Lednové radosti

Nejsem zastánce článků typu rozbalovačka, chvástačka, koukejte, co mi přišel za balík a tak. Na druhou stranu se ráda dozvím, co kdo právě čte, četl, plánuje si přečíst i jinak než formou recenze. O všech knihách, které mi projdou pod rukama recenze nepíšu, ale některé stojí i přesto za povšimnutí a ráda bych je čtenářům představila. Takže hodlám každý měsíc shrnout, co mě hezkého knižního (i neknižního) v daném období potkalo :-).

Co mě v lednu zaujalo

Nejlepší knihou byla asi Jozova Hanule (recenze), tak krásný příběh o lásce už jsem dlouho nečetla. Pobavila jsem se u Malevilu od Roberta Merleho a u knihy Griša - Světlo a stín od Leigh Bardugo (recenze). Rozečetla jsem Královnu ohně od Anthonyho Ryana, ale ani po prvních sto stránkách mě to nedokázalo pořádně chytit, tak jsem zvědavá, jak se to vyvine dál. Přelouskala jsem i Tajný život v Bílém domě (recenze), což mě bavilo hodně, neboť zákulisí americké prezidentské rezidence a obecně soukromý život prezidentů mě zkrátka zajímá. Také jsem se vzmužila a dala jsem jednu anglickou knihu (mám předsevzetí přečíst alespoň jednu knihu v angličtině měsíčně) a to Pay It Forward od Catherine Ryan Hyde (v češtině Pošli to dál), která byla skvělá, dojemná, emotivní a donutila mě k zamyšlení nad lidskou morálkou. Recenze nebude, ale rozhodně si to přečtěte :-).

Čarování v kuchyni

Zdravé jídlo je mou zábavou, životní nutností a někdy i posedlostí. V lednu přibyly do mé knihovničky hned dva poklady - Kuchařka ze Svatojánu od Evy Francové, která píše stejnojmenný blog a Nová biokuchařka Hanky Zemanové. Kuchařky jsou to velmi inspirativní, recenze časem chystám, zatím zkouším recepty, aby bylo o čem psát :-).

 Nakladatelství Větrné mlýny

Už je tomu nějaký ten pátek, co mě toto malé brněnské nakladatelství oslovilo, jestli bych neměla zájem recenzovat nějakou knihu z jejich překladové literatury. Zájem sice byl, ale měla jsem pocit, že to nějak vyšumělo, a tak jsem byla jednoho dne překvapená, co mi to pošťák přinesl. Můj literární přehled se tak rozšířil o knihu slovinského autora Dušana Čatera Džehenem (recenze) a knihu Rus je ten, kdo miluje břízy od Olgy Grsjanové. Obě mě velmi mile překvapily a druhá zmíněná se mi líbila fakt hodně.

Knihovna

Ani v lednu nezůstala místní knihovna ušetřena mé návštěvy, vlastně dvou. Sice jsem tam šla přesvědčená, že nic nebudu půjčovat a opět to nevyšlo. Klasika. Úlovky viz fotky, kdy to budu číst, nemám tušení :-).

Filmy a seriály

Polapil mě seriál Mad men (česky Šílenci z Manhattanu), který se odehrává v 60. letech minulého století v prostředí reklamní agentury sídlící na Manhattanu. Tehdejší móda, ironické vtípky, alkohol a cigarety všude a pořád, povrchnost, nevěra... To vše tvoří celek, na který se dobře dívá, a seriál mě opravdu baví.

Zdroj: amc.com

Taky jsme viděli další dlouho očekávanou řadu Sherlocka s Benedictem Cumberbatchem a Martinem Freemanem. První díl byl dost zvláštní a trochu mě zklamal, druhý byl lepší a třetí naprostá pecka, i když  to se starým dobrým Sherlockem nemělo mnoho společného :-).

Zdroj: tvguru.cz

Po přečtení Jozovy Hanule jsem to nevydržela a asi po stopadesáté jsem zhlédla film Želary. 

Ze života

Byla jsem u zubaře a na půl roku mám zas klid, neboť zoubky mám jak perličky :-D. Taky jsem navštívila rodinu, po několika letech zase sáňkovala, rozbila boby i lopatu, nespala více než pár hodin denně, vyhrála dm baby box, nakoupila si nové oblečení a i přesto, že je pořád zima a tma si jednotlivé dny docela užívám.

Náš pražský výhled z okna :-)

Jak jste se měli v lednu vy? Četli jste nějakou z výše zmíněných knih? :-)

Džehenem: Přistěhovalcům je těžko nejen na duši

Autor: Dušan Čater

Originální název: Džehenem

Nakladatelství: Větrné mlýny

Rok vydání: 2016

„Do hajzlu, copak jsme všichni z naší rodiny úplně ve sračkách, přemýšlel Sejo. V těhle sračkách... V pekle!... Peklo je globální záležitost. Pozemská... Tuzemská! Ech!...“

Džehenem je údajně turecké slovo pro peklo a řekla bych, že docela tuto útlou sbírku šesti povídek vystihuje. Přiznám se, že po pár stránkách jsem byla mírně rozpačitá. Říkala jsem si, že slovinská kultura je pro mě asi příliš vzdálená nebo že autor nebude tak dobrý spisovatel, jak tvrdí obálka knihy. Ve čtení jsem nicméně vytrvala a nakonec jsem byla odměněna nad očekávání zajímavým zážitkem.

Zdroj: neoluxor.cz

Téma povídek je přistěhovalectví a život imigrantů, což je v dnešní době poměrně aktuální a palčivá otázka. Jaké pocity zažívají lidé, kteří žijí v zemi, do které původem nepatří a kteří se tam přistěhovali za prací, láskou či za dobrodružstvím? Na jaké těžkosti narážejí? Jak s nimi domorodci jednají? To jsou možná otázky, které napadají nejednoho čtenáře a kniha se na ně snaží svým způsobem odpovědět.

Být cizincem v zemi, kde žijete, není lehké. Postavy Čaterových povídek nám to dávají najevo více než jasně. Snaha zapadnout, vmísit se do společnosti starousedlíků, přestat být terčem špatně skrývaného pokrytectví a urážek často vede k tomu, že lidé v sobě dusí pocit ponížení a vztek, které řadu let probublávají pod povrchem a hrozí jednoho dne vybuchnout. Když pohár o tu pověstnou poslední kapkou přeteče, tragédie je na světě. Ano, správně tušíte, že povídky nejsou zrovna dvakrát veselé a pozitivní. To je zkrátka život. Život těch, kteří to opravdu nemají snadné a kteří často popírají sami sebe, aby dosáhli přijetí a vlídnosti. Každá autorova postava prochází svým soukromým peklem a úděl, který nesou na svých bedrech opravdu nikomu z nich nezávidím.

Dějištěm osudů je Slovinsko a převážně hlavní město Lublaň. Ačkoli každá povídka vypráví zcela jiný příběh, hořkost, zoufalství a touhu uniknout svému osudu mají společnou. Když pominu první dvě povídky, které jsou dle mého z celého díla nejslabší, musím uznat, že jsou dobře napsané s umně vystavěným dějem. Udrží čtenáře pozorného a dychtivého dalšího vývoje. Konec je často nečekaný a nechybí mu ani překvapivá pointa. Autor umí předestřít minulost hlavní postavy a cestu, která ji dohnala tam, kde je. S lehkostí popisuje nelehké osudy, aniž by to svádělo k moralizování a vynášení jakýchkoli soudů. Naopak vyvolává emoce jako je soucit a pochopení. 

Velmi se mi líbilo, že povídky jsou svým způsobem provázané. Ačkoli každá funguje jako zcela samostatná jednotka, tak v každé následující povídce se objeví stopa příběhu předešlého. Osoba, situace či jen zmínka o událostech. To se autorovi opravdu povedlo.

Kultura zemí na východ od naší české kotliny je nám dobře známá a zároveň tolik odlišná. Autor syrově vykresluje jednoduchou a často až násilnou povahu obyvatelů vesnic, připíjení si jedním panákem za druhým (nic co by Moraváci se svojí slivovicí neznali :-)) a také určitou vypočítavost a podlézavost lidí z měst. Samozřejmě se setkáme také s řádnou dávkou pokrytectví a předpojatostí vůči přivandrovalcům.

Závěrem se chci knize omluvit, že jsem byla za začátku skeptická, protože myslím, že pozornost si právem zaslouží. Pokud jste se slovinskou literaturou doposud nepřišli do styku, dejte jí šanci, třeba vás hodně překvapí :-).

Za příjemné chvíle strávené s touto knihou děkuji nakladatelství Větrné mlýny, které mi knihu k recenzi poskytlo.

Jak se stavíte vy k tématu imigrace v literatuře?

Griša – Světlo a stíny: Temnou budoucnost světlonošem zvrátíš

Autorka: Leigh Bardugo

Originální název: Shadow and Bone

Série: Griša (1.)

Nakladatelství: Albatros Media a.s.

Rok vydání: 2017

„Natáhl se a dotkl se Morozova náhrdelníku, dlouhé prsty roztáhl podél hrubé kosti, pak jimi sklouzl na můj krk, jel nahoru, až mi jednou rukou sevřel obličej. Projel mnou odpor, ale také jsem z něj ucítila tu jistou, omamnou sílu. To, že má nade mnou pořád takovu moc, ve mně vyvolalo nenávist.“

Grišové jsou elitní skupina „mágů“, kteří ovládají precizní umění Malé vědy. Neobvyklé nadání jedné z nich by mohlo zachránit svět. Ale co když se do toho vloží chamtivost a touha po moci? Potom dostaneme výborný fantasy příběh plný intrik, dobrodružství a tajemství, který se odehrává v netradičních „ruských“ kulisách.

         

Zdroj: fragment.cz        

         

Kdysi mocné a prosperující království Ravka protíná Vrása stínu, nehostinná a temnotou zahalená pustina, kde žijí bestiální volkry. Setkáváme s Alinou Starkovou, sirotkem a vcelku bezvýznamnou armádní kartografkou, která u sebe při přechodu Vrásy ve snaze zachránit život svému příteli z dětství Malovi objeví neočekávané schopnosti. V tu ránu se její život kompletně změní. Zjišťuje, že je výjimečně nadaná griša zvaná světlonoš, dostává se do hlavního města a do společenství ostatních mocných grišů. Ovšem nového života v luxusním paláci, kde jí volný čas  naplňuje nelehký výcvik a komplikovaný vztah k hlavnímu grišovi Temnyjovi, si moc dlouho neužije. Jedna zrada a její nadání se zdá být spíše prokletím.

Alina je zpočátku až neuvěřitelně naivní a ohromená bohatstvím, do kterého najednou spadla. Slepě důvěřuje všem a všemu, ale naštěstí se z ní postupně stane neohrožená bojovnice a hrdinka, kterou jen tak něco nezaskočí. Její souputník a věrný přítel z dětství Mal je sympaťák se vším všudy, presně ten typ chlapíka, kterého by ženská část čtenářstva chtěla mít za dlouhého a nebezpečného putování po ruce, za zády, anebo pod dekou. Jiný kalibr je Temnyj, druhý nejmocnější muž v zemi, který zahalen ve své černě keftě a s charismatickým vzhledem, imponujícím chováním a duší tak temnou jako jeho jméno, zamotá hlavu nejedné krásné griše.

Griša – Světlo a stíny od autorky Leigh Bardugo je první díl young adult fantasy trilogie, která nás zve do fascinujícího světa grišů a moci. Autorka se při tvorbě reálií zcela očividně inspirovala carským Ruskem. Velkolepé paláce, kde šlechta žije v nadbytku a naproti tomu chudí poddaní. Nehostinná Sibej zase nápadně připomíná vyhnanství Sibiře a Temnyj jako kdyby z oka vypadl černokněžníkovi z ruských pohádek. Postavy se honosí jmény jako je Žeňa, Naďa či Michail, a kdyby to náhodou stále někomu nebylo jasné, tak ruská slovíčka v textu musí trknout každého.

Co si budeme povídat, námět pracující s ideou sirotka, u kterého se čistě náhodou ukáže, že je zcela výjimečným a důležitým pro záchranu světa, už tady byl několikrát. Ovšem díky netradičnímu systému magie a komunitou grišů s jejich přísnou hierarchií, to přesto působí celkem zajímavě a čtenář je ochoten nenápaditý ústřední motiv odpustit. Stejně tak vnímám i hrozící milostný trojúhelník, který naštěstí autorka nenechala zvrátit v nejubožejší klišé a se ctí z něho vybruslila.

Palec nahoru dávám za čtivost a svižné odsýpání děje, který je nakonec kupodivu docela nepředvídatelný. A v závěru se autorka postarala o to, že čtenář zůstane nenasycen a okamžitě chce do ruky další díl, a to nejlépe ihned. Pokud máte chuť se začíst do zdařilého příběhu, který v sobě ukrývá kapku temného tajemna, drobet dobrodružství, kousek napětí, střípek romantiky, ale hlavně pořádnou dávku zábavy, jen do toho.

Za příjemné chvilky strávené ve společnosti grišů děkuji knihkupectví Neoluxor, kde knihu můžete zakoupit (nebo v jejich internetovém knihkupectví zde).

Jaká fantasy série oslovila v poslední době vás? :-)

Hygge – tajemství spokojeného života: Cesta k dokonale prožitým okamžikům

Autorka: Louisa Thomsen Britsová

Originální název: The book of Hygge: The Danish art of living well

Nakladatelství: Euromedia Group, a.s., edice Esence

Rok vydání: 2017

„Hygge je oslavou spontánnosti a upřímnosti, je to krok vpřed k životu, který je skutečný a nevyumělkovaný. Není možné jej přivolat naaranžováním dokonalé scény nebo vystavět pečlivě prostřeným stolem. Podstata hygge je v semíncích našich záměrů a vykvete nebo uschne v závislosti na tom, s jakou velkorysostí jsou tato semínka zaseta.“

Dánové jsou údajně nejspokojenějším národem na celém světě. Co stojí za jejich pocitem naplnění a souznění s životem, ať už je jakýkoliv? Odpovědí je hygge, prožitek sounáležitosti, přítomnosti pohodlí a domáckosti. Tahle kniha je průvodcem, jak si tento téměř magický a zároveň neuchopitelný stav přivést do našeho domova a života.

Zdroj: knizniklub.cz

Představte si sami sebe, jak se díváte na západ slunce hrající všemi barvami, procházíte se pod hvězdami za teplé letní noci, grilujete s přáteli, zachumlaní pod dekou si čtete svou oblíbenou knihu nebo jak si vychutnáváte šálek lahodné kávy. Rozlévá se vám na tváři zasněný úsměv a chtěli byste to prožívat teď a tady? Pak jste se právě na chvíli přiblížili významu hygge.

 Tento pojem není úplně snadné definovat, Dánové o něm mluví jako o stavu, který zahrnuje pocity jako je útulnost, pohodlí, uvolnění či naprosté blaho. Není vázáno osobou ani místem. Můžeme to prožívat sami i s přáteli, doma i venku. Záleží jen na nás. Jedinou hranicí je čas, většinou jde jen o relativně krátké okamžiky, kdy je třeba zapomenout na starosti a problémy každodenního života a přítomnou chvíli si náležitě plnými doušky vychutnat. A vůbec nevadí, že jde o zdánlivě banální věc jako je posezení v příjemné kavárničce. Jde hlavně o náš postoj a vnímání.

„Hygge prožíváme různě a v různých časech – při společném jídle, projížďce na kole, při popíjení vína u vody nebo když si vychutnáváme cigaretu u otevřeného okna nad rušnou ulicí. V některých dnech hygge znamená pouze zavřít dveře před vyrušením, ležet spolu v posteli a nic neříkat, pouze odpočívat v pohodlí a vzájemnosti.“

První část knihy rozebírá původ slova hygge a snaží se nechápavému čtenáři, kterému je dánský způsob života zcela vzdálený, vysvětlit, co se pod tímto pojmem vlastně skrývá. Navádí nás, kde tento blažený stav najít a jak si to vychutnat, a zároveň poukazuje na to, co se s ním v žádném případě neslučuje.

Pokud byste čekali, že kniha obsahuje přesný a podrobný návod, jak do svého života hygge přivolat, budete zklamáni. Obsahuje spíše inspiraci a nadhazuje příklady, s čím vším může souviset. Můžeme to totiž vnímat všemi smysly. Skrývá se v pohledu na květinu za oknem, v praskání dřeva v krbu, v doteku příjemné látky pohodlného oblečení, ve vůni čerstvě vypraného prádla či v kousku babiččina jablečného koláče. Zaměřuje se převážně na prožívání, rozhodně nemá nic společného s konzumním materialismem. To, co se vám kniha snaží předat, je dokonalé procítění každého okamžiku. Stejně tak oslavuje upřímnost a vyvaruje se veškerého pokrytectví a povýšenectví.

Pro ty, kteří jsou zvyklí, že knihy podobného typu jsou proloženy zvýrazněnými tipy a rámečky s konkrétními radami, to bude trošku těžkopádné čtení, neboť se jedná o víceméně souvislý text, proložený citacemi řady významných osob, které k tématu měly co říct. Ale pokud vytrváte, po dočtení se dostaví uvědomění, že život je vlastně krásný a plný nádherných okamžiků, které stojí za to si vychutnat.

Kniha nemá za cíl vyloženě změnit náš život, ale spíše změnit naše vnímání každodenních malých radostí a pokud se nám to podaří, bude spokojenost tou nejlepší odměnou. Pokud se vám zdá, že váš život je poněkud monotónní a plný těžkostí a nevíte si rady s tím, jak to překonat, zkuste si knihu Hygge – Tajemství spokojeného života přečíst. Nejenže se dozvíte něco málo o skandinávské kultuře, ale třeba zjistíte, že ač si to neuvědomujete, je váš život přece jen hyggelig (= plný hygge).

Za příjemné hygge chvilky strávené s touto knihou děkuji knihkupectví Neoluxor, kde knihu můžete zakoupit (nebo v jejich internetovém knihkupectví zde).

Je vám tenhle způsob života sympatický? Umíte si dokonale vychutnat chvilky pohody a klidu?

Jozova Hanule: Něžná láska v drsném prostředí

Autorka: Květa Legátová

Nakladatelství: Paseka

Rok vydání: 2002

„Můžu ti říct, co mi napadlo?“ zeptal se Joza s rozpaky.

„Můžeš.“

„Napadlo mi, že když jsem s tebou kdekoli, je kolem krásně.“

Film Želary je jedním z mých nejoblíbenějších českých filmů. Nádherný a silný příběh o lásce emancipované městské lékařky a barbarského horala mě uchvátil. Tentokrát jsem se rozhodla zjistit, zdali knižní předloha Květy Legátové Jozova Hanule je stejně překrásná jako film. A můžu říct, že rozhodně je.

Zdroj: kosmas.cz

Děj se odehrává za německé okupace. Mladá lékařka Eliška, zamilovaná do svého nadřízeného Richarda, je součástí odbojové skupiny, které najednou hrozí prozrazení. A Eliška musí zmizet ze světa. Pod jménem Hana Nováková odjíždí se svým pacientem Jozou do zastrčené horské vesnice Želary, kde se stane jeho ženou. Postupně se seznamuje s želarskými obyvateli i zvyklostmi a než se naděje, místní kraj i její na slovo skoupý manžel Joza se jí dostanou hluboko pod kůži.

Ústředním tématem je vztah Jozy a Hanule a jejich postupné sbližování. Hanule je moderní žena, která je zpočátku plná předsudků, nakonec však najde v hřmotném Jozovi nebývalé zalíbení. Rezervovanost a chlad se proměňuje v zázračný a křehký cit, který svou něžností téměř dojímá. Sledujeme ji, jak se potýká s nástrahami běžného života v pro ni naprosto neznámém prostředí a také to, jak se postupně zbavuje nánosu městských stereotypů. Nakonec se nechá zcela pohltit místní atmosférou a zamiluje se nejen do svého barbarského manžela, ale i do drsného, rázovitého kraje, do kterého byla násilně zasazena. Joza naproti tomu zůstává jistotou. Prostý muž, který ohromuje a udivuje svou neochvějnou tvrdostí na povrchu a bezbrannou citlivostí v nitru, vzbuzuje opravdové sympatie.

Hanule se postupně sbližuje i s ostatními obyvateli Želar, se svéráznou kořenářkou Luckou, která nejde pro nadávku daleko, s praktickou vdovou Žeňou, veselou Juliškou a dalšími. Život v Želarech je nelehký a plný chudoby, násilí a odříkání, autorka nám bez příkras přibližuje život a osudy obyčejných lidí ve vesničce za tehdejšího režimu.

Vyprávění je v ich-formě, vše sledujeme očima Hanule. Květa Legátova si nelibuje v košatých souvětích ani sáhodlouhých popisech, její psaní se vyznačuje spíše krátkými skoro až úsečnými větami, které ale i přes svoji zdánlivou očesanost dokáží vystihnout vše podsatné. Neznám asi jinou knihu, kde by se tolik citu a nevyřčeného skrývalo spíše mezi řádky a v náznacích než v oslnivých slovech. Použité nářečí je zase nezbytným doplňkem k vytvoření té pravé drsné venkovské atmosféry.

Novela rozhodně nezklamala má filmem nastavená očekávání. Dostala jsem přesně ten typ příběhu, který jsem chtěla - melancholicky krásný, silný a lidsky dojemný. Určitě doporučuji si Jozovu Hanuli přečíst. A komu by to nestačilo, tak autorka napsala cyklus povídek o osudech ostatních postav s názvem Želary (tato kniha bývá často neprávem uváděna jako předloha zmíněného filmu).

Četli jste Jozovu Hanuli? Jak se vám líbí film Želary?

Jak jsem absolvovala Dálkový kurz tvůrčího psaní pro blogery

Články na blog píšu už něco přes rok. Nemám žádné lingvistické ani literární vzdělání, takže je mi jasné, že mé psaní má k dokonalosti hodně daleko. Když mi tedy bylo nabídnuto absolvovat Dálkový kurz tvůrčího psaní pro blogery, neváhala jsem ani minutu a šla do toho. A jak takový kurz probíhá?

          

Zdroj: pixabay.com         

Vzhledem k tomu, že je kurz dálkový, probíhá veškerá komunikace přes email. Pošlete jeden ze svých blogových příspěvků a lektor vám ho pozorně projde a vrátí s komentáři a návrhy na vylepšení. Pak je jen na vás, jak se s tím popasujete. Můžete text upravit podle lektorových návrhů, zakomponovat tam své nápady nebo ho nechat být, pokud se vám zdá, že vaše původní vyjádření zní nejlíp. Zkrátka jako byste pracovali s redaktorem. Tohle všechno se svým vybraným textem absolvujete třikrát, dokud není text perfektní :-). Pokud je vaše psaní na takové úrovni, že úpravy nejsou potřeba nebo je text krátký, můžete pracovat i na více textech.

Lektor kurzu je Richard Skolek, sám publikovaný autor. Nedávno jsem psala o jeho knize Moudré z nebe (recenze zde). Musím říct, že jsem s ním byla velmi spokojena. Na dotazy odpovídal vyčerpávajícím způsobem, jeho návrhy na zlepšení textu byly podnětné a smysluplné. Měla jsem pocit, že mi skutečně chce pomoci. Na odpověď jsem nemusela dlouho čekat, odepisoval víceméně hned (zato já si s odpovědí většinou dávala načas :-)).

 Jako první jsem zaslala jednu ze svých dle mého názoru méně povedených knižních recenzí a čekala, co se z toho vyklube (a jestli mi ji zděšený lektor nevrátí zpět, že si to s kurzem rozmyslel :-D). Text se mi vrátil v podobě, kterou vidíte na obrázku níže. Upravila jsem ho a poslala zpět a Richard Skolek tam našel další detaily, které by si zasloužily pozměnit. Pro třetí kolo jsem vybrala jinou knižní recenzi, ale princip práce zůstal stejný.

Zajímá vás, zdali je kurz přínosný? Já myslím, že rozhodně ano. Alespoň pro mě byl. Jediná zpětná vazba, kterou jsem kdy ke svým článkům dostala, byla hlavně od kamarádů a rodiny. Té si samozřejmě vážím, ale většinou to proběhlo stylem – mně to přijde dobrý, jen ti tady chybí čárka – a to mi nestačilo. Takže jsem ráda, že text přečetl někdo, kdo tomu skutečně rozumí a navíc sám píše. Dozvěděla jsem se, že to s mým psaním zas tak špatné není, články mají hlavu a patu a jsou na relativně dobré úrovni. Jen mám trochu problém poskládat smysluplnou větu a občas bych trochu měla zapřemýšlet nad významem slov. Ve výsledku můžu říci, že navrhované úpravy a změny mému vybranému textu rozhodně prospěly a já se navíc naučila něco nového.

Je víceméně na vás, co z kurzu vytěžíte. Můžete se spokojit se zpětnou vazbou od lektora a dle jeho podnětů jenom text vyladit, nebo se můžete ptát, diskutovat a vyzvídat. Myslím, že Richard Skolek bude ochotný s vámi probrat víceméně cokoli, pokud se to pochopitelně bude týkat vašeho psaní :-).

Z příležitost kurz absolvovat děkuji Richardu Skolkovi, který mi tuto možnost nabídl a zároveň děkuji za jeho ochotu i strávený čas nad mými výplody. Pokud vás kurz zaujal, doplňuji, že kurz stojí 700 Kč a přihlásit se můžete na portálu naucmese.cz, přímý odkaz zde.

A jak jste na tom vy a kurzy tvůrčího psaní? Absolvovali jste někdy něco podobného? 

Krvavé tažení: Prachmistrovská jízda pokračuje

Autor: Brian McClellan

Originální název: The Crimson Campaign

Série: Prachmistři (2.)

Nakladatelství: Talpress

Rok vydaní: 2016

„Ještě jsme neskončili starče,“ ucedil a s cvaknutím zarazil meč do pochvy. „V adranských novinách tě označují za spasitele, ale podle mě si řezník a zradil jsi svého krále.“

„To jsem.“ Tamás jen pokrčil rameny.

Po přečtení slibného Příslibu krve (recenze zde) jsem s druhým dílem prachmistrovské série příliš neotálela. Krvavé tažení je přesně tak krvavé, jak název slibuje. Mrtvoly by se daly přehazovat vidlemi a prakticky neustále se válčí. Zní to sice trochu morbidně, ale věřte, je to skvělá kniha, která si nic nezadá s prvním dílem.

Zdroj: databazeknih.cz

Na Adro přicházejí těžké časy. Po převratu a událostech na Jižním štítu je ve válce s Kezem. V bitvě o Budwiel zůstane polní maršál Támas se dvěma brigádami a svými prachmistry odříznut od zbytku adranské armády v Kezu a vydávají se na dlouhou a strastiplnou cestu zpět do Adopestu. Zatímco bojují o holé přežití, adranské vojsko při bojích s Kezy troubí na ústup a v Adopestu bují zločinnost, zrada a intriky. Hrdinové se snaží zemi stůj co stůj zachránit, ale osud jim hází klacky pod nohy a na kezské straně navíc stojí šílený bůh Kresimír. Podaří se jim pohromu valící se na Adro odvrátit?

V prvním díle autor nasadil laťku poměrně vysoko a můžu s potěšením říci, že kvalita a klady zůstaly zachovány. Setkáváme se starými známými. S polním maršálem Tamásem, který se svými prachmistry cestuje nepřátelskou krajinou, na válečnou frontu se podíváme s jeho synem Tanielem Dvě Kule a se situací v Adopestu se seznámíme pomocí vyšetřovatele Adamata. Stejně jako v prvním díle není na nějaký hlubší rozbor postav prostor, takže je vlastně poznáme jen přes jejich hrdinské skutky. Příběh táhnou hlavně muži, ženy jsou víceméně jen do počtu, ale co si budeme povídat, válka je především mužská záležitost (feministky nechť odpustí). Příjemným překvapením je postava privilegovaného jménem Bo, se kterým jsme se setkali už v Příslibu krve a který tady dostal více prostoru. Vyloupnul se z něho fakt sympaťák :-).

Autor si s postavami pohrává jak kočka s myší. Když už se zdá, že jsou hrdinové z nejhoršího venku, připraví jim další velice nepříjemnou situaci, jako by zkoušel, kolik toho vydrží. Takže i přes poněkud rozvláčný začátek si akce, napětí a překvapivých zvratů užijeme více než dost. Celou dobu se víceméně pohybujeme ve válečné vřavě, takže se taktizuje, vymýšlí lsti a léčky a bojuje na život a na smrt. Čas války je temný, nedá se věřit nikomu a ničemu, a hrdinové netuší, zdali se dožijí příštího dne. Prachmistrovská kabala pálí prach jako divá a bohové? Ti si dávají s pomocí značně načas.

Prachmistrovská série je zatím opravdu povedená, zábavná a nadmíru čtivá. Co autor začal v prvním díle, teď zdárně rozpracoval a já už se opravdu těším na třetí díl s názvem Podzimní republika, který nedávno vyšel. Jestli autor bude pokračovat ve stejném duchu, máme se rozhodně na co těšit :-).

Máte rozečtenou prachmistrovskou sérii? Líbí se vám?