Portrét dámy: Svoboda ženy ve společnosti 19. století

Autor: Henry James

Originální název: The Portait of a Lady

Rok vydání originálu: 1969

Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR

Rok českého vydání: 2006

Překladatel: Kateřina Hilská

„Nejspíš ne. Až  moc ráda si děláš všechno po svém.“

„Ano, to je, myslím, pravda, ale vždycky chci vědět, co by člověk neměl 
            dělat.“

„Právě proto, abys to dělala?“ otázala se teta.

„Ne, ale abych si vybrala,“odpověděla Isabel.

Henry Jamesi, co jsi tím chtěl říct? Potíž s klasiky je ta, že napsat o přečtené knize článek není vůbec snadné. Někdy mám pocit, že jsem vlastně vůbec nepochopila, o co jde, a že se pod povrchem či mezi řádky skrývá něco, co mi zůstalo utajeno a že bych potřebovala, aby mi někdo dílo řádně rozebral (tímto zdravím svou učitelku literatury :-)). Stejný pocit, mám i po přečtení Portrétu dámy. Po prostudování autorova životopisu jsem si v tom udělala trochu jasněji, tak se na to pojďme podívat.

Obálka je vážně dost fádní a nezajímavá... 

Ocitáme se ve druhé polovině 19. století. Američance Isabel Archerové umírá otec a tak se vydává ke svým příbuzným do Evropy, konkrétně do Anglie. Zde půvabná a přívětivá žena vnese svěží vítr do jejich neměnného života, zvláště okouzlí svého nemocného bratrance Ralpha Touchetta, se kterým ji pojí vřelé přátelství. A nezůstane jen u bratrance, o ruku ji žádá bohatý lord Warburton, kterého k udivení všech odmítá, ačkoli by sňatek pro ni byl nesmírně výhodný. Stejně pochodí i její americký přítel Caspar Goodwood. Když její strýc umírá, odkáže jí značné bohatství, které ji zdánlivě dává křídla a najednou může dle svého přání poznávat svět, ale nakonec je právě onen obnos peněz důvodem, že Isabel končí v nešťastném manželském svazku, ze kterého není snadné uniknout.

Henry James nás nenechává na pochybách, že jeho cílem bylo rozebrat tehdejší společnost a její morálku a ideály. Američané ve velkém přesidlují do Evropy a tím nám autor nenápadně předhazuje rozdíl mezi zdánlivě moderně smýšlejícími Američany a přísně tradicionalistickými Evropany. Zároveň jako by se snažil pochopit veškeré zákruty ženského jednání a rozmarů  a rozdíly ve vztahu z pohledu muže a ženy. Ženské hrdinky  hrají v románu prim a setkáváme se s nejrůznějšími ženskými charaktery.

Isabel je nevšední hrdinka, se svou zvídavou myslí, otevřeným srdcem plným ideálů a touhou po poznání je jakousi oslavou ženské emancipace. Ač původně nemajetná se nenechá zlákat nabídkou k výhodnému sňatku a stojí si za svým přesvědčením, že si chce ponechat svou nezávislost a objevovat svět. Ovšem přes všechno své neutuchající nadšení je ve své naivitě stejně lapena a pod iluzí lásky se rozhodne provdat. Ovšem v manželství dochází ke střetu dvou zcela nesourodých bytostí, neboť její manžel vůbec není tak otevřený její nápadité mysli, jak se zprvu zdálo a od své ženy očekává, že ho bude bezmezně obdivovat a bez otázek poslouchat. A tak Isabel ztrácí iluze o svém životě a štěstí a snaží se pod vlivem sobeckého, egoistického a přízemního manžela ponechat si alespoň trochu volná křídla a zároveň nedat pod maskou manželského štěstí znát ostatním, jak hluboce se zmýlila.

Kontrast k této ženské postavě činí její nevlastní dcera Pansy, která je ve své bezbřehé poslušnosti vůči otci a snahy nevyčnívat a všem se zavděčit prototypem naprosto submisivní ženy. Madame Merlová je zdatná a nenápadná manipulátorka, která má svá tajemství. A Isabelina teta, paní Touchettová, je zase obrazem praktické, chladné a upjaté ženy. Henrietta Stackpoleová, Isabelina přítelkyně a zcestovalá americká novinářka, je naopak tornádem v konzervativní a úzkoprsé společnosti, která má co na srdci, to na jazyku, a není tedy divu, že řadě lidí není její osoba po chuti.

Mužské hrdiny vezmu jen ve zkratce. Myslím, že právě Gilbert Osmund (Isabelin manžel) je symbolem společnosti, která odmítá překročit své konvence a zažité tradice, ačkoli navenek se vyznačuje pózou moderní otevřenosti. Lord Warburton je ztělesnění uhlazeného britského aristokrata, Caspar Garwood naopak představitel obhroublého amerického muže a drahoušek Ralph Touchett je snad nejsympatičtější člověk z celé knihy, věrný Isabelin přítel, který ji s něhou z celého srdce miluje.

Kniha je místy docela těžkopádná. Autorovi nedělá problém se na několik stránek zastavit v salonu a během krátkého rozhovoru dvou postav rozebrat všechny jejich niterné pocity a myšlenkové pochody. Pohledy a letmé doteky se zdají být významné a autor se jim někdy věnuje víc než by bylo zdrávo. Proto jsou některé kapitoly opravdu zdlouhavé.

Co ovšem knize dává šmrnc, jsou břitké dialogy protkané nenápadnou ironií. Ačkoli postavy nevypustí z úst nic společenského nepřístojného, z jejich rozhovorů by se leckdy stěny pokryly jinovatkou. V dekorum zaobalený sarkasmus a urážky střídají chladné a strojené odpovědi. Jakoby autor nabádal čtenáře, aby odhalil faleš a přízemnost, která se pod povrchem ukrývá, a někdy se zdá, že se dané společnosti sám vysmívá a ukazuje, jak jsou všichni bláhoví a pošetilí.

Nebyla to úplně lehká četba, to přiznávám a myslím, že mi některé aspekty a významy tohoto románu stále unikají, ale jako obraz a kritika tehdejší společnosti to je rozhodně zajímavé.

Četli jste Portrét dámy? Máte rádi společensko-kritické romány?