlechla zrovna do mé milované knihy, nebo jestli jsou audioknihy skutečně tak skvělá věc, ale rozhodně mě první setkání velice navnadilo.

Jaký je váš postoj k audioknihám? Jaké jsou vaše oblíbené?