Autorka:
Bea Johnsonová
Originální
název: Zero Waste Home, The Ultimate Guide to Simplifying Your Life by Reducing
Your Waste
Nakladatelství:
PeopleComm
Rok vydání:
2016
„Večer postavíme
popelnici na okraj chodníku před domem a než ráno vstaneme, jako mávnutím
kouzelné hůlky zmizejí všechny ty obaly od sladkostí, plastové sáčky a použité
papírové utěrky. Ale když říkáme, že jsme to vyhodili do smetí, co to skutečně
znamená?“
Nikdy jsem se
nad tím, kolik produkujeme odpadu příliš nezamýšlela. Ale poslední dobou mám pocit, že to množství
je enormní. Když si vezmu naši domácnost a uvážím, že co druhý den vynesu do
kontejneru pytel odpadků a každou chvíli vynášíme plné tašky skla, plastů a
ostatních recyklovatelných složek, je to děsivé. A to ani nemluvím o hromadě obalů
a jednorázových pomůcek, které mi projdou pod rukama v práci. Když si
vezmu, že naše republika má nějakých deset milionů obyvatel a každý vyprodukuju
to samé, ne-li víc, je to smutné a alarmující, že to s klidným srdcem tolerujeme.
Ale dost moralizování, pojďme se podívat na velmi inspirativní knihu, která má
zapříčinila pár změn v naší domácnosti.
Bea Johnson je úžasná osoba, která se
nebála a svůj život zbohatlické americké paničky v naleštěné rezidenci
převrátila vzhůru nohama a vydala se cestou minimalismu. Jak v životě, tak
i v odpadech. Její příklad ukazuje, že možné je všechno a že když se
trochu zamyslíme a vyházíme se svých domovů nepotřebné věci a ze své hlavy
bojácné a konzervativní myšlení, může se nám žít lépe, lehčeji a ještě nás bude
hřát dobrý pocit, že naše planeta kvůli nám netrpí. Nebo aspoň trpí o chlup
méně.
Zero waste je poslední dobou docela
fenomén. Tato kniha si našla mnoho následovníků a i když sama vím, že do jedné
zavařovačky ročně se jako Bea se smetím prostě nevlezeme, přece jen je kniha
skvělým návodem, jak si život v mnoha ohledech zjednodušit.
Provází čtenáře celým domem a dává tipy, jak ze svého života vyhodit
zbytečnosti a naopak do něj zařadit opakovatelně použitelné věci.
V kuchyni se zaměřuje na bezobalové nakupování a domáckou výrobu a
ukazuje, jak se vyvarovat jednorázovým obalům na hotová jídla a jak se dá doma
kompostovat. Následuje průlet koupelnou, kde zjistíte, kolik zbytečností a
nepoužívané a nepotřebné kosmetiky v ní leží. Pro šikovné čtenářky je tam pár receptů na
domácí kosmetiku a také různé „léky“.
„Pokud některé jednorázové výrobky
z nějakého důvodu přečkaly zjednodušování vaší kuchyně, říkám vám rovnou,
že se jich můžete zbavit. Zbytečně zabírají místo a stojí vás peníze. Peníze
patří do peněženky, nevyhazujte je jen tak na skládku!“
Dále se
věnuje šatníku - jak jej zjednodušit, aby byl udržitelný a abychom se vyvarovali
ránům před přeplněnou skříní s myšlenkou, že nemáme co na sebe. A vzhledem
k tomu, že i minimalistická domácnost se musí uklízet, dává pár vychytávek
na zcela přírodní čistící a prací prostředky. Také ukazuje, že bezoodpadový
styl života funguje i s dětmi, na cestách, a také o Vánocích a jiných svátcích.
Závěrem apeluje na čtenáře, že změna v celosvětovém měřítku vždycky
přichází pomalu, ale začít musí v nás samotných.
Na konci je
kniha doplněna o řadu internetových odkazů s nejrůznějšími zero waste tipy
a také s poznámkami pro českého čtenáře (což oceňuji a díky za to) a
odkazy na české bezodpadové projekty. A jako bonus je celá kniha tištěna tzv. nízkomigračními
barvami na recyklovaném papíře :-).
Mně se kniha
moc líbí, je neskutečně inspirativní, na začátku každé kapitoly sama autorka
srovnává, jak to měla dříve a co jí změna přinesla. Kniha obsahuje nejen
praktické rady a tipy, ale také spoustu návodů a receptů na výrobu běžně
kupovaných věcí. Ačkoli je to víceméně učebnice, čte se dobře a většina věcí se
dá aplikovat v běžném životě.
K čemu
inspirovala kniha mne samotnou?
Rozhodně mě
donutila se zamýšlet při každém nákupu, zdali to, co kupuji, opravdu nutně
pořebuji a neobejdu se bez toho. Což už mi ušetřilo hromadu peněz, neboť mám
někdy tendenci být malinko impulzivní a spoustu věcí pak sice používám, ale
v zásadě je mi jasné, že to byla naprosto zbytečná koupě a já bych se bez
toho v pohodě obešla.
Také přemýšlím
nad tím, jak co nejvíce jednorázových věcí v domácnosti nahradit
znovupoužitelnými alternativami, zatím se mi povedlo nahradit odličovací
tamponky a sáčky na nákup potravin a zeleniny...
Zúžila jsem výběr nezbytné kosmetiky a čistících prostředků. Šatník jsme
povyměňovaly s kamarádkami a každá se tak něčeho zbavila a něco jí zadarmo
přibylo, Bea by z nás měla radost :-).
Potraviny se
snažím, co nejvíce kupovat nebalené do vlastních sáčků a obalů a jako Pražák
využívám toho, že bezobalové prodejny v Praze už dávno nejsou pouhé
sci-fi.
Naučila jsem
se odmítat drobné reklamní dárky a pozornosti, zbytečné igelitové tašky a
sáčky, omezuju spotřebu jednorázových kelímků a jídelních obalů. Štve mě, že
v Praze nemáme kontejnery na biooodpad, takže většinu obsahu našeho odpadkového koše tvoří zbytky z vaření.
Bea Johnson
je mi zkrátka svým konáním blízká a sama pociťuji, že čím méně mám věcí, tím se
cítím svobodněji a život je mnohem jednodušší.
Myslím, že
tuhle knihu by si měl přečíst každý, už jen pro to, aby se zamyslel nad tím,
jak neuvěřitelně konzumním způsobem žijeme. A ono si to na přírodě vybírá svou
daň. Nechci nějak přehnaně agitovat, sama mám hodně co zlepšovat, ale pokud vám
příroda není lhostejná, dejte zero waste šanci.
Slyšeli jste
o zero waste? Co na to říkáte? :-)
O zero waste jsem už slyšela mnohokrát, mě se ale moc nedotýká. Vím, že je to asi sobecké, ale nemůžu si pomoci. Chci si kupovat jogurty a ne, nechci doma kompostovat. Suďte mě.
OdpovědětVymazatJá nesoudím, ještě nedávno jsem to měla dost podobně :-D Úplně živě si pamatuju, jak jsem návrh používat pro děti látkové pleny odsoudila se slovy - jste se zbláznili, žiju v jednadvacátém století, k tomuhle mě nikdy nepřemluvíte - a ono ejhle, vzorně peru plíny a ani mi to nepřijde divné :-D. Ani nevím, co zapříčinilo tu změnu, ale taky to neberu nijak dogmaticky a rozhodně nemám pocit, že bych to nutně musela vnucovat všem okolo, kdo se chce inspirovat, může, koho to nezajímá, ok, jeho věc :-)
VymazatJá nechápu, proč se v dnešní době na plastový odpad více nehledí. Vždyť by to šlo krásně omezit, ale to by v obchodech nesměli skoro všechno balit do igelitů. Je mi z toho kolikrát fakt do breku. Co jde, tak samozřejmě nakupuji bez obalu. Používám látkové sáčky, ale i tak si domů přináším hodně odpadu. Každý by si měl třeba na https://leakshare.org/ přečíst, kolik je odpadu v mořích. Sice není vidět, ale o to větší má bohužel dopad.
OdpovědětVymazatNaprosto s vámi souhlasím. Já tyto praktiky sám vidím ve své firmě. Tam se bohužel také musí do plastových obalů balit každá blbost. Naštěstí se většina třídí, ale i tak je to množství odpadu příšerné. Pár dní zpět jsem například zpracovával roční hlášení o produkci odpadů za rok 2021 a tam bylo krásně vidět jak kolik odpadu firma za minulý rok vyprodukovala.
Vymazat