Mistborn 3 – Hrdina věků: Strhující finále nezklamalo

Autor: Brandon Sanderson

Série: Mistborn (3.)

Originální název: Mistborn, The Hero of Ages

Nakladatelství: Talpress

Rok vydání: 2010

„Ono to má sílu pohřbít zaživa celý svět a schopnost slyšet každé slovo, co si řekneme. Jak bychom mohli něco takového předběhnout?“

Dočteno. Žádný další díl, žádné další příběhy Kelsierovy party, žádné další allomantické souboje. S povzdechem zavírám knihu a musím uznat, že Brandon Sanderson zvládl závěr této trilogie bravurně. Během čtení jsem neustále přemýšlela, jak to asi nakonec skončí a jak moc předvídatelný závěr bude. Neuhodla jsem, ani zdaleka ne. O to víc si mě tato série získala.

S hrdiny této knihy se setkáváme rok poté, co Vin u Pramene Povýšení osvobodila negativní sílu zvanou Zmar. Svět spěje k zániku. Pomalu, ale jistě.  Mlhy zůstávají i za denního světla, z oblohy padá čím dál více popela, a to vše brání pěstování rostlin a produkci potravin. Lidstvo se ocitá ve víru války, hladu, strachu, zoufalství a hlavně boje o prosté přežití. Někteří se chopí příležitosti a přivlastní si moc vládnout ve snaze zachovat řád, který byl zničen pádem Finální říše, nebo naopak ve snaze nastolit utopickou blaženost. Jedině Elend s Vin vidí, kam svět doopravdy směřuje, a vyhlídky to rozhodně nejsou nijak růžové. Spolu se svými přáteli ovšem nesedí s rukama v klíně a vydávají se do boje za záchranu lidí a světa. Není to věru snadné. Všudypřítomný Zmar je mocný a poněkud neurčitý protivník, který kuje své vlastní plány a bezostyšně využívá nejen kolossy a inkvizitory, ale i nevinné oběti. Vin s Elendem musí přijít na to, jak ho porazit, a tak začíná souboj s časem, kterého je zoufale málo.

Zdroj: oblibeneknihy.cz

Hrdina věků je stejně jako díly předešlé skvělé čtení. Setkáváme se se starými známými postavami jako je Elend, Vin, Breeze, Ham, Sazed, Špuk a další. Elend se zmítá v rozporu mezi svým idealistickým já, které mu velí lidem neubližovat, a svým vůdcovským egem, které mu naopak velí zachránit svět i za cenu obrovských ztrát na životech. Sazed je po smrti Tindwyll poměrně zoufalý a trpí naprostou ztrátou víry, kterou se úpěnlivě snaží najít v jednotlivých náboženstvích, jejichž učení za svůj život nasbíral. Hledá v nich pravdu, což se mu nedaří. Jeho až filozofické rozebírání námětu víry a pravdy v jednotlivých náboženstvích (co na tom, že jsou to náboženství smyšlená), považuji za velmi zajímavé. Naproti tomu Špuk, který byl v dřívějších dílech trochu opomíjen, se díky pevnosti své víry a přesvědčení stává důležitou osobou, která se na záchraně světa významně podílí.

Kromě allomancie a feruchemie, se kterými jsme se důkladně seznámili v předchozích dílech, se v této knize přidá další magická vlastnost a tou je hemalurgie. Hemalurgie umožňuje pomocí kovu do těla člověka implantovat určité vlastnosti allomanta či feruchemika, ovšem za dosti krvavou cenu. Osoba, jejíž vlastnosti jsou kovem předány, musí zemřít. To ovšem nebrání jistým subjektům tuto vlastnost směle a ve velkém využívat.

 Sandersonův svět je ve stavu války, jídlo dochází, děsivá mlha se rozpíná, všechno zapadá popelem. Svět se bortí a proti Zmaru se těžko a beznadějně bojuje, neboť Zmar je vždy o krok napřed a ovlivňuje i ty nejméně očekávané věci. Autor si se čtenářem zdatně pohrává, nic není takové, jaké se zdá, a kdo se jeví jako přítel, může být za pár stránek nepřítelem číslo jedna. A když máte pocit, že už konečně víte, na čem jste, autor vás překvapivým zvratem přesvědčí, jak moc jste se mýlili. O to více je však čtení strhující. Celou knihou se prolínají emoce jako je strach, zoufalství, beznaděj a bolest, které autor vyobrazil opravdu věrohodně.

Brandon Sanderson udržuje stejnou míru napětí jako v předchozích dílech a i tady se dočkáme dostatečného množství soubojů, akce a válčení. Dozvíme se více o kandrách, kolossech, inkvizitorech a obecně se čtenář do světa Mistbornu ponoří zase o něco víc.

Pokud jste byli během čtení trilogie některými věcmi trochu zmateni, ujišťuji vás, že v závěru všechny dílky skládačky zapadnou na své místo a vše, co bylo během předešlých dílů nejasné, najednou začíná dávat smysl. Je vidět, že autor měl celý příběh opravdu důkladně promyšlený a neskřípou žádné nesrovnalosti a nejasnosti.

Závěr mě opravdu překvapil. Byl nečekaný a vskutku strhující a musím říct, že prostě sedí jak ulitý, máte po dočtení pocit, že takhle to mělo být a že takhle je to správně. Byla to dokonalá tečka za touto sérií. Trilogie Mistborn mě rozhodně zaujala, pobavila a myslím, že jsem ji rozhodně nečetla naposled. Důkazem budiž i to, že ji neustále doporučuji a na potkání každému vnucuji. :-)

Jak vám se líbil Hrdina věků, potažmo celá trilogie Mistborn? :-)

Vzkaz synkovi k prvním narozeninám :-)

Můj milý oslavenče,

Dnes je to přesně rok, co jsem Tě poprvé držela v náruči. Ty jsi na mě nevěřícně mžoural a já na Tebe hleděla s nepopsatelnou láskou. Jestli existuje okamžik, kdy se člověku změní život, myslím, že to byl právě tento.

Byl to krásný první rok Tvého života. Zažil si svůj první příchod domů, první cestu vlakem, první Vánoce, první řádění v bazénu, poprvé jsi poznal, že ne vždy dostaneš, co chceš, že vyskládat celou komodu je ohromná sranda a že mít na noze sádru zas taková sranda není. Zjistil jsi, že pouštět se po hlavě z postele není ten nejlepší nápad, že omítka není tak dobrá, jak vypadá, a že mlácení lžící do topení je zaručený způsob, jak mámu rozčílit. :-) Udělal jsi své první krůčky, zažil své první pády. Z malého bezbranného miminka jsi vyrostl v neposedného rošťáka, který s nadšením objevuje svět. Pevně doufám, že touha poznávat a objevovat Tě nikdy neopustí.

Vím, že jednou přijde čas, kdy má maminkovská náruč už nebude tím jediným, co dokáže s jistotou zahnat každou bolístku, ale než ten čas přijde, mám v plánu Tě naučit spoustu skvělých věcí. Třeba to, že kniha je nejvěrnější přítel, že čokoláda zažene veškeré chmury, že dobří přátelé a s nimi strávený čas je k nezaplacení, a že západ slunce je i přes všechna klišé nádherná podívaná. A také to, že můžeš dokázat vše, co si jen budeš přát a ať Tě potká cokoli, vždy pro mě budeš ten nejúžasnější, nejdokonalejší a nejbáječnější malý človíček, kterého jsem měla tu čest poznat.

Zdroj: educationscotland.gov.uk 

 Přeji Ti krásné první narozeniny! :-)

Máma

PS: Dokonce ti i odpustím, že jsi mě dneska donutil vstávát o půl šesté! :-D

Pozitivní týden #11

Jaro je tady a já mám hned lepší náladu (nic naplat, sluníčko dělá své), takže co jsem si užila tentokrát?

Balení kufrů

To je malinko nadsázka, neboť balím jedno malé příruční zavazadlo, do kterého se marně snažím nacpat spacák. Docela by se mi hodilo něco alá Hermionina kabelka. :-D Ale každopádně můj výlet do Anglie se blíží a já se fakticky těším a nemůžu dočkat a navíc v Británii už mají teplo a slunečno. :-D Máme v plánu se mrknout do Edinburghu, Birminghamu a Shrewsbury, jupí jou. :-)

Spaní celou noc

Tohle asi ocení jen maminky malých dětí, což úplně není cílová skupina mého blogu, ale tohle je pro mě prostě velká událost. Konečně se naše dítko naučilo spát celou noc v kuse! Věřte, že na tohle čekám zhruba od porodu a nikdy bych nevěřila, že budu toužit po takové prosté věci jako je noční spánek (za mých mladých let byl noční spánek zbytečnost a nevyužitá příležitost). Rok v noci vstávat co hodinu či dvě je fakt šílené (když mě tím mamka strašila, tak jsem tvrdila, že se to nedá vydržet, inu, dá). Teď se jen intenzivně modlím, aby to vydrželo :-).

Medvědí procházka

Jaro se blíží a s tím vzrůstá moje touha po zelených bylinkách. Pažitka a řeřicha už nám vesele roste za oknem, a aby toho nebylo málo, tak jsme s kamarádkou podnikly lov na medvědí česnek. Nikdy bych neřekla, že v Praze najdu takové skvělé naleziště. Spojily jsme to s procházkou po jakési cyklostezce a bylo to fakt parádní.

          

Česnekový ráj :-)         

Pesto z medvědího česneku

Česnek nepatří mezi mnou vyhledávané potraviny, ale když už jsem dotáhla tunu medvědího česneku, tak jsme dumala co s ním provést, protože je to skvělá rostlinka na pročištění a detoxikaci organismu a obsahuje prý hodně železa, kterého mám pořád nedostatek. Inspirovala jsem se kamarádkou a dala se do výroby medvědího pesta (kešu, citrónová šťáva, olivový olej, sůl) a musím říct, že po uležení v ledničce je fakt luxusní, asi dlouho nevydrží :-).

       

Zelené jak brčál, ale výborné :-)         

Jarní výzdoba

Každý rok si s příchodem jara a Velikonoc říkám, že by stálo za to, si pořádně jarně vyzdobit byt. Rozumějte, spousta zelené, žluté, nějaká ta květina a tak. Mno, každý rok vytáhnu své pidikuřátko, které je za ta léta celé pomuchlané a tím to většinou končí. :-D Ale letos jsem v hromadě kýčovité velikonoční výzdoby v Globusu objevila krásnou kytičku k zapíchnutí do květináče, takže tímto jsem množství letošní výzdoby rozšířila o 100%, a jestli tímhle tempem budu pokračovat, tak zhruba v důchodu už to bude dle mých představ. :-D

Toho chcípajícího koriandru si nevšímat! :-D

Taky se tak radujete z příchodu jara jako já? :-)

Mistborn 2 – Pramen povýšení: Skvělé pokračování originálního fantasy příběhu

Autor: Brandon Sanderson

Série: Mistborn (2.)

Originální název: Mistborn, The Well of Ascension

Nakladatelství: Talpress

Rok vydání: 2009

„Budeme je popichovat proti sobě a sledovat, jak jim klesají zásoby a morálka. Nakonec třeba ti, co vydrží, už budou natolik oslabení, že je porazíme.“

První díl jsem dočetla nedávno, a protože to byla opravdu skvělá kniha, tak jsem se rovnou pustila do dílu druhého. Oslavnou ódu na díl první s názvem Finální říše naleznete zde. :-) Rozjetý příběh pokračuje a není nouze o pořádnou dávku allomancie, intrikářství, akce a také vzájemného přátelství.

Zdroj: filmarena.cz

Děj knihy Pramen Povýšení se odehrává zhruba rok po pádu Finální říše. Vlády se v Luthadelu ujal Elend Venture a spolu s Vin a ostatními postavami z prvního dílu se snaží uvést Novou říši do pořádku a obyvatele vyvést z bezvládí a chaosu. Ovšem zálusk na Luthadel si dělají další zájemci, kteří chtějí Luthadel získat stůj co stůj, a to i za cenu krveprolití. Za branamí Luthadelu se formuje nejedna armáda a zatímco se Elend, Vin a jejich přátelé snaží vyjednávat a vymýšlet taktický plán, jak město  a jeho obyvatele zachránit, mezi občany říše začíná vládnout chaos, zmar a hladovění a do toho všeho se v říši začíná roztahovat tajemná Bezednost. Podaří se Elendovi zachránit říši? A jakou sílu uchovává Pramen Povýšení?

Opět se setkáváme s hrdiny z prvního dílu. V čele Luthadelu nyní stojí Elend Venture s Vin, ale pochopitelně se neobejdou bez staré Kelsierovy party. Patrný je posun Elenda, z nejistého a nerozhodného snílka snažícího se proměnit své ideály ve skutečnost, se pod tíhou reality stává rozhodný panovník, který na svá bedra nakládá veškeré potíže říše a snaží se je vyřešit ke spokojenosti všech. Vin zde naopak zastává roli ochránce a nelítostného zabijáka, neboť lidé, jež si brousí zuby na trůn, neváhají použít těch nejkrutějších praktik. Více prostoru dostává feruchemik Sazed, projeví se nejen jako zdatný učenec, který objeví nejedno tajemství Bezednosti, Hrdiny věků a pána Vládce, ale také jako bojovník. Dále se dočkáme nových, neméně zajímavých postav – Mistborna Zanea a Tindwyll, ženy z Terrisu, která je ve feruchemii stejně zdatná jako Sazed.

Kromě nových postav dostanou více prostoru i bytosti jako jsou kandry, což jsou stvoření, která jsou schopna přesně imitovat člověka, jehož tělo pozřou, což je pro práci špiona ideální, a také bojový koloss, vraždící monstrum, před kterým není nikdo a nic v bezpečí.

Hlavním problémem našich hrdinů je prostý úkol – přežít. Což se s několika armádami za branami města, špiony ve vlastních řadách, nedostatkem potravin a blížící se zimou, zdá jako nemožný cíl. Do toho se zaplétá tajemná Bezednost, ničivá síla, jejíž podobu prozatím nikdo nezná a která má svět dovést k záhubě. Jediné, co by ji mohlo zachránit je Hrdina věků a Pramen Povýšení, ale to jsou poněkud nejasné a záhadné artefakty, jejichž podstatu není tak snadné rozluštit.

Opět se dočkáme allomancie, kterou autor díky několika novým kovům posunul na vyšší úroveň a kromě allomacie se ke slovu dostává i feruchemie – schopnost ukládat jisté lidské vlastnosti (jako je zrak, rychlost, síla apod.) do kovových předmětů, nejčastěji náramků. Touto schopností vládnou jedinci z Terrisu, v našem příběhu Sazed a Tindwyll. A řeknu vám, že mít zásobu bdělosti či zdraví nemusí být vůbec špatné.

Oproti prvnímu dílu se souboje a akce dostávají do pozadí a hlavní část děje je postaven na politice, intrikách, vyjednávání, taktizování, zdatné i méně zdařilé manipulaci a vymýšlení strategie, jak zvítězit a přesto zůstat naživu. Zatímco se hrdinové snaží vymyslet geniální tah, město trpí pod vahou chudoby, beznaděje, nejistoty a morálka s vírou dostávají trhliny. Atmosféra je skvěle vyobrazena, téměř na vlastní kůži cítíte to napětí a klid před bouří. Kniha se zpočátku může zdát trochu zdlouhavá, ale akce a napětí se čtenář dočká a v závěru knihy víc než dost. 

Druhý díl hodnotím jako malinko slabší oproti Finální říši. Ale pořád je to výborná kniha, kterou se vyplatí si přečíst a kterou směle doporučuju každému fantasy nadšenci. A jsem nesmírně zvědavá jaké rozuzlení si pro nás autor připravil v díle posledním s názvem Hrdina věků.

Jak hodnotíte druhý díl série Mistborn?

Pozitivní týden #10

Jde na mě jarní únava, nebo fakt nevím čím to, že jsem celá otrávená a bez energie, ale i tak se událo pár veselých a příjemných věcí:

Dánská dívka

Přijela k nám na návštěvu přítelova maminka, a že když už je u nás, tak nám večer pohlídá mrně a doslova nás vyhnala do kina. Přísahám! Ani jednomu z nás se nechtělo, ale když maminka řekne, tak se jde :-D A výběr padl na Dánskou dívku a rozhodně jsme nebyli zklamaní. Film oceněný Oscarem (za herečku ve vedlejší roli) pojednává o jednom malířském manželském páru, přičemž hlavní hrdina zjišťuje, že v ženském těle by se mu líbilo mnohem více. Netradiční námět, nádherná výprava, překrásná hudba a skvělí herci, kterým příběh rozhodně sedl, dělají z filmu opravdu skvostnou podívanou. Moc se mi to líbilo a rozhodně doporučuji zhlédnout.

Zdroj: kcur.org

Food truck show

První mezinárodní setkání pojízdných občerstvení v Praze. Prostě jídlo, na to mě utáhnete vždycky. :-) Trochu mě zarazilo, že bylo třeba platit vstupné. Jasně, bylo to padesát korun, to mě nezruinuje, ale vážně je třeba za akci, kde kromě jídla není žádný program, platit? Ale dala jsem si skvělé nachos s jakýmsi quinoovo-rýžovo-zeleninovo-ananasovým salátem a nejlepším guacamole, co jsem kdy jedla (já totiž guacamole zas tak moc nemusím, ale tohle bych fakt jedla po kýblech :-)) a jako zákusek maxi porci hranolek od maďarských občerstvovačů (tolik k zdravému stravování :-D), takže akci hodnotím vskutku kladně. Akorát pro nemasožravce byl výběr jídel poněkud omezený, ale pokud milujete burgery, tacos a podobné mňamky, tak si příští ročník nenechte ujít. :-)

Fakt to bylo výborné :-)

Rodinná večeře

Příbuzní mého milého si koupili nový jídelní stůl. A jak jinak se pochlubit novým kouskem nábytku než opulentní hostinou, na kterou pozvete své milované příbuzné? :-D Stůl je moc pěkný, večeře byla výborná, vidět příbuzné po dlouhé době nesmírně příjemné. A jako bonus jsem se skamarádila s jejich dvěma britskými modrými kočkami, fakt jsou nádherné. Snažila jsem se jednu propašovat k nám domů, ale nezadařilo se. :-D

Oslava MDŽ

Kdyby nebylo facebooku, tak si na to ani jeden z nás nevzpomene. :-) A můj milý není zrovna kytkonosič, tak jsem dostala láhev červeného vína (nějaké kvalitní francouzské, nápisu na vinětě jsem absolutně nerozuměla), které jsme vypili, koukli při tom na film, a snědli tabulku hořké čokolády (to je moje veliká slabost), co se dělo potom, nebudu rozebírat. :-D Dodávám, že jsme koukali na Vykoupení z věznice Shawshank, viděla jsem to poprvé (jo, poprvé, když to přítel zjistil, chtěl mě vystěhovat pro kulturní barbarství :-D) a musím říct, že to je opravdu pěkný film.

Příjemný doktor v nemocnici

Ač mám ke zdravotníkům blízko, nemám ráda doktory, nemocnice, ordinace, čekárny a jímá mě hrůza a stres, když do nějakého takového zařízení musím vstoupit. Když vás ale v ordinaci přivítá fešný, mladý a velice příjemný doktor, je to hned o něčem úplně jiném. :-) A to myslím zcela vážně. Kdyby se lékaři snažili být trochu více vstřícní, usměvaví a empatičtí (jasně, jsou i světlé výjimky), tak by se k doktorům hned chodilo jinak. Jsem si vědoma toho, že to nemají lehké, velká zodpovědnost, přepracování a práce s lidmi dělají své, ale úsměv nikdy nikoho nezabil. A udělá to hodně, rozhodně si tím pacientovu důvěru získají více než naštvaným bušením do klávesnice. Takže i když jsme z nemocnice odcházeli se sádrou na další dva týdny, tak sympatický doktor z toho udělal hned jiný zážitek.

Docela by mě zajímalo, jestli slavíte MDŽ? Skoro se mi zdá, že se z toho dělá větší věda než z Valentýna. :-)

Potíže začínajícího (knižního) blogera

Mám blog zhruba necelý půlrok, k založení mě vedla láska ke knihám a touha se o názory na přečtené knihy podělit. Ráda čtu, ráda píšu, to bude hračka, myslela jsem si. Jakmile knihu dočtu, během chvilky o ní napíšu článek, pak o tom podiskutuju v komentářích a bude. Tolik k ideálu. A jak to vypadá reálně?

        

Zdroj: pixabay.com        

Když opomenu to, že jako totální počítačové nemehlo nejsem schopna dát svému blogu takový design, jaký bych si představovala a že fotky a obrázky jsou taky někdy malinko zoufalé, tak největší kámen úrazu jsou knižní recenze. Tedy, ony to vlastně ani recenze nejsou. Pod tímto pojmem si totiž představuji něco poněkud sofistikovanějšího než to, co obvykle vyplodím, proto bych o svých článcích raději mluvila jako o názorech než přímo o recenzích. Hlavně jsem zjistila, že ne vždy je snadné vyjádřit veškeré dojmy a převést atmosféru knihy do slov. Snažím se, abych čtenáři knihu přiblížila, ale zároveň abych neprozradila moc.

A takhle s tím většinou bojuju:

Kniha dočtena, usedám k počítači a jdu na to. Nadpis a informace o nakladatelství, či v kterém roce byla kniha vydaná, se píšou zpravidla samy, pak to začíná být horší.

„Mohla bych napsat něco o autorovi.“

Brandon Sanderson byl pro mne až donedávna neznámým pojmem.

„Jasně, hned na začátku se přiznám, že jsem zaostalá a o autorovi nevím skoro nic. Že bych opsala něco z Wikipedie?“

„Teď by to chtělo shrnout děj. Řekněte mi, jak mám šestisetstránkovou knihu vecpat do pár řádků?!“

Ve Finální říši vládne hrozivý a krutý Pán Vládce. Spolu s ním se na chodu říše podílí…

„Cože? To už jsem na konci stránky? Sakra, sakra, sakra.“ – následně mažu a přepisuju

„To by bylo, a asi bych měla napsat něco o postavách… Tak jo, Kelsier byl fakt sympaťák…“

Kelsier je velmi sympatická postava.

„Bezva, kdo tam byl dál…“

Neméně sympatická je postava Vin.

„Ještě něco o Sazedovi…“

Nesmíme zapomenout na Sazeda, který se mi jevil velice…

“Sympaticky?? Propána, jaké je synonymum slova sympatický!? A možná bych mohla zmínit Breezeho, Hama, Špuka, Elenda, Docksona, ale tak nějak mám pocit, že tři sympatičtí lidé stačí…“

„Jdeme dál, chtělo by to se trochu rozepsat o ději. Hm, bylo to fakt napínavé, knihu jsem zhltla, že ani vlastně nevím, o čem byla, ale to by asi nebylo vhodné v článku uvádět… Tak co s tím?“

Kniha má spád, není nouze o akci, intriky, odhalená tajemství a allomantické souboje.

„To by šlo, ale bylo tam i trochu romantiky, jak to tam vecpat?“

Autor nezapomněl ani na lásku.

„Ne.“

Vztah mezi hlavními hrdiny není jen ryze přátelský.

„Ne, ne, ne.“

Pro odlehčení autor zařadil trochu té romantiky.

„Šmarjá, já bych vážně měla vrátit maturitu z češtiny!“

Ačkoli autor akcí rozhodně nešetřil, nevyhnul se ani romantické lince…

„Chjo, líp to asi nevymyslím…“

„Ale super, už to skoro bude, ještě nějaký závěr…“

Kniha se mi velice líbila, protože…

„Se mi prostě líbila!? Lidi, prostě naklusejte do knihkupectví či knihovny a hurá do čtení!“

Knihu rozhodně doporučuji každému fantasy nadšenci.

„Jo, to zní líp…“

V tomhle momentě naprosto mentálně vyšťavená obvykle vypínám počítač a jdu si číst nebo dělat nějakou záslužnou domácí činnost a text nechávám uležet. Druhý den se do toho znovu pouštím a většinu mažu a píšu znova. :-D

Na závěr si ještě pečlivě kontroluju pravopis. Do doby než jsem se pustila do psaní blogu, jsem měla za to, že pravopis vcelku ovládám. Jasně, čárky ve větách si tak nějak žijí svým vlastním životem, ale mandarynka bych nikdy nenapsala! :-D Nyní se musím přiznat, že Pravidla českého pravopisu jsou mým nezbytným spojencem, protože v některých věcech fakt tápu (píše se Advent nebo advent, dechberoucí nebo dech beroucí, shltnout nebo zhltnout atd.)

Takže takhle nějak probíhá moje tvorba článků. Ujistěte mě, že se to časem zlepší! :-D

Jak to máte se psaním recenzí vy? :-)

Pozitivní týden #9

Tenhle týden má k pozitivnímu daleko, naší rodinou se plíží nemoci a zranění, a to na náladě asi nikomu nepřidá, ale snažím se být optimistka a přece jenom se najde pár věcí, které mně zvedly náladu:

Mistborn!!!

Nedávno jsem si říkala, že si dám na chvíli od fantasy příběhů oddych. Poté, co jsem rozečetla tuhle trilogii, své stanovisko přehodnocuji a dokud ji nedočtu, tak mě jiná kniha nemá šanci uchvátit. Je to čtivé, zábavné, nesmírně originální a dost tlusté na to, aby mi to chvíli vydrželo. Palec nahoru, Brandone Sandersone! :-) Pro fantasy nadšence článek o prvním díle zde.

Jsi krásná

Přesně tenhle vzkaz na mě vypadl při otevření krabičky mého nového kosmetického přírůstku Havlíkův přírodní zázrak. A přišlo mi to nesmírně milé, která žena by tohle nechtěla slyšet aspoň třikrát denně? :-) Jinak Havlíkův přírodní zázrak jsem zakoupila jakožto dalšího z mnoha bojovníků s mým neuvěřitelně urputným ekzémem kolem oka. Složení vypadá fantasticky, tak uvidím, zdali je to skutečně takový zázrak. :-)

      

Balení je moc povedené :-)     

Kuchařská inspirace

Ano, já. Já, která jsem ještě před pár lety stěží uvařila pudink a vrchol mého kuchařského umění bylo zalít kuskus horkou vodou a pak tam nakrájet zeleninu, prosím inspiruji ostatní ve vaření a hlavně v pečení zdravých dobrot. Vůbec mi to nejde na rozum, ale vzhledem k tomu, že mě poslední týden několik lidí žádalo o recepty a rady jak vařit a péct zdravě (o pochvalách se z vrozené skromnosti nezmiňuji :-D), tak tomu asi tak bude. Což o to, je to velmi potěšující (hlavně to, že lidé mají zájem o zdravé stravování), ale i tak mi to prostě přijde vtipné. Není to totiž zas tak dávno, co jsem při ukusování dovezené pizzy tvrdila, že domácí vařené večeře jsou přežitek. Ach, ta naivita mládí :-D

Časopis ZOOT ve schránce

Mám ráda časopisy o módě. Ale všechny ty Elle, Haarper᾽s Baazary, Marie Claire apod. jsou plné reklam a často článků o ničem. Sem tam si nějaký koupím a zjišťuju, že tam vlastně ani není co číst a že prezentovaná móda je stejně vhodná spíše na přehlídková mola než na běžné nošení, tudíž mě to na několik měsíců odradí od další koupě. Ale pak jsem objevila časopis, který vydává společnost ZOOT a ten se mi moc líbí, je plný inspirativní módy, rozhovorů se zajímavými osobnostmi a není to sice mnohastránková bichle jak výše zmiňované, takže je prolistovaný za chvíli, ale každý měsíc (teď se teda mění na dvouměsíčník) se na něj těším. Navíc mi chodí přímo do schránky a co víc, je zadarmo. :-)

     

Nejen knihy jsou zajímavé čtivo :-)     

Vypnutý počítač

Čtete správně. Zjistila jsem, že příliš mnoho času trávím sezením u počítače, což je v případě psaní článků na blog v pořádku, ale v momentě kdy zjistím, že už hodinu bez jakéhokoli smyslu projíždím facebook či instagram, tak je to ztráta času, kterou bych mohla věnovat mnohem užitečnějším činnostem, jako je třeba čtení. :-) Takže jednou za čas prostě celý den či dva nezapnu počítač (pokud to není nezbytně nutné) a samozřejmě přitom nepodvádím neurotickým sledováním fb na telefonu, a víte co? Neunikl mi žádný urgentní email, nepřišla jsem o žádnou fotku na instagramu, bez které bych nemohla existovat a žádný příspěvek na fb také nebyl tak důležitý, aby nemohl počkat do druhého dne. Jen bych tohle potřebovala naučit i svou milovanou polovičku, která taky tráví u počítače až příliš mnoho času. :-)

Jak jste se měli vy? :-)

Mistborn 1 – Finální říše: Čtivý příběh, skvělé postavy a originální magie

Autor: Brandon Sanderson

Série: Mistborn (1.)

Originální název: Mistborn, The Final Empire

Nakladatelství: Talpress

Rok vydání: 2008

„Nejsi urozená, Vin. Nemusíš hrát podle jejich pravidel – což ti ovšem dává ještě větší moc.“

Brandon Sanderson byl pro mne až donedávna neznámým pojmem. Fantasy sice už nějaký ten pátek čtu, ale neustále jsem se potácela ve víru všech těch Harry Potterů, Zeměplochy, Pána prstenů a tenhle skvělý autor mi prostě unikl. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem si v knihovně půjčila nenápadnou knihu s názvem Vyjednavač (recenze) a po přečtení jsem začala pátrat, co bych si od tohoto autora ještě mohla přečíst. Všichni doporučovali trilogii Mistborn, tak jsem se do toho dala a rozhodně jsem nebyla zklamaná.

Zdroj: neoluxor.cz

Ve Finální říši vládne hrozivý a krutý Pán Vládce. Spolu s ním se na chodu říše podílí Ministerstvo se svými inkvizitory a obligátory a také šlechta. Zbytek tvoří skaatové, podrobení poddaní, kteří nemají žádnou svobodu a jsou zcela odkázáni na libovůli šlechty. V podsvětí Luthadelu, hlavního města říše, se ovšem začíná plánovat povstání s cílem Pána Vládce svrhnout, v jehož čele stojí Kelsier. Ten, který přežil důl Hathsin a měl být dávno mrtvý, místo toho se v něm ale probudila schopnost allomancie – umění spalovat kovy a tím získávat mimořádné, místy až nadpřirozené schopnosti. Spolu s dívkou Vin, která je též nadaná allomantka, a s partou neméně schopných přátel plánuje, taktizuje, intrikuje, vyvolává chaos a zmatek s cílem zabít Pána Vládce a svrhnout Finální říši. Cesta k cíli je pochopitelně trnitá a plná překážek a cíle není tak snadné dosáhnout.

Brandon Sanderson to prostě umí. Napsal skvělý, čtivý, poutavý a velmi zábavný fantasy příběh. Velmi zajímavě rozpracoval koncept allomatických dovedností, které spočívají v tom, že allomant je schopen spálit určitý kov, který mu vylepšuje jisté vlastnosti či dává schopnosti, o kterých se běžným smrtelníkům může jen zdát. A aby to nebylo tak jednoduché, allomanti mohou být buď Mistingové, ti ovládají pouze jeden kov, nebo Mistborni, ti ovládají všechny kovy. Autor to má skutečně velmi  dobře vymyšleno, allomancie má svá pravidla, své výhody, ale i svá omezení. Oceňuji, že je tento systém velmi dobře vysvětlen (pro nechápavce a čtenáře s děravou pamětí je na konci allomantický přehled), tudíž po pár stránkách tušíte, co se stane, když hlavní hrdina spálí cín a proč zrovna teď pálí měď.

Kniha má spád, není nouze o akci, intriky, odhalená tajemství a allomantické souboje. Svržení tak mocné říše a nesmrtelného Pána Vládce pochopitelně není žádná hračka a tudíž nejsme ochuzeni o plánování, taktizování, rozdmýchávání potyček a sporů, a protože Kelsier není žádný troškař, tak za pomocí svých přátel rozehrává svůj velkolepý plán na mnoha úrovních. Shromažďuje armádu, pomocí Vin infiltruje aristokratické prostředí, vyvolává válku aristokratických domů a za každým plánem se schovává další, často velmi nečekaný.

 Kelsier je velmi sympatická postava. Trochu bláznivý, tajnůstkářský a lehkovážný, ale zároveň odvážný, charismatický, plný optimismu a také nesmírně loajální ke svým přátelům. Oproti tomu se Vin vyvíjí z nedůvěřivé a nenápadné osůbky v nezávislou, odhodlanou a sebevědomou dívku, která si jde tvrdě za svým cílem a která zjišťuje, že víra v lidi a přátele nemusí nutně znamenat porážku a ztrátu. I ostatní z povstalecké skupiny jsou zajímavé a charakterní postavy, které pro jejich schopnosti a vzájemné přátelství prostě musíte obdivovat a kteří se i přes pochyby v uskutečnitelnost Kelsierova plánu ženou vpřed. Jejich rozhovory jsou vtipné, přátelské, ale zároveň k věci a jsou skvělým protikladem k akci a šarvátkám.

Ačkoli autor akcí rozhodně nešetřil, nevyhnul se ani romantické lince, která příběhu dodává přesně tu špetku odlehčení, která je třeba a kde jinde by mohla Vin potkat osobu, do které se zamiluje než na šlechtickém plese?

Kniha se opravdu čte jedním dechem, příběh není zbytečně překombinovaný, vše je srozumitelné, ale nedejte se mýlit, rozhodně to není plytké ani povrchní a je vidět, že autor to má skvěle promyšleno. Jediné co bych vytkla je obálka, která je až směšně nevkusná a nevědět o co se jedná, tak mě nikdy nezaujme, naopak spíše odradí.

Ačkoli se jedná o první díl trilogie, je příběh poměrně ucelený. Klidně si dokážu představit, že by šlo o samostatnou knihu. Ale na druhou stranu bychom byli ochuzeni o pokračování a to já si rozhodně nenechám ujít :-).

Četli jste trilogii Mistborn? Líbila se vám?