Ocelové srdce: Vzpoura, pomsta a Výjimeční superpadouši

Autor: Brandon Sanderson

Originální název: Steelheart

Série: Zúčtovatelé/The Reckoners (1.)

Nakladatelství: Tallpress

Rok vydání: 2015

„Skvěle střílí a ještě nosí pod tílkem granáty, napadlo mě někde v hlubinách mé zmatené mysli. Asi jsem se zamiloval.“

Poté, co jsem přečetla několik knih, které mě nijak neoslovily, jsem si říkala, že je čas sáhnout po jistotě. Navíc jsem dlouho nečetla žádnou dobrou fantasy, takže Brandon Sanderson byl jasná volba. Jediná kniha, kterou v knihovně od tohoto autora měli, když jsem tam celá natěšená přišla, bylo právě Ocelové srdce. Teprve po dočtení jsem pátráním na internetu zjistila, že se jedná o první díl série Zúčtovatelé, která je určena hlavně pro mládež. Evidentně stále do této skupiny patřím, neboť se mi to líbilo :-).

Zdroj: bux.cz

Svět dosáhl změny. Po příchodu rudé hvězdy s názvem Kalamita se z některých lidí stali Výjimeční, superlidé s nadpřirozenými schopnostmi. V dětství byl David Charleston svědkem vraždy svého otce jedním z nich s názvem Ocelové srdce, který posléze přebírá vládu nad městem nyní pojmenovaném Newcago. Ani po osmi letech touha po pomstě nevychladla a David se přidává k odbojové skupině s názvem Zúčtovatelé s cílem zničit Ocelové srdce a nadvládu Výjimečných. A tak se rozjíždí parádní akční příběh a my sledujeme taktické plánování v ocelovém newcagském podsvětí a boj na život a na smrt.

Brandon Sanderson patří právem k stálicím fantasy scény. Opět nezklamal, třebaže tentokrát se jedná spíše o sci-fi/dystopii. Naservíroval nám napínavý příběh, knihu nebudete chtít odložit, dokud nedočtete poslední stránku. A pak s nadšením začínat další díl nebo jako já smutně čekat, až se pro něj dostanete do knihovny :-). Pokud jste četli Mistborn, napadne vás, že se autor držel stejné šablony. Svět, kterému vládne svrchovaný vládce tyranizující své poddané a k tomu skupinka povstalců, která plánuje všemocného svrhnout. Ačkoli je takový cíl považován za nemožný, pustí se do se do toho a my sledujeme jejich plánování, jednotlivé akce, které je o krůček blíž posunují k cíli (nebo naopak oddalují), a také jejich vzájemné vztahy a čas od času nějaké to špičkování.

Nejinak tomu je i tady. Zúčtovatele tvoří skupinka velice zajímavých osob, o jejichž minulosti nic moc nevíme. Profesor, hlava týmu, zdatný plánovač a mozek mnoha operací, vtipálek Cody, jehož legrácky dodávají příběhu šmrnc či třeba Megan, která s jejich snahou tak úplně nesouhlasí a přesto je ke skupině loajální. A k tomu nadšenec David, pro kterého je svržení Ocelového srdce doslova životním posláním. Ovšem pořád je to jen osmnáctiletý kluk, kterým malinko cloumají hormony a který má neodolatelný talent k nalézání prapodivných a velice vtipných metafor, které odlehčují  občas dramatický nádech vyprávění. Sem tam se vloudí i mírně filozofická úvaha, převážně na téma vyššího dobra či ceny, jakou jsou Zúčtovatelé ochotni zaplatit za dosažení úspěchu.

Skvěle vypracovaný svět a originalita jsou pro Sandersona typické. Ocitáme se ve světě, kterému vládne věčná tma a v prostředí ocelového města, kde Výjimeční mohou vše a zabíjení nevinných a bezbranných lidí je na denním pořádku. Výjimeční jsou sami o sobě fascinující, každý má jinou superschopnost (jednu, dvě či více), ale zároveň také slabinu, díky které je možné je zabít. Aby to nebylo tak snadné, tak každý naprosto odlišnou a pochopitelně ji skrývají, jak jen můžou. Takže se z našich milých Zúčtovatelů stávají napůl detektivové snažící se Achillovu patu dotyčného zlosyna vypátrat.

 Je to zkrátka akční a zábavné čtení. Jen ta obálka je trochu zoufalá. Vážně musí vypadat tak „béčkově“? Tahle kniha by si rozhodně zasloužila nápaditější kabátek.

Doufám, že než přelouskám druhý díl s názvem Ohniboj, už bude na pultech knihkupectví díl třetí Kalamita (nakladatelství Talpress by ho mělo vydat každou chvíli).

Co říkáte vy na první díl další Sandersonovy trilogie? :-)

E-den: Nenápadná sci-fi novelka s originálním příběhem

Autoři: Mikaël Ollivier, Raymond Clarinard

Originální název: E-den

Nakladatelství: Baobab

Rok vydání: 2015            

„Z obrazu jejího těla ležícího ve světle hořknou vteřiny, které plynou a prodlužují se na hodiny. Je to, jako bych měl horečku, neznámou nemoc, tělo mám těžké, jsem vysílený, ale zároveň mám bolestně zjitřené smysly. Je snad tohle láska? Ta věc, o níž všichni mluví a kterou jsem chtěl tak nedočkavě poznat? Myslel jsem si, že to je hezké...“

Vůbec nemám tušení, co mě přimělo vybrat si tuhle knížečku. Že by nicneříkající psychedelická obálka? Nebo zvláštní název vnucující představu ráje? Kdo ví, každopádně jsem ji přidala ke svému již tradičně x-kilovému výběru v knihovně a rozhodně toho nelituju. Je to sice jen taková 120-ti stránková jednohubka, nicméně přečtení za to stálo.

         

Ocitáme se v blíže časově neurčené blízké budoucnosti. Goran se těší na prázdniny s otcem, ten je však v rámci své profese protidrogového agenta odvolán k důležitému případu. Dcera kandidáta na guvernéra republiky Mel se předávkovala neznámou drogou a je v kómatu. Goranův otec se okamžitě pouští do vyšetřování a zjišťuje, že svět zaplavila nová droga záhadného původu a neznámých účinků. Ví se jen, že oběti předávkování upadají do kómatu, ze kterého není možné je probudit. Goran mezitím začíná pátrat na vlastní pěst, neboť se do Mel na první pohled zamiloval a chce se s ní znovu setkat. Sám ovšem začíná propadat nové virtuální droze zvané E-den.

Rozhodně je to originální a zajímavý sci-fi námět. Trochu mě mrzí, že se autoři spokojili s tak krátkým rozsahem. Podle mě by knize určitě prospěla větší detailnost i rozpracovanost. Řada otázek zůstává nezodpovězených a čtenář si tak musí vymýšlet své vlastní pozadí postav a příběhu (jaký byl vztah a minulost Goranova otce a vědátorky Sylvie? Proč odešla Goranova matka? Apod.). Konec je díky tomu docela uspěchaný a poměrně chaotický. Stejně tak i detektivní pátrání je zbytečně očesané jen na nejnutnější detaily.

Na druhou stranu se mi líbilo, že autoři neodsunuli postavy a jejich nelehké vztahy na druhou kolej. Vyčnívá mezi nimi Goranův otec, který se úpěnlivě snaží co nejlépe konat svou práci v rovnováze s touhou věnovat se svému synovi, kterého chce uchránit před všemi nástrahami nynějšího světa. Stejně tak je poutavě pojato a popsáno období Goranova dospívání a zmítání se city k dívce, kterou viděl jen jednou a na kratičkou chvíli, a přesto mu dokázala mocně učarovat, že pro ni zradí své nejbližší, a přes veškeré riziko a vědomí si vlastní hlouposti podnikne výlet do E-denu. Ach, ta láska :-).

Droga s názvem E-den je sama velice lákavá. Látka, která vás dostane do vaší vlastní virtuální reality? Geniální. Zaručená závislost od první dávky. Ačkoli mi technické detaily fungování této drogy zůstaly poněkud záhadou (popis není nijak vyčerpávajícně detailní, jak bývá často ve sci-fi knihách obvyklé), věřím, že i v našem světě by se téhle látce dostalo nesmírné popularity. Vždyť co jiného je drogová závislost než touha uniknout od reality.

E-den je rozhodně zajímavý počin, který si zaslouží pozornost, a to nejen fanoušků sci-fi literatury :-).

Jaká by byla vaše virtuální realita E-denu? V té mojí by rozhodně měla své místo nevyčerpatelná zásoba čokolády :-D.

Pozitivní týden #18

Co hezkého se mi událo za poslední týden? Nebo spíš týdny, nějak to flinkám :-):

Svatba kamarádky

Taky vám svatby přijdou tak krásně romantické? Když pominu, že nevěsta je většinou nádherná a ženich vyšňořený, tak slíbit si lásku a věrnost na celý život je prostě kouzelné. Zvlášť když v tom okamžiku to oba myslí skutečně vážně, v dobrém i ve zlém. Přijde mi to vždycky tak neuvěřitelně dojemné. Jo jo, v tu chvíli se vynořuje mé nenapravitelně romantické já :-D.

Výlet do zoo

Usoudila jsem, že prcek už je dost velký, aby ocenil, že se může mrknout v zoo na zvířátka. Tak jsme s partou mamin a dětí vyrazili na celodenní výlet. Ovšem první, co naše dítě v zoo zajímalo, nebyla zvířátka, ale svačina :-D. Všichni nadšeně koukali na tučňáky a jedině náš prcek se s hlasitým ham, ham dobýval do tašky. Ach jo, asi bude po mně :-D. Ale viděli jsme malinké gorilátko a slůňátko a spoustu jiných chlupatých či opeřených tvorů. Jen teda ještě musím prckovi vysvětlit, že slon opravdu nedělá haf :-D. A obecně počasí teď výletování přeje, takže náš obvyklý den vypadá tak, že ráno sbalíme svačinu a vyrážíme někam do přírody, nebo alespoň tam, kde to v Praze přírodu připomíná :-D.

          

Naše jediná fotka ze zoo s bizony :-D         

Čokoládová kostka

Ačkoli to zní jako něco moc dobrého k jídlu, není tomu tak. Jedná se o masážítko, které je z čistého kakaového másla s vůní božské čokolády. Objednávala jsem ho zde a nemůžu si ho vynachválit. Jeho vůně je skutečně úžasná a každý večer promění mé obvyklé mazání kůže celého těla v příjemný aromaterapeutický rituál, na který se fakt těším. Kromě řady skvělých a pozitivních účinků, které kakaové máslo má, také údajně zvyšuje elasticitu pokožky, což se mi bude docela hodit, neboť bříško začíná pomalu, ale jistě vykukovat a striím bych se chtěla fakt vyhnout. Ještě tak přesvědčit mého milého, aby mě tím namasíroval, to by teprve byla slast :-D.

Plánování programu na Colours of Ostrava 2016

A je to tady, za chvíli se se ségrou a kamarádkou vypravíme do víru všech možných hudebních stylů a žánrů a na to je třeba se pořádně připravit. Nejenže musím někde vyhrabat spacák, ale hlavně to znamená předem si zjistit, kteří umělci vystupují a pokud je neznám, tak si je poslechnout a vybrat si, koho rozhodně chci slyšet a kdo za to nestojí. To mě fakt baví, protože často objevím řadu interpretů, kteří se mi líbí, a navíc si je pak poslechnu naživo. Taky máme rezervované lístky na Roberta Fulghuma! Těším se.

Záliba prcka v knihách

Z toho mám vážně radost. Jako správnou knihomolku mě velice často vidí s knihou/čtečkou v ruce a po mém vzoru se velice rád někde usadí a důležitě si listuje v knize :-D. Nebo za mnou běhá, ať mu čtu nebo si chce něco prohlížet. To je fakt krásné a doufám, že mu to vydrží. Už spolu chodíme do knihovny i do knihkupectví (což je peklo, protože neustále sbírám knihy a vracím je zpět do regálu, takže si ve výsledku nic nevyberu), kde se mu moc líbí. Jasně, z pískoviště je taky nadšený, ale doufám, že knihy pro něj neztratí nic na své přitažlivosti :-).

          

Jeho momentální best of :-D         

Co hezkého potkalo vás? :-)

Francouzky neztrácejí šarm: Kniha, která pověstný francouzský šarm rozhodně postrádá

Autorka: Jamie Cat Callanová

Originální název: Ooh La La! French Wonen´s Secrets to Feeling 
            Beauty Every Day

Nakladatelství: Euromedia group – Ikar

Rok vydání: 2014

„A hlavně – jakými triky docilují úžasného šarmu?

Ať se skupina skládala z pětadvaceti nebo dvou žen, nebo jsme hovořily s jednotlivkyněmi, všechny uvedly na prvním místě spodní prádlo.

Ano, spodní prádlo.“

Vše, co zavání Francií, má pro mě neodolatelné kouzlo. Nejinak tomu bylo s touhle knihou, ale bohužel mě čekalo naprosté zklamání. Naštěstí jsem následně rozečetla knihu Rok v Provenci od Petera Mayleho. Ta mi rozhodně spravila náladu, díky ní jsem na francouzskou mentalitu nezanevřela. Článek chystám :-).

         

Zdroj: bux.cz        

Autorka Jamie Cat Callanová je Francouzkami fascinována stejně jako já. Již má na svém kontě dvě knihy s podobnou tématikou, a to Francouzky nespí samy a Jak Francouzky hledají štěstí. Tentokrát se rozhodla vyzpovídáním obdivuhodných francouzských žen zjistit, v čem spočívá to jejich pověstné ó la la. Snaží se přijít na kloub tomu, co se skrývá za jejich graciézní přitažlivostí a lehkostí s níž proplouvají životem.

V jednotlivých kapitolách rozebírá například výběr parfému, spodního prádla, oblečení, vhodné péče o vlasy a pleť, a to vše za účasti některé z dokonalých představitelek tohoto životního stylu. Závěrem čtenáře čeká malé shrnutí v rámečku nazvaném Francouzská lekce.

Tahle kniha mne skutečně neoslovila. Jak už jsem uvedla, jsem přímo posedlá francouzskou kulturou, a tenhle typ knih mě většinou dosti baví (za všechny báječná Madame Chic – recenze zde), ale autorčino opěvování perfektních žen hraničí až s hysterií. Jistě, Francouzi jsou národem od kterého bychom mohli něco pochytit, ale že by byli tak dokonalí a měli patent na veškerou krásu, eleganci a charisma? To si vskutku nemyslím. Ovšem dle autorky je každá francouzská žena naprosto úžasná. Je ztělesněním bezchybného půvabu, zábavné a společenské povahy, vkusu, a zároveň neuvěřitelné elegantní ležérnosti. Jestli je to pravda nebo ne, to těžko posoudím. Ale nepůsobí to příliš uvěřitelně.

Nesedl mi ani styl, kterým je kniha napsaná. Autorka obdivuje v každé kapitole jinou neodolatelnou ženu, z níž se snaží vymámit tajný recept, aby pak po vlastním nevšedním zážitku prozřela a o kousek blíže se přiblížila vlastnímu ó la la. Přišlo mi, že pro člověka s jistou dávkou inteligence je to poněkud slaboduché a hlavně dosti povrchní.

Také mě trochu zarazil překlad, za nímž stojí Blanka Brabcová. Působí poněkud krkolomně a kostrbatě. Ovšem neznám originál, tak nejsem schopna posoudit s čím překladatelka musela pracovat, ale opravdu některé věty působí velmi šroubovaně. Což pochopitelně opět snižuje požitek ze čtení.

Kniha mne opravdu nenadchla a ačkoli jsem to měla prve v úmyslu, tak autorčiným předchozím knihám ani nedám šanci. Ale věřím, že i přes mé nenadšení si své čtenáře najde :-).

Četli jste některou z knih této autorky? Co na ni říkáte?

Kohopak si letos nadělíme pod stromeček? :-)

Ještě na vysoké škole jsem coby rozlítaná studentka tvrdila, že první dítě budu mít ve 28, nejdřív. Vlastně asi spíše později. Nikdy by mě nenapadlo, že v tomhle věku už budu mít děti dvě :-). Ale život je nepředvídatelný, plány vždycky nevycházejí tak, jak si člověk maluje, a jak to tak vypadá, na mateřské (resp.  rodičovské) dovolené ještě nějakou chvíli pobudu :-).

Jo jo, chápete správně, na Vánoce nás bude zas o jednoho více. Řada lidí se mě ptala, jestli jsme to takhle po sobě plánovali. Inu, ani ne no :-D. Ale po prozvraceném prvním trimestru (fakt závidím těm, které nemají tušení, co jsou těhotenské nevolnosti) jsem si všechno srovnala a došlo mi, že takhle je to vlastně ideální. Někdy je prostě lepší neplánovat a nechat věci ať samy plynou (pochopitelně to neplatí ve všech případech).

        

Zdroj: goodtoknow.co.uk        

A zhruba tohle se mi při spatření dvou čárek na těhotenském testu honilo hlavou (a to, že to nemá hlavu ani patu neřešte, holt hormony :-D):

Panebože, dvě malé děti, zvládnu to vůbec? Někdy mám pocit, že i jeden raubíř je víc než dost. Teď si říkám, že nějak se to zvládne, ale trochu se obávám, že i z té trochy volného času, co mám sama pro sebe, nezbude už vůbec nic :-).

Zvládne to moje tělo vůbec? Přece jenom je to teprve rok, co jsem porodila a kojení člověka taky řádně vyčerpá…

Bude má mateřské srdce na tolik velké, aby pojalo lásku ke dvěma dětem stejnou měrou? Já vím, že jo, ale nějak si to momentálně neumím představit.

Alkohol! Nejsem žádná alkoholička, ale viděla jsem se v létě sedící na zahrádce a popíjejíci mé oblíbené mojito a zase to skončí nealkem, chjo... :-D

Zase nebudu hubená do plavek! :-D Předloňské léto jsem celé prozvracela, loňské jsem ještě nestihla shodit poporodní kila a letošní už budu evidentně mít zase nějaké ty předporodní :-D.

Žádné cestování! To mně docela chybí, těšila jsem se, že až mrně trochu povyroste, zase budu moci vyrazit na cesty, ať už sama nebo s ním, ale evidentě si opět chvíli počkám.

Práce. Ne že by se mi až tak chtělo vracet se do práce, ale docela se bojím, že všechny své odborné znalosti zapomenu a naprosto ztratím přehled.

Nezblbnu úplně, když budu tak dlouho doma? Přece jen, být doma s malými dětmi neobnáší žádné hlubokomyslné debaty.

Co bude s blogem? Budu mít vůbec nějaký čas na čtení? Pevně doufám, že jo, dokázala jsem si čas najít i v nejstresovějším státnicovém období, tak snad ani druhé dítko nebude důvodem, abych čtení zanechala.

Zase budu muset absolvovat nespočet vyšetření, odběrů krve a podobných věcí, které fakt nejsou mou oblíbenou kratochvílí (kdybyste jen tušili jako averzi mám k jakémukoli zdravotnickému zařízení), ale na druhou stranu chápu, že jsou potřeba.

Bude to kluk nebo holka? Já vím, není to zas tak důležité, hlavní je aby bylo miminko v pořádku a zdravé. Ale stejně jsem zvědavá :-).

Výběr jména. Jejejej, kdybyste jen tušili, kolik práce nám dalo vybrat jméno našemu prckovi. Uvažovala jsem, že si pohlaví nenecháme říct a bude to překvápko při porodu, ale představa, že bychom tím pádem museli vymyslet jména pro každou variantu mě děsí :-).

        

Zdroj:popsugar.com        

Aby to neznělo tak negativně, pochopitelně mi myslí prolétlo i pár pozitivních věcí:

Aspoň nemusím nic extra kupovat a shánět, oprášíme věci po synkovi a bude :-).

Je to krásné nosit v sobě nový život a přemýšlet, jaké to bude až bude mít nynější dítko sourozence :-).

Navíc řada párů by si miminko přála, a přesto se ženě nedaří otěhotnět, což vede k frustraci a depresím. Já tohle naštěstí ani u jednoho řešit nemusela, takže za to jsem nesmírně vděčná.

Teď si jen přeju, aby byl drobek zdravý a v pořádku, aby se všechno obešlo bez komplikací a já se mohla těšit z nového života :-). Vím, ještě není vyhráno a ledacos se může zvrtnout, ale to se snažím si nepřipouštět a řeknu vám, že po počátečním šoku se faaaakt těším :-).

Taky někdy máte pocit, že se váš život plánuje sám nezávisle na vás? :-D

Smrt na Dunaji: Kniha, která se žánrově poněkud ztratila

Autor: Michal Hvorecký

Originální název: Dunaj v Amerike

Nakladatelství: Kniha Zlín

Rok vydání: 2013

„Martine, prosímtě, co to je baroko? Paní průvodkyně to několikrát zmínila,“ zeptal se Jeffrey Rose a nahnul se nad pult.

„Tím se netrap, Jeffe. To v Americe nemáte.“

„Opravdu?“

„Baroko byla italská politická diktatura, která v Evropě vládla před příchodem gotiky. Velmi špatná věc, temná a nebezpečná!“

Přemýšlím, co mě přimělo sáhnout po téhle knize. Že by název evokující jeden z románů od Agathy Christie? Nebo snad anotace slibující dobrodružný příběh, parodii masové turistiky, a hlavně příběh o lásce, která stála na vodě? Opravdu netuším, každopádně kniha rozhodně nenaplnila má očekávání. Inu, každý se někdy přehmátne.

Zdroj: kosmas.cz

Martin Roy, nadšený překladatel, si momentálně vydělává coby manažer letní prázdninové platby na lodi MS America, která poskytuje luxusní plavbu po Dunaji plnou nevšedních zážitků pro bohaté americké turisty. Loď se plaví z Řezna podél celého dunajského veletoku se zastávkou ve všech významných městech. Ukočírovat a nadchnout sto dvacet rozmlsaných postarších občanů není nijak snadné, zvlášť když do toho všeho zmatku se na palubě znenadání objeví Martinova dávná láska Mona a v podpalubí začne řádit neznámý vrah. Vítejte na plavbě, která se nezapomíná!

Mám pocit, že autor se nedokázal rozhodnout, jaký žánr vlastně píše. Detektivku? Zábavný cestopis? Historicko-naučnou publikaci? Letní román pojednávající o romantické první lásce? Zdá se mi, že si vybral od každého něco a vznikla z toho prapodivná směsice. Kdysi jsem na nějakém blogu četla o knize, která trpí krizí identity, bohužel už si nevzpomenu, co to bylo za knihu a blog, ale ten obrat se mi nesmírně líbí, a myslím, že to postihlo i tento román.

Začátek byl slibný, vyprávění o amerických turistech, kteří se na luxusní lodi plaví po evropské řece, která pro ně neznamená nic víc než povrchní zážitky bez opuštění pohodlí luxusu. Autor umí být řádně kousavý a ironický, ale zároveň cítíte, že hlavní hrdina Dunaj opravdu miluje. Ovšem pak se do toho vloží tajemná Mona, o které se v příběhu nic zásadního nedozvíme a vlastně se vyprávěním jen mihne. K tomu se přidávají dvě záhadné vraždy, které ale nikdo nevyšetřuje a čtenáři zůstává rozum stát.

Mezitím autor důkladně popisuje krajinu a prostředí, kterým loď pluje. Občas zabíhá do historie, což může někoho bavit a obohatit, jiného otravovat a nudit, rozhodnutí nechávám na čtenáři. Vyvrcholením je dramatický a mírně vykonstruovaný závěr.

Není pochyb o tom, že Michal Hvorecký psát umí, protože i přes všechnu žánrovou rozpolcenost a občasnou kříčící nelogičnost mě donutil číst dál a knihu jsem přelouskala až do konce. Kdyby šlo jen o příběh party důchodců, prošpikovaný cynismem a černým humorem hlavního hrdiny, místy proložený popisem reálií (cestopisně se mi to zdálo zajímavé, dokonce jsem leckdy vytáhla mapu, resp. klikla na Google Maps :-D), byla by to perfektní kniha. Ale snaha udělat z toho dramatický detektivní příběh, ne-li thriller, a zároveň letní romanci, nefunguje. Škoda.

Četli jste Smrt na Dunaji? Jak knihu hodnotíte?