Autoři: John Green, Maureen
Johnsonová, Lauren Myracleová
Originální název: Let It Snow
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015
„Jeb mi vzal
kelímek z ruky a postavil ho na stůl, pak se ke mně naklonil přejel svými rty přes moje. Když se konečně
odtáhl, byly jeho oči teplé jako rozpuštěná čokoláda. Usmál se a já se
rozpustila taky.
Byl to ten
nejkrásnější Štědrý den na světě.“
Ve své honbě
za příběhy s vánoční tématikou jsem pochopitelně nemohla minout opěvovanou
knihu Sněží, sněží. Asi už jsem na
tenhle typ literatury vážně stará, protože zas taková bomba to nebyla, a kdybych
to nečetla zrovna v předvánočním čase, kdy k mé spokojenosti stačí,
aby se hrdinové brodili závějemi sněhu, pravděpodobně bych byla vyloženě
zklamaná. Je to zvláštní, druhá oblíbená vánoční kniha Dárek z pravé lásky je v podstatě stejného typu a ta mě baví
hodně, letos jsem ji četla už podruhé.
Zdroj: databazeknih.cz |
V knize
najdeme tři povídky, od každého autora jednu, které se v té závěrečně
krásně provážou. V povídce od Maureen Johnsonové Zasněžený expres zjistíme, co se stane, když uprostřed
štědrovečerní noci sněhová bouře nedovolí vlaku pokračovat v cestě, Vánoční zázrak Johna Greena nám ukáže, že
mezi přátelstvím a láskou je někdy jen opravdu tenká hranice a Archanděl prasátek od Lauren Myracleové
nás ujistí, že každý člověk se může změnit a že k tomu stačí vánoční anděl
a jedno roztomilé miniprasátko :-).
Vzhledem
k tomu, že se jedná o žánr young adult, nikoho nepřekvapí, že hlavní
hrdinové jsou mladí lidé, kteří řeší větší či menší vztahové trable. Hlavním
tématem knihy je tedy láska a také naděje ve šťastné konce. Už od prvního řádku
je nám jasné, že povídka skončí happyendem a radostným objetím ústřední dvojice.
Že to zavání jedním velkým klišé? To bezpochyby ano, ale láska a vztahy k Vánocům
zkrátka neodmyslitelně patří, i ten největší cynik musí uznat, že rande či
polibky za tiché romantiky sněhové nadílky mají zkrátka své neopakovatelné
kouzlo.
Nejvíc se mi
líbila povídka Zasněžený expres,
byla opravdu vtipná, se zajímavou zápletkou, sice naprosto očekávaným závěrem,
ale pobavila mě. Hlavním lákadlem celé knihy je autor John Green, ale bohužel zrovna jeho povídka byla ta nejslabší.
Ačkoli jeho knihy mám ráda, tak tady jsem měla problém povídku dočíst do konce,
postrádala spád i zajímavost. Postavy byly tak typicky greenovské, že to
působilo až nudně a tentokrát mi nesedl ani jeho humor, škádlení mezi hlavními
hrdiny mi přišlo příliš pubertální. Možná jsem už na tyhle knihy vážně stará. V Archandělu prasátek mě zase neskutečně
štvala hlavní hrdinka, která byla prvoplánově protivná a zahleděná sama do
sebe, zkrátka velmi nesympatická. Jistě, aby se člověk mohl změnit
k lepšímu, musí mít nějakou tu nemilou vlastnost, ale čeho je moc, toho je
příliš. Ale pozitivně hodnotím provázanost povídek, to se autorům opravdu povedlo.
Stejně tak
hodnotím příznivě atmosféru knihy. Závěje sněhu, jiskřivý mráz, třpytící se
sněhové vločky, období vánočních svátků... To všechno působí magicky a máte
chuť věřit, že štědrovečerní noc je jedinečná a přání se plní na počkání. Takže
pokud nemáte vysoké očekávání a jen toužíte po trošce zimní romantiky, bude
tahle kniha ideální čtení v adventním období :-).
Líbí se vám Sněží, sněží? Jakou máte vy oblíbenou
vánoční knihu?
Já jsem Sněží, Sněží zrovna minulý týden dočetla, takže mám docela čerstvé dojmy a můžu říct, že právě první povídka pro mě byla nejslabší. Nesnáším klišé a tato povídka, ač začínala se skvělým náznakem ironie, v něm nakonec skončila. Nicméně ostatní povídky měly hezké tempo a akci, což na povídkách nejvíce oceňuji :)
OdpovědětVymazatTady je krásně vidět, že to autoři s námi čtenáři nemají vůbec lehké, každému se vážně líbí něco úplně jiného :-) Ale souhlasím, že první povídka byla dost velké klišé, ale kupodivu mi to zrovna tady vůbec nevadilo :-) Ve výsledku ty povídky nejsou tak špatné, jen jsem možná měla příliš vysoké očekávání...
Vymazat