Postav hlídku: Čipera a Atikus po dvaceti letech

Autorka: Harper Lee

Originální název: Go Set a Watchman

Nakladatelství: Mladá Fronta a.s.

Rok vydání: 2016

„Choval se stejně v soukromí jako na veřejnosti. Jeho životním krédem byla prostá novozákonní morálka, odměnou za její dodržování respekt a oddanost všech, kdo ho znali. Dokonce i jeho nepřátelé ho milovali, protože jim nikdy nedal najevo, že je za nepřítele považuje. Nebyl bohatý, ale pro své děti byl tím nejbohatším mužem, jakého kdy poznali.“

 Harper Lee se proslavila především románem Jako zabít ptáčka, který byl oceněn Pulitzerovou cenou a já ho považuji za vynikající knihu (recenze). Když jsem se dozvěděla, že vyjde jakési pokračování po dvaceti letech, které bylo napsáno ještě před vydáním této slavné knihy (snad to prý byla první verze Jako zabít ptáčka), skákala jsem nadšením metr dvacet. Bohužel román Postav hlídku nesplnil má očekávání a mám pocit, že se jedná o úplně zbytečnou knihu.

Šestadvacetiletá Jana Louisa (v mládí přezdívaná Čipera) jede do rodného Maycombu navštívit rodinu. Její bratr Jem je po smrti a o otce Atika Finche se stará teta Alexandra. Na nádraží se setkává se svým milým Hankem, který pracuje s jejím otcem v advokátní kanceláři a neúnavně jí nabízí sňatek. Po radosti z návratu do míst, které důvěrně zná, otřese její životem událost, kdy zjistí, že její otec, její přítel a zjevně všichni obyvatelé městečka podlehli masovému rasismu a jsou zastánci pokračování rasové segregace. Má pocit, že veškeré její vzpomínky na dětství a vztah k otci, ke kterému doposud vzhlížela jako k hrdinovi, byla jen líbivá iluze, a nedokáže se přenést přes hořké zklamání.

Téma rasové nenávisti bylo zásadní už v románu Jako zabít ptáčka, tady se ovšem rasismu autorka dotýká víceméně jen okrajově a slouží jí jen jako prostředek pro nastolení zmatku v citech hlavní hrdinky. Hlavní dějovou linku tak tvoří vztah Jany Louisy k minulosti a k městečku, kde vyrostla. Pochopitelně se hraje na sentimentální notu a vzpomínkové návraty do minulosti, které tolik připomínají pasáže z kultovní knihy, jsou tím nejlepším, co nás ve vyprávění čeká.

Kdybych měla jmenovat dokonalého literárního muže, který by svými morálními zásadami a charakterem měl sloužit lidem za vzor, vybrala bych právě Atika Finche (Jon Snow a Albus Brumbál nechť prominou :-)). Vlastně on byl jeden z důvodů, proč jsem se na Postav hlídku tolik těšila a proč mé očekávání nebylo naplněno. Nejenže Atikus nedostane mnoho prostoru, ale navíc se ho autorka rozhodla svrhnout z božského piedestalu ctnostného chování, a to čtenáři přináší vlnu rozčarování. V momentě, kdy Jana Louisa zjišťuje, že představa jejího otce coby kladného hrdiny bez bázně a hany by mohla být jen přetvářka, ke které tolik let vzhlížela, se dostaví pocit deziluze a víra v lidské dobro se naprosto vytrácí.

Začátek příběhu je nesmírně zdlouhavý. Jan Louisa, v šestadvaceti letech již oproštěna od své dětské nevinnosti, s cílenou jízlivostí a odtažitostí komentuje dění v městečku. Nyní je jejím domovem New York a s úšklebkem na tváři se dívá na ryzí maloměšťáctví obyvatel rodného městečka, avšak stále se nic zásadního neděje. Příjemným zpestřením jsou její střety s tetičkou Alexandrou, které ale postrádají ten nenucený vtip, který tak dobře známe z „Ptáčka“. Když už děj začne nabírat na obrátkách a autorka se konečně dostane k jádru pudla, tak se dočkáte akorát naprostého rozladění, protože vyhrocení situace je podáno takovým způsobem, že do poslední chvíle nevíte, na čem vlastně jste a co se vám snaží autorka sdělit.

Postav hlídku nás sice zavede do starého známého prostředí a k postavám, které čtenář znalý předešlé knihy tak důvěrně zná, ale obávám se, že tím veškeré klady této knihy končí. Zatímco román Jako zabít ptáčka je citlivým příběhem o dospívání, plným naděje a optimismu, který ukazuje jakou sílu mají předsudky a jakou hodnotu lidská morálka, tady iluze přicházejí o život a snaha to v závěru stočit k pozitivnímu poselství zkrátka nefunguje.

 Harper Lee je bezpochyby velmi dobrá spisovatelka a své řemeslo a jazyk ovládá s citem, ale román Postav hlídku bohužel ani zdaleka nedosahuje kvalit Jako zabít ptáčka. Myslím, že pro jeho fanoušky to bude zkrátka zklamání.

Četli jste knihu? Také jste z ní byli zklamaní nebo se vám líbila?