Autor:
Michel Faber
Originální
název: The Crimson Petal and the White
Nakladatelství:
Argo
Rok vydání:
2014
Překladatel:
Viktor Janiš
„Jmenuji se
Sugar – a jestli ne, tak lepší jméno neznám.
Jsem
takzvaná Padlá žena, ale ujišťuji vás, že jsem nepadla sama – strčili mě. Mrzký
muži, věčný Adame, obviňuji tě!“
Tuhle knihu
jsem měla na seznamu už dlouho, a jak to tak bývá, narazila jsem na ni
v knihovně v tu nejnevhodnější dobu. Na čtení čas nebyl a já dlouho
odolávala. Neodolala jsem a cestou domů jsem si pěkně nadávala, neboť se jedná
o úctyhodný svazek čítající zhruba 900 stránek. Autorem je Michel Faber, od kterého jsem dosud nic nečetla, ale natolik mě
zaujal, že se rozhodně poohlédnu po jeho dalších románech, zejména po
nejnovějším s názvem Kniha
zvláštních nových věcí.
![]() |
Zdroj: kosmas.cz |
Ocitáme se
v Londýně v druhé polovině devatenáctého století. A potkáváme Sugar.
Sugar je prostitutka, a ačkoli se to v té době v Londýně lehkými
ženami jen hemžilo, Sugar se odlišuje. Je vzdělaná, okouzlující a dává mužům
poznat nejednu utajenou rozkoš. Osudovým se pro ni stane setkání
s Williamem Rackhamem, dědicem bohatého voňavkářského impéria, jehož zcela
okouzlí. A ačkoli má William doma duševně nemocnou ženu, rozhodne se Sugar
zabrat jen a pouze pro sebe. A tak začíná jejich společný příběh, založený na
přitažlivosti, vychytralosti, rozkoši a snad i soucitu.
Román se
žánrově řadí mezi viktoriánské. Obecně s tímto typem knih nemám příliš
zkušeností, přelouskala jsem tak maximálně Olivera Twista a věřte, že ten byl proti Kvítku hotová pohádka. O to zajímavější
bylo sledovat, jak si s tím poradil současný autor. Určité rysy mají společné,
například průřez společnosti od nejspodnější chudiny až po bohaté panstvo. Michel
Faber se zaměřil na prostitutky a rozebral jejich neradostný život v této éře
až na dřeň. Zpočátku se může zdát, že je Sugar výjimečná, že ji její
schopnosti a osobnost nedovolí padnout na dno, ale naopak umožní povstat z bahna prodejných žen a někam to dotáhnout. Tak snadné to ovšem není.
S postavami
si autor vyhrál. Pochopitelně nejsilnější hrdinkou je Sugar. Z oslnivé a
vydržované prostitutky s bolestnou minulostí, která dokáže dát každému
muži přesně to, po čem touží, se mění v zoufalou ženu, která se zuby nehty
snaží udržet náklonnost jediného muže. William Rackham, původně bezprizorní
floutek, kterému otec zastavil příděl peněz, díky lásce k Sugar vzepře své
síly a převezme otěže rodinného podniku, který se cílevědomě snaží řídit. Ovšem
s prací přichází zodpovědnost a najednou mu na původní motivaci toho všeho
(tedy Sugar) nezbývá čas. A pod tíhou povinností a starostí s nemocnou
manželkou se z muže, jež se vyhříval na výsluní společenské smetánky,
stává zlomený ubožák, který rozhodně není obrazem štěstí. Velice zajímavou je i
postava Williamovy ženy Agnes. Svým způsobem prostoduchá a hluboce věřící žena
je pravým opakem prostopášné a chytré Sugar.
Kulisy
viktoriánského Londýna jsou naprosto uvěřitelné. Přímo před očima vidíte drožku
hledající si cestu skrze nánosy bahna a splašků a cítíte zatuchlost kamrlíku,
ve kterém si na živobytí vydělává jedna z nejubožejších nevěstek. Vše
je popsáno bez jakýchkoli příkras a zastírání, někdy až se syrovou reálností a
upřímností. Když je třeba, nevyhýbá se autor ani vulgarismům a citlivé duše
mohou být mírně zaskočeny. Rozhodně nečekejte žádné popisy láskyplného
milostného aktu, soulož je zkrátka soulož, bez jakýchkoli kudrlinek
a sladkých slov.
Kniha se zdá
být dlouhá, ale v momentě, kdy by hrozilo čtení přejít v nudu, nás
autor překvapí přesně načasovaným zvratem, který dál udrží naši pozornost a
touhu dozvědět se, jak to s nebohou Sugar dopadne. Obecně z knihy
čiší spíše depresivní atmosféra. Ať se postavy snaží, jak chtějí, tak i přes
chvilkové okamžiky štěstí a spokojenosti jsou vlastně hluboce nešťastné.
Docela mě překvapil
konec, ani ne svým rozuzlením, ale spíš tím, že jsem se vlastně žádného
nedočkala. Kniha skončí ze stránky na stránku a žádné žili šťastně až do smrti
(či odpočívali v pokoji) se nekoná. Nezbývá tedy, než si závěr domyslet a
osudy hlavních hrdinů si ve své fantazii ukončit po svém.
A na závěr
musím pochválit překladatele Viktora Janiše, překlad je totiž velmi povedený. Michel
Faber je vskutku mistr slova, kniha je jazykově bohatá, a já věřím, že přeložit
toto rozsáhlé dílo nebylo vůbec lehké.
No a kdyby
vám 900 stran bylo málo, vězte, že další osudy Sugar a Williama se skrývají
v povídkové sbírce s názvem Jablko.
Četli jste
Kvítek karmínový a bílý? Nebo jinou knihu od Michela Fabera?