Kvítek karmínový a bílý: Lesk a bída viktoriánské prostitutky

Autor: Michel Faber

Originální název: The Crimson Petal and the White

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2014

Překladatel: Viktor Janiš

„Jmenuji se Sugar – a jestli ne, tak lepší jméno neznám.

Jsem takzvaná Padlá žena, ale ujišťuji vás, že jsem nepadla sama – strčili mě. Mrzký muži, věčný Adame, obviňuji tě!“

Tuhle knihu jsem měla na seznamu už dlouho, a jak to tak bývá, narazila jsem na ni v knihovně v tu nejnevhodnější dobu. Na čtení čas nebyl a já dlouho odolávala. Neodolala jsem a cestou domů jsem si pěkně nadávala, neboť se jedná o úctyhodný svazek čítající zhruba 900 stránek. Autorem je Michel Faber, od kterého jsem dosud nic nečetla, ale natolik mě zaujal, že se rozhodně poohlédnu po jeho dalších románech, zejména po nejnovějším s názvem Kniha zvláštních nových věcí.

Zdroj: kosmas.cz

Ocitáme se v Londýně v druhé polovině devatenáctého století. A potkáváme Sugar. Sugar je prostitutka, a ačkoli se to v té době v Londýně lehkými ženami jen hemžilo, Sugar se odlišuje. Je vzdělaná, okouzlující a dává mužům poznat nejednu utajenou rozkoš. Osudovým se pro ni stane setkání s Williamem Rackhamem, dědicem bohatého voňavkářského impéria, jehož zcela okouzlí. A ačkoli má William doma duševně nemocnou ženu, rozhodne se Sugar zabrat jen a pouze pro sebe. A tak začíná jejich společný příběh, založený na přitažlivosti, vychytralosti, rozkoši a snad i soucitu.

Román se žánrově řadí mezi viktoriánské. Obecně s tímto typem knih nemám příliš zkušeností, přelouskala jsem tak maximálně Olivera Twista a věřte, že ten byl proti Kvítku hotová pohádka. O to zajímavější bylo sledovat, jak si s tím poradil současný autor. Určité rysy mají společné, například průřez společnosti od nejspodnější chudiny až po bohaté panstvo. Michel Faber se zaměřil na prostitutky a rozebral jejich neradostný život v této éře až na dřeň. Zpočátku se může zdát, že je Sugar výjimečná, že ji její schopnosti a osobnost nedovolí padnout na dno, ale naopak umožní povstat z bahna prodejných žen a někam to dotáhnout. Tak snadné to ovšem není.

S postavami si autor vyhrál. Pochopitelně nejsilnější hrdinkou je Sugar. Z oslnivé a vydržované prostitutky s bolestnou minulostí, která dokáže dát každému muži přesně to, po čem touží, se mění v zoufalou ženu, která se zuby nehty snaží udržet náklonnost jediného muže. William Rackham, původně bezprizorní floutek, kterému otec zastavil příděl peněz, díky lásce k Sugar vzepře své síly a převezme otěže rodinného podniku, který se cílevědomě snaží řídit. Ovšem s prací přichází zodpovědnost a najednou mu na původní motivaci toho všeho (tedy Sugar) nezbývá čas. A pod tíhou povinností a starostí s nemocnou manželkou se z muže, jež se vyhříval na výsluní společenské smetánky, stává zlomený ubožák, který rozhodně není obrazem štěstí. Velice zajímavou je i postava Williamovy ženy Agnes. Svým způsobem prostoduchá a hluboce věřící žena je pravým opakem prostopášné a chytré Sugar.

Kulisy viktoriánského Londýna jsou naprosto uvěřitelné. Přímo před očima vidíte drožku hledající si cestu skrze nánosy bahna a splašků a cítíte zatuchlost kamrlíku, ve kterém si na živobytí vydělává jedna z nejubožejších nevěstek. Vše je popsáno bez jakýchkoli příkras a zastírání, někdy až se syrovou reálností a upřímností. Když je třeba, nevyhýbá se autor ani vulgarismům a citlivé duše mohou být mírně zaskočeny. Rozhodně nečekejte žádné popisy láskyplného milostného aktu, soulož je zkrátka soulož, bez jakýchkoli kudrlinek a sladkých slov.

Kniha se zdá být dlouhá, ale v momentě, kdy by hrozilo čtení přejít v nudu, nás autor překvapí přesně načasovaným zvratem, který dál udrží naši pozornost a touhu dozvědět se, jak to s nebohou Sugar dopadne. Obecně z knihy čiší spíše depresivní atmosféra. Ať se postavy snaží, jak chtějí, tak i přes chvilkové okamžiky štěstí a spokojenosti jsou vlastně hluboce nešťastné.

Docela mě překvapil konec, ani ne svým rozuzlením, ale spíš tím, že jsem se vlastně žádného nedočkala. Kniha skončí ze stránky na stránku a žádné žili šťastně až do smrti (či odpočívali v pokoji) se nekoná. Nezbývá tedy, než si závěr domyslet a osudy hlavních hrdinů si ve své fantazii ukončit po svém.

A na závěr musím pochválit překladatele Viktora Janiše, překlad je totiž velmi povedený. Michel Faber je vskutku mistr slova, kniha je jazykově bohatá, a já věřím, že přeložit toto rozsáhlé dílo nebylo vůbec lehké.

No a kdyby vám 900 stran bylo málo, vězte, že další osudy Sugar a Williama se skrývají v povídkové sbírce s názvem Jablko.

Četli jste Kvítek karmínový a bílý? Nebo jinou knihu od Michela Fabera?

Meč v bouři: Hrdina k boji zrozený

Autor: David Gemmell

Originální název: Sword in the Storm

Série: Rigantská sága (1.)

Nakladatelství: Návrat

Rok vydání: 2001

„Takhle by se měly války vést“ odpověděl Ostaran. „Muž proti muži, vyrovnaný boj. Chrabrá srdce, zuřivý boj a vítězství zmírněné milosrdenstvím. Tihle kameničtí muži sebrali bitvě veškerou slávu. Jsou jako lavina. Žádné hrdinství, jen odporná a smrtonosná masa, která se převalí přes všechno, co jí stojí v cestě. Nemám je rád. Vážně ne.“

Knihu jsem přečetla během tří dnů, které jsem  po narození naší dcerky trávila v porodnici :-). Že vám čtení o bojovnících a válečném tažení připadá jako zvláštní výběr četby pro někoho, kdo po porodu překypuje mateřskou láskou a hormony? Asi ano, ale odjeli jsme tak rychle, že jsem si do čtečky nestihla nic nahrát, a tohle byla jediná nepřečtená kniha, co jsem tam měla. Ale byla natolik čtivá a zábavná, že mě udržela vzhůru za nocí, kdy naše novorozeňátko odmítalo spát. A zvlášť příhodné mi přišlo, že hned v druhé kapitole se hlavní hrdina zrodil v porodní chýši nad níž zářil měsíc v úplňku. Já sice rodila v nemocnici, ale taky mám úplňkové dítko. Že by předzvěst velkých činů? :-D

Zpět ke knize. David Gemmell je pro mě sice nováček, nicméně co se týče fantasy literatury je to spíše starý veterán. Sérií a příběhů má na svém kontě pozoruhodnou řadu a údajně je jeden lepší než druhý. Nu, já začala Rigantskou ságou čítající čtyři romány a jestli mají internetoví diskutéři pravdu, mám se ještě na co těšit.

Zdroj: funtastic.sk

Příběh začíná nevinně, zanese nás do rigantské osady Tři potoky, kde se narodí chlapec jménem Connavar, jinak též zvaný Meč v bouři, jehož osudem je stát se hrdinou. Sledujeme jeho dospívání, jeho činy na pomezí statečnosti a bláznovství, cestu do cizích krajů a nakonec to, co bylo předurčeno - zrození velkého bojovníka. Rigantové jsou poměrně klidný národ, jejich kroky určuje příroda a živly a také nadpřirozené bytosti Seidhe. Ovšem za mořem na ně čeká hrozba, výbojný a mocichtivý národ zvaný Kámen, který si hodlá podmanit celý svět. Jakou roli v tom všem sehraje náš hrdina?

Jedná se o epickou hrdinskou fantasy. Chrabrý bojovník, nějaká ta kouzla a magie, a hlavně pořádná dávka akce a válčení. Příběh svižně odsýpá, má spád a není nouze o zvraty a překvapení. Osudy rigantského lidu ovšem nevede jen boj, ale také rodová geasa, což je jakási průpovídka či ochranná věštba, která má nositele varovat před smrtí či nebezpečím. Tak se autorovi podařilo do příběhu vplést i morální ponaučení. Třeba to, že sliby se mají plnit, že přátelství a láska je silnější než nenávist, že člověk má dávat pozor na to, co si přeje a že s nadpřirozenými bytostmi není radno si zahrávat.

Ačkoli se zdá, že Connovar je dokonalý hrdina bez jakékoli skvrny na cti, není tomu tak, postupně se dopustí chyb a činů, za které by se nejeden rigantský bojovník styděl. A to mu zanechá šrámy na duši, se kterými se těžce vyrovnává, ovšem o to je čtenáři bližší. Ostatní postavy jsou neméně sympatické, i když hlouběji poznáme málokterou, všechny hrají tak trochu podružnou roli. Vztahy mezi nimi jsou velmi intenzivní, ať už se jedná o lásku či nenávist, ale uvěřitelné a svým způsobem osudové.

Co se týče světa, ve kterém se příběh odehrává, mám trochu pocit, že se autor příliš nenamáhal s vymýšlením něčeho originálního. Národ Rigantů a okolních kmenů nápadně připomíná starověké Kelty a naopak kameničtí uzurpátoři jako by z oka vypadli římským legiím. Ale ono to vlastně ničemu nevadí. Střet divokých barbarů s civilizovanými a organizovanými vojáky je dost zajímavý na to, aby upoutal a bavil. Však také reálie nejsou hlavním tahounem příběhu, naopak jsou to lidé a jejich osudy a vztahy.

Myslím, že tahle kniha se bude líbit všem fantasy nadšencům. Já už knihovničku ve čtečce rozšířila o další tři díly a pouštím se do pokračování :-).

Znáte Davida Gemmella? Četli jste od něj něco?

Pozitivní týden #24

Tak tomuto týdnu vévodí událost, která je asi tou nejradostnější a nejkrásnější věcí, která se mi za celý rok stala :-).

Narození holčičky

Za listopadové superúplňkové noci vykoukla na svět naše malá princezna. Porod byl rychlý, přirozený, bez komplikací a maličká je krásná a ve všech směrech dokonalá :-). Tímto jsme si nadělili pod stromeček ten nejkrásnější dárek, jaký si jen lze představit, a i kdyby zbytek roku stál za nic, tak přítomnost toho malého človíčka to bezpochyby vyváží :-).

Green Beauty Market

Jednalo se o první ročník prodejní akce s čistě přírodní kosmetikou, která se odehrála v netradičních (ačkoli pro kosmetiku příhodných) prostorech Prague Gallery Laufen Art of Bathrooms. Prodej a prezentace přírodních produktů byla doprovázena tematickými přednáškami a workshopy. Jistě, takových veletrhů je řada, ale tenhle byl výjimečný v tom, že se zde prezentovaly víceméně pouze produkty skutečně přírodní (např. Inlight, Weleda, Zao, Zuii..), a ne ty, které se sice tváří zeleně, ale ve výsledku ve složení najdete jednu čistou složku a zbytek je ropný sajrajt. Já neměla příliš mnoho času, tak jsem jen obešla stánky a i tak jsem tam strávila dvě hodiny. Prodejci byli milí a příjemní, nebyl problém se na cokoli zeptat či si vyžádat vzorečky. Nejvíc času jsem strávila u stánku značky Dulcia (moje oblíbená), Khadí (nechala jsem se přesvědčit k výměně oblíbené henny), Little Ondine (zkrátka jsem si nedokázala vybrat), Acorelle, Urtekram, no a pochopitelně jsem prošla i řadu dalších. Samozřejmě jsem neodolala a něco nakoupila. Každopádně jsem odcházela nadšená a už se těším na další ročník :-).

Můj skromný úlovek :-D

Little Ondine laky

Tohle byl na veletrhu můj největší objev. Moc se mi líbí krásně nalakované a upravené nehty, ale dost mi vadí, že jsou to složením chemické koktejly a také jejich smrad a nutnost odlakovávání. Proto si nehty lakuju výjimečně. Zdá se, že tahle značka to změní, neboť tyto laky jsou na bázi vody a pryskyřice, tudíž se žádný nepříjemný odér nekoná a navíc není odlakovač vůbec potřeba, prostě se lak sloupne. Moc jsem tomu nevěřila, že to bude tak snadné, ale po vyzkoušení u stánku jsem neodolala a hned si jeden koupila. A je to skutečně tak jednoduché. Takže už šetřím na další barvičky :-).

Vánoční ozdoby

Já vím, pořád ještě máme listopad, ale nerada dělám věci na poslední chvíli, navíc jsem měla jakousi tvořivou náladu a výsledkem je sada vánočních ozdob na stromeček. Mám z nich fakt radost. Nejen proto, že mě to ohromně bavilo, ale navíc jsou nerozbitné, takže se nemusím bát, že zbude jen hromada střepů, až stromek půjde díky nenechavým ručkám našeho prcka k zemi :-D.

Jen malá ochutnávka :-)

Spolupráce s nakladatelstvím PRESCO GROUP

Ve svém blogerském snažení jsem povýšila a nabídli mi k recenzi dětskou knihu :-D. Ale vzhledem k tomu, že v naší domácnosti začíná dětská četba převažovat, řekla jsem si proč ne a šla do toho. Přišel mi moc hezký balíček a já se těším na čtení.

Rozhodně potěšil :-)

Jaký byl váš pozitivní týden? :-)

Hercule Poirot – Povídky: Brilantní detektiv k vašim službám

Autorka: Agatha Christie

Originální název: Hercule Poirot: The Complete Short Stories

Nakladatelství: Euromedia Group, a.s.

Rok vydání: 2016

„Slečna Wheelerová ale přece nebyla zavražděná. Vážně, Poirote -“

„Já vím, já vím. Ale zemřela, Hastingsi. Na to nezapomínejte – ona zemřela. Sepíše závěť a deset dní nato umírá. A jediné dvě osoby, které jsou s ní tou dobou v domě (kuchařku do toho nepočítám), mají z její smrti obě prospěch.“

Kdo by neznal samolibého belgického detektiva, který strká nos, kam nemá, a odhaluje jednu vraždu za druhou? Dámy a pánové, v této knize si Poirotovy ješitnosti a jeho dokonalých malých šedých buněk užijete více než dost.

Agatha Christie tuto postavu poprvé představila v roce 1920 v knize Záhada na zámku Styles. Od té doby uplynulo mnoho let, ovšem příběhy s Herculem Poirotem neztratily nic na své přitažlivosti. Proto se dychtivým čtenářům dostává tato rozsáhlá sbírka povídek, která by svou tíhou mohla klidně sloužit jako vražedná zbraň.

Zdroj: neoluxor.cz

Opravdu věřím, že Hercula Poirota netřeba sáhodlouze představovat. Malý vzrůst, úctyhodný knír, pedantská pořádkumilovnost a především neuvěřitelné logické a dedukční schopnosti jsou pro něj více než charakteristické. Čekáte od detektiva zběsilé běhání, čtení stop či sbírání jasných důkazů? Non, mon ami, to není nic pro našeho hrdinu. Naopak využívá nenápadné vyptávání, všímá si těch nejbanálnějších záležitostí, pak stráví několik hodin přemýšlením a voilà, případ je vyřešen. Pochopitelně se setkáváme i s jeho nepostradatelným společníkem, kapitánem Hastingsem, který se svou prostou myslí a romantickou duší představuje ideální kontrast geniálního detektiva. A samozřejmě také s inspektorem Jappem, který je se vším ihned hotov a často zůstává nabubřelým Belgičanem pokořen.

V knize najdeme přes padesát povídek. Jak poměrně krátké, kde je vše vyřešeno, jen se Hercule pořádně zamyslí, tak i delší, kde si užijeme řadu podezřelých, nekonečné vyslýchání a pořádně zašmodrchanou zápletku. S poslední povídkou s názvem Poirot a záhada na regatě se v českém vydání setkáváme dokonce poprvé.

Autorka se drží víceméně stejného konceptu. Tragická událost, která vypadá původně jednoznačně, se s příchodem detektiva většinou mění v naprostou záhadu se skupinou podezřelých osob, z nichž každá má na kriminálním činu větší či menší zájem. Pak následuje nečekané rozuzlení, kdy vám zůstává rozum stát. Záhadná mrtvola v truhle? Vražda bohatého dědice? Rodová kletba? Nenadálá sebevražda? Nic z toho nezůstane dlouho tajemstvím před dychtivým zrakem (a hlavně mozkem) Hercula Poirota. Odhaluje tak lidská dramata, tajné vztahy a choulostivá rodinná tajemství, které ve střetu s brilantními malými šedými buňkami neobstojí.

Musím přiznat, že pro detektivky tohoto typu mám slabost. Není třeba žádných krvavých scén ani moderní techniky, vše se odehrává jen v náznacích a v rozhovorech s podezřelými. Sebetriviálnější odpověď může být vodítkem a stopy jsou tak nepatrné, že si jich nevšimne ani soustředěný a vnímavý čtenář. Vše je vyřešeno pronikavou myslí a dokonalou dedukcí a ať přemýšlíte, jak chcete, odhalení je vždy překvapivé. Příběhy jsou to zajímavé, napínavé, svým způsobem geniální a je radost je číst. Agatha Christie si rozhodně zaslouží obdiv a je právem nazývána královnou detektivek.

Jediná drobná výtka, kterou mám, se týká řazení povídek. Chápu, že vydavatelství se snažilo zachovat chronologii toho, jak vycházely, ale povídky s téměř totožnou zápletkou v knize hned za sebou vedou k tomu, že se čtenář u druhé povídky vyloženě nudí (např. Plány k ponorce a Podivná krádež). Ale i přesto je tato kniha nutnost a opravdovým potěšením pro všechny milovníky tohoto svérázného chlapíka. A to bez debat.

Za příjemné chvilky strávené s mým oblíbencem děkuji knihkupectví Neoluxor, kde knihu můžete zakoupit (nebo v jejich internetovém knihkupectví zde).

Jaký je váš detektivní favorit? :-)

Setkání o Vánocích: Trošku kýčovitý doušek romantiky

Autorka: Abby Clementsová

Originální název: Meet me Under the Mistletoe

Rok vydání: 2014

Nakladatelství: Argo

 „Rachel vstala v půl sedmé, venku ještě vládla tma. S tiše puštěným rádiem dělala perníčkové sněhuláky, kandované ovoce a oříškové věnečky. V době, kdy se rodina probudila, voněla v celém bytě skořice a cukroví.“

Jakmile se podzim přehoupne přes Halloween, beznadějně propadám vánoční atmosféře. A pochopitelně hledám knihy s vánoční tématikou, často bez ohledu na kvalitu a autora. Dejte na obálku soba a jsem lapena :-D. Tuhle knihu jsem si přinesla jednoho dne z knihovny a během popíjení punče ji rovnou přečetla. Na rovinu říkám, že to není nic světoborného, ale chápejte, Vánoce se blíží :-D.

Zdroj: databazeknih.cz

Je listopad, Vánoce klepou na dveře a úspěšná londýnská módní návrhářka Laurie, která je zcela pohlcená svou prací, dostává vlivem několika zásadních chyb dlouhodobé pracovní volno. Najednou se cítí osaměle a neví, co si se svým životem počít. Jako na zavolanou dostane zprávu od své dávné kamarádky Rachel, která se svou rodinou žije na poklidném anglickém venkově a potřebuje na nějaký čas bydlet v Londýně. Tak se bleskurychle domluví a na pár týdnů si bydlení vymění a ponoří se do života té druhé. A tak sledujeme, jak si Laurie poradí s nástrahami maloměsta a jak se Rachel s rodinou popasují s předvánočními lákadly Londýna. Přidejte nějakého toho sympaťáka, vůni cukroví, sněhovou nadílku a máte vánoční romantiku jako vyšitou :-).

Od Abby Clemetsové jsem kdysi četla knihu Vanilkové sedmé nebe. I když příběh byl jiný, ladění bylo dosti podobné, a to velice pozitivní, milé a veselé. Máte pocit, že hlavní postavy žijí v jakémsi světě zmatených štěňátek, protože i když se jim dějí věci, které vnímají jako tragédii, vám se zdá,  že tomu vůbec tak není, že se jedná jen o malou a bezvýznamnou nepříjemnost. Naopak jejich zanícení pro novou životní šanci, pro potkávání se s novými lidmi a užívání si života je až nakažlivé.

Jistě, Vánoce mají patřit radosti a veselení se, takže by nikdo nechtěl číst o depresivních stavech a sebevraždách, ale tohle jiskřivé nadšení, které z knihy čiší, je úsměvné. Ale přiznávám, i když je vám naprosto jasné, že příběh nemá absolutně nic společného s realitou, stejně vás chytne a knížku slupnete jako malinu (či kousek lineckého? :-D). Vyprávění odsýpá, autorka se nezdržuje sáhodlouhými popisy, posun v ději se odehrává víceméně jen v dialozích, postavy jsou všechny veskrze kladné (dobře, nějaká výjimka se najde) a láska má otevřené dveře dokořán. Když se v závěru všechno parádně rozuzlí a dílky skládačky zapadnou přesně tam, kde mají být, zbude ve vás pocit příjemného naladění, víra v báječnou budoucnost a neodbytná touha začít péct perníčky a jít jimi obdarovat sousedy. Nic proti ničemu, ono to funguje bezvadně. Všechno by se nepochybně mohlo odehrát v kteroukoli roční dobu, ale Vánoce mají své kouzlo a polibky za tiše padajících sněhových vloček jsou zkrátka jedinečné.

Chcete-li si odpočinout, nechat starosti za dveřmi a na pár hodin se začíst do sice poněkud prostoduchého, ale přece jen zábavného příběhu, směle do toho. Za pár dní sice zapomenete, že jste něco takového četli, ale za tu chvíli pohody a pozitivního naladění to stojí :-).

Jaké jsou vaše oblíbené vánoční knihy?

Pozitivní týden #23

Pozitivní týdny se pomalu proměňují v měsíce. Ale co už, je to můj blog a když uznám, že týden má délku kalendářního měsíce, budete to holt muset akceptovat :-D. Co mě tedy potěšilo v posledních dnech? Výlety, kavárny a jídlo aneb ještě si to musím užít, než mě nový přírůstek do rodiny zase uvrtá na čas doma :-).

Výlet do Olomouce

Udělala jsem si krásný výlet do mého milovaného studentského města Olomouce. Teď tam studuje moje sestra, tak jsem se regulérně nasáčkovala k ní na byt :-). Bylo nádherné počasí, tak jsme si prošly historické centrum, poseděly v kavárnách Café La Fée (tam pode mnou rupla židle, jsem oficiálně tlustá :-D) a Naše Café (tady doporučuju kromě kávy i úžasný karamelový cheesecake), vyrazily na oběd s rodiči a já nostalgicky zavzpomínala na svá studentská léta. Ach, jaké to bylo bezstarostné období :-).

Takhle bych chtěla trávit každé sobotní dopoledne :-)

Posezení v La Bohème Café

Na oplátku jsem sestru pozvala do Prahy, kde jsme si užily krásné dopoledne ve vinohradské kavárně La Bohème Café, což je de facto i takový showroom stejnojmenné pražírny a dodavatele skvělých čajů Harney & Sons. Prostředí je velmi příjemné, nabídka rozmanitá, jen jsem si neuváženě dala Matcha Latté a řeknu vám, že to nebyla dobrá volba :-D. Chuť jsem si spravila čokoládovo-oříškovou tartaletkou, kterou naopak vřele doporučuji :-).

Rozlučka s...

Popravdě nevím, jak to nazvat. V podstatě šlo o něco, co by v Americe zřejmě nazvali baby shower, ale jak se tomu říká u nás, to nemám zdání. Oslava narození dítěte? Rozlučka s dosavadním životem? :-D Každopádně mě a ještě jednu moji stejně těhotnou souputnici kamarádky pozvaly na skvělou večeři do indické restaurace a při té příležitosti jsem dostala obří a roztomilý plenkový dort. Nikdy bych neřekla, že z něčeho takového budu nadšená, ale hormony dělají své a já si celý večer opravdu užila :-).

Knižní Vánoce

Končí mé ódy na krásy podzimu a začínám se těšit na Vánoce. Letos mám opravdovou radost z toho, že jsme se se všemi blízkými domluvili, že nebudeme kupovat žádné veledary, ale navzájem si pod stromeček nadělíme knihy. Což považuju za báječný nápad, neboť knížky potěší vždy a já se nemusím stresovat vymýšlením dárků, zoufalým běháním po naplněných obchoďácích a ještě se nervovat, zdali jsem se dotyčnému trefila do vkusu. Stejně tak nehrozí, že bych po Vánocích zůstala s hromadou nevhodných či zbytečných věcí, ale naopak se zavřu a celý leden budu jenom číst :-D.

Vánoční dm blbůstky

Ačkoli každoroční vánoční výzdoba už v říjnu mi pije krev, tak dmku to promíjím. A to ze zcela prostého důvodu, na jejich vánoční limitky kosmetiky Alverde se fakt těším :-). Tak už mám doma sadu tělových másel a ještě k tomu balíček zimní edice sprcháče s tělovým krémem. Sice Alverde nepovažuju za bůhvíjakou kvalitu, ale tohle si nedokážu odpustit :-D. Když už jsem byla v té vánoční náladě přihodila jsem do košíku vánoční punč, který se u nás doma dlouho neohřál a musím říct, že je fakt výborný (jasně, na klasický punč s vínem to prostě nemá, ale v momentě, kdy je vám alkohol zapovězen, je to velmi dobrá alternativa a bez práce). Přiznávám, že druhý den jsem tam šla zas a pro víc krabic :-D. Do našeho bytu se zkrátka pomalu, ale jistě vkrádá vánoční atmosféra a já jdu hledat recepty na cukroví a stahovat koledy. Ne, nejsem cvok, jen mám Vánoce fakt ráda a těším se na ně :-D.

         

Vánoční závislák :-D        

         

Jak si tohle období užíváte vy? :-)