Autorka:
Marion Zimmer Bradley
Originální
název: The Mists of Avalon
Rok vydání
originálu: 1984
Nakladatelství:
Knižní klub
Rok českého
vydání: 2001
„Ne,“odpověděla
Morgaine tak, že ji bylo sotva slyšet. „Zůstanu pannou, dokud si to Bohyně bude
přát; s největší pravděpodobností si mě nechá, abych
byla oddána při Velkém sňatku. Viviane mi zatím neprozradila svůj úmysl ani
přání Bohyně.“
Už
v době, kdy jsem byla malá a babička mi četla pohádky, mě fascinovaly
příběhy plné chrabrých králů, udatných rytířů, kouzelných předmětů, překrásných
princezen a zlých čarodějnic. Není tedy divu, že celý svůj život tíhnu
k fantasy příběhům. Král Artuš je legenda sama pro sebe. Je neuvěřitelné, kolik
spisovatelů se nechalo mýty o tomto slavném panovníku a jeho blízkých
inspirovat. O filmařích ani nemluvě (ach, jak jsem v mládí milovala film
První rytíř s Richardem Gerem). Vždyť ani můj oblíbený spisovatel
Andrzej Sapkowski nebyl jeho kouzla ušetřen.
![]() |
Zdroj: debbie-fantasy.blog.cz |
Myslím, že
hlavní kostru příběhu všichni velmi dobře znají, tudíž by nějaké převyprávění
děje bylo jen nošením dříví do lesa, resp. meče na Camelot :-). Ujišťuji vás, že
v knize najdete vše, co od této legendy čekáte. Kromě Artuše a rytířů
Kulatého stolu také jeho krásnou ženu Gwenhwyfar, statečného Lancelota, Jezerní
paní Viviane, Merlina, Artušovu nevlastní sestru Morgaine, proslulý meč
Excalibur, hledání Svatého grálu a pochopitelně také kouzelný ostrov Avalon. Autorka
tohle téma vytěžila a rozebrala až na dřeň.
Do příběhu
vstupujeme před narozením Artuše, ještě za vlády jeho otce Uthera Pendragona.
Postupně se dozvídáme okolnosti Artušova narození a jeho nástupu na trůn.
Británii totiž sužují nájezdy divokých Sasů a je třeba krále, který zemi
sjednotí a nastolí znovu mír. Tím vyvoleným je právě Artuš, který díky Velkému sňatku
získá přízeň Avalonu a meč Excalibur. Avalon je posvátná země, kde svaté kněžky
slouží Matce Bohyni a jejím rozmarům. Muži se naopak stávají druidy. Ovšem
uctívání Bohyně není jediné náboženství, v zemi se postupně rozmáhá raná
křesťanská víra a střet pohanství a křesťanství je jedním z ústředních
motivů knihy.
Příběh je
vyprávěn z pohledu žen, hlavními hrdinkami jsou především Artušova nevlastní
sestra Morgaine a královna Gwenhwyfar. Morgaine je vychovávána jako avalonská
kněžka sloužící Bohyni, smělá, cílevědomá, pevná ve své víře a službě Bohyni,
ale zároveň rozhodná a nezávislá žena. Naproti tomu je Gwenhwyfar zobrazena
jako nevinná dívka vychovávána v klášteře, která je provdána za krále. Její
víra v Boha ji ovšem naprosto pohltí, až se z ní stává fanatická
žena, která má ovšem nemalý vliv na Artuše a jeho rozhodování. Její láska
k Lancelotovi a neschopnost porodit dědice taktéž utváří její charakter. Ano,
ženy jsou prostě ústředními postavami, ale rozhodně to z knihy nedělá ryze
feministickou četbu.
Postavy vůbec
nejsou povrchní, naopak jsou důkladně psychologicky rozebrány. Jejich motivy
jsou někdy čestné, někdy méně, ale nedá se říct, že by některá osoba byla
vyložené záporná či naopak kladná. Nic není černobílé, to, co se původně může
zdát jako rozhodnutí ve jménu vyššího dobra, záhy končí katastrofou. Intriky a
snaha ovlivnit chod věcí se ne vždy zadaří a když máte v rukou osud celé
země, jako v případě krále či Paní z Avalonu, jsou důsledky často
dalekosáhlé.
Neméně
zajímavý je střet tradičního pohanského uctívání Matky Bohyně, která svou plodností
dává život celé zemi a úrodě, a křesťanského Boha, který spolu s kláštery,
mnichy, hříchy a odříkáním tvoří naprostý opak Bohyně. Stejně tak se liší i
pohled na ženu jako takovou. V matriarchálním kultu Bohyně je žena
opěvovaná nositelka nového života, kdežto křesťanství ji vidí jako symbol prvotního hříchu, která by se měla kát a odčinit svoji vinu. A
v zemi bohužel není prostor pro soužití obou.
Velmi zdařilá
je i výpravnost prostředí. Ať už se jedná o rytířský hrad Camelot, kde při
popisu královského hodokvasu, rytířských turnajů či intrikujících dvorních dam
máte pocit, že jste se přesunuli o několik století zpět do historie či naopak o
popis kouzelného ostrova Avalonu, kde vládnou ženy a páry se milují za svitu
beltanských ohňů. Jedná se o žánr fantasy, takže je vyprávění pochopitelně
protkáno kouzly a magií, což skvěle doplňuje atmosféru tohoto legendárního
příběhu.
Je to skvělá
kniha. Ačkoli mi trvalo předlouho než jsem ji přečetla (800 stran prostě dá
člověku zabrat :-)),
rozhodně ji můžu doporučit všem milovníkům fantasy a všem romantickým duším
ztraceným kdesi ve středověku. Dokázala bych o ní vyprávět hodiny a hodiny,
neboť příběh krále Artuše mě prostě fascinuje, a protože vás nechci více nudit
příliš dlouhým textem, tak mi nezbývá než říci, ať si knihu v klidu sami
přečtete. Nebudete litovat.
Četli jste
nějakou knihu inspirovanou legendou o králi Artuši?