Pozitivní týden #8

Co mě potěšilo a pobavilo tento týden:

Můj milý pomáhal

„Moni, dal jsem prát prádlo,“ oznamuje mi jednoho dne. „A netvař se tak zděšeně, dal jsem tam jenom tmavý bavlněný, na tom nemůžu nic zkazit!“

„Dobře… “

Zhruba po hodině vytahuju prádlo z pračky:

„Hele, a co tam dělá ta červená ponožka?“

„Jej, ta se tam asi omylem připletla.“

„Aha, a to bílé bodýčko?!?!“

„Jéžiš, tak to vůbec nevím, kde se tam vzalo. Ale tak má tmavý lemy, víš…“

„Jistě, a předpokládám, že ty světlounce modré kalhotky se tam taky ocitly náhodou…“

„Tak jsou modré a to je de facto tmavá barva!“

Chlapská logika je na mě moc :-D

Raw dortíky z My Raw Café

Abych na něj nebyla tak přísná, tak musím říct, že mi udělal v týdnu obrovskou radost a přinesl dva dortíky z My Raw Café (což je moje velice oblíbená kavárna, jejich zákusky a dorty uctívám, ale o tom zas někdy jindy) a navíc jen tak. Dostala jsem raw tiramisu, klasické moc nemusím, ale tohle je vynikající, a banánovo-kávový dort, taktéž výborný.

Vzhled možná není nijak oslnivý, ale zato chuť je božská! :-)

Nákupy v Biooo

Pokud bych si měla vybrat svůj nejoblíbenější obchod s kosmetikou, tak jednoznačně vítězí Biooo v pražské Kotvě. Mají obrovský výběr přírodní kosmetiky, čajů, doplňků stravy, produktů do domácnosti a všeho možného. Mám zakázáno tam chodit, protože mívám vždycky nutkání půlku obchodu vykoupit. Tentokrát jsem potřebovala jen dětskou mycí emulzi Urtekram (kterou mimochodem používám kromě mytí prcka i na odličování, mytí sebe a případně i jako šampon), a vápník od Weledy (pro prcka, aby mu rychle srostla zlomená noha – viz konec příspěvku), který má prý perfektní vstřebatelnost, a dušovala jsem se, že nic víc kupovat nebudu. No samozřejmě jsem ještě přihodila štětec na oční stíny značky Barbara Hoffmann, už dlouho nějaký kvalitní sháním, tak snad bude sloužit dobře :-D.

Je toho nějak málo, asi to bude chtít další návštěvu :-D

Balíčky rodině

Protože to začíná vypadat, že se raduju jen když si něco koupím nebo dostanu najíst, tak vás ujišťuji, že radost mi pochopitelně dělá nejen dostávání, ale hlavně dávání. Mám dobrý pocit z toho, že jsem poslala ségře do Anglie balík dobrot (ale jo, je schopná si zajít do obchodu, ale když jsem se zeptala, co jí mám poslat, tak odpověď zněla – nějaké dobrůtky :-D) a několik balení kávy Doubleshot taťkovi do jedné moravské vísky. Naučila jsem ho pít kvalitní kávu a teď ho musím zásobovat :-).

Sněženky

Courám se tak s kočárem vesnicí kousek od našeho domu a jak je mým oblíbeným zvykem, tak koukám po baráčcích a zahrádkách a najednou za plotem vidím ty křehké a nevinné posly jara! Fakt nádhera. Když jsem byla malá, rostly babičce na zahradě a ona je vždycky utrhla a dala do vázičky a já potom měla pocit, že jsou ty kytičky strašně smutné… :-D Ale každopádně už mi nikdo nevymluví, že jaro je za dveřmi! :-D

A na závěr mám jednu věc, která se udála a není ani veselá a už vůbec ne pozitivní, ale byl to pro mne natolik emocionálně silný zážitek, že jsem to prostě musela napsat.  Máme za sebou první návštěvu dětské pohotovosti. Mrňous si totiž zlomil nohu (hráli si prosím s tatínkem) a nemocnici opustil s obří sádrou přes celou nohu :-(. A řeknu vám, že vidět své dítě takhle trpět bolestí je fakt peklo, zvlášť když takhle malému prckovi prostě nevysvětlíte, že teď musí držet, aby mu nožku mohli zasádrovat, takže ho nakonec držíte násilím a tváříte se, že nevidíte, jak k vám natahuje ruce a chce do vaší náruče. Moje maminkovské já tohle prostě nezvládá. Ale ve výsledku se prcek se sádrou  docela skamarádil :-D.

A co vy? Měli jste hezký týden?

Je libo šálek čaje?

„Raději tři dny bez soli, než jediný den bez čaje“ (Čínské přísloví)

        Kniha a čaj, čaj a kniha. Každý relaxujeme po svém, někdo si napustí vanu, někdo si pustí seriál, jiný vyrazí na nákupy… Já nejraději relaxuji v pozici s nohama nahoře, v jedné ruce knihu a ve druhé šálek výtečného čaje. Co se nápojů týče, čaj u mě vede. Jasně, káva je taky dobrá, ale čaj mi prostě učaroval a nedám na něj dopustit :-).

      

Moje oblíbená kombinace :-)

     
         Pokud si z široké nabídky mám vybrat svůj nejoblíbenější, volím čaj zelený. Mám ráda i bílé, ale ty jsou poněkud dražší a ne tak snadno dostupné. Čaj černý si ke mně zatím nenašel cestu (nebo já k němu?), občas si ho dám, ale prostě není mým favoritem. Bylo mi ovšem řečeno, že k černému čaji je třeba dospět, no uvidíme, třeba za pár let budu mluvit jinak. Co se ovocných čajů týče, piji je zřídka. Většinou chutnají všechny stejně a na můj vkus jsou strašně kyselé, ale i přesto je doma mívám, hlavně pro návštěvy, a můžu říct, že v oblíbenosti rozhodně vede Pickwick Lemon Sorbet :-D. Když mé chuťové buňky přece jenom zatouží po ovocném čaji, tak mám oblíbený Aronie & Šípek & Černý rybíz od Grešíka, který není tak kyselý, protože neobsahuje ibišek (který je většinou za kyselou chuť zodpovědný) a navíc se mi moc líbí Grešíkovy obaly :-).

      

Výběr pro ovocnočajové návštěvy :-D      

        Po večerech většinou piju čaje bylinkové, takový šálek meduňkového či heřmánkového čaje před spaním je výborný pro klidné a dobré spaní :-). Stejně tak využívám bylinkové čaje v léčbě nachlazení a všelijakých neduhů. Zatím jsem neobjevila účinnější zbraň proti nachlazení než je zázvorový čaj z čerstvě nastrouhaného zázvoru s citrónem (říkáme mu vypalovák :-)) – přítel si tam ještě lupne panáka slivovice a prý se hned cítí zdráv jako rybička – nevím, jestli to není spíš zásluha alkoholu, ale neberu mu to :-D. V letních vedrech do sebe naopak liju čaj mátový a někdy doslova po litrech (chápejte, pitný režim :-)). Z ostatních bylinek často dělám čaj ze šalvěje, lípy, mateřídoušky, kontryhele, ostropestřce či kořene pampelišky. A pokud mám chuť na nějakou směs bylinek, tak skvělé jsou čaje od Sonnentoru, které jsou navíc v bio kvalitě. Měla jsem Anděla strážného (mooc dobrý) a  Adventní sadu (která je skvělá, že můžete ochutnat jednotlivé čaje a pak kdyžtak zakoupit favorita v plném balení :-)) a brousím si zuby na jejich bílý čaj Pai Mu Tan.

      

Moje bylinková sbírka      

         Ale zpět k mému favoritu, zelenému čaji.  Proč mám nejraději právě ten? Tak za prvé kvůli jeho chuti, samozřejmě každý chutná trochu jinak, ale svěží, lehce svíravá chuť zeleného čaje je prostě jedinečná. Dále kvůli jeho povzbuzujícím účinkům, jak asi víte, zelený čaj obsahuje určité množství kofeinu (v čaji je vázaný ve formě nazývané tein), ale i další látky jako je theobromin či theofylin, které mají povzbuzující účinek, ale zároveň se nevstřebávají tak rychle jako kofein v kávě. Kromě toho zelený čaj obsahuje polyfenoly, což jsou silné antioxidanty, díky nimž má čaj pozitivní účinky na zdraví a popíjení zeleného čaje tudíž může sloužit jako prevence mnoha nemocí (např. rakoviny, kardiovaskulárních chorob atd.) a také zpomaluje stárnutí organismu. Prostě hotový elixír mládí :-D.

      

Kdysi jsem krabičky zeleného čaje doslova syslila, tohle jsou pozůstatky :-)      

O to větší bylo moje zděšení, když jsem otěhotněla a zjistila, že zelený čaj je v těhotenství velmi nevhodný a to ani ne tak kvůli kofeinu, ale spíše proto, že zabraňuje vstřebávání kyseliny listové, která je tolik potřebná pro vývoj plodu. V tomto období jsem začala pít rooibos (což je vlastně nápoj z keře zvaného čajovec kapský), který neobsahuje kofein a navíc obsahuje řadu důležitých minerálů jako je železo, vápník, zinek a draslík. Teď ho dávám našemu nejmladšímu členu rodiny, protože rooibos je velmi vhodný i pro ty nejmenší děti. Rooibos kupuju od značky Grešík. Občas to prostřídám s praženou Banchou (zvanou Hojicha), která je dle makrobiotiky vhodnější k celodennímu popíjení než voda.

      

Mým favoritem je Snídaně u Tiffanyho, jakou berete vy?      

A jak probíhal můj vývoj, co se týče zeleného čaje? Pamatuju si, že ještě na vysoké škole jsem pila pytlíkový zelený čaj značky Jemča. Ne že by mi zas tak chutnal, ale dal sehnat ve slevě za deset korun, což bylo velmi přínosné pro můj dosti napjatý studentský rozpočet. Chutí fakt nebyl nic moc, ale většinou jsem ho do sebe ráno kopla v minutě mezi oblékáním a dočítáním skript, takže mi to bylo tak nějak jedno :-). Za kvalitativně lepší alternativu jsem považovala zelený čaj Pickwick, hlavně mi učarovalo množství příchutí, ze kterých si můžu vybrat – tehdy byla moje oblíbená příchuť jahoda s citrónovou trávou. Podobnou značkou byl čaj Teekanne. O třídu výš jsem klasifikovala Lipton. Co si budeme povídat, všechno jsou to čaje nepříliš valné kvality a nijak zvlášť oslnivé chuti (tím se nemíním nikoho dotknout, pokud vám chutná, tak je to v naprostém pořádku, je to jen můj rozmlsaný názor :-)), ale když byly ve slevě, kupovala jsem je po kilech :-D.

             

Není možné, aby si někdo nevybral :-)              

Když jsem měla našetřeno (nebo vyděláno) trochu více peněz, zašla jsem do Oxalisu pro čaj sypaný, tady už si troufám říct, že je kvalita o něco lepší, ale ty jejich ochucené čaje jsou pro mě až příliš aromatické a někdy jsem měla pocit, že ta vůně je taková umělá, takže Oxalisu jsem dlouho věrná nezůstala.

Pak jsem objevila značku Harney & Sons. Musím se přiznat, že tyhle čaje mám moc ráda a nejen pro jejich luxusní balení a úžasné plechové krabičky. Navíc je docela často nabízejí v kavárnách, takže už jsem vyzkoušela skoro všechny druhy :-). Doma mám Bangkok, což je ochucený zelený čaj s kokosem, citrónovou trávou, zázvorem a vanilkou. Měla jsem Zimní bílý Earl Grey a Love Life, což je směs zeleného čaje Bancha, jahod, kokosu, vanilky a pufované rýže. Všechny byly fakt výborné a krásně voňavé, ale cena je o něco vyšší. Tyto čaje seženete na e-shopu harneyteas.cz nebo zde a kdo je z Prahy, tak doporučuju zajít do kavárny La Bohéme Café, kde se tyto čaje dají zakoupit a mají tam vystaveny všechny ty krásné krabičky a plechovky :-).

      

Tohle už je jiná kvalita :-)      

Teď už jsem dospěla k tomu, že si kupuju a vychutnávám čaje opravdu kvalitní. Mám teď doma japonské zelené čaje Senchu a Aki Banchu od Klasek Tea a Senchu Koushun od Tea Mountain a můžu vám říct, že co se chuti týče, tak s nějakým Pickwickem se to nedá absolutně srovnat. Ovšem tyto čaje už jsou poněkud náročnější jak na finance, tak na přípravu. Ty tam jsou doby, kdy pro mě příprava čaje znamenala důležitě se rozhodnout jakou barvu a vzor hrnku si vybrat, vybalit sáček, zalít ho vroucí vodou a až jsem si na něj vzpomněla, tak sáček vytáhnout a čaj vypít. Teď už k tomu potřebuju rychlovarnou konvici s nastavitelnou teplotou, filtrovanou vodu, minutky, sítko a pokud možno čajové nádobí. A časem si k tomu pořídím i gejšu :-D.

Jaký je váš vztah k čaji? A jaký je váš oblíbený čaj?  

Pozitivní týden #7

Mezi nejpříjemnější zážitky tohoto týdne řadím:

Znovuotevření farmářských trhů na Náplavce

Kdybyste chtěli vědět, kde většinou trávíme sobotní dopoledne, tak je to právě tam :-). Nakoupíme čerstvou zeleninu a často i nějaký ten mošt, ořechy, čaj, raw dortík či to, na co máme zrovna chuť a náladu. Výběr je převeliký, prodávající příjemní, a pokud vyjde počasí, tak si nedovedu představit lépe strávené sobotní dopoledne. A když se nám nechce vstávat, tak tam vyrazíme až kolem poledne a spojíme to s obědem, neboť se tam dá i skvěle najíst :-).

Není to krása, nakupovat s takovým výhledem? :-)

Rozšíření sbírky čajů

Protože jsem milovnice nejen knih, ale i čajů (navíc myslím, že se tyto dva subjekty báječně doplňují a není nic příjemnějšího než si sednout a vychutnat šálek výtečného čaje a přitom si číst knihu), tak jsem v sobotu neodolala a přikoupila exemplář do svých zásob, a to čaj Aki Bancha, což je japonský zelený čaj od Klasek tea. Už mám od nich Senchu a je výborná. A když jsme u těch čajů, tak mi přítel přinesl luxusní čajík Sencha Koushun od Tea Mountain. Prostě čajem mi uděláte radost vždy, tedy čajem a čokoládou :-D. A uvažuju, že tomuhle vynikajícímu nápoji věnuju celý článek :-).

Čaje zkrátka není nikdy dost! :-)

Zkrácení vlasů

Jo jo, byl čas je zase trochu ušmiknout, neboť jsem je měla takové ucourané… Ke kadeřníkovi moc nechodím, ale zase nechci vypadat jak princezna Rapunzel, tak holt jednou za čas přítel vezme nůžky a je to :-D. Chtěla jsem vám svůj nový sestřih vyfotit, ale udělal se mi kolem oka příšerný ekzém, a tak nějak se mi příčí děsit lidi, takže musíte počkat až budu víc fotogenická :-D.

Zhlédnutí filmu Stážista

Valentýna nijak zvlášť neslavíme, přítel z principu neslaví žádné svátky a mně tenhle svátek nějak není blízký, a fakt nesnáším kýčovitá srdíčka :-D. Ale zase proč si neudělat hezký večer s nějakou romantickou komedií a sníst k tomu hromadu nezdravých dobrot? Tak jsme se koukli na film Stážista, v hlavních rolích  Anne Hathaway a Robert de Niro, a docela se nám to líbilo. Je to milé, místy praštěné, místy trochu kýčovité, ale rozhodně vtipné. Doporučuju :-).

Návštěva knihovny

Teď na čtení nemám moc času a tak jsem knihovnu trochu zanedbávala, ale výpůjční doba Pána věže dosáhla svého maxima, tak jsem tam musela hezky naklusat a knihu vrátit. Samozřejmě nezůstalo jen u vrácení jedné knihy, společnost cestou domů mi dělaly dvě další knihy (vidíte to sebeovládání? :-D) a to Oliver Twist a S láskou, Rosie. První jmenovanou si chci přečíst už dlouho a ta druhá mi byla několikrát doporučena kamarádkami, takže mi to prostě nedalo :-).

Co vám zpříjemnilo týden?

Sex ve městě: Hovory o sexu, které mají se seriálem máloco společného

Autor: Candace Bushnellová

Originální název: Sex and the City

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání: 2006

„Podstatou známosti v New Yorku je odcizení,“ prohlásila. „Ale jak se máš k někomu přiblížit, když po tom opravdu toužíš?“

V takovém případě, moje milá, musíš odjet jinam.

To, že tahle kniha je předlohou seriálu Sex ve městě, znělo lákavě. Vždyť kdo by neznal sympatickou novinářku Carrie Bradshawovou a její tři kamarádky – idealistickou Charlotte, cynickou Mirandu a sexuchtivou Samanthu ze stejnojmenného seriálu? Já myslím, že všichni :-). Já seriál dokoukala teprve nedávno  a od knihy jsem očekávala, že to bude oddychová, lehce povrchní kniha, díky které se na chvíli vrátím do atmosféry seriálu a užiju si mírně lechtivý, nenáročný příběh. Tak tohle vám kniha rozhodně nedá. Bylo to zmatené, chaotické, nijak zvlášť zajímavé a vůbec mě to nebavilo. Chvíli jsem uvažovala, že knihu nedočtu, ale nakonec mé dřívější přesvědčení, že každá kniha si zaslouží dočíst, zvítězilo (na tom musím ještě zapracovat), ale ve výsledku to za to nestálo.

Podstatou knihy jsou pochopitelně vztahy, a to jak sexuální, tak partnerské. Postavy rozjímají na témata týkající se sexu jako takového a také toho, jak uhnat toho pravého partnera, zdali a kdy se vdát či oženit, a pochopitelně dojde i na takové perličky jako třeba sex ve třech či milostný trojúhelník. A to vše v kulisách newyorského Manhattanu. Lidé se setkávají a rozprávějí převážně v newyorských podnicích a barech, často za přítomnosti známých a slavných osobností.  

Zdroj: bux.cz

Kniha má poněkud netypickou stavbu.  Nejde o tradiční vystavění příběhu s gradujícím dějem, zápletkou a závěrem. Kniha je pojata formou, která připomíná neosobní novinové články, co kapitola, to nějaké vztahové či sexuální téma, na které postavy zapáleně diskutují. Každá osoba má většinou poměrně jasný pohled na věc a navíc neváhá na dané téma zmínit historku, která se často týká několika dalších vám neznámých osob. A v tom je podle mě kámen úrazu. Postav je tam nepočítaně, takže jste většinou zmateni, kdo je kdo.  Pokud jste v seriálu měli rádi Mirandu či Charlotte, v knize se kromě pár vět skoro neobjeví. K žádné postavě si nelze udělat vztah či si ji oblíbit, protože ji za pár stránek vystřídá postava jiná. Většina z nich je výstředních, ale takovým nesympatickým způsobem… Jedině snad Carrie s panem Božským tvoří relativně ucelený a smysluplný pár, ale bohužel mnoho prostoru nedostanou. Obecně mi zmiňované historky a příběhy přijdou dost chaotické, jeden skončí bez jakékoli pointy, aby bez jakéhokoli přechodu následoval druhý, taktéž většinou bez pointy.

Z knihy získáváte dojem, že na Manhattanu jsou všichni lidé mezi pětadvaceti a čtyřiceti svobodní, okouzlující, bohatí, beznadějně touží po lásce a partnerovi, ale zároveň se nevázaně oddávají sexu, alkoholu či drogám. Obálka knihy uvádí, že jde o čtení fascinující, frivolní, fantastické… S tím si dovolím nesouhlasit, dle mého jde spíše o čtení nezáživné, zmatené, postrádající vtip.

 

Zatímco seriál je zábavný, věnuje se sexuálním a vztahovým námětům s vtipem, nadhledem a občas i jistou dávkou cynismu, tak kniha je těžkopádná a nezáživná a jestli scénáristé dokázali z téhle knihy udělat kultovní seriál, jakým bezpochyby Sex ve městě je, tak všechna čest.

Tahle kniha mne skutečně nezaujala, se seriálem nemá kromě jména hlavní hrdinky a newyorského prostředí mnoho společného. Zřejmě má své zanícené čtenáře, ale já doporučuju zapomenout na knihu a raději si znovu pustit seriál :-).

Jste fanoušky seriálu Sexu ve městě? Četli jste knihu? Pokud ano, co na ni říkáte? :-)

Pán věže: Opět se bojuje a píseň krve zpívá

Autor: Anthony Ryan

Série: Stín krkavce (2.)

Originální název: Tower Lord: A Raven᾽s Shadow novel  II

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2015

„Píseň se proměnila v neuhasitelný oheň, který živil Vélinovo běsnění mezi volarskými vojáky.“

Po dočtení Písně krve (recenze zde) jsem neváhala a hned jsem běžela shánět druhý díl. Sotva jsem si ho donesla domů, okamžitě jsem se nedočkavě pustila do čtení. Přísahám, že se mi kniha sama otevřela hned, jak jsem zavřela dveře od bytu :-D Bylo to napínavé, čtivé, poutavé, tak není divu, že po pár dnech bylo dočteno, o to delší ale bude čekání na třetí díl :-).

Ve Spojeném království se opět schyluje k válce. Vélin al Sorna se navrací z alpírského vězení s touhou zanechat válčení a nalézt tolik potřebný klid. Ve Spojeném království zatím vládne král Malcius, který vyhlásil svobodu všem náboženstvím a Vélina povyší na Pána věže Severních provincií. Ovšem Vélin si klidu příliš dlouho neužije, na království zaútočí mocný nepřítel a je třeba se opět vydat do války, která se tentokrát týká všech - princezny Lyrny, která i přes svůj urozený původ zažije nejedno dobrodružství, Revy, která se z fanatické dívky toužící po pomstě stává oddanou bojovnicí, bratra Frentise, který se z Volarského zajetí dostává do osidel mocné a nebezpečné ženy, a pochopitelně mnoha dalších postav a obyvatel království. Nepřítel zahájil mohutnou invazi a všichni pozvedají zbraně a míří do války za záchranu své země.

Zdroj: nakladatelstvi.hostbrno.cz

Oproti Písni krve je styl vyprávění odlišný. Zatímco první díl byl de facto lineární příběh týkající se Vélina al Sorny, v této knize autor vyprávění rozčlenil dle jednotlivých hlavních postav (že by inspirace G. R. R. Martinem?), každá postava tak následuje svou vlastní dějovou linku, ale na konci knihy se jednotlivé příběhy protnou v ucelený závěr.

Vsuvka: Pořád se nějak nemůžu rozhodnout, jestli mám raději příběhy vyprávěné jednou postavou nebo ságy, ve kterých se vyprávění mění dle jednotlivých postav. Dost často se mi totiž stává (zvlášť když nemám tolik času a nečtu knihu v kuse), že než se autor k postavě vrátí, zabřednu do příběhu postavy jiné a zapomenu, co se přihodilo té předešlé :-) A tak jsem nucena se v knize vracet a to mě rozčiluje (a pokud je těch postav mnoho jako v Písni ledu a ohně, tak je to někdy fakt náročné čtení), ale uznávám, že kdybych četla pomaleji a pečlivěji, tak mě takové problémy možná netrápí :-).

Ehm… Zpět k Pánovi věže. Vélin už tedy není jedinou a ústřední hlavní postavou, do popředí se dostává princezna Lyrna, bratr Frentis a Reva, tudíž je občas příběh trochu roztříštěný, ale zároveň nabral skutečně epických rozměrů. Anthony Ryan rozhodně není žádný troškař, když už válka, tak ať se týká všech.

Zajímavý je vývoj postav. Posun princezny Lyrny a Revy mi přišel podobný, obě opouští své známé prostředí a musí bojovat nejen s mnoha nepřáteli, ale i se svým vlastním přesvědčením, až se z nich nakonec stanou silné a neohrožené bojovnice, odhodlané zachránit své království za každou cenu a žádná oběť jim není dost velká. Vélin se do války nijak zvlášť nehrne, ale coby zkušený bojovník a válečník se stává doslova spasitelem. I ostatní postavy projdou přerodem. Válka prostě mění a tříbí charakter, ať už chcete nebo ne. S romantikou autor poněkud šetří, ale o to větší klade důraz na přátelství, loajalitu, čest a pochopitelně víru.

V knize dostávají oproti prvnímu dílu větší prostor fantasy prvky. Magii tady už nenajdete jen jako lehký náznak v podobě Vélinovy písně krve, ale už se regulérně stává součástí příběhu a ukazuje se, že magii ovládá nejedna z postav. Celou knihu samozřejmě provází boj, válčení, akce a pomyslnou třešničkou na dortu je závěrečné obléhání města Alltoru. A ačkoli je v závěru bitva dobojována a zdá se, že příběh končí, tak Anthony Ryan během posledních několika stránek ukáže, že tohle byla jen taková malá předehra k boji mnohem větších rozměrů. Takže myslím, že se máme na co těšit.

Ve článku o Písni krve jsem uvedla, že se sérií Píseň ledu a ohně bych knihu nesrovnávala, tady ovšem musím své tvrzení trochu poupravit, protože druhý díl se Martinově sérii podobá trochu více. Ale dle mého názoru Anthony Ryan Martinových kvalit zatím nedosahuje.

Musím říct, že ve výsledku se mi první díl líbil o něco více, ale druhý díl je těsně v závěsu a jestli nakladatelství Host co nejdříve nevydá Královnu ohně (Queen of fire), tak si mě nepřejte!! :-D

Co říkáte na Pána věže?

Pozitivní týden #6

Tenhle týden mi vážně zvedlo mizernou zimní náladu a rozjasnilo den těchto pár věcí:

1. Letenka do Londýna!

Za měsíc a kousek letím na výlet! :-) Cílovou destinací není přímo Londýn, ale anglické město Wolverhampton (pro toho, kdo strávil hodiny zeměpisu čtením pod lavicí jako já, uvádím, že Wolverhampton leží kousek od Birminghamu :-)) A proč zrovna tam? Protože tam toho času studuje má sestra v rámci projektu Erasmus a bude mít zrovna jarní prázdniny a pochopitelně by se hrozně nudila a bylo by jí smutno, takže není jiná možnost, než že jí přijedu zachránit a dělat společnost :-D Už jsme spolu nějaký ten výlet zažily a musím říct, že naše cestovatelské zážitky stojí za to, takže se těším, ani nevíte jak :-).

2. Povedl se mi druhý raw dort :-)

Pomalu, ale jistě propadám výrobě raw dortů. Nadevše totiž miluju sladké a raw dorty jsou většinou nejen výborné, ale i zdravé a plné prospěšných látek. Tentokrát jsem vyzkoušela raw jahodový cheesecake a byl vynikající (i když trochu malý :-D). Pro ty, kdo by rádi vyzkoušeli, odkaz na recept je zde – jen místo malin jsem dala jahody, ale prý fungují i meruňky či kakao, prostě co máte doma :-) A citron i sirup jsem dávala spíše odhadem a dle chuti.

Ta fotka je fakt mizerná, leč lepší prostě nemám, ale dort byl fakt výborný! :-)

3. Koukli jsme na Snídani u Tiffanyho

Už asi po stopadesáté :-) A i po stopadesáté se mi to neskutečně líbilo, jak už jsem psala zde, tak Audrey Hepburn prostě zbožňuju. Je tak okouzlující, půvabná, elegantní, kouzelná… Myslím, že budeme pokračovat filmem Prázdniny v Římě :-).

4. Absolvovali jsme první lekci miminkovského plavání

A vůbec nechápu, že jsem s tím tak dlouho otálela! Přiznávám se, že mi to přišlo strašně drahé a prostě se mi nechtělo, ale je to fakt skvělá věc. Náš malý plaváček byl nadšený, moc se mu to líbilo, a kdybych ho neodtáhla násilím z bazénku, tak se tam cachtá doteď :-).

5. Jaro se blíží!

Cítíte to taky ve vzduchu? Jaro se blíží! :-) Jo, já vím, je půlka února, ještě nebyl ani Valentýn a já už otravuju s jarem. Ale, JARO!!! Chápejte, zimu fakt nemám ráda, pořád je tma, zima, mokro, člověku se chce spát a vůbec jsem taková bez energie, ale jakmile se trochu oteplí a já můžu vyjít bez čepice a neomrzají mi uši, tak se hned cítím celá znovuzrozená :-D Trochu přeháním, jarní únava mě asi dostihne, ale stejně… Už jsem ve vzduchu ucítila nádech jara a to mě vážně potěšilo :-).

Co vy a předvalentýnský týden? :-)

Kniha vs. film #1

Zdá se mi, že poslední dobou už filmovým scénáristům trochu dochází dech. V kinech se stále častěji objevují adaptace známých děl jako je Hobit, Anna Karenina, Hvězdy nám nepřály, Papírová města, Marťan, Zmizelá, Hunger Games a mnoho dalších… Občas se mi stane, že zhlédnu film a až pak zjistím, že byl natočen podle knižní předlohy. Coby zapálená čtenářka mám utkvělou představu, že film se nikdy nemůže vyrovnat knize, ale i přesto si knihu dohledám a přečtu. Musím přiznat, že nejednou mé přesvědčení dostalo pořádně na frak. A protože srovnávat Harryho Pottera nebo Hobita s předlohou je tak trochu nošením dříví do lesa, neboť většina správných knihomolů filmy i knihy velmi dobře zná, rozhodla jsem se porovnat o něco starší, ale o nic méně výborné filmy s jejich knižními předlohami.

Čokoláda

Pro Čokoládu i čokoládu mám neuvěřitelnou slabost. Myslím, že na tuto lahůdku oslavnou ódu psát nemusím, ale film Čokoláda si to rozhodně zaslouží. Poetický příběh plný lákavého pokušení v podobě čokoládových pralinek a Johnnyho Deppa (je tam fakt sexy :-)) je opravdu filmem, který je třeba si vychutnat. A když k tomu připočteme okouzlující Juliette Binoche a charismatickou Judi Dench, které jsou mé oblíbené herečky, je to prostě film, u kterého si užívám každou minutu. Naproti tomu kniha od autorky Joanne Harris mírně pokulhává. Je to sice příjemné čtení, ale takovou atmosféru jako film kniha prostě vyvolat nedokázala.

Zdroj: quirkbooks.com

Takoví jsme byli

Příběh o vztahu jednoho protikladného páru, agilní komunistky Katie Moroskyové a okouzlujícího floutka Hubbella Gardinera. Sledujeme jejich vztahové drama začínající v druhé polovině 30. let 20. století na univerzitě, přes druhou světovou válku a poté v centru filmového průmyslu v Kalifornii. První jsem četla knihu (autor Arthur Laurens) a nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne, protože politické názory hlavní hrdinky mi nebyly nijak blízké. Ihned po dočtení jsem koukla na film s Barbrou Streisand a Robertem Redfordem v hlavních rolích, a ačkoli to byl svého času vychvalovaný film a herecké výkony obou hlavních protagonistů jsou výborné, bez znalosti knižní předlohy by mě to asi nudilo. Takže závěrem, asi se mi více líbil film, ale jen díky znalosti předlohy :-).

Zdroj: closerweekly.com

Anglický pacient

Knihu, jejímž autorem je Michael Ondaatje, mám moc ráda. Je překrásná. Příběh se odehrává během druhé světové války v opuštěném klášteře v Severní Africe, kde se o ztroskotaného „anglického“ pilota se ztrátou paměti stará ošetřovatelka Hana. Postupné rozpomínání si a rozvíjení křehkého vztahu mezi Hanou a sikhským poručíkem Kipem je tak krásně a poeticky napsáno, že se člověk do postav opravdu vžije a dokáže se ztotožnit s jejich duševními a myšlenkovými pochody. Oproti tomu byl film malinko slabší. Neříkám, že je špatný, to vůbec ne, jen je to prostě další romantické drama, třebaže s Ralphem Fienesem a Juliette Binoche v hlavních rolích a ověnčený devíti Oscary. Ale dle mého názoru nedokázal tak úplně vystihnout kouzlo a náladu Ondaatjeovy knihy.

Zdroj: prezi.com

Anna Karenina

Uznávám, film není až tak starý (mám na mysli ten z roku 2012), ale protože je Anna Karenina kniha, která se mi líbila a Keira Knightly má oblíbená herečka, srovnání si neodpustím. Navíc se chci pochlubit, že jsem Annu Kareninu přelouskala :-D. Děj knihy ruského klasika Lva Nikolajeviče Tolstého asi všichni znáte, tudíž si připomenutí odpustím. Když jsem začínala číst knihu, byla to pro mě docela výzva, protože jsem si myslela, že to bude nudné čtení šíleného ruského autora, o kterém jsme se učili ve škole. A světe div se, ono mě to fakt chytlo a já se nemohla odtrhnout! :-D. Dobře, pasáže popisující potíže ruských rolníků byly trochu nudné, ale jinak jsem knihu doslova hltala. Střet vztahu Anny s chladným a konzervativním Kareninem versus vášnivá, opojná láska s nezkrotným Vronským je tak perfektně psychologicky vyobrazen, že být Annou skáču pod vlak taky :-). Co se filmu týče, filmaři se toho zhostili poněkud netradičně, a to se mi líbilo. Ale i přesto, že zhlédnutí filmu pro mě bylo nevšedním zážitkem, kniha vyhrává :-).

Zdroj: architecturaldigest.com

Snídaně u Tiffanyho

Tak tady to řeknu rovnou. Film je díky kouzelné Audrey Hepburn nepřekonatelný. Holly Golightly je v jejím podání okouzlující, milá, půvabná, mírně bláznivá a je to radost na ni pohledět. Ne náhodou tento romantický film o poněkud lehkomyslné dívce, která v New Yorku plánuje zářivou budoucnost, získal dva Oscary. Mám ten film moc ráda a od knihy jsem měla asi příliš vysoká očekávání. Knížečka je útlá (autor Truman Capote), ale nijak zvlášť mě nenadchla, z kouzla filmu nemá vůbec nic, dokonce i hlavní hrdinka mi místy byla skoro až nesympatická. 

Zdroj: hellogigles.com

Souhlasíte se mnou? U kterých knih máte raději film než knižní předlohu?

Pozitivní týden #5

Tento týden byl naplněn převážně gastronomickými zážitky:

1. Barista roku 2016

Aneb prestižní soutěž baristů z celé ČR. A jak se takový nepiják kávy jako jsem já dostane na akci, kde je to jenom o kávě a kde káva teče proudem? Inu tak, že chodí s letošním čtvrtým nejlepším baristou v ČR :-D Trochu si za to beru zásluhy, neboť jsme s mrňousem fandili jako o život, tak nebylo možné, aby se neumístil mezi finálovou šestkou :-).

 Abyste měli přehled o čem taková soutěž je, tak vám to trochu přiblížím. Soutěžící mají za úkol připravit 4 espressa, 4 kávy s mlékem (většinou cappuccina) a 4 signature drinky (nápoj obsahující espresso + další libovolné ingredience dle fantazie a chuti soutěžícího (ne alkohol), což často bývají lahůdky typu - sirup ze smrkového jehličí, vaječný bílek, cukrová vata a tak - originálnost se soutěžícím rozhodně nedá upřít :-)) Tohle všechno musí zvládnout za 15 minut. A ještě k tomu popsat kávu, se kterou soutěží. Prostě hotová věda :-) Všechno pochopitelně sledují bedliví rozhodčí, kteří neodpustí ani tu nejmenší chybu. A kdyby vás zajímalo, kdo je letošním vítězem a kdo pojede reprezentovat ČR na mistrovství světa do Dublinu, tak vězte, že letošní Barista roku je Ondřej Hurtík, který toho času pracuje v kavárně Místo. Tím se dostáváme k dalšímu bodu…

        

Letošní vítěz
 (autor fotografie - Tomáš Varga)

2. Kavárna Místo

Když už kávu, tak od těch nejlepších baristů, že :-) Takže jsme v úterý navštívili Místo, kavárnu pražírny výběrové kávy Doubleshot, kterou najdete v pražských Dejvicích. Kávu připravují ti nejlepší baristé a je vskutku výborná (moc ji sice nepiju, ale když už, tak si ji hodlám vychutnat). Ovšem nemusíte si dát nutně kávu, jejich čaje a limonády jsou neméně výborné a co teprve borůvkový raw dortík (pro konvenčně se stravující doporučuju jakýkoli z ostatních dortů, jsou skutečně vynikající :-)) A pokud byste toužili po něčem k jídlu, tak vám rovněž poslouží. Ideální je zajít sem na snídaní/brunch, ovšem pokud se stravujete bez živočišných produktů, je výběr trochu omezený. Ale kavárna je velmi příjemná, obsluha taktéž a káva vynikající :-).

Místo pro příjemně strávený čas na šálkem kávy :-)

   

Hoši se činí :-D

3. Restaurace Plevel

Když už jsem u těch gastronomických zážitků, tak nesmím opomenout zmínit, že o víkendu jsme si z Baristy roku odskočili na oběd do vegetariánské restaurace Plevel v centru Prahy (mají ještě jednu pobočku ve Vršovicích). Nabízená jídla jsou vesměs veganská či raw. Já měla salát Plevel s pohankovými karbanátky, římským salátem, pestem z bylin a švestkovo-jablečným dipem a můj milý veganskou variaci svíčkové (lepší jak klasická :-)), obojí bylo výborné. Když k tomu připočtu sympatickou obsluhu a pohodové prostředí, tak je to podnik, který rozhodně doporučuji navštívit :-).

4. Oběd od mého milého

Když muži vaří, je to neskutečně sexy. A když vaří dobře, je to ještě lepší. A protože má slabost pro asijskou kuchyni, tak jsem dostala s láskou naservírováno neskutečně dobré domácí sushi! Olizuju se ještě teď :-).

5. Cukr – blog

Konečně jsem viděla dokument o cukru české režisérky Andrey Culkové (v angličtině Sugar Blues). Režisérka trpící těhotenskou cukrovkou zjišťuje, jak moc jsme na cukru závislí a jak moc nám cukr škodí. Ačkoli už se nějakou dobu cukru vyhýbám, teprve po zhlédnutí tohoto dokumentu mi došlo, jaké je cukr zlo a jak je obtížné se mu vyhnout. Jo, zní to trochu fanaticky, ale schválně si zkuste projít potraviny ve spíži a budete překvapeni, v čem všem najdete cukr… Takže mě to ujistilo, že jdu správnou cestou a to, že si spousta lidí myslí, že jsem chudák, který si ani neužije žádnou dobrotu, je jen jejich hloupost :-).

Měli jste taky takový příjemný týden? :-)

Živly Calderonu: Vládnout vzduchu, ohni, vodě...

Autor: Jim Butcher

Série: Kodex Alera (1.)

Originální název: Furies of Calderon

Nakladatelství: Fantom Print

Rok vydání: 2012

„Švihnutím ruky Isana poslala vroucí páru přímo Kordovi do obličeje a pak na ty za ním.“

Zdá se, že teď jedu výhradně na fantasy vlně… Poté, co mě uchvátili autoři jako Brandon Sanderson a Anthony Ryan jsem sáhla po další fantasy sérii, tentokrát po Kodexu Alery a výjimečně se mi podařilo v knihovně ukořistit rovnou první díl. Ale asi jsem příliš rozmlsaná výše zmíněnými autory, protože mě tato kniha zas až tak nenadchla.

Zdroj: fantomprint.cz

Obyvatelé Alery mají jedinečnou schopnost ovládat živly – vodu, oheň, dřevo, zemi, kov a vzduch. Vládce Alery Gaius Sextus je již starý a bez následníka, a toho zneužijí zrádní šlechticové, kteří se spojí s národem nelítostných Maratů, kteří obývají kraj za severní hranicí Alery, a povstání je na spadnutí. V Calderonském údolí se do bojů o moc a záchranu Alery zaplétají chlapec Tavi, kterému je moc vládnout živlům upřena, kurzorka Amara, která je svým výcvikem předurčena a vládcem pověřena k záchraně země, zeman Bernard a jeho sestra Isana – oba velmi silní živlovládci. Ti a mnoho dalších se zúčastní bitvy živlů a schopností o záchranu Alery.

Jedná se o první díl ságy, která dohromady čítá šest svazků. Ovšem u nás zatím vyšly první dva a třetí by měl vyjít letos. Za námětem údajně stojí sázka, kdy byl autor nucen dokázat, že je schopen napsat příběh obsahující svět římských legií a Pokémony. Jakkoli šíleně to zní, není se čeho bát, Jim Butcher se toho zhostil se ctí a vznikl tak vcelku povedený fantasy příběh odehrávající se v pseudořímských kulisách.

Nápad, že každý obyvatel Alery více či méně schopně ovládá jeden či více živlů považuji za poměrně zdařilý. Není to tak dávno, co jsem sama snila (pod vlivem komiksu Witch) o tom, že dokážu poručit větru, ohni, vodě… :-) Ovšem zbytek příběhu není nic nového ani originálního, panovník bez následníka, boj o moc a následnictví, zrada, intriky, závěrečná bitva a konec. Ale na druhou stranu se jedná o docela účinnou směsku, kterou milovníci klasické fantasy nepochybně ocení. Samozřejmě autor neopomenul přimíchat i trochu romantiky, ale naštěstí ne moc, zvolil přesně takovou dávku, aby příběh oživila a zároveň netvořila stěžejní linii, což je dle mého častým nešvarem mnoha v dnešní době vydávaných fantasy knih.

Začátek je dosti rozvláčný, postupně se představí jednotlivé postavy a i když autor akcí nešetří, pořád jsem tak nějak čekala, až se začne dít něco pořádného. O intriky, akci i napětí není nouze a přece mě příběh nedokázal pořádně zaujmout. Ale v druhé půlce už se děj pořádně rozjíždí. Za velmi povedené považuji Taviho dobrodružství ve Voskovém pralese a závěrečné obléhání města Garrisonu. Pokud máte rádi téma obléhání pevnosti či měst za pomocí magie, věřím, že se vám to bude líbit.

I přesto, že se jedná o první díl cyklu, je příběh poměrně ucelený a dokážu si představit, že by se jednalo o jednotlivou knihu. V závěru ovšem autor několika nenápadnými poznámkami naznačuje, že rozhodně ještě není vše uzavřeno a pořád zbývají otázky, které je třeba zodpovědět. 

Co se mě týče, kniha jako taková postrádá něco, co by mě donutilo říci nadšené páni a co by autora zařadilo mezi opěvované a vychvalované autory, jejichž knihy jsou na prvních příčkách prodejnosti. Ale to rozhodně neznamená, že to není zajímavé čtení a že by se vám kniha nemohla líbit.

Znáte Kodex Alery? Kdybyste si měli vybrat živel, který budete ovládat, co byste zvolili? :-)